Contratti digitali 2019/0770 CS

b)	služba, která umožňuje sdílení dat v digitální podobě nahraných nebo vytvořených spotřebitelem či jinými uživateli této služby nebo jakoukoli jinou interakci s těmito daty;

„zbožím s digitálními prvky“ veškeré hmotné movité předměty, jež obsahují digitální obsah či digitální službu nebo jsou s digitálním obsahem či digitální službou propojeny, a to takovým způsobem, že by nepřítomnost digitálního obsahu či digitální služby bránila tomu, aby dané zboží plnilo své funkce;

4)	„integrací“ propojení digitálního obsahu nebo digitální služby s komponenty digitálního prostředí spotřebitele a jejich začlenění do těchto komponentů, aby mohly být digitální obsah nebo digitální služba použity podle požadavků na soulad stanovených touto směrnicí;

„obchodníkem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví, která v souvislosti se smlouvami, na které se vztahuje tato směrnice, jedná, a to i prostřednictvím jiné osoby jednající jménem nebo v zastoupení této fyzické či právnické osoby, za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání;

6)	„spotřebitelem“ jakákoli fyzická osoba, která v souvislosti se smlouvami, na něž se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem, jejž nelze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání;

7)	„cenou“ peněžní částka nebo digitální vyjádření hodnoty, jež mají být poskytnuty za poskytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby;

8)	„osobními údaji“ osobní údaje ve smyslu čl. 4 bodu 1 nařízení (EU) 2016/679;

9)	„digitálním prostředím“ hardware, software a veškerá síťová připojení užívané spotřebitelem pro přístup nebo používání digitálního obsahu nebo digitální služby;

10)	„kompatibilitou“ schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby fungovat s hardwarem nebo softwarem, který se běžně používá se stejným druhem digitálního obsahu nebo digitální služby, aniž by bylo třeba daný digitální obsah či digitální službu převádět;

11)	„funkčností“ schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby plnit své funkce s ohledem na svůj účel;

12)	„interoperabilitou“ schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby fungovat s hardwarem nebo softwarem, které jsou odlišné od hardwaru či softwaru, které se běžně používají s digitálním obsahem či digitální službou stejného druhu;

13)	„trvalým nosičem“ jakýkoli nástroj, který umožňuje spotřebiteli nebo obchodníkovi ukládat informace určené jemu osobně, a to způsobem vhodným pro jejich budoucí použití, po dobu přiměřenou jejich účelu, a který umožňuje reprodukci uložených informací v nezměněném stavu.

Článek 3

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se použije na každou smlouvu, na jejímž základě obchodník poskytuje nebo se zavazuje poskytovat digitální obsah nebo digitální službu spotřebiteli a spotřebitel platí nebo se zavazuje platit cenu.

Tato směrnice se použije rovněž tehdy, pokud obchodník poskytuje nebo se zavazuje poskytovat digitální obsah nebo digitální službu spotřebiteli a spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout obchodníkovi své osobní údaje, s výjimkou případů, v nichž obchodník osobní údaje poskytnuté spotřebitelem zpracovává výlučně pro účely poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby v souladu s touto směrnicí nebo pro účely toho, aby dodržel zákonné požadavky, jež se na něho vztahují, přičemž obchodník tyto údaje nezpracovává k žádným jiným účelům.

2. Tato směrnice se použije rovněž tehdy, pokud jsou digitální obsah nebo digitální služba vytvořeny podle specifikací spotřebitele.

3. S výjimkou článků 5 a 13 se tato směrnice použije rovněž na každý hmotný nosič, který slouží výhradně jako nosič digitálního obsahu.

4. Tato směrnice se nepoužije na digitální obsah nebo digitální služby, které jsou obsaženy ve zboží ve smyslu čl. 2 bodu 3 nebo jsou s tímto zbožím propojeny, a které jsou podle kupní smlouvy poskytovány s tímto zbožím, a to bez ohledu na to, zda tento digitální obsah nebo tuto digitální službu poskytuje prodávající, nebo třetí strana. Pokud vzniknou pochybnosti o tom, zda je poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, které jsou ve zboží obsaženy nebo s ním propojeny, součástí kupní smlouvy, má se za to, že se na digitální obsah nebo digitální službu kupní smlouva vztahuje.

5. Tato směrnice se nepoužije na smlouvy týkající se:

a)	poskytování služeb, které nejsou digitálními službami, bez ohledu na to, zda obchodník používá digitální formy či prostředky k produkci služby, nebo k jejímu dodání spotřebiteli či jejímu přenosu k němu.

b)	služeb elektronických komunikací ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice (EU) 2018/1972, s výjimkou interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech ve smyslu čl. 2 bodu 7 uvedené směrnice;

c)	zdravotní péče ve smyslu čl. 3 písm. a) směrnice 2011/24/EU;

služeb hazardních her, totiž služeb spojených s peněžitým vkladem do her s prvkem náhody, včetně her s prvkem dovednosti, jako jsou loterie, hry v kasinu, pokerové hry a sázky, poskytované elektronicky nebo jakoukoli jinou technologií pro usnadnění komunikace a na individuální žádost příjemce těchto služeb;

e)	finančních služeb ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice 2002/65/ES;

f)	softwaru nabízeného obchodníkem na základě bezplatné licence s otevřeným zdrojovým kódem, za kterou spotřebitel neplatí cenu a pokud osobní údaje poskytnuté spotřebitelem zpracovává obchodník výlučně za účelem zlepšení bezpečnosti, kompatibility nebo interoperability tohoto konkrétního softwaru;

g)	poskytování digitálního obsahu, při němž je digitální obsah učiněn dostupným široké veřejnosti jinak než přenosem signálu jako součást představení nebo akce, jako například digitální kinematografické projekce;

h)	digitálního obsahu poskytnutého v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES (21) subjekty veřejného sektoru členských států.

6. Aniž je dotčen odstavec 4 tohoto článku, jsou-li v jediné smlouvě mezi týmž obchodníkem a týmž spotřebitelem zahrnuty v balíčku prvky poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby a prvky poskytování jiných služeb nebo zboží, tato směrnice se použije pouze na prvky smlouvy týkající se digitálního obsahu nebo digitální služby.

Článek 19 této směrnice se nepoužije, pokud jsou součástí balíčku ve smyslu směrnice (EU) 2018/1972 prvky služby přístupu k internetu ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 (22) nebo interpersonální komunikační služby založené na číslech ve smyslu čl. 2 bodu 6 směrnice (EU) 2018/1972.

Aniž je dotčen čl. 107 odst. 2 směrnice (EU) 2018/1972, účinky, které může mít ukončení jednoho prvku smlouvy zahrnující balíček na jiné prvky této smlouvy, se řídí vnitrostátním právem.

7. Pokud je jakékoli ustanovení této směrnice v rozporu s ustanovením jiného aktu Unie upravujícího konkrétní odvětví nebo předmět, má ustanovení uvedeného jiného aktu Unie přednost před touto směrnicí.

8. Na zpracování veškerých osobních údajů v souvislosti se smlouvami uvedenými v odstavci 1 se použijí právní předpisy Unie o ochraně osobních údajů.

Touto směrnicí není zejména dotčeno nařízení (EU) 2016/679 a směrnice 2002/58/ES. V případě rozporu mezi ustanoveními této směrnice a právními předpisy Unie o ochraně osobních údajů mají právní předpisy Unie o ochraně osobních údajů přednost před touto směrnicí.

9. Touto směrnicí nejsou dotčeny unijní a vnitrostátní právní předpisy v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících, včetně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES (23).

10. Touto směrnicí není dotčena svoboda členských států upravovat aspekty obecného smluvního práva, například pravidla uzavírání, platnosti, neplatnosti nebo účinku smluv, včetně důsledků ukončení smlouvy, pokud nejsou upraveny v této směrnici, nebo právo na náhradu újmy.

Článek 5

Poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby

1. Obchodník poskytuje digitální obsah nebo digitální službu spotřebiteli. Pokud se strany nedohodly jinak, obchodník poskytne digitální obsah nebo digitální službu bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.

2. Povinnost obchodníka poskytnout digitální obsah nebo digitální službu se považuje za splněnou, pokud:

a)	je digitální obsah nebo jakýkoli prostředek vhodný k přístupu či stažení digitálního obsahu učiněn dostupným či přístupným spotřebiteli nebo fyzickému či virtuálnímu zařízení, které si spotřebitel pro tento účel zvolil;

b)	je digitální služba zpřístupněna spotřebiteli nebo fyzickému či virtuálnímu zařízení, které si spotřebitel pro tento účel zvolil.

Článek 6

Soulad digitálního obsahu nebo digitální služby

Aniž je dotčen článek 10, obchodník poskytuje spotřebiteli digitální obsah nebo digitální službu, které splňují požadavky stanovené v článcích 7, 8 a 9.

Článek 7

Subjektivní požadavky na soulad

Aby byly digitální obsah nebo digitální služba v souladu se smlouvou, musejí v příslušných případech zejména:

a)	odpovídat popisem, množstvím a kvalitou, jakož i funkčností, kompatibilitou, interoperabilitou a jinými vlastnostmi požadavkům smlouvy;

b)	být vhodné pro jakýkoli konkrétní účel, pro nějž je spotřebitel požaduje, a o kterém spotřebitel informoval obchodníka nejpozději v době uzavření smlouvy a se kterým obchodník souhlasil;

c)	být poskytnuty s veškerým příslušenstvím, pokyny, včetně návodu k instalaci, a asistenční službou pro zákazníky, jak je požadováno ve smlouvě; a

d)	být aktualizovány, jak je stanoveno ve smlouvě.

Článek 8

Objektivní požadavky na soulad

1. Kromě toho, že splňují veškeré subjektivní požadavky na soulad, digitální obsah nebo digitální služba musí:

být vhodné k účelům, pro něž by se digitální obsah nebo digitální služba stejného druhu obvykle použily, s případným přihlédnutím ke stávajícímu unijnímu a vnitrostátnímu právu, technickým normám, nebo pokud takové technické normy neexistují, k použitelným kodexům chování a osvědčeným postupům daného odvětví;

být v množství a mít vlastnosti a výkonnostní parametry, a to i co se týče funkčnosti, kompatibility, přístupnosti, kontinuity a bezpečnosti, které jsou obvyklé pro digitální obsah či digitální služby stejného druhu a které může spotřebitel rozumně očekávat vzhledem k povaze digitálního obsahu či digitální služby a s přihlédnutím k případným veřejným prohlášením učiněným obchodníkem nebo v jeho zastoupení nebo jinými osobami v předcházejících fázích řetězce transakcí, zejména v reklamě nebo v označení, pokud obchodník neprokáže, že:

i)	si nebyl a ani si nemohl být rozumně vědom daného veřejného prohlášení,

ii)	v době uzavření smlouvy bylo toto veřejné prohlášení opraveno stejným nebo srovnatelným způsobem, jakým bylo učiněno, nebo

iii)	rozhodnutí pořídit si digitální obsah nebo digitální službu nemohlo být tímto veřejným prohlášením ovlivněno;

c)	být poskytnuty s veškerým příslušenstvím a pokyny, jež může spotřebitel rozumně očekávat; a

d)	být v souladu s jakoukoli zkušební verzí nebo náhledem digitálního obsahu nebo digitální služby, jejichž dostupnost obchodník před uzavřením smlouvy zajistil.

2. Obchodník zajistí, aby byl spotřebitel informován o aktualizacích digitálního obsahu nebo digitální služby, včetně aktualizací zabezpečení, které jsou nezbytné pro uvedení digitálního obsahu nebo digitální služby do souladu, a aby mu byly tyto aktualizace poskytovány, po dobu, :

a)	po kterou mají být poskytovány podle smlouvy, stanoví-li smlouva jejich nepřetržité poskytování po určitou dobu; nebo

b)	po kterou to může spotřebitel rozumně očekávat vzhledem k druhu a účelu digitálního obsahu nebo digitální služby a s přihlédnutím k okolnostem a povaze smlouvy, stanoví-li smlouva jediný úkon poskytnutí nebo sled jednotlivých úkonů poskytování.

3. Pokud spotřebitel nenainstaluje aktualizace poskytnuté obchodníkem v souladu s odstavcem 2 v přiměřené době, obchodník neodpovídá za jakýkoli nesoulad, který vznikl pouze v souvislosti s chybějící příslušnou aktualizací, za předpokladu, že:

a)	obchodník spotřebitele informoval o dostupnosti aktualizace a o důsledcích nenaistalováni aktualizace pro spotřebitele; a

b)	skutečnost, že spotřebitel aktualizaci nenainstaloval nebo ji nainstaloval nesprávně, nebyla způsobena nedostatky v návodu k instalaci poskytnutém obchodníkem.

4. Pokud smlouva stanoví, že digitální obsah nebo digitální služba mají být poskytovány nepřetržitě po určitou dobu, musí být tento digitální obsah nebo digitální služba v souladu po celé toto období.

5. Podmínky souladu ve smyslu odstavce 1 nebo 2 jsou splněny, pokud byl spotřebitel v době uzavření smlouvy výslovně informován, že se určitá vlastnost digitálního obsahu nebo digitální služby odchyluje od objektivních požadavků na soulad stanovených v odstavci 1 nebo 2, a pokud spotřebitel při uzavření smlouvy s touto odchylkou vyjádřil výslovný zvláštní souhlas.

6. Pokud se strany nedohodnou jinak, musejí být digitální obsah nebo digitální služba poskytnuty v nejnovější verzi, jež je dostupná v době uzavření smlouvy.

Článek 12

Důkazní břemeno

1. Pokud jde o otázku, zda byly digitální obsah nebo digitální služba poskytnuty v souladu s článkem 5, nese důkazní břemeno obchodník.

2. V případech uvedených v čl. 11 odst. 2, pokud jde o otázku, zda byly digitální obsah nebo digitální služba v době jejich poskytnutí v souladu, nese důkazní břemeno ohledně nesouladu, jenž se projeví do jednoho roku od okamžiku, kdy byly digitální obsah nebo digitální služba poskytnuty, obchodník.

3. V případech uvedených v čl. 11 odst. 3, pokud jde o otázku, zda byly digitální obsah nebo digitální služba v souladu po dobu, během níž měly být poskytovány podle smlouvy, nese důkazní břemeno ohledně nesouladu, jenž se projeví během této doby, obchodník.

4. Odstavce 2 a 3 se nepoužijí, pokud obchodník prokáže, že digitální prostředí spotřebitele není kompatibilní s technickými požadavky digitálního obsahu nebo digitální služby, a pokud obchodník spotřebitele o těchto požadavcích před uzavřením smlouvy jasně a srozumitelně informoval.

5. Spotřebitel s obchodníkem spolupracuje v míře přiměřeně možné a nezbytné pro zjištění toho, zda příčina nesouladu digitálního obsahu nebo digitální služby v době stanovené v čl. 11 odst. 2 nebo případně v čl. 11 odst. 3 tkví v digitálním prostředí spotřebitele. Povinnost spolupráce je omezena na takové technicky dostupné prostředky, které jsou pro spotřebitele co nejméně rušivé. Pokud spotřebitel nespolupracuje a pokud obchodník spotřebitele před uzavřením smlouvy o tomto požadavku spolupráce jasně a srozumitelně informoval, důkazní břemeno ohledně toho, zda nesoulad existoval v době uvedené v čl. 11 odst. 2 nebo 3, nese spotřebitel.

Článek 13

Prostředek nápravy v případě neposkytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby

1. Pokud obchodník neposkytl digitální obsah nebo digitální službu v souladu s článkem 5, vyzve spotřebitel obchodníka, aby digitální obsah nebo digitální službu poskytl. Pokud obchodník neposkytne digitální obsah nebo digitální službu bez zbytečného odkladu nebo během dodatečné lhůty, na které se strany výslovně dohodly, je spotřebitel oprávněn smlouvu ukončit.

2. Odstavec 1 se nepoužije a spotřebitel je oprávněn smlouvu okamžitě ukončit, pokud:

a)	obchodník prohlásil nebo je z okolností zřejmé, že obchodník digitální obsah nebo digitální službu neposkytne;

b)	spotřebitel a obchodník se dohodli nebo je zřejmé z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, že pro spotřebitele má zásadní význam určitá doba poskytnutí a že obchodník digitální obsah nebo digitální službu do této doby nebo v danou dobu neposkytne.

3. Pokud spotřebitel ukončí smlouvu podle odstavce 1 či 2 tohoto článku, použijí se obdobně články 15 až 18.

Článek 14

Prostředky nápravy v případě nesouladu

1. V případě nesouladu má spotřebitel nárok na to, aby byly digitální obsah nebo digitální služba uvedeny do souladu, aby byla poměrně snížena cena nebo aby byla ukončena smlouva za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Spotřebitel má nárok na uvedení digitálního obsahu nebo digitální služby do souladu, ledaže by uvedení do souladu bylo nemožné nebo by obchodníku způsobilo náklady, jež by byly nepřiměřené s ohledem na všechny okolnosti případu, mezi něž mimo jiné patří:

a)	hodnota, jakou by digitální obsah nebo digitální služba měly, kdyby byly v souladu; a

b)	závažnost nesouladu.

3. Obchodník uvede digitální obsah nebo digitální službu do souladu podle odstavce 2 v přiměřené lhůtě od okamžiku, kdy byl spotřebitelem o nesouladu informován, a učiní tak bezplatně a bez významných obtíží pro spotřebitele, s přihlédnutím k povaze digitálního obsahu nebo digitální služby a k účelu, pro nějž spotřebitel tento digitální obsah nebo digitální službu požadoval.

4. Spotřebitel má nárok buď na poměrné snížení ceny podle odstavce 5, pokud byly digitální obsah nebo digitální služba poskytnuty za úplatu, nebo na ukončení smlouvy podle odstavce 6, pokud nastal některý z těchto případů:

a)	uvedení digitálního obsahu nebo digitální služby do souladu se smlouvou je jakožto prostředek nápravy nemožné nebo nepřiměřené podle odstavce 2;

b)	obchodník neuvedl digitální obsah nebo digitální službu do souladu podle odstavce 3;

c)	navzdory snaze obchodníka o uvedení digitálního obsahu nebo digitální služby do souladu dojde k nesouladu;

d)	nesoulad je tak závažné povahy, že odůvodňuje okamžité snížení ceny nebo ukončení smlouvy; nebo

e)	obchodník prohlásil nebo je z okolností zřejmé, že digitální obsah nebo digitální službu do souladu se smlouvou neuvede v přiměřené lhůtě či bez významných obtíží pro spotřebitele.

5. Snížení ceny musí být poměrné k poklesu hodnoty digitálního obsahu nebo digitální služby, které byly spotřebiteli poskytnuty, ve srovnání s hodnotou, kterou by digitální obsah nebo digitální služba měly, kdyby byly v souladu.

Pokud smlouva stanoví, že digitální obsah nebo digitální služba jsou poskytovány po určitou dobu za úplatu, snížení ceny se uplatní na dobu, po kterou nebyly digitální obsah nebo digitální služba v souladu.

6. Pokud byly digitální obsah nebo digitální služba poskytnuty za úplatu, má spotřebitel právo ukončit smlouvu pouze v případě, že je nesoulad významný. Důkazní břemeno ohledně toho, zda je nesoulad významný, nebo nikoli, nese obchodník.

Článek 15

Uplatnění práva na ukončení smlouvy

Spotřebitel uplatní své právo na ukončení smlouvy prohlášením určeným obchodníkovi, ve kterém sdělí své rozhodnutí ukončit smlouvu.

Článek 20

Právo na nápravu

Pokud obchodník odpovídá spotřebiteli za jakékoli neposkytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby, nebo za nesoulad, který je důsledkem jednání nebo opomenutí některé osoby v předchozích článcích řetězce transakcí, má obchodník právo domáhat se nápravy vůči dotyčné osobě nebo osobám odpovědným v řetězci obchodních transakcí. Osobu, vůči níž má obchodník právo domáhat se nápravy, a příslušná opatření a podmínky výkonu tohoto práva, určí vnitrostátní právo.

Článek 21

Vymáhání

1. Členské státy zajistí, aby byly k dispozici odpovídající a účinné prostředky pro zajištění souladu s touto směrnicí.

2. Prostředky uvedené v odstavci 1 zahrnují ustanovení o tom, že jeden nebo několik z následujících subjektů, které určí vnitrostátní právo, mohou podle vnitrostátního práva podat žalobu u soudu nebo u příslušných správních orgánů, aby se zajistilo, že se použijí vnitrostátní ustanovení, kterými se provádí tato směrnice:

a)	veřejnoprávní subjekty nebo jejich zástupci;

b)	spotřebitelské organizace, které mají oprávněný zájem na ochraně spotřebitelů;

c)	profesní organizace, které mají oprávněný zájem na žalobě;

d)	neziskové subjekty, organizace nebo sdružení působící v oblasti ochrany práv a svobod subjektů údajů ve smyslu článku 80 nařízení (EU) 2016/679.

Článek 22

Kogentní povaha

1. Pokud není v této směrnici stanoveno jinak, jakékoli smluvní ujednání, které k újmě spotřebitele vylučuje použití vnitrostátních opatření provádějících tuto směrnici, odchyluje se od nich nebo mění jejich účinek před tím, než byl obchodník upozorněn spotřebitelem na neposkytnutí či na nesoulad, nebo před tím, než obchodník upozorní spotřebitele na úpravu digitálního obsahu nebo digitální služby v souladu s článkem 19, není pro spotřebitele závazné.

2. Tato směrnice nebrání obchodníku v tom, aby nabízel spotřebiteli smluvní podmínky, které přesahují rámec ochrany poskytované touto směrnicí.

Článek 24

Provedení ve vnitrostátním právu

1. Členské státy do 1. července 2021 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Použijí tyto předpisy ode dne 1. ledna 2022.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

2. Ustanovení této směrnice se použijí na poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, ke kterému dojde po 1. lednu 2022, s výjimkou článků 19 a 20 této směrnice, které se použijí pouze na smlouvy uzavřené od uvedeného dne.

whereas

(3) Má-li být dosaženo skutečného jednotného digitálního trhu a má-li být zvýšena právní jistota a sníženy transakční náklady, zejména pro malé a střední podniky, je třeba harmonizovat některé aspekty smluv o poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, přičemž základem je zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele.

- = -

(5) Spotřebitelé nemají vždy důvěru v přeshraniční nakupování, a zejména v přeshraniční on-line nakupování.
Jedním z hlavních faktorů, které jsou příčinou nedůvěry spotřebitelů, je nejistota ohledně jejich základních smluvních práv a absence jasného smluvního rámce pro digitální obsah nebo digitální služby.
Mnozí spotřebitelé se setkávají s problémy souvisejícími s kvalitou digitálního obsahu či digitálních služeb nebo s přístupem k nim.
Například je jim dodán nesprávný nebo vadný digitální obsah nebo digitální služby nebo nejsou schopni k danému digitálnímu obsahu nebo k digitální službě získat přístup.
V důsledku toho spotřebitelům vzniká finanční i nefinanční újma.

- = -

(8) Spotřebitelům by měla přinést prospěch harmonizovaná práva pro poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb, která poskytují vysokou úroveň ochrany.
Měla by jim být povinně přiznána jasná práva při získávání digitálního obsahu nebo digitálních služeb nebo přístupu k nim z kteréhokoli místa v Unii.
Tím, že by spotřebitelé požívali těchto práv, by měla vzrůst jejich důvěra v získávání digitálního obsahu nebo digitálních služeb.
Mělo by se tím přispět i k omezení újmy, která spotřebitelům v současné době vzniká, protože existence souboru jasných práv by jim umožnila řešit problémy, jimž jsou v souvislosti s digitálním obsahem nebo digitálními službami vystaveni.

- = -

(11) Tato směrnice by měla stanovit společná pravidla pro určité požadavky na smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby uzavírané mezi obchodníky a spotřebiteli.
Za tímto účelem je třeba plně harmonizovat pravidla pro soulad digitálního obsahu nebo digitální služby se smlouvou, prostředky nápravy v případě nesouladu nebo neposkytnutí a podmínky uplatňování těchto prostředků nápravy a pro úpravy digitálního obsahu a digitální služby.
Plně harmonizovaná pravidla pro některé podstatné prvky spotřebitelského smluvního práva by usnadnila podnikům, zejména malým a středním podnikům, nabízet své produkty v jiných členských státech.
Spotřebitelům by plná harmonizace klíčových pravidel přinesla vysokou úroveň ochrany a vyšší kvalitu života. Členské státy nesmí v rámci působnosti této směrnice přijímat další formální ani věcné požadavky. Členské státy by například neměly stanovit pravidla týkající se obrácení důkazního břemene, která jsou odlišná od pravidel stanovených v této směrnici, ani stanovit povinnost spotřebitele oznámit obchodníkovi nesoulad v určité lhůtě.

- = -

(12) Touto směrnicí by nemělo být dotčeno vnitrostátní právo v rozsahu, v jakém tato směrnice příslušné otázky neupravuje, jako jsou vnitrostátní pravidla uzavírání, platnosti, neplatnosti nebo účinku smluv nebo zákonnosti digitálního obsahu nebo digitální služby.
Touto směrnicí by rovněž neměla být určena právní povaha smluv o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby a otázka, zda se jedná o smlouvy o prodeji, poskytování služby, pronájmu nebo o jiný typ smlouvy, případně o smlouvy sui generis, by měla být ponechána na vnitrostátním právu.
Touto směrnicí by rovněž neměla být dotčena vnitrostátní pravidla, která nejsou specifická pro spotřebitelské smlouvy a která stanoví specifické prostředky nápravy pro některé druhy vad, jež nebyly zřejmé v době uzavření smlouvy, totiž vnitrostátní právní předpisy, které mohou stanovit zvláštní pravidla pro odpovědnost obchodníka za skryté vady.
Touto směrnicí by rovněž neměla být dotčena vnitrostátní právní úprava, která stanoví mimosmluvní prostředky nápravy pro spotřebitele v případě nesouladu digitálního obsahu nebo digitální služby, které lze uplatnit vůči osobám v předchozích článcích řetězce transakcí nebo proti jiným osobám plnícím závazky takových osob.

- = -

(13) Členské státy by rovněž měly mít nadále možnost upravovat například žaloby spotřebitelů proti třetím stranám jiným než obchodníkům, které poskytují nebo se zavázaly poskytovat digitální obsah nebo digitální službu, jako jsou vývojáři, kteří nejsou současně obchodníky ve smyslu této směrnice.

- = -

(16) Členské státy by rovněž měly mít nadále možnost rozšířit použití pravidel této směrnice na smlouvy, které jsou z působnosti této směrnice vyňaty, nebo možnost tyto smlouvy jinak upravovat. Členské státy by měly mít i nadále možnost například rozšířit ochranu uplatňovanou na spotřebitele podle této směrnice také na fyzické či právnické osoby, které nejsou spotřebiteli ve smyslu této směrnice, jako jsou například nevládní organizace a začínající podniky nebo malé a střední podniky.

- = -

(17) Definice spotřebitele by měla zahrnovat fyzické osoby, které jednají mimo rámec své obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání. Členské státy by však rovněž měly mít nadále možnost určit v případě smluv dvojího účelu, pokud jsou uzavřeny za účelem částečně spadajícím do rámce a částečně mimo rámec obchodní činnosti dotyčné osoby a pokud je obchodní účel v celkovém kontextu smlouvy okrajový, zda má být tato osoba považována rovněž za spotřebitele a za jakých podmínek.

- = -

(19) Touto směrnicí by měly být řešeny problémy, které vyvstávají v různých kategoriích digitálního obsahu a digitálních služeb a jejich poskytování.
S cílem zohlednit rychlý technologický vývoj a zachovat odolnost pojmu digitálního obsahu nebo digitálních služeb vůči budoucím změnám by se tato směrnice měla vztahovat mimo jiné na počítačové programy, aplikace, videosoubory, audiosoubory, hudební soubory, digitální hry, e-knihy a ostatní elektronické publikace, a rovněž na digitální služby, které umožňují vytvářet, zpracovávat nebo uchovávat data v digitální podobě nebo k nim mít přístup, včetně technologie software-as-a-service, jako je sdílení videa a audiozáznamů a jiných souborů, zpracování textu nebo her nabízených v prostředí cloud computingu a sociálních médií.
Jelikož existuje mnoho způsobů poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, jako je přenos na hmotném nosiči, stažení do zařízení spotřebitelů, přenos po internetu, umožnění přístupu k úložným kapacitám digitálního obsahu nebo přístup k používání sociálních médií, měla by se tato směrnice použít bez ohledu na nosič použitý pro přenos nebo zpřístupnění digitálního obsahu nebo digitální služby.
Tato směrnice by se však neměla vztahovat na služby přístupu k internetu.

- = -

(20) Tato směrnice a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 (3) by se měly navzájem doplňovat.
Zatímco tato směrnice stanoví pravidla týkající se určitých požadavků na smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, směrnice (EU) 2019/771 stanoví pravidla týkající se určitých požadavků na smlouvy o prodeji zboží.
S cílem splnit očekávání spotřebitelů a zajistit jasný a jednoduchý právní rámec pro obchodníky s digitálním obsahem, měla by se tato směrnice rovněž vztahovat na digitální obsah dodávaný na hmotných nosičích, jako jsou DVD, CD, paměťová média USB a paměťové karty, jakož i na samotné hmotné nosiče, pokud tyto hmotné nosiče slouží výhradně k přenosu digitálního obsahu.
Namísto ustanovení této směrnice o povinnosti obchodníka poskytnout digitální obsah či službu a o prostředcích nápravy, které má spotřebitel k dispozici v případě jejich neposkytnutí, by se však měla použít ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (4) o povinnostech souvisejících s dodáním zboží a o prostředcích nápravy v případě nedodání.
Na tyto hmotné nosiče a na digitální obsah na nich dodaný by se měla i nadále vztahovat ustanovení směrnice 2011/83/EU, například ta o právu na odstoupení od smlouvy a o povaze smlouvy, na jejímž základě je zboží dodáváno.
Touto směrnicí by rovněž nemělo být dotčeno právo na rozšiřování použitelné na toto zboží podle autorského práva.

- = -

(21) Směrnice (EU) 2019/771 by se měla vztahovat na smlouvy o prodeji zboží, včetně zboží s digitálními prvky.
Pojmem zboží s digitálními prvky by mělo být označováno zboží, jež obsahuje digitální obsah nebo digitální službu nebo je s digitálním obsahem nebo digitální službou propojeno, a to takovým způsobem, že by nepřítomnost digitálního obsahu nebo digitální služby bránila tomu, aby dané zboží plnilo své funkce.
Digitální obsah nebo digitální služba tímto způsobem obsažené ve zboží nebo s ním propojené by měly spadat do oblasti působnosti směrnice (EU) 2019/771, pokud jsou poskytovány se zbožím na základě smlouvy o prodeji tohoto zboží.
Zda je poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, které jsou ve zboží obsaženy nebo s ním propojeny, součástí kupní smlouvy s prodávajícím, by mělo záviset na obsahu této smlouvy.
To by se mělo týkat rovněž digitálního obsahu nebo digitálních služeb obsažených ve zboží nebo s ním propojených, jejichž poskytování je ve smlouvě výslovně požadováno.
To by se mělo vztahovat i na kupní smlouvy, které lze chápat tak, že zahrnují poskytnutí konkrétního digitálního obsahu nebo konkrétní digitální služby, protože tento digitální obsah nebo digitální služba jsou běžnou součástí zboží stejného druhu a spotřebitel by je mohl rozumně očekávat vzhledem k povaze tohoto zboží a s ohledem na jakékoli veřejné prohlášení učiněné prodávajícím nebo v jeho zastoupení nebo jinými osobami v předchozích článcích řetězce transakcí, včetně výrobce.
Pokud by například bylo v reklamě uvedeno, že chytrá TV obsahuje určitou video aplikaci, tato aplikace by měla být součástí kupní smlouvy.
To platí bez ohledu na to, zda jsou digitální obsah nebo digitální služba předem nainstalovány ve vlastním zboží, nebo zda je nutné je následně stáhnout do jiného zařízení, a jsou tedy se zbožím pouze propojené.

- = -

(22) Pokud naproti tomu nepřítomnost digitálního obsahu nebo digitální služby, které jsou ve zboží obsaženy nebo se zbožím propojeny, nebrání tomu, aby zboží plnilo svou funkci, nebo pokud spotřebitel uzavře smlouvu o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, které nejsou součástí kupní smlouvy na zboží s digitálními prvky, tato smlouva by se měla považovat za odlišnou od smlouvy o prodeji zboží, a to i pokud prodávající působí jako zprostředkovatel této druhé smlouvy vůči třetí straně, a mohla by spadat do působnosti této směrnice.
Pokud například spotřebitel stáhne herní aplikaci z obchodu s aplikacemi do chytrého telefonu, smlouva o poskytnutí herní aplikace je odlišná od smlouvy o prodeji samotného chytrého telefonu.
Směrnice (EU) 2019/771 by se tudíž měla vztahovat pouze na kupní smlouvu týkající se chytrého telefonu, zatímco poskytnutí herní aplikace by mohlo spadat do oblasti působnosti této směrnice, pokud jsou splněny podmínky v ní stanovené.
Jiným příkladem by byl případ, kdy je výslovně dohodnuto, že spotřebitel kupuje chytrý telefon bez určitého operačního systému a následně uzavře smlouvu o poskytnutí operačního systému s třetí stranou.
V takovém případě by poskytnutí samostatně zakoupeného operačního systému nebylo součástí kupní smlouvy, a proto by nespadalo do oblasti působnosti směrnice (EU) 2019/771, ale mohlo by spadat do oblasti působnosti této směrnice, pokud jsou splněny podmínky v ní stanovené.

- = -

(24) Digitální obsah nebo digitální služby se často poskytují také v případech, kdy spotřebitel za ně neplatí, nýbrž poskytuje obchodníkovi osobní údaje.
Takové obchodní modely se již používají v různých formách na velké části trhu.
Ačkoli tato směrnice plně uznává, že ochrana osobních údajů je jedním ze základních práv a osobní údaje tudíž nemohou být považovány za komoditu, měla by zajistit, aby spotřebitelé měli v souvislosti s těmito obchodními modely právo na smluvní prostředky nápravy.
Tato směrnice by se proto měla vztahovat na smlouvy, na jejichž základě poskytovatel poskytuje nebo se zavazuje poskytovat digitální obsah nebo digitální službu spotřebiteli a spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout osobní údaje.
Osobní údaje by mělo být možné poskytnout obchodníkovi buď v okamžiku uzavření smlouvy, nebo později, například v okamžiku, kdy spotřebitel dává obchodníkovi souhlas s použitím osobních údajů, které by si spotřebitel mohl nahrát nebo vytvořit pomocí digitálního obsahu nebo digitální služby.
Právní předpisy Unie o ochraně osobních údajů stanovují úplný seznam právních důvodů pro zákonné zpracování osobních údajů.
Tato směrnice by se měla vztahovat na veškeré smlouvy, na jejichž základě spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout obchodníkovi osobní údaje.
Tato směrnice by se měla použít například v případech, kdy spotřebitel založí účet na sociální síti a poskytne své jméno a adresu elektronické pošty, které jsou použity pro jiné účely než pro výlučné poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby či jiné účely než splnění zákonných požadavků.
Měla by se rovněž použít na případy, kdy spotřebitel dává souhlas k tomu, aby obchodník zpracovával materiály představující osobní údaje, jako jsou fotografie nebo zprávy nahrané spotřebitelem, pro marketingové účely. Členské státy by nicméně měly mít možnost stanovit, zda jsou požadavky na uzavírání, existenci a platnost smlouvy splněny podle vnitrostátního práva.

- = -

(25) Pokud nejsou digitální obsah a digitální služby poskytovány za úplatu, neměla by se tato směrnice uplatňovat na situace, kdy obchodník shromažďuje osobní údaje výlučně za účelem poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb nebo výlučně za účelem plnění zákonných požadavků.
Mezi takové situace mohou patřit případy, kdy je podle platných předpisů nutná registrace spotřebitele za účelem zajištění bezpečnosti a identifikace.
Tato směrnice by se také neměla uplatňovat na situace, kdy obchodník pouze shromažďuje metadata, jako jsou informace týkající se zařízení spotřebitele nebo historii prohlížení, s výjimkou případů, kdy je tato situace podle vnitrostátního práva považována za smlouvu.
Také by se neměla uplatňovat na situace, kdy je spotřebitel vystaven reklamním sdělením výlučně za účelem získání přístupu k digitálnímu obsahu nebo digitálním službám, aniž by s obchodníkem uzavřel smlouvu. Členské státy by nicméně měly mít i nadále možnost rozšířit uplatňování této směrnice na tyto situace, případně takové situace, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti této směrnice, jinak upravovat.

- = -

(27) Vzhledem k tomu, že by se tato směrnice měla vztahovat na smlouvy, jejichž předmětem je poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb spotřebiteli, neměla by se vztahovat na případy, kdy je hlavním předmětem smlouvy poskytování odborných služeb, jako jsou překladatelské služby, architektonické služby, právní služby nebo jiné odborné poradenské služby, které jsou často prováděny osobně obchodníkem, bez ohledu na to, zda digitální prostředky obchodník používá s cílem produkovat výsledek služby, nebo jej dodávat či přenášet spotřebiteli.
Stejně tak by se tato směrnice neměla vztahovat na veřejné služby, jako jsou sociální zabezpečení či veřejné rejstříky, u nichž se digitální prostředky využívají pouze pro přenos nebo sdělování služby spotřebiteli.
Tato směrnice by se rovněž neměla vztahovat na veřejné listiny a jiné notářské zápisy o právních úkonech, bez ohledu na to, zda jsou prováděny, zaznamenávány, rozmnožovány nebo přenášeny pomocí digitálních prostředků.

- = -

(28) Trh s interpersonálními komunikačními službami nezávislými na číslech, které nejsou propojeny s veřejně přidělovanými číslovacími zdroji, se rychle vyvíjí.
V posledních letech používá digitální služby více spotřebitelů, což je způsobeno rozvojem nových digitálních služeb, které umožňují interpersonální komunikaci na internetu, jako je internetová elektronická pošta a posílání zpráv přes internet.
Proto je nezbytné zajistit účinnost ochranu spotřebitelů ve vztahu k těmto službám.
Tato směrnice by se proto měla rovněž vztahovat na interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech.

- = -

(29) Tato směrnice by se neměla vztahovat na zdravotní péči ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU (5).
Vynětí zdravotní péče z působnosti této směrnice se proto vztahuje rovněž na veškerý digitální obsah nebo digitální služby, které představují zdravotnický prostředek ve smyslu směrnic Rady 93/42/EHS (6) nebo 90/385/EHS (7) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/79/ES (8), pokud je takový zdravotnický prostředek předepsán nebo poskytnut zdravotnickým pracovníkem ve smyslu směrnice 2011/24/EU.
Tato směrnice by se však měla vztahovat na veškerý digitální obsah nebo digitální služby, které představují zdravotnický prostředek, jako jsou zdravotnické aplikace, pokud spotřebitel může tento zdravotnický prostředek získat bez lékařského předpisu nebo jej neposkytuje zdravotnický pracovník.

- = -

(31) Tato směrnice by se neměla vztahovat na digitální obsah nebo digitální službu, které jsou poskytovány veřejnosti jako součást uměleckého představení nebo jiné akce, například digitální kinematografické promítání nebo audiovizuální divadelní představení.
Tato směrnice by se však měla použít, pokud se digitální obsah nebo digitální služba poskytují veřejnosti prostřednictvím přenosu signálu, jako jsou služby digitální televize.

- = -

(33) Digitální obsah nebo digitální služby jsou často spojeny s poskytováním zboží nebo jiných služeb a nabízeny spotřebiteli v rámci stejné smlouvy zahrnující balíček s různými prvky, jako je poskytování digitální televize a nákup elektronického vybavení.
V takových případech zahrnuje smlouva mezi spotřebitelem a obchodníkem prvky smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, ale rovněž prvky jiných typů smluv, jako jsou smlouvy o prodeji zboží nebo poskytování služeb.
Tato směrnice by se měla použít pouze na ty prvky celé smlouvy, které spočívají v poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb.
Ostatní prvky smlouvy by se měly řídit pravidly platnými pro tyto smlouvy v rámci vnitrostátních právních předpisů nebo případně jiných aktů Unie upravujících určité odvětví nebo předmět.
Případné účinky ukončení platnosti jednoho prvku smlouvy zahrnující balíček na ostatní prvky by se měly řídit vnitrostátním právem.
V zájmu zajištění souladu s odvětvovými ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 (10), jimiž se řídí smlouvy zahrnující balíček, v nichž obchodník nabízí ve smyslu uvedené směrnice digitální obsah nebo digitální službu ve spojení s interpersonální komunikační službou založenou na číslech, neměly by se na prvek balíčku spočívající v digitálním obsahu nebo digitální službě vztahovat ustanovení této směrnice o úpravách digitálního obsahu.
Na všechny prvky balíčku, včetně digitálního obsahu a digitální služby, by se měla namísto toho vztahovat příslušná ustanovení směrnice (EU) 2018/1972 upravující tento aspekt.

- = -

(41) Existují různé způsoby, jimiž může obchodník poskytovat digitální obsah nebo digitální služby spotřebitelům.
Je vhodné stanovit jednoduchá a jasná pravidla týkající se podmínek a lhůty pro splnění této povinnosti poskytnutí, která je hlavním smluvním závazkem obchodníka, zajištěním dostupnosti a přístupnosti digitálního obsahu nebo digitální služby pro spotřebitele.
Digitální obsah nebo digitální služba by měly být považovány za dostupné a přístupné pro spotřebitele, pokud se tento digitální obsah nebo tato digitální služba nebo vhodné prostředky pro přístup k tomuto obsahu nebo službě nebo k jejich stažení ocitnou v dosahu spotřebitele a obchodník již nemusí činit žádné další úkony k tomu, aby spotřebitel mohl digitální obsah nebo digitální službu používat v souladu se smlouvou.
Vzhledem k tomu, že obchodník není v zásadě odpovědný za jednání nebo opomenutí třetí strany, která provozuje fyzické nebo virtuální zařízení, například elektronickou platformu nebo cloudové úložiště, které si spotřebitel zvolil pro příjem či ukládání digitálního obsahu nebo digitální služby, mělo by být dostačující, aby poskytovatel poskytl digitální obsah nebo digitální službu uvedené třetí straně.
Nelze však mít za to, že si spotřebitel fyzické nebo virtuální zařízení zvolil, je-li toto zařízení pod kontrolou obchodníka nebo je-li s obchodníkem smluvně vázán, a dále ani v případě, kdy si spotřebitel dotyčné fyzické nebo virtuální zařízení pro příjem digitálního obsahu nebo digitální služby sice zvolil, avšak jednalo se o jedinou volbu, kterou mu obchodník k přijetí digitálního obsahu nebo digitální služby či k přístupu k nim nabídl.

- = -

(42) Digitální obsah nebo digitální služba by měly splňovat požadavky, na nichž se obchodník a spotřebitel dohodli ve smlouvě.
Ustanovením smlouvy musí zejména odpovídat popis, množství, například počet hudebních souborů, k nimž lze získat přístup, a kvalita, například rozlišení obrazového souboru, jazyk a verze.
Musí rovněž vykazovat zabezpečení, funkčnost, kompatibilitu a interoperabilitu a jiné vlastnosti dle požadavků smlouvy.
Požadavky smlouvy by měly zahrnovat i požadavky plynoucí z informací poskytovaných před uzavřením smlouvy, které jsou podle směrnice 2011/83/EU nedílnou součástí smlouvy.
Tyto požadavky by mohly být rovněž stanoveny v dohodě o úrovni služeb, pokud je takový typ dohody podle použitelného vnitrostátního práva součástí smluvního vztahu mezi spotřebitelem a obchodníkem.

- = -

(43) Pojmu funkčnosti by se mělo rozumět tak, že odkazuje na způsoby, jimiž lze digitální obsah nebo digitální službu používat.
Například nepřítomnost nebo přítomnost technických omezení, jako je ochrana pomocí správy digitálních práv či regionální kódování, by mohly mít vliv na schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby plnit všechny své funkce s ohledem na tento účel.
Interoperabilitou se rozumí to, zda a do jaké míry digitální obsah nebo digitální služba dokáží fungovat s hardwarem nebo softwarem, které jsou odlišné od hardwaru či softwaru, které se běžně používají s digitálním obsahem či digitálními službami stejného druhu. Řádné fungování by mohlo zahrnovat například schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby vyměňovat si informace s tímto jiným softwarem nebo hardwarem a tyto informace používat.

- = -

(44) Vzhledem k tomu, že se digitální obsah a digitální služby neustále vyvíjejí, mohou se obchodníci se spotřebiteli dohodnout, že jim budou poskytovat aktualizace a funkce, jakmile budou k dispozici.
Soulad digitálního obsahu nebo digitální služby by měl být proto posuzován rovněž ve vztahu k tomu, zda jsou digitální obsah nebo digitální služba aktualizovány způsobem uvedeným ve smlouvě.
Neposkytnutí aktualizací, které byly dohodnuty ve smlouvě, by mělo být považováno za nesoulad digitálního obsahu nebo digitální služby.
Za nesoulad digitálního obsahu nebo digitální služby by měly být považovány navíc i vadné či neúplné aktualizace, neboť to by znamenalo, že aktualizace nebyly provedeny způsobem stanoveným ve smlouvě.

- = -

(45) Aby byly digitální obsah nebo digitální služba v souladu a spotřebitelé nepozbyli svých práv, například v případě, že smlouva stanovuje příliš nízké standardy, neměly by digitální obsah a digitální služba splňovat pouze subjektivní požadavky na soulad, nýbrž také objektivní požadavky na soulad stanovené touto směrnicí.
Soulad by měl být posuzován mimo jiné s ohledem na účel, pro který by se digitální obsah nebo digitální služby stejného druhu obvykle použily.
Měl by rovněž vykazovat vlastnosti a výkonnostní parametry, které jsou obvyklé u digitálního obsahu nebo digitálních služeb stejného druhu a které může spotřebitel rozumně očekávat vzhledem k povaze digitálního obsahu nebo digitální služby a s ohledem na jakékoli veřejné prohlášení o zvláštních vlastnostech digitálního obsahu nebo digitální služby, které učinil obchodník nebo jiné osoby v předchozích článcích řetězce transakcí nebo které bylo učiněno v jejich zastoupení.

- = -

(47) Po dobu, po kterou by to mohl spotřebitel rozumně očekávat, by obchodník měl spotřebiteli poskytovat aktualizace, včetně aktualizací zabezpečení, aby byly digitální obsah nebo digitální služba v souladu se smlouvou a bezpečné.
Pokud jde například o digitální obsah nebo digitální služby, jejichž účel je omezen na určitou dobu, povinnost poskytovat aktualizace by měla být omezena pouze na tuto dobu, zatímco u ostatních druhů digitálního obsahu nebo digitální služby by se doba, po kterou by měly být poskytovány aktualizace spotřebiteli, mohla rovnat době, po kterou je obchodník odpovědný za nesoulad, nebo být delší, což by mohl být zejména případ aktualizací zabezpečení.
Spotřebitel by měl mít i nadále možnost volby, zda tyto aktualizace nainstaluje.
Pokud se spotřebitel rozhodne, že tyto aktualizace nenainstaluje, neměl by však očekávat, že digitální obsah nebo digitální služba budou i nadále v souladu.
Obchodník by měl spotřebitele informovat o tom, že rozhodnutí spotřebitele nenainstalovat aktualizace, které jsou nezbytné pro zachování souladu digitálního obsahu nebo digitální služby, včetně aktualizací zabezpečení, bude mít dopad na odpovědnost obchodníka za soulad těch vlastností digitálního obsahu nebo digitální služby, jejichž soulad by měly příslušné aktualizace zachovávat.
Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti poskytovat aktualizace stanovené v unijním a vnitrostátním právu.

- = -

(48) Na zpracování osobních údajů v souvislosti se smlouvami spadajícími do oblasti působnosti této směrnice by se mělo plně vztahovat nařízení (EU) 2016/679 a veškeré další právní předpisy Unie o ochraně údajů.
Tato směrnice by se rovněž neměla dotýkat práv, povinností a mimosmluvních prostředků nápravy stanovených nařízením (EU) 2016/679.
Skutečnosti, které vedou k nesouladu s požadavky nařízení (EU) 2016/679, včetně hlavních zásad, jako jsou požadavky na minimalizaci údajů, záměrnou a standardní ochranu údajů, mohou být rovněž v závislosti na okolnostech konkrétního případu posouzeny jako nesoulad digitálního obsahu nebo digitální služby se subjektivními nebo objektivními požadavky na soulad podle této směrnice.
Jedním příkladem by mohl být případ, kdy obchodník ve smlouvě výslovně přijímá určitý závazek nebo kdy lze smlouvu takto vykládat, což rovněž souvisí s povinnostmi obchodníka podle nařízení (EU) 2016/679.
V takovém případě se tento smluvní závazek může stát součástí subjektivních požadavků na soulad.
Druhým příkladem by mohl být případ, kdy nedodržení povinností podle nařízení (EU) 2016/679 by mohlo současně způsobit, že digitální obsah nebo digitální služba nejsou vhodné k zamýšlenému účelu, a dochází tudíž k nesouladu s objektivními požadavky na soulad, jež vyžadují, aby digitální obsah nebo digitální služba byly vhodné k účelům, pro něž by se digitální obsah nebo digitální služby stejného druhu obvykle použily.

- = -

(52) Aby digitální obsah nebo digitální služba mohly řádně fungovat, musí být správně integrovány do hardwarového a softwarového prostředí spotřebitele.
Pokud je nesoulad digitálního obsahu nebo digitální služby způsoben nesprávnou integrací, je třeba jej považovat za nesoulad samotného digitálního obsahu nebo digitální služby, pokud byl integrován obchodníkem nebo pod jeho kontrolou nebo spotřebitelem podle pokynů obchodníka pro integraci, a nesprávná integrace byla způsobena nedostatky v požadovaných pokynech pro integraci, jako je například neúplnost nebo nejasnost pokynů pro integraci, které činí jejich použití pro průměrného spotřebitele obtížným.

- = -

(53) Omezení stanovená držitelem práv k duševnímu vlastnictví v souladu s právními předpisy na ochranu duševního vlastnictví by mohla mít za následek omezení v používání digitálního obsahu nebo digitální služby ze strany spotřebitele v souladu s touto směrnicí.
Uvedená omezení mohou vyplývat z licenční dohody s koncovým uživatelem, na jejímž základě jsou digitální obsah nebo digitální služba poskytovány spotřebiteli.
Tak tomu může být například tehdy, zakazuje-li licenční dohoda s koncovým uživatelem spotřebiteli, aby používal některé prvky související s funkčností digitálního obsahu nebo digitální služby.
Pokud by se takové omezení týkalo prvků, které se obvykle vyskytují v digitálním obsahu nebo digitálních službách stejného druhu a které spotřebitel může rozumně očekávat, mohlo by to znamenat, že digitální obsah nebo digitální služba nesplňují objektivní požadavky na soulad stanovené touto směrnicí.
V těchto případech by spotřebitel měl mít právo uplatnit vůči obchodníkovi, který poskytl digitální obsah či digitální službu, prostředky nápravy stanovené touto směrnicí pro případ nesouladu.
Obchodník by měl mít možnost se této odpovědnosti zprostit pouze tehdy, splní-li podmínky pro odchylku od objektivních požadavků na soulad podle této směrnice, konkrétně pokud obchodník výslovně informuje spotřebitele před uzavřením smlouvy, že se určitá vlastnost digitálního obsahu nebo digitální služby odchyluje od objektivních požadavků na soulad a pokud spotřebitel s touto odchylkou vyjádřil svůj výslovný zvláštní souhlas.

- = -

(54) Pro digitální obsah a digitální služby, na něž se vztahují práva k duševnímu vlastnictví, jsou zvláště závažným problémem právní nedostatky.
Omezení v používání digitálního obsahu nebo digitální služby spotřebitelem by mohlo být důsledkem porušení práv třetí strany.
Toto porušení by mohlo spotřebiteli účinně bránit v používání digitálního obsahu nebo digitální služby nebo některých jejich prvků, například tehdy, pokud spotřebitel nemůže získat k digitálnímu obsahu nebo digitální službě přístup nebo pokud jej nemůže získat legálně.
Důvodem by mohlo být to, že třetí strana oprávněně nutí obchodníka, aby přestal porušovat uvedená práva a aby ukončil poskytování daného digitálního obsahu nebo digitální služby nebo aby spotřebitel nemohl používat digitální obsah nebo digitální službu bez porušování práva.
V případě porušení práv třetí strany, které má za následek omezení bránící nebo omezující používání digitálního obsahu nebo digitální služby v souladu se subjektivními a objektivními požadavky na soulad, měl by být spotřebitel oprávněn použít k zajištění souladu prostředky nápravy, ledaže vnitrostátní právo umožňuje prohlásit smlouvu za neplatnou nebo od ní odstoupit, například z důvodu porušení zákonné záruky za právní vady.

- = -

(60) Aniž je dotčeno základní právo na ochranu soukromí, včetně důvěrnosti komunikace, a na ochranu osobních údajů spotřebitele, měl by spotřebitel spolupracovat s obchodníkem, aby obchodník mohl zjistit, zda příčina nesouladu spočívá v digitálním prostředí spotřebitele, přičemž použije technicky dostupné prostředky, které jsou pro spotřebitele co nejméně rušivé.
To lze provést například tak, že se obchodníkovi zasílají automaticky generovaná hlášení o incidentech nebo podrobnosti o internetovém připojení spotřebitele.
Pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech, kdy po vyčerpání všech ostatních prostředků neexistuje žádný jiný způsob, lze vyžadovat, aby spotřebitel umožnil virtuální přístup ke svému digitálnímu prostředí.
Pokud však spotřebitel s obchodníkem nespolupracuje, přestože byl informován o důsledcích nespolupráce, je na spotřebiteli, aby prokázal nejen to, že digitální obsah nebo digitální služba nejsou v souladu, nýbrž také to, že digitální obsah nebo digitální služba nebyly v souladu v okamžiku poskytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby, stanoví-li smlouva jediný úkon poskytnutí nebo sled jednotlivých úkonů poskytování, nebo po dobu platnosti smlouvy, stanoví-li smlouva nepřetržité poskytování po určitou dobu.

- = -

(61) Pokud obchodník neposkytl digitální obsah nebo digitální službu, spotřebitel by jej měl k poskytnutí dotčeného digitálního obsahu nebo digitální služby vyzvat.
V těchto případech by měl obchodník jednat bez zbytečného odkladu nebo v dodatečné lhůtě, na které se strany výslovně dohodly.
Vzhledem k tomu, že se digitální obsah nebo digitální služba poskytují v digitální podobě, nemělo by jejich poskytnutí ve většině případů vyžadovat dodatečnou dobu pro zajištění dostupnosti digitálního obsahu nebo digitální služby spotřebiteli.
V těchto případech by proto povinnost obchodníka poskytnout digitální obsah nebo digitální službu bez zbytečného odkladu měla znamenat, že k poskytnutí musí dojít okamžitě.
Pokud obchodník digitální obsah nebo digitální službu neposkytne ani poté, je spotřebitel oprávněn ukončit smlouvu.
Za určitých okolností, například pokud je zřejmé, že obchodník digitální obsah nebo digitální službu neposkytne, nebo pokud má pro spotřebitele zásadní význam, aby k poskytnutí došlo v určité době, měl by být spotřebitel oprávněn ukončit smlouvu bez předchozího vyzvání obchodníka k poskytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby.

- = -

(66) V případech, kdy má spotřebitel nárok na snížení ceny za digitální obsah nebo digitální službu, které jsou poskytovány po určitou dobu, měl by být ve výpočtu snížení ceny zohledněn pokles hodnoty digitálního obsahu nebo digitální služby v důsledku nesouladu i v důsledku uplynulé doby, po kterou nemohl spotřebitel využívat digitálního obsahu nebo digitální služby v souladu se smlouvou.

- = -

(70) Spotřebitel by mohl být odrazen od uplatnění prostředků nápravy v případě nesouladu digitálního obsahu či digitální služby, pokud by spotřebitel neměl přístup k jinému obsahu než k osobním údajům, které spotřebitel poskytl či vytvořil prostřednictvím využívání digitálního obsahu či digitální služby.
S cílem zajistit účinnou ochranu spotřebitele, pokud jde o právo ukončit smlouvu, by proto obchodník měl na žádost spotřebitele po ukončení smlouvy zajistit dostupnost tohoto obsahu spotřebiteli.

- = -

(73) Zásada odpovědnosti obchodníka za újmu je základním prvkem smluv o poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb.
Spotřebitel by proto měl mít právo žádat náhradu újmy způsobené v důsledku nesouladu se smlouvou nebo v důsledku neposkytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby.
Náhrada újmy by měla spotřebiteli zajistit situaci, která se co nejvíce blíží situaci, ve které by se spotřebitel nacházel, kdyby byly digitální obsah nebo digitální služba řádně poskytnuty a byly v souladu se smlouvou.
Jelikož takové právo na náhradu újmy již existuje ve všech členských státech, neměla by být touto směrnicí dotčena vnitrostátní pravidla pro odškodňování spotřebitelů za újmu způsobenou porušením těchto pravidel.

- = -

(74) Tato směrnice by se měla zabývat také úpravami prováděnými obchodníky na digitálním obsahu nebo digitální službě, které jsou spotřebiteli poskytovány po určitou dobu či jsou mu zpřístupněny, jako jsou například aktualizace či přechody na novou verzi.
Vzhledem k rychle se měnící povaze digitálního obsahu a digitálních služeb mohou být tyto aktualizace, přechody na nové verze či podobné úpravy nezbytné a často jsou spotřebiteli ku prospěchu.
Některé z těchto úprav mohou být vymezeny ve smlouvě například jako aktualizace, a představovat tak součást smluvního závazku.
Další úpravy mohou být nezbytné pro splnění objektivních požadavků na soulad digitálního obsahu nebo digitální služby podle této směrnice.
Avšak jiné změny, které by se odchylovaly od objektivních požadavků na soulad a které jsou předvídatelné v okamžiku uzavření smlouvy, by měly být se spotřebitelem výslovně dohodnuty při uzavírání smlouvy.

- = -

(75) Kromě úprav, jejichž cílem je zachování souladu, by obchodníkovi mělo být povoleno upravovat za určitých podmínek prvky digitálního obsahu nebo digitální služby za předpokladu, že smlouva poskytuje pro takovéto úpravy oprávněný důvod.
Mezi tyto oprávněné důvody mohou patřit případy, kdy je úprava nezbytná pro přizpůsobení digitálního obsahu nebo digitální služby novému technickému prostředí nebo zvýšenému počtu uživatelů, případně další závažné provozní důvody.
Tyto úpravy jsou často ve prospěch spotřebitele, protože digitální obsah nebo digitální službu vylepšují.
V důsledku toho mohou smluvní strany do smlouvy zahrnout příslušná ustanovení, která umožní obchodníkovi provádět úpravy.
Za účelem vyrovnání zájmů spotřebitele a obchodních zájmů by taková možnost pro obchodníka měla být vyvážena právem spotřebitele ukončit smlouvu, pokud mají tyto úpravy nepříznivý dopad na využívání digitálního obsahu nebo digitální služby či na přístup k nim více než pouze nevýznamným způsobem.
Do jaké míry mají úpravy nepříznivý dopad na využívání digitálního obsahu nebo digitální služby a na přístup k nim ze strany spotřebitele, by mělo být objektivně zjištěno s ohledem na povahu a účel digitálního obsahu nebo digitální služby a na kvalitu, funkčnost, kompatibilitu a jiné hlavní vlastnosti, které jsou běžné u digitálního obsahu nebo digitální služby stejného druhu.
Pravidla týkající se takových aktualizací, přechodů na novou verzi či podobných úprav by se však neměla týkat situací, kdy strany uzavřou novou smlouvu o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, například v důsledku distribuce nové verze digitálního obsahu nebo digitální služby.

- = -

(77) Má-li taková úprava nepříznivý dopad na přístup k digitálnímu obsahu nebo digitální službě nebo na jejich využívání ze strany spotřebitele a tento dopad není nevýznamný, spotřebitel by v důsledku takové úpravy měl mít právo bezplatně ukončit smlouvu.
Alternativně může obchodník rozhodnout, že spotřebiteli umožní zachovat přístup k digitálnímu obsahu nebo digitální službě bez jakýchkoli dodatečných nákladů a v souladu se smlouvou; v takovém případě by spotřebitel neměl mít právo smlouvu ukončit.
Pokud však digitální obsah nebo digitální služba, které obchodník umožnil, již nejsou v souladu se subjektivními a objektivními požadavky na soulad, spotřebitel by měl mít možnost spoléhat na prostředky nápravy pro případ nesouladu se smlouvou podle této směrnice.
Pokud požadavky na takovou úpravu, jak je stanoveno v této směrnici, nejsou splněny a tato úprava má za následek nesoulad se smlouvou, neměla by být práva spotřebitele na uvedení digitálního obsahu nebo digitální služby do souladu se smlouvou, na snížení ceny nebo na ukončení smlouvy podle této směrnice tímto dotčena.
Obdobně pak v případě, kdy po úpravě následně dojde k nesouladu digitálního obsahu nebo digitální služby, jenž nebyl danou úpravou způsoben, měl by být spotřebitel i nadále oprávněn využít prostředků nápravy podle této směrnice stanovených pro případy nesouladu dotčeného digitálního obsahu nebo digitální služby.

- = -

(78) Nesoulad v případě digitálního obsahu nebo digitální služby v podobě, v jaké jsou poskytnuty spotřebiteli, je často způsoben jednou z transakcí v řetězci od původního tvůrce až po konečného obchodníka.
Konečný obchodník by sice měl být odpovědný vůči spotřebiteli v případě nesouladu, je však nutné zajistit, aby obchodník měl odpovídající práva vůči různým osobám řetězce transakcí, aby byl schopen dostát své odpovědnosti vůči spotřebiteli.
Tato práva by se měla omezovat na obchodní transakce a neměla by se proto vztahovat na situace, kdy je obchodník odpovědný vůči spotřebiteli za nesoulad digitálního obsahu nebo digitální služby, který sestává ze softwaru, který byl poskytnut bez zaplacení ceny na základě bezplatné licence s otevřeným zdrojovým kódem osobou v předchozích článcích řetězce transakcí, nebo je na něm postaven.
Osoby řetězce transakcí, na které může konečný obchodník přenést odpovědnost, a podmínky takových kroků by však měly určit členské státy podle svého použitelného vnitrostátního práva.

- = -

(79) Osoby nebo organizace považované v rámci vnitrostátního práva za ty osoby nebo organizace, které mají oprávněný zájem na ochraně smluvních práv spotřebitelů a jejich práv na ochranu údajů, by měly mít právo zahájit řízení k zajištění toho, aby se uplatnila vnitrostátní ustanovení provádějící tuto směrnici, a to buď u soudu, nebo u správního orgánu, který má pravomoc rozhodovat o stížnostech nebo dát podnět k příslušnému soudnímu řízení.

- = -

(83) Spotřebitelé by měli mít možnost využívat svých práv podle této směrnice, jakmile budou použitelná odpovídající vnitrostátní prováděcí opatření.
Vnitrostátní prováděcí opatření by se proto měla vztahovat rovněž na smlouvy na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, které byly uzavřeny přede dnem podání žádosti a na jejichž základě jsou poskytovány digitální obsah nebo digitální služby po určitou dobu, buď nepřetržitě, nebo sledem jednotlivých úkonů poskytování, ale pouze pokud jde o digitální obsah nebo digitální službu, které jsou poskytovány ode dne použitelnosti vnitrostátních prováděcích opatření.
Aby však byla zajištěna rovnováha mezi oprávněnými zájmy spotřebitelů a obchodníků, měla by se vnitrostátní opatření provádějící ustanovení této směrnice týkající se úpravy digitálního obsahu nebo digitální služby a práva na nápravu uplatňovat pouze na smlouvy uzavřené po dni podání žádosti podle této směrnice.

- = -

(86) Jelikož cílů této směrnice, totiž přispět k fungování vnitřního trhu důsledným řešením překážek souvisejících se smluvním právem, které brání poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, a zároveň zabránit právní roztříštěnosti, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie tím, že se zajistí celková soudržnost vnitrostátních právních předpisů díky harmonizovaným pravidlům smluvního práva, která rovněž zjednoduší koordinovaná donucovací opatření, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii.
V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

- = -

(87) Tato směrnice dodržuje základní práva a svobody a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie, včetně těch, které jsou zakotveny v článcích 16, 38 a 47 uvedené listiny,

- = -

keyboard_tab Contratti digitali 2019/0770 CS

Contratti digitali 2019/0770 CS