keyboard_tab Contratti digitali 2019/0770 CS

(2) Podle čl. 26 odst. 1 a 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) přijímá Unie opatření určená k vytvoření nebo zajištění fungování vnitřního trhu, který zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží a služeb.

  Podle čl. 169 odst. 1 a odst. 2 písm.

  a) Smlouvy o fungování EU Unie přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele prostřednictvím opatření přijatých podle článku 114 Smlouvy o fungování EU v souvislosti s vytvářením vnitřního trhu.

  Cílem této směrnice je dosáhnout správné rovnováhy mezi dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele a podporou konkurenceschopnosti podniků při dodržení zásady subsidiarity.

(9) Tato směrnice by měla plně harmonizovat určitá základní pravidla, která doposud nejsou na úrovni Unie ani na vnitrostátní úrovni regulována.

(10) Tato směrnice by měla jasně a jednoznačně vymezit oblast své působnosti a měla by stanovit jasná hmotněprávní pravidla pro digitální obsah nebo digitální služby, na něž se vztahuje.

  Oblast působnosti této směrnice i hmotněprávní pravidla v ní stanovená by měly být technologicky neutrální a odolné vůči budoucím změnám.

(11) Tato směrnice by měla stanovit společná pravidla pro určité požadavky na smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby uzavírané mezi obchodníky a spotřebiteli.

  Za tímto účelem je třeba plně harmonizovat pravidla pro soulad digitálního obsahu nebo digitální služby se smlouvou, prostředky nápravy v případě nesouladu nebo neposkytnutí a podmínky uplatňování těchto prostředků nápravy a pro úpravy digitálního obsahu a digitální služby.

  Plně harmonizovaná pravidla pro některé podstatné prvky spotřebitelského smluvního práva by usnadnila podnikům, zejména malým a středním podnikům, nabízet své produkty v jiných členských státech.

  Spotřebitelům by plná harmonizace klíčových pravidel přinesla vysokou úroveň ochrany a vyšší kvalitu života. Členské státy nesmí v rámci působnosti této směrnice přijímat další formální ani věcné požadavky. Členské státy by například neměly stanovit pravidla týkající se obrácení důkazního břemene, která jsou odlišná od pravidel stanovených v této směrnici, ani stanovit povinnost spotřebitele oznámit obchodníkovi nesoulad v určité lhůtě.

(12) Touto směrnicí by nemělo být dotčeno vnitrostátní právo v rozsahu, v jakém tato směrnice příslušné otázky neupravuje, jako jsou vnitrostátní pravidla uzavírání, platnosti, neplatnosti nebo účinku smluv nebo zákonnosti digitálního obsahu nebo digitální služby.

  Touto směrnicí by rovněž neměla být určena právní povaha smluv o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby a otázka, zda se jedná o smlouvy o prodeji, poskytování služby, pronájmu nebo o jiný typ smlouvy, případně o smlouvy sui generis, by měla být ponechána na vnitrostátním právu.

  Touto směrnicí by rovněž neměla být dotčena vnitrostátní pravidla, která nejsou specifická pro spotřebitelské smlouvy a která stanoví specifické prostředky nápravy pro některé druhy vad, jež nebyly zřejmé v době uzavření smlouvy, totiž vnitrostátní právní předpisy, které mohou stanovit zvláštní pravidla pro odpovědnost obchodníka za skryté vady.

  Touto směrnicí by rovněž neměla být dotčena vnitrostátní právní úprava, která stanoví mimosmluvní prostředky nápravy pro spotřebitele v případě nesouladu digitálního obsahu nebo digitální služby, které lze uplatnit vůči osobám v předchozích článcích řetězce transakcí nebo proti jiným osobám plnícím závazky takových osob.

(13) Členské státy by rovněž měly mít nadále možnost upravovat například žaloby spotřebitelů proti třetím stranám jiným než obchodníkům, které poskytují nebo se zavázaly poskytovat digitální obsah nebo digitální službu, jako jsou vývojáři, kteří nejsou současně obchodníky ve smyslu této směrnice.

(15) Členské státy by rovněž měly mít nadále možnost upravovat například práva stran přerušit zcela či částečně plnění svých povinností do té doby, než své povinnosti splní druhá strana. Členské státy by měly mít možnost upravovat například otázku, zda je spotřebitel oprávněn v případech nesouladu nezaplatit cenu nebo její část do té doby, než obchodník uvede digitální obsah nebo digitální službu do souladu, nebo otázku, zda je obchodník oprávněn pozdržet jakékoli vrácení platby, jež po ukončení smlouvy náleží spotřebiteli, a to do té doby, než spotřebitel splní svou povinnost podle této směrnice vrátit obchodníkovi hmotný nosič.

(16) Členské státy by rovněž měly mít nadále možnost rozšířit použití pravidel této směrnice na smlouvy, které jsou z působnosti této směrnice vyňaty, nebo možnost tyto smlouvy jinak upravovat. Členské státy by měly mít i nadále možnost například rozšířit ochranu uplatňovanou na spotřebitele podle této směrnice také na fyzické či právnické osoby, které nejsou spotřebiteli ve smyslu této směrnice, jako jsou například nevládní organizace a začínající podniky nebo malé a střední podniky.

(18) Tato směrnice by se měla použít na veškeré smlouvy, na jejichž základě obchodník poskytuje nebo se zavazuje poskytovat digitální obsah nebo digitální službu spotřebiteli.

  Poskytovatelé platforem by mohli být považováni za obchodníky podle této směrnice, pokud jednají za účelem souvisejícím s jejich vlastním podnikáním a jako přímý smluvní partner spotřebitele pro poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby. Členské státy by měly mít i nadále možnost rozšířit uplatňování pravidel této směrnice na poskytovatele platforem, kteří nesplňují požadavky na to, aby mohli být považováni za obchodníka podle této směrnice.

(19) Touto směrnicí by měly být řešeny problémy, které vyvstávají v různých kategoriích digitálního obsahu a digitálních služeb a jejich poskytování.

  S cílem zohlednit rychlý technologický vývoj a zachovat odolnost pojmu digitálního obsahu nebo digitálních služeb vůči budoucím změnám by se tato směrnice měla vztahovat mimo jiné na počítačové programy, aplikace, videosoubory, audiosoubory, hudební soubory, digitální hry, e-knihy a ostatní elektronické publikace, a rovněž na digitální služby, které umožňují vytvářet, zpracovávat nebo uchovávat data v digitální podobě nebo k nim mít přístup, včetně technologie software-as-a-service, jako je sdílení videa a audiozáznamů a jiných souborů, zpracování textu nebo her nabízených v prostředí cloud computingu a sociálních médií.

  Jelikož existuje mnoho způsobů poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, jako je přenos na hmotném nosiči, stažení do zařízení spotřebitelů, přenos po internetu, umožnění přístupu k úložným kapacitám digitálního obsahu nebo přístup k používání sociálních médií, měla by se tato směrnice použít bez ohledu na nosič použitý pro přenos nebo zpřístupnění digitálního obsahu nebo digitální služby.

  Tato směrnice by se však neměla vztahovat na služby přístupu k internetu.

(20) Tato směrnice a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 (3) by se měly navzájem doplňovat.

  Zatímco tato směrnice stanoví pravidla týkající se určitých požadavků na smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, směrnice (EU) 2019/771 stanoví pravidla týkající se určitých požadavků na smlouvy o prodeji zboží.

  S cílem splnit očekávání spotřebitelů a zajistit jasný a jednoduchý právní rámec pro obchodníky s digitálním obsahem, měla by se tato směrnice rovněž vztahovat na digitální obsah dodávaný na hmotných nosičích, jako jsou DVD, CD, paměťová média USB a paměťové karty, jakož i na samotné hmotné nosiče, pokud tyto hmotné nosiče slouží výhradně k přenosu digitálního obsahu.

  Namísto ustanovení této směrnice o povinnosti obchodníka poskytnout digitální obsah či službu a o prostředcích nápravy, které má spotřebitel k dispozici v případě jejich neposkytnutí, by se však měla použít ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (4) o povinnostech souvisejících s dodáním zboží a o prostředcích nápravy v případě nedodání.

  Na tyto hmotné nosiče a na digitální obsah na nich dodaný by se měla i nadále vztahovat ustanovení směrnice 2011/83/EU, například ta o právu na odstoupení od smlouvy a o povaze smlouvy, na jejímž základě je zboží dodáváno.

  Touto směrnicí by rovněž nemělo být dotčeno právo na rozšiřování použitelné na toto zboží podle autorského práva.

(21) směrnice (EU) 2019/771 by se měla vztahovat na smlouvy o prodeji zboží, včetně zboží s digitálními prvky.

  Pojmem zboží s digitálními prvky by mělo být označováno zboží, jež obsahuje digitální obsah nebo digitální službu nebo je s digitálním obsahem nebo digitální službou propojeno, a to takovým způsobem, že by nepřítomnost digitálního obsahu nebo digitální služby bránila tomu, aby dané zboží plnilo své funkce.

  Digitální obsah nebo digitální služba tímto způsobem obsažené ve zboží nebo s ním propojené by měly spadat do oblasti působnosti směrnice (EU) 2019/771, pokud jsou poskytovány se zbožím na základě smlouvy o prodeji tohoto zboží.

  Zda je poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, které jsou ve zboží obsaženy nebo s ním propojeny, součástí kupní smlouvy s prodávajícím, by mělo záviset na obsahu této smlouvy.

  To by se mělo týkat rovněž digitálního obsahu nebo digitálních služeb obsažených ve zboží nebo s ním propojených, jejichž poskytování je ve smlouvě výslovně požadováno.

  To by se mělo vztahovat i na kupní smlouvy, které lze chápat tak, že zahrnují poskytnutí konkrétního digitálního obsahu nebo konkrétní digitální služby, protože tento digitální obsah nebo digitální služba jsou běžnou součástí zboží stejného druhu a spotřebitel by je mohl rozumně očekávat vzhledem k povaze tohoto zboží a s ohledem na jakékoli veřejné prohlášení učiněné prodávajícím nebo v jeho zastoupení nebo jinými osobami v předchozích článcích řetězce transakcí, včetně výrobce.

  Pokud by například bylo v reklamě uvedeno, že chytrá TV obsahuje určitou video aplikaci, tato aplikace by měla být součástí kupní smlouvy.

  To platí bez ohledu na to, zda jsou digitální obsah nebo digitální služba předem nainstalovány ve vlastním zboží, nebo zda je nutné je následně stáhnout do jiného zařízení, a jsou tedy se zbožím pouze propojené.

(22) Pokud naproti tomu nepřítomnost digitálního obsahu nebo digitální služby, které jsou ve zboží obsaženy nebo se zbožím propojeny, nebrání tomu, aby zboží plnilo svou funkci, nebo pokud spotřebitel uzavře smlouvu o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, které nejsou součástí kupní smlouvy na zboží s digitálními prvky, tato smlouva by se měla považovat za odlišnou od smlouvy o prodeji zboží, a to i pokud prodávající působí jako zprostředkovatel této druhé smlouvy vůči třetí straně, a mohla by spadat do působnosti této směrnice.

  Pokud například spotřebitel stáhne herní aplikaci z obchodu s aplikacemi do chytrého telefonu, smlouva o poskytnutí herní aplikace je odlišná od smlouvy o prodeji samotného chytrého telefonu.

  směrnice (EU) 2019/771 by se tudíž měla vztahovat pouze na kupní smlouvu týkající se chytrého telefonu, zatímco poskytnutí herní aplikace by mohlo spadat do oblasti působnosti této směrnice, pokud jsou splněny podmínky v ní stanovené.

  Jiným příkladem by byl případ, kdy je výslovně dohodnuto, že spotřebitel kupuje chytrý telefon bez určitého operačního systému a následně uzavře smlouvu o poskytnutí operačního systému s třetí stranou.

  V takovém případě by poskytnutí samostatně zakoupeného operačního systému nebylo součástí kupní smlouvy, a proto by nespadalo do oblasti působnosti směrnice (EU) 2019/771, ale mohlo by spadat do oblasti působnosti této směrnice, pokud jsou splněny podmínky v ní stanovené.

(23) K platbám za zboží nebo služby na jednotném digitálním trhu používají spotřebitelé digitální vyjádření hodnoty, jako jsou elektronické poukázky a elektronické kupony.

  Tato digitální vyjádření hodnoty se stávají významnými ve vztahu k poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb a měly by být proto považovány za jednu z platebních metod ve smyslu této směrnice.

  Za digitální vyjádření hodnoty by se měly považovat rovněž virtuální měny, a to v rozsahu, v jakém jsou uznávány vnitrostátním právem.

  Rozlišování na základě platební metody by mohlo být příčinou diskriminace a mohlo by vytvářet neodůvodněné pobídky pro podniky, aby preferovaly poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby za digitální vyjádření hodnoty.

  Protože však digitální vyjádření hodnoty nemají jiný účel než sloužit jako platební metoda, nelze je považovat samy o sobě za digitální obsah nebo digitální službu ve smyslu této směrnice.

(24) Digitální obsah nebo digitální služby se často poskytují také v případech, kdy spotřebitel za ně neplatí, nýbrž poskytuje obchodníkovi osobní údaje.

  Takové obchodní modely se již používají v různých formách na velké části trhu.

  Ačkoli tato směrnice plně uznává, že ochrana osobních údajů je jedním ze základních práv a osobní údaje tudíž nemohou být považovány za komoditu, měla by zajistit, aby spotřebitelé měli v souvislosti s těmito obchodními modely právo na smluvní prostředky nápravy.

  Tato směrnice by se proto měla vztahovat na smlouvy, na jejichž základě poskytovatel poskytuje nebo se zavazuje poskytovat digitální obsah nebo digitální službu spotřebiteli a spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout osobní údaje.

  Osobní údaje by mělo být možné poskytnout obchodníkovi buď v okamžiku uzavření smlouvy, nebo později, například v okamžiku, kdy spotřebitel dává obchodníkovi souhlas s použitím osobních údajů, které by si spotřebitel mohl nahrát nebo vytvořit pomocí digitálního obsahu nebo digitální služby.

  Právní předpisy Unie o ochraně osobních údajů stanovují úplný seznam právních důvodů pro zákonné zpracování osobních údajů.

  Tato směrnice by se měla vztahovat na veškeré smlouvy, na jejichž základě spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout obchodníkovi osobní údaje.

  Tato směrnice by se měla použít například v případech, kdy spotřebitel založí účet na sociální síti a poskytne své jméno a adresu elektronické pošty, které jsou použity pro jiné účely než pro výlučné poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby či jiné účely než splnění zákonných požadavků.

  Měla by se rovněž použít na případy, kdy spotřebitel dává souhlas k tomu, aby obchodník zpracovával materiály představující osobní údaje, jako jsou fotografie nebo zprávy nahrané spotřebitelem, pro marketingové účely. Členské státy by nicméně měly mít možnost stanovit, zda jsou požadavky na uzavírání, existenci a platnost smlouvy splněny podle vnitrostátního práva.

(25) Pokud nejsou digitální obsah a digitální služby poskytovány za úplatu, neměla by se tato směrnice uplatňovat na situace, kdy obchodník shromažďuje osobní údaje výlučně za účelem poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb nebo výlučně za účelem plnění zákonných požadavků.

  Mezi takové situace mohou patřit případy, kdy je podle platných předpisů nutná registrace spotřebitele za účelem zajištění bezpečnosti a identifikace.

  Tato směrnice by se také neměla uplatňovat na situace, kdy obchodník pouze shromažďuje metadata, jako jsou informace týkající se zařízení spotřebitele nebo historii prohlížení, s výjimkou případů, kdy je tato situace podle vnitrostátního práva považována za smlouvu.

  Také by se neměla uplatňovat na situace, kdy je spotřebitel vystaven reklamním sdělením výlučně za účelem získání přístupu k digitálnímu obsahu nebo digitálním službám, aniž by s obchodníkem uzavřel smlouvu. Členské státy by nicméně měly mít i nadále možnost rozšířit uplatňování této směrnice na tyto situace, případně takové situace, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti této směrnice, jinak upravovat.

(26) Tato směrnice by se měla vztahovat na smlouvy o vývoji digitálního obsahu na míru, který je přizpůsoben konkrétním požadavkům spotřebitele, včetně softwaru na míru.

  Tato směrnice by se měla vztahovat rovněž na poskytování elektronických souborů pro vizuální modelování pro 3D tisk zboží v rozsahu, v jakém tyto soubory odpovídají definici digitálního obsahu nebo digitálních služeb ve smyslu této směrnice.

  Tato směrnice by však neměla upravovat žádná práva ani povinnosti týkající se zboží vyrobeného s použitím technologie 3D tisku.

(27) Vzhledem k tomu, že by se tato směrnice měla vztahovat na smlouvy, jejichž předmětem je poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb spotřebiteli, neměla by se vztahovat na případy, kdy je hlavním předmětem smlouvy poskytování odborných služeb, jako jsou překladatelské služby, architektonické služby, právní služby nebo jiné odborné poradenské služby, které jsou často prováděny osobně obchodníkem, bez ohledu na to, zda digitální prostředky obchodník používá s cílem produkovat výsledek služby, nebo jej dodávat či přenášet spotřebiteli.

  Stejně tak by se tato směrnice neměla vztahovat na veřejné služby, jako jsou sociální zabezpečení či veřejné rejstříky, u nichž se digitální prostředky využívají pouze pro přenos nebo sdělování služby spotřebiteli.

  Tato směrnice by se rovněž neměla vztahovat na veřejné listiny a jiné notářské zápisy o právních úkonech, bez ohledu na to, zda jsou prováděny, zaznamenávány, rozmnožovány nebo přenášeny pomocí digitálních prostředků.

(28) Trh s interpersonálními komunikačními službami nezávislými na číslech, které nejsou propojeny s veřejně přidělovanými číslovacími zdroji, se rychle vyvíjí.

  V posledních letech používá digitální služby více spotřebitelů, což je způsobeno rozvojem nových digitálních služeb, které umožňují interpersonální komunikaci na internetu, jako je internetová elektronická pošta a posílání zpráv přes internet.

  Proto je nezbytné zajistit účinnost ochranu spotřebitelů ve vztahu k těmto službám.

  Tato směrnice by se proto měla rovněž vztahovat na interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech.

(29) Tato směrnice by se neměla vztahovat na zdravotní péči ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU (5).

  Vynětí zdravotní péče z působnosti této směrnice se proto vztahuje rovněž na veškerý digitální obsah nebo digitální služby, které představují zdravotnický prostředek ve smyslu směrnic Rady 93/42/EHS (6) nebo 90/385/EHS (7) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/79/ES (8), pokud je takový zdravotnický prostředek předepsán nebo poskytnut zdravotnickým pracovníkem ve smyslu směrnice 2011/24/EU.

  Tato směrnice by se však měla vztahovat na veškerý digitální obsah nebo digitální služby, které představují zdravotnický prostředek, jako jsou zdravotnické aplikace, pokud spotřebitel může tento zdravotnický prostředek získat bez lékařského předpisu nebo jej neposkytuje zdravotnický pracovník.

(30) Právní předpisy Unie týkající se finančních služeb obsahují řadu pravidel na ochranu spotřebitele.

  Finanční služby, jak jsou vymezeny právními předpisy v tomto odvětví, zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES (9), se rovněž vztahují na digitální obsah nebo digitální služby související s finančními službami nebo poskytující k nim přístup, čímž se na ně vztahuje ochrana právních předpisů Unie týkajících finančních služeb.

  Smlouvy týkající se digitálního obsahu nebo digitálních služeb, jež tvoří finanční službu, by tak měly být z oblasti působnosti této směrnice vyňaty.

(31) Tato směrnice by se neměla vztahovat na digitální obsah nebo digitální službu, které jsou poskytovány veřejnosti jako součást uměleckého představení nebo jiné akce, například digitální kinematografické promítání nebo audiovizuální divadelní představení.

  Tato směrnice by se však měla použít, pokud se digitální obsah nebo digitální služba poskytují veřejnosti prostřednictvím přenosu signálu, jako jsou služby digitální televize.

(32) Svobodný a „open source“ software, u něhož je otevřeně sdílen zdrojový kód, přičemž uživatelé mohou tento software nebo jeho pozměněné verze svobodně prohlížet, používat, měnit a dále šířit, může přispívat k výzkumu a inovacím na trhu s digitálním obsahem a digitálními službami.

  Aby nevznikaly překážky bránící takovémuto vývoji na trhu, neměla se tato směrnice na svobodný a „open source“ software vztahovat, pokud není poskytován za úplatu a pokud jsou osobní údaje spotřebitele používány výlučně pro účely zlepšování bezpečnosti, kompatibility nebo interoperability tohoto softwaru.

(33) Digitální obsah nebo digitální služby jsou často spojeny s poskytováním zboží nebo jiných služeb a nabízeny spotřebiteli v rámci stejné smlouvy zahrnující balíček s různými prvky, jako je poskytování digitální televize a nákup elektronického vybavení.

  V takových případech zahrnuje smlouva mezi spotřebitelem a obchodníkem prvky smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, ale rovněž prvky jiných typů smluv, jako jsou smlouvy o prodeji zboží nebo poskytování služeb.

  Tato směrnice by se měla použít pouze na ty prvky celé smlouvy, které spočívají v poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb.

  Ostatní prvky smlouvy by se měly řídit pravidly platnými pro tyto smlouvy v rámci vnitrostátních právních předpisů nebo případně jiných aktů Unie upravujících určité odvětví nebo předmět.

  Případné účinky ukončení platnosti jednoho prvku smlouvy zahrnující balíček na ostatní prvky by se měly řídit vnitrostátním právem.

  V zájmu zajištění souladu s odvětvovými ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 (10), jimiž se řídí smlouvy zahrnující balíček, v nichž obchodník nabízí ve smyslu uvedené směrnice digitální obsah nebo digitální službu ve spojení s interpersonální komunikační službou založenou na číslech, neměly by se na prvek balíčku spočívající v digitálním obsahu nebo digitální službě vztahovat ustanovení této směrnice o úpravách digitálního obsahu.

  Na všechny prvky balíčku, včetně digitálního obsahu a digitální služby, by se měla namísto toho vztahovat příslušná ustanovení směrnice (EU) 2018/1972 upravující tento aspekt.

(34) Ustanovení této směrnice týkající se smluv zahrnujících balíčky by se měla vztahovat pouze na případy, kdy různé prvky balíčku nabízí tentýž obchodník témuž spotřebiteli na základě jediné smlouvy.

  Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní předpisy, jimiž se upravují podmínky, podle nichž mohou být smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb považovány za vázané na doplňkovou nebo jinou smlouvu, kterou spotřebitel uzavřel s týmž nebo jiným obchodníkem, prostředky nápravy, jež mají být podle každé smlouvy uplatňovány, nebo účinek ukončení jedné smlouvy na smlouvu druhou.

(35) Na obchodní praktiky spojování nabídek digitálního obsahu nebo digitálních služeb s prodejem zboží či poskytováním jiných služeb se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (11) o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu.

  směrnice 2005/29/ES toto spojování jako takové nezakazuje.

  Je však zakázáno, pokud je na základě hodnocení jednotlivých případů podle kritérií stanovených v uvedené směrnici považováno za nekalé.

  Unijní právo v oblasti hospodářské soutěže rovněž umožňuje řešit praktiky vázaného a spojeného prodeje, pokud způsobují narušení hospodářské soutěže a poškozují spotřebitele.

(37) Provozování činností spadajících do oblasti působnosti této směrnice by mohlo zahrnovat zpracování osobních údajů.

  Právo Unie stanoví komplexní právní rámec pro ochranu osobních údajů.

  Touto směrnicí nejsou dotčeny zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679/ES (12) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (13).

  Tento právní rámec se vztahuje na veškeré osobní údaje zpracovávané v souvislosti se smlouvami, na něž se vztahuje tato směrnice.

  Osobní údaje by tudíž měly být shromažďovány nebo jinak zpracovávány výlučně v souladu s nařízením (EU) 2016/679 a směrnicí 2002/58/ES.

  V případě rozporu mezi touto směrnicí a právními předpisy Unie o ochraně osobních údajů mají přednost právní předpisy Unie o ochraně osobních údajů.

(38) Tato směrnice by neměla upravovat podmínky pro zákonné zpracování osobních údajů, neboť tato otázka je upravena zejména nařízením (EU) 2016/679.

  V důsledku toho je jakékoli zpracování osobních údajů v souvislosti se smlouvou spadající do oblasti působnosti této směrnice zákonné pouze tehdy, pokud je v souladu s ustanoveními nařízení (EU) 2016/679 vztahujícími se na právní důvody zpracování osobních údajů.

  Je-li zpracování osobních údajů založeno na souhlasu zejména podle čl. 6 odst. 1 písm.

  a) nařízení (EU) 2016/679, použijí se zvláštní ustanovení uvedeného nařízení, včetně těch, která stanoví podmínky pro posouzení toho, zda je souhlas poskytnut svobodně.

  Tato směrnice by neměla upravovat platnost uděleného souhlasu.

  Nařízení (EU) 2016/679 rovněž stanovuje rozsáhlá práva na výmaz údajů a přenositelnost údajů.

  Touto směrnicí nejsou nijak dotčena práva, která se vztahují na veškeré osobní údaje poskytnuté spotřebitelem obchodníkovi nebo shromážděné obchodníkem v souvislosti se smlouvou spadající do oblasti působnosti této směrnice a v okamžiku, kdy spotřebitel ukončil smlouvu v souladu s touto směrnicí.

(39) Právo na výmaz a právo spotřebitele odvolat souhlas se zpracováním osobních údajů by se mělo plně uplatňovat také v souvislosti se smlouvami, na něž se vztahuje tato směrnice.

  Právem spotřebitele ukončit smlouvu v souladu s touto směrnicí není dotčeno právo spotřebitele odvolat v souladu s nařízením (EU) 2016/679 jakýkoli jím udělený souhlas se zpracováním jeho osobních údajů.

(40) V případě, že spotřebitel odvolá souhlas se zpracováním svých osobních údajů, neměla by tato směrnice upravovat důsledky tohoto kroku pro smlouvy, na něž se tato směrnice vztahuje.

  Tyto důsledky by měly být i nadále upravovány vnitrostátním právem.

(42) Digitální obsah nebo digitální služba by měly splňovat požadavky, na nichž se obchodník a spotřebitel dohodli ve smlouvě.

  Ustanovením smlouvy musí zejména odpovídat popis, množství, například počet hudebních souborů, k nimž lze získat přístup, a kvalita, například rozlišení obrazového souboru, jazyk a verze.

  Musí rovněž vykazovat zabezpečení, funkčnost, kompatibilitu a interoperabilitu a jiné vlastnosti dle požadavků smlouvy.

  Požadavky smlouvy by měly zahrnovat i požadavky plynoucí z informací poskytovaných před uzavřením smlouvy, které jsou podle směrnice 2011/83/EU nedílnou součástí smlouvy.

  Tyto požadavky by mohly být rovněž stanoveny v dohodě o úrovni služeb, pokud je takový typ dohody podle použitelného vnitrostátního práva součástí smluvního vztahu mezi spotřebitelem a obchodníkem.

(48) Na zpracování osobních údajů v souvislosti se smlouvami spadajícími do oblasti působnosti této směrnice by se mělo plně vztahovat nařízení (EU) 2016/679 a veškeré další právní předpisy Unie o ochraně údajů.

  Tato směrnice by se rovněž neměla dotýkat práv, povinností a mimosmluvních prostředků nápravy stanovených nařízením (EU) 2016/679.

  Skutečnosti, které vedou k nesouladu s požadavky nařízení (EU) 2016/679, včetně hlavních zásad, jako jsou požadavky na minimalizaci údajů, záměrnou a standardní ochranu údajů, mohou být rovněž v závislosti na okolnostech konkrétního případu posouzeny jako nesoulad digitálního obsahu nebo digitální služby se subjektivními nebo objektivními požadavky na soulad podle této směrnice.

  Jedním příkladem by mohl být případ, kdy obchodník ve smlouvě výslovně přijímá určitý závazek nebo kdy lze smlouvu takto vykládat, což rovněž souvisí s povinnostmi obchodníka podle nařízení (EU) 2016/679.

  V takovém případě se tento smluvní závazek může stát součástí subjektivních požadavků na soulad.

  Druhým příkladem by mohl být případ, kdy nedodržení povinností podle nařízení (EU) 2016/679 by mohlo současně způsobit, že digitální obsah nebo digitální služba nejsou vhodné k zamýšlenému účelu, a dochází tudíž k nesouladu s objektivními požadavky na soulad, jež vyžadují, aby digitální obsah nebo digitální služba byly vhodné k účelům, pro něž by se digitální obsah nebo digitální služby stejného druhu obvykle použily.

(50) Při uplatňování pravidel této směrnice by obchodníci měli používat normy, otevřené technické specifikace, osvědčené postupy a kodexy chování, a to i v souvislosti s běžně používaným a strojově čitelným datovým formátem pro získání jiného obsahu než osobních údajů, který poskytl nebo vytvořil spotřebitel při používání digitálního obsahu nebo digitální služby, a včetně osvědčených postupů a kodexů týkajících se zabezpečení informačních systémů a digitálního prostředí stanovených na mezinárodní nebo unijní úrovni nebo na úrovni určitého odvětví.

  V této souvislosti by mohla Komise požadovat vypracování mezinárodních a unijních norem a zavedení kodexu chování ze strany obchodních sdružení a dalších reprezentativních organizací, čímž by se podpořilo jednotné provádění této směrnice.

(53) Omezení stanovená držitelem práv k duševnímu vlastnictví v souladu s právními předpisy na ochranu duševního vlastnictví by mohla mít za následek omezení v používání digitálního obsahu nebo digitální služby ze strany spotřebitele v souladu s touto směrnicí.

  Uvedená omezení mohou vyplývat z licenční dohody s koncovým uživatelem, na jejímž základě jsou digitální obsah nebo digitální služba poskytovány spotřebiteli.

  Tak tomu může být například tehdy, zakazuje-li licenční dohoda s koncovým uživatelem spotřebiteli, aby používal některé prvky související s funkčností digitálního obsahu nebo digitální služby.

  Pokud by se takové omezení týkalo prvků, které se obvykle vyskytují v digitálním obsahu nebo digitálních službách stejného druhu a které spotřebitel může rozumně očekávat, mohlo by to znamenat, že digitální obsah nebo digitální služba nesplňují objektivní požadavky na soulad stanovené touto směrnicí.

  V těchto případech by spotřebitel měl mít právo uplatnit vůči obchodníkovi, který poskytl digitální obsah či digitální službu, prostředky nápravy stanovené touto směrnicí pro případ nesouladu.

  Obchodník by měl mít možnost se této odpovědnosti zprostit pouze tehdy, splní-li podmínky pro odchylku od objektivních požadavků na soulad podle této směrnice, konkrétně pokud obchodník výslovně informuje spotřebitele před uzavřením smlouvy, že se určitá vlastnost digitálního obsahu nebo digitální služby odchyluje od objektivních požadavků na soulad a pokud spotřebitel s touto odchylkou vyjádřil svůj výslovný zvláštní souhlas.

(58) Členské státy by měly mít i nadále možnost upravovat vnitrostátní promlčecí lhůty.

  Tyto promlčecí lhůty by ovšem neměly spotřebitelům bránit v uplatňování jejich práv po celou dobu, po kterou je obchodník odpovědný za nesoulad.

  Ačkoli by tato směrnice tedy neměla harmonizovat počátek běhu vnitrostátních promlčecích lhůt, měla by nicméně zajistit, aby tyto lhůty spotřebitelům stejným způsobem nadále umožňovaly uplatnit prostředky nápravy v případě nesouladu, který se projeví přinejmenším během doby, po kterou je za nesoulad odpovědný obchodník.

(74) Tato směrnice by se měla zabývat také úpravami prováděnými obchodníky na digitálním obsahu nebo digitální službě, které jsou spotřebiteli poskytovány po určitou dobu či jsou mu zpřístupněny, jako jsou například aktualizace či přechody na novou verzi.

  Vzhledem k rychle se měnící povaze digitálního obsahu a digitálních služeb mohou být tyto aktualizace, přechody na nové verze či podobné úpravy nezbytné a často jsou spotřebiteli ku prospěchu.

  Některé z těchto úprav mohou být vymezeny ve smlouvě například jako aktualizace, a představovat tak součást smluvního závazku.

  Další úpravy mohou být nezbytné pro splnění objektivních požadavků na soulad digitálního obsahu nebo digitální služby podle této směrnice.

  Avšak jiné změny, které by se odchylovaly od objektivních požadavků na soulad a které jsou předvídatelné v okamžiku uzavření smlouvy, by měly být se spotřebitelem výslovně dohodnuty při uzavírání smlouvy.

(77) Má-li taková úprava nepříznivý dopad na přístup k digitálnímu obsahu nebo digitální službě nebo na jejich využívání ze strany spotřebitele a tento dopad není nevýznamný, spotřebitel by v důsledku takové úpravy měl mít právo bezplatně ukončit smlouvu.

  Alternativně může obchodník rozhodnout, že spotřebiteli umožní zachovat přístup k digitálnímu obsahu nebo digitální službě bez jakýchkoli dodatečných nákladů a v souladu se smlouvou; v takovém případě by spotřebitel neměl mít právo smlouvu ukončit.

  Pokud však digitální obsah nebo digitální služba, které obchodník umožnil, již nejsou v souladu se subjektivními a objektivními požadavky na soulad, spotřebitel by měl mít možnost spoléhat na prostředky nápravy pro případ nesouladu se smlouvou podle této směrnice.

  Pokud požadavky na takovou úpravu, jak je stanoveno v této směrnici, nejsou splněny a tato úprava má za následek nesoulad se smlouvou, neměla by být práva spotřebitele na uvedení digitálního obsahu nebo digitální služby do souladu se smlouvou, na snížení ceny nebo na ukončení smlouvy podle této směrnice tímto dotčena.

  Obdobně pak v případě, kdy po úpravě následně dojde k nesouladu digitálního obsahu nebo digitální služby, jenž nebyl danou úpravou způsoben, měl by být spotřebitel i nadále oprávněn využít prostředků nápravy podle této směrnice stanovených pro případy nesouladu dotčeného digitálního obsahu nebo digitální služby.

(80) Žádným ustanovením této směrnice by nemělo být dotčeno použití pravidel mezinárodního práva soukromého, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (14) a (EU) č. 1215/2012 (15).

(81) Příloha nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 (16) by měla být změněna tak, aby obsahovala odkaz na tuto směrnici a usnadnila se tak přeshraniční spolupráce při vymáhání této směrnice.

(82) Příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES (17) by měla být změněna tak, aby obsahovala odkaz na tuto směrnici a byly tak chráněny kolektivní zájmy spotřebitelů chráněné touto směrnicí.

(83) Spotřebitelé by měli mít možnost využívat svých práv podle této směrnice, jakmile budou použitelná odpovídající vnitrostátní prováděcí opatření.

  Vnitrostátní prováděcí opatření by se proto měla vztahovat rovněž na smlouvy na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, které byly uzavřeny přede dnem podání žádosti a na jejichž základě jsou poskytovány digitální obsah nebo digitální služby po určitou dobu, buď nepřetržitě, nebo sledem jednotlivých úkonů poskytování, ale pouze pokud jde o digitální obsah nebo digitální službu, které jsou poskytovány ode dne použitelnosti vnitrostátních prováděcích opatření.

  Aby však byla zajištěna rovnováha mezi oprávněnými zájmy spotřebitelů a obchodníků, měla by se vnitrostátní opatření provádějící ustanovení této směrnice týkající se úpravy digitálního obsahu nebo digitální služby a práva na nápravu uplatňovat pouze na smlouvy uzavřené po dni podání žádosti podle této směrnice.

(84) Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28.

  září 2011 o informativních dokumentech (18) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými ustanoveními směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých k provedení směrnice ve vnitrostátním právu.

  V případě této směrnice považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.

(86) Jelikož cílů této směrnice, totiž přispět k fungování vnitřního trhu důsledným řešením překážek souvisejících se smluvním právem, které brání poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, a zároveň zabránit právní roztříštěnosti, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie tím, že se zajistí celková soudržnost vnitrostátních právních předpisů díky harmonizovaným pravidlům smluvního práva, která rovněž zjednoduší koordinovaná donucovací opatření, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii.

  V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(87) Tato směrnice dodržuje základní práva a svobody a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie, včetně těch, které jsou zakotveny v článcích 16, 38 a 47 uvedené listiny,