(4) Podniky, zejména malé a střední podniky, často nesou dodatečné náklady, jež vyplývají z rozdílů mezi kogentními vnitrostátními pravidly v oblasti spotřebitelského smluvního práva a z právní nejistoty při nabízení přeshraničního digitálního obsahu nebo digitálních služeb.
Podniky rovněž nesou náklady související s přizpůsobováním svých smluv zvláštním kogentním pravidlům pro poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, která jsou již v různých členských státech uplatňována, čímž se vytvářejí rozdíly v oblasti působnosti a obsahu mezi zvláštními vnitrostátními pravidly upravujícími tyto smlouvy.
- = -
(5) Spotřebitelé nemají vždy důvěru v přeshraniční nakupování, a zejména v přeshraniční on-line nakupování.
Jedním z hlavních faktorů, které jsou příčinou nedůvěry spotřebitelů, je nejistota ohledně jejich základních smluvních práv a absence jasného smluvního rámce pro digitální obsah nebo digitální služby.
Mnozí spotřebitelé se setkávají s problémy souvisejícími s kvalitou digitálního obsahu či digitálních služeb nebo s přístupem k nim.
Například je jim dodán nesprávný nebo vadný digitální obsah nebo digitální služby nebo nejsou schopni k danému digitálnímu obsahu nebo k digitální službě získat přístup.
V důsledku toho spotřebitelům vzniká finanční i nefinanční újma.
- = -
(8) Spotřebitelům by měla přinést prospěch harmonizovaná práva pro poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb, která poskytují vysokou úroveň ochrany.
Měla by jim být povinně přiznána jasná práva při získávání digitálního obsahu nebo digitálních služeb nebo přístupu k nim z kteréhokoli místa v Unii.
Tím, že by spotřebitelé požívali těchto práv, by měla vzrůst jejich důvěra v získávání digitálního obsahu nebo digitálních služeb.
Mělo by se tím přispět i k omezení újmy, která spotřebitelům v současné době vzniká, protože existence souboru jasných práv by jim umožnila řešit problémy, jimž jsou v souvislosti s digitálním obsahem nebo digitálními službami vystaveni.
- = -
(9) Tato směrnice by měla plně harmonizovat určitá základní pravidla, která doposud nejsou na úrovni Unie ani na vnitrostátní úrovni regulována.
- = -
(11) Tato směrnice by měla stanovit společná pravidla pro určité požadavky na smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby uzavírané mezi obchodníky a spotřebiteli.
Za tímto účelem je třeba plně harmonizovat pravidla pro soulad digitálního obsahu nebo digitální služby se smlouvou, prostředky nápravy v případě nesouladu nebo neposkytnutí a podmínky uplatňování těchto prostředků nápravy a pro úpravy digitálního obsahu a digitální služby.
Plně harmonizovaná pravidla pro některé podstatné prvky spotřebitelského smluvního práva by usnadnila podnikům, zejména malým a středním podnikům, nabízet své produkty v jiných členských státech.
Spotřebitelům by plná harmonizace klíčových pravidel přinesla vysokou úroveň ochrany a vyšší kvalitu života. Členské státy nesmí v rámci působnosti této směrnice přijímat další formální ani věcné požadavky. Členské státy by například neměly stanovit pravidla týkající se obrácení důkazního břemene, která jsou odlišná od pravidel stanovených v této směrnici, ani stanovit povinnost spotřebitele oznámit obchodníkovi nesoulad v určité lhůtě.
- = -
(12) Touto směrnicí by nemělo být dotčeno vnitrostátní právo v rozsahu, v jakém tato směrnice příslušné otázky neupravuje, jako jsou vnitrostátní pravidla uzavírání, platnosti, neplatnosti nebo účinku smluv nebo zákonnosti digitálního obsahu nebo digitální služby.
Touto směrnicí by rovněž neměla být určena právní povaha smluv o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby a otázka, zda se jedná o smlouvy o prodeji, poskytování služby, pronájmu nebo o jiný typ smlouvy, případně o smlouvy sui generis, by měla být ponechána na vnitrostátním právu.
Touto směrnicí by rovněž neměla být dotčena vnitrostátní pravidla, která nejsou specifická pro spotřebitelské smlouvy a která stanoví specifické prostředky nápravy pro některé druhy vad, jež nebyly zřejmé v době uzavření smlouvy, totiž vnitrostátní právní předpisy, které mohou stanovit zvláštní pravidla pro odpovědnost obchodníka za skryté vady.
Touto směrnicí by rovněž neměla být dotčena vnitrostátní právní úprava, která stanoví mimosmluvní prostředky nápravy pro spotřebitele v případě nesouladu digitálního obsahu nebo digitální služby, které lze uplatnit vůči osobám v předchozích článcích řetězce transakcí nebo proti jiným osobám plnícím závazky takových osob.
- = -
(13) Členské státy by rovněž měly mít nadále možnost upravovat například žaloby spotřebitelů proti třetím stranám jiným než obchodníkům, které poskytují nebo se zavázaly poskytovat digitální obsah nebo digitální službu, jako jsou vývojáři, kteří nejsou současně obchodníky ve smyslu této směrnice.
- = -
(16) Členské státy by rovněž měly mít nadále možnost rozšířit použití pravidel této směrnice na smlouvy, které jsou z působnosti této směrnice vyňaty, nebo možnost tyto smlouvy jinak upravovat. Členské státy by měly mít i nadále možnost například rozšířit ochranu uplatňovanou na spotřebitele podle této směrnice také na fyzické či právnické osoby, které nejsou spotřebiteli ve smyslu této směrnice, jako jsou například nevládní organizace a začínající podniky nebo malé a střední podniky.
- = -
(17) Definice spotřebitele by měla zahrnovat fyzické osoby, které jednají mimo rámec své obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání. Členské státy by však rovněž měly mít nadále možnost určit v případě smluv dvojího účelu, pokud jsou uzavřeny za účelem částečně spadajícím do rámce a částečně mimo rámec obchodní činnosti dotyčné osoby a pokud je obchodní účel v celkovém kontextu smlouvy okrajový, zda má být tato osoba považována rovněž za spotřebitele a za jakých podmínek.
- = -
(20) Tato směrnice a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 (3) by se měly navzájem doplňovat.
Zatímco tato směrnice stanoví pravidla týkající se určitých požadavků na smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, směrnice (EU) 2019/771 stanoví pravidla týkající se určitých požadavků na smlouvy o prodeji zboží.
S cílem splnit očekávání spotřebitelů a zajistit jasný a jednoduchý právní rámec pro obchodníky s digitálním obsahem, měla by se tato směrnice rovněž vztahovat na digitální obsah dodávaný na hmotných nosičích, jako jsou DVD, CD, paměťová média USB a paměťové karty, jakož i na samotné hmotné nosiče, pokud tyto hmotné nosiče slouží výhradně k přenosu digitálního obsahu.
Namísto ustanovení této směrnice o povinnosti obchodníka poskytnout digitální obsah či službu a o prostředcích nápravy, které má spotřebitel k dispozici v případě jejich neposkytnutí, by se však měla použít ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (4) o povinnostech souvisejících s dodáním zboží a o prostředcích nápravy v případě nedodání.
Na tyto hmotné nosiče a na digitální obsah na nich dodaný by se měla i nadále vztahovat ustanovení směrnice 2011/83/EU, například ta o právu na odstoupení od smlouvy a o povaze smlouvy, na jejímž základě je zboží dodáváno.
Touto směrnicí by rovněž nemělo být dotčeno právo na rozšiřování použitelné na toto zboží podle autorského práva.
- = -
(21) Směrnice (EU) 2019/771 by se měla vztahovat na smlouvy o prodeji zboží, včetně zboží s digitálními prvky.
Pojmem zboží s digitálními prvky by mělo být označováno zboží, jež obsahuje digitální obsah nebo digitální službu nebo je s digitálním obsahem nebo digitální službou propojeno, a to takovým způsobem, že by nepřítomnost digitálního obsahu nebo digitální služby bránila tomu, aby dané zboží plnilo své funkce.
Digitální obsah nebo digitální služba tímto způsobem obsažené ve zboží nebo s ním propojené by měly spadat do oblasti působnosti směrnice (EU) 2019/771, pokud jsou poskytovány se zbožím na základě smlouvy o prodeji tohoto zboží.
Zda je poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, které jsou ve zboží obsaženy nebo s ním propojeny, součástí kupní smlouvy s prodávajícím, by mělo záviset na obsahu této smlouvy.
To by se mělo týkat rovněž digitálního obsahu nebo digitálních služeb obsažených ve zboží nebo s ním propojených, jejichž poskytování je ve smlouvě výslovně požadováno.
To by se mělo vztahovat i na kupní smlouvy, které lze chápat tak, že zahrnují poskytnutí konkrétního digitálního obsahu nebo konkrétní digitální služby, protože tento digitální obsah nebo digitální služba jsou běžnou součástí zboží stejného druhu a spotřebitel by je mohl rozumně očekávat vzhledem k povaze tohoto zboží a s ohledem na jakékoli veřejné prohlášení učiněné prodávajícím nebo v jeho zastoupení nebo jinými osobami v předchozích článcích řetězce transakcí, včetně výrobce.
Pokud by například bylo v reklamě uvedeno, že chytrá TV obsahuje určitou video aplikaci, tato aplikace by měla být součástí kupní smlouvy.
To platí bez ohledu na to, zda jsou digitální obsah nebo digitální služba předem nainstalovány ve vlastním zboží, nebo zda je nutné je následně stáhnout do jiného zařízení, a jsou tedy se zbožím pouze propojené.
- = -
(22) Pokud naproti tomu nepřítomnost digitálního obsahu nebo digitální služby, které jsou ve zboží obsaženy nebo se zbožím propojeny, nebrání tomu, aby zboží plnilo svou funkci, nebo pokud spotřebitel uzavře smlouvu o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, které nejsou součástí kupní smlouvy na zboží s digitálními prvky, tato smlouva by se měla považovat za odlišnou od smlouvy o prodeji zboží, a to i pokud prodávající působí jako zprostředkovatel této druhé smlouvy vůči třetí straně, a mohla by spadat do působnosti této směrnice.
Pokud například spotřebitel stáhne herní aplikaci z obchodu s aplikacemi do chytrého telefonu, smlouva o poskytnutí herní aplikace je odlišná od smlouvy o prodeji samotného chytrého telefonu.
Směrnice (EU) 2019/771 by se tudíž měla vztahovat pouze na kupní smlouvu týkající se chytrého telefonu, zatímco poskytnutí herní aplikace by mohlo spadat do oblasti působnosti této směrnice, pokud jsou splněny podmínky v ní stanovené.
Jiným příkladem by byl případ, kdy je výslovně dohodnuto, že spotřebitel kupuje chytrý telefon bez určitého operačního systému a následně uzavře smlouvu o poskytnutí operačního systému s třetí stranou.
V takovém případě by poskytnutí samostatně zakoupeného operačního systému nebylo součástí kupní smlouvy, a proto by nespadalo do oblasti působnosti směrnice (EU) 2019/771, ale mohlo by spadat do oblasti působnosti této směrnice, pokud jsou splněny podmínky v ní stanovené.
- = -
(23) K platbám za zboží nebo služby na jednotném digitálním trhu používají spotřebitelé digitální vyjádření hodnoty, jako jsou elektronické poukázky a elektronické kupony.
Tato digitální vyjádření hodnoty se stávají významnými ve vztahu k poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb a měly by být proto považovány za jednu z platebních metod ve smyslu této směrnice.
Za digitální vyjádření hodnoty by se měly považovat rovněž virtuální měny, a to v rozsahu, v jakém jsou uznávány vnitrostátním právem.
Rozlišování na základě platební metody by mohlo být příčinou diskriminace a mohlo by vytvářet neodůvodněné pobídky pro podniky, aby preferovaly poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby za digitální vyjádření hodnoty.
Protože však digitální vyjádření hodnoty nemají jiný účel než sloužit jako platební metoda, nelze je považovat samy o sobě za digitální obsah nebo digitální službu ve smyslu této směrnice.
- = -
(24) Digitální obsah nebo digitální služby se často poskytují také v případech, kdy spotřebitel za ně neplatí, nýbrž poskytuje obchodníkovi osobní údaje.
Takové obchodní modely se již používají v různých formách na velké části trhu.
Ačkoli tato směrnice plně uznává, že ochrana osobních údajů je jedním ze základních práv a osobní údaje tudíž nemohou být považovány za komoditu, měla by zajistit, aby spotřebitelé měli v souvislosti s těmito obchodními modely právo na smluvní prostředky nápravy.
Tato směrnice by se proto měla vztahovat na smlouvy, na jejichž základě poskytovatel poskytuje nebo se zavazuje poskytovat digitální obsah nebo digitální službu spotřebiteli a spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout osobní údaje.
Osobní údaje by mělo být možné poskytnout obchodníkovi buď v okamžiku uzavření smlouvy, nebo později, například v okamžiku, kdy spotřebitel dává obchodníkovi souhlas s použitím osobních údajů, které by si spotřebitel mohl nahrát nebo vytvořit pomocí digitálního obsahu nebo digitální služby.
Právní předpisy Unie o ochraně osobních údajů stanovují úplný seznam právních důvodů pro zákonné zpracování osobních údajů.
Tato směrnice by se měla vztahovat na veškeré smlouvy, na jejichž základě spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout obchodníkovi osobní údaje.
Tato směrnice by se měla použít například v případech, kdy spotřebitel založí účet na sociální síti a poskytne své jméno a adresu elektronické pošty, které jsou použity pro jiné účely než pro výlučné poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby či jiné účely než splnění zákonných požadavků.
Měla by se rovněž použít na případy, kdy spotřebitel dává souhlas k tomu, aby obchodník zpracovával materiály představující osobní údaje, jako jsou fotografie nebo zprávy nahrané spotřebitelem, pro marketingové účely. Členské státy by nicméně měly mít možnost stanovit, zda jsou požadavky na uzavírání, existenci a platnost smlouvy splněny podle vnitrostátního práva.
- = -
(25) Pokud nejsou digitální obsah a digitální služby poskytovány za úplatu, neměla by se tato směrnice uplatňovat na situace, kdy obchodník shromažďuje osobní údaje výlučně za účelem poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb nebo výlučně za účelem plnění zákonných požadavků.
Mezi takové situace mohou patřit případy, kdy je podle platných předpisů nutná registrace spotřebitele za účelem zajištění bezpečnosti a identifikace.
Tato směrnice by se také neměla uplatňovat na situace, kdy obchodník pouze shromažďuje metadata, jako jsou informace týkající se zařízení spotřebitele nebo historii prohlížení, s výjimkou případů, kdy je tato situace podle vnitrostátního práva považována za smlouvu.
Také by se neměla uplatňovat na situace, kdy je spotřebitel vystaven reklamním sdělením výlučně za účelem získání přístupu k digitálnímu obsahu nebo digitálním službám, aniž by s obchodníkem uzavřel smlouvu. Členské státy by nicméně měly mít i nadále možnost rozšířit uplatňování této směrnice na tyto situace, případně takové situace, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti této směrnice, jinak upravovat.
- = -
(27) Vzhledem k tomu, že by se tato směrnice měla vztahovat na smlouvy, jejichž předmětem je poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb spotřebiteli, neměla by se vztahovat na případy, kdy je hlavním předmětem smlouvy poskytování odborných služeb, jako jsou překladatelské služby, architektonické služby, právní služby nebo jiné odborné poradenské služby, které jsou často prováděny osobně obchodníkem, bez ohledu na to, zda digitální prostředky obchodník používá s cílem produkovat výsledek služby, nebo jej dodávat či přenášet spotřebiteli.
Stejně tak by se tato směrnice neměla vztahovat na veřejné služby, jako jsou sociální zabezpečení či veřejné rejstříky, u nichž se digitální prostředky využívají pouze pro přenos nebo sdělování služby spotřebiteli.
Tato směrnice by se rovněž neměla vztahovat na veřejné listiny a jiné notářské zápisy o právních úkonech, bez ohledu na to, zda jsou prováděny, zaznamenávány, rozmnožovány nebo přenášeny pomocí digitálních prostředků.
- = -
(28) Trh s interpersonálními komunikačními službami nezávislými na číslech, které nejsou propojeny s veřejně přidělovanými číslovacími zdroji, se rychle vyvíjí.
V posledních letech používá digitální služby více spotřebitelů, což je způsobeno rozvojem nových digitálních služeb, které umožňují interpersonální komunikaci na internetu, jako je internetová elektronická pošta a posílání zpráv přes internet.
Proto je nezbytné zajistit účinnost ochranu spotřebitelů ve vztahu k těmto službám.
Tato směrnice by se proto měla rovněž vztahovat na interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech.
- = -
(29) Tato směrnice by se neměla vztahovat na zdravotní péči ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU (5).
Vynětí zdravotní péče z působnosti této směrnice se proto vztahuje rovněž na veškerý digitální obsah nebo digitální služby, které představují zdravotnický prostředek ve smyslu směrnic Rady 93/42/EHS (6) nebo 90/385/EHS (7) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/79/ES (8), pokud je takový zdravotnický prostředek předepsán nebo poskytnut zdravotnickým pracovníkem ve smyslu směrnice 2011/24/EU.
Tato směrnice by se však měla vztahovat na veškerý digitální obsah nebo digitální služby, které představují zdravotnický prostředek, jako jsou zdravotnické aplikace, pokud spotřebitel může tento zdravotnický prostředek získat bez lékařského předpisu nebo jej neposkytuje zdravotnický pracovník.
- = -
(30) Právní předpisy Unie týkající se finančních služeb obsahují řadu pravidel na ochranu spotřebitele.
Finanční služby, jak jsou vymezeny právními předpisy v tomto odvětví, zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES (9), se rovněž vztahují na digitální obsah nebo digitální služby související s finančními službami nebo poskytující k nim přístup, čímž se na ně vztahuje ochrana právních předpisů Unie týkajících finančních služeb.
Smlouvy týkající se digitálního obsahu nebo digitálních služeb, jež tvoří finanční službu, by tak měly být z oblasti působnosti této směrnice vyňaty.
- = -
(31) Tato směrnice by se neměla vztahovat na digitální obsah nebo digitální službu, které jsou poskytovány veřejnosti jako součást uměleckého představení nebo jiné akce, například digitální kinematografické promítání nebo audiovizuální divadelní představení.
Tato směrnice by se však měla použít, pokud se digitální obsah nebo digitální služba poskytují veřejnosti prostřednictvím přenosu signálu, jako jsou služby digitální televize.
- = -
(32) Svobodný a „open source“ software, u něhož je otevřeně sdílen zdrojový kód, přičemž uživatelé mohou tento software nebo jeho pozměněné verze svobodně prohlížet, používat, měnit a dále šířit, může přispívat k výzkumu a inovacím na trhu s digitálním obsahem a digitálními službami.
Aby nevznikaly překážky bránící takovémuto vývoji na trhu, neměla se tato směrnice na svobodný a „open source“ software vztahovat, pokud není poskytován za úplatu a pokud jsou osobní údaje spotřebitele používány výlučně pro účely zlepšování bezpečnosti, kompatibility nebo interoperability tohoto softwaru.
- = -
(33) Digitální obsah nebo digitální služby jsou často spojeny s poskytováním zboží nebo jiných služeb a nabízeny spotřebiteli v rámci stejné smlouvy zahrnující balíček s různými prvky, jako je poskytování digitální televize a nákup elektronického vybavení.
V takových případech zahrnuje smlouva mezi spotřebitelem a obchodníkem prvky smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, ale rovněž prvky jiných typů smluv, jako jsou smlouvy o prodeji zboží nebo poskytování služeb.
Tato směrnice by se měla použít pouze na ty prvky celé smlouvy, které spočívají v poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb.
Ostatní prvky smlouvy by se měly řídit pravidly platnými pro tyto smlouvy v rámci vnitrostátních právních předpisů nebo případně jiných aktů Unie upravujících určité odvětví nebo předmět.
Případné účinky ukončení platnosti jednoho prvku smlouvy zahrnující balíček na ostatní prvky by se měly řídit vnitrostátním právem.
V zájmu zajištění souladu s odvětvovými ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 (10), jimiž se řídí smlouvy zahrnující balíček, v nichž obchodník nabízí ve smyslu uvedené směrnice digitální obsah nebo digitální službu ve spojení s interpersonální komunikační službou založenou na číslech, neměly by se na prvek balíčku spočívající v digitálním obsahu nebo digitální službě vztahovat ustanovení této směrnice o úpravách digitálního obsahu.
Na všechny prvky balíčku, včetně digitálního obsahu a digitální služby, by se měla namísto toho vztahovat příslušná ustanovení směrnice (EU) 2018/1972 upravující tento aspekt.
- = -
(36) Touto směrnicí by neměly být dotčeny jiné právní předpisy Unie upravující určité odvětví nebo předmět, jako jsou například telekomunikace, elektronický obchod a ochrana spotřebitele.
Rovněž by jí neměly být dotčeny unijní a vnitrostátní právní předpisy v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících, včetně přenositelnosti online služeb poskytujících obsah.
- = -
(37) Provozování činností spadajících do oblasti působnosti této směrnice by mohlo zahrnovat zpracování osobních údajů.
Právo Unie stanoví komplexní právní rámec pro ochranu osobních údajů.
Touto směrnicí nejsou dotčeny zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679/ES (12) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (13).
Tento právní rámec se vztahuje na veškeré osobní údaje zpracovávané v souvislosti se smlouvami, na něž se vztahuje tato směrnice.
Osobní údaje by tudíž měly být shromažďovány nebo jinak zpracovávány výlučně v souladu s nařízením (EU) 2016/679 a směrnicí 2002/58/ES.
V případě rozporu mezi touto směrnicí a právními předpisy Unie o ochraně osobních údajů mají přednost právní předpisy Unie o ochraně osobních údajů.
- = -
(38) Tato směrnice by neměla upravovat podmínky pro zákonné zpracování osobních údajů, neboť tato otázka je upravena zejména nařízením (EU) 2016/679.
V důsledku toho je jakékoli zpracování osobních údajů v souvislosti se smlouvou spadající do oblasti působnosti této směrnice zákonné pouze tehdy, pokud je v souladu s ustanoveními nařízení (EU) 2016/679 vztahujícími se na právní důvody zpracování osobních údajů.
Je-li zpracování osobních údajů založeno na souhlasu zejména podle čl. 6 odst. 1 písm.
a) nařízení (EU) 2016/679, použijí se zvláštní ustanovení uvedeného nařízení, včetně těch, která stanoví podmínky pro posouzení toho, zda je souhlas poskytnut svobodně.
Tato směrnice by neměla upravovat platnost uděleného souhlasu.
Nařízení (EU) 2016/679 rovněž stanovuje rozsáhlá práva na výmaz údajů a přenositelnost údajů.
Touto směrnicí nejsou nijak dotčena práva, která se vztahují na veškeré osobní údaje poskytnuté spotřebitelem obchodníkovi nebo shromážděné obchodníkem v souvislosti se smlouvou spadající do oblasti působnosti této směrnice a v okamžiku, kdy spotřebitel ukončil smlouvu v souladu s touto směrnicí.
- = -
(42) Digitální obsah nebo digitální služba by měly splňovat požadavky, na nichž se obchodník a spotřebitel dohodli ve smlouvě.
Ustanovením smlouvy musí zejména odpovídat popis, množství, například počet hudebních souborů, k nimž lze získat přístup, a kvalita, například rozlišení obrazového souboru, jazyk a verze.
Musí rovněž vykazovat zabezpečení, funkčnost, kompatibilitu a interoperabilitu a jiné vlastnosti dle požadavků smlouvy.
Požadavky smlouvy by měly zahrnovat i požadavky plynoucí z informací poskytovaných před uzavřením smlouvy, které jsou podle směrnice 2011/83/EU nedílnou součástí smlouvy.
Tyto požadavky by mohly být rovněž stanoveny v dohodě o úrovni služeb, pokud je takový typ dohody podle použitelného vnitrostátního práva součástí smluvního vztahu mezi spotřebitelem a obchodníkem.
- = -
(43) Pojmu funkčnosti by se mělo rozumět tak, že odkazuje na způsoby, jimiž lze digitální obsah nebo digitální službu používat.
Například nepřítomnost nebo přítomnost technických omezení, jako je ochrana pomocí správy digitálních práv či regionální kódování, by mohly mít vliv na schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby plnit všechny své funkce s ohledem na tento účel.
Interoperabilitou se rozumí to, zda a do jaké míry digitální obsah nebo digitální služba dokáží fungovat s hardwarem nebo softwarem, které jsou odlišné od hardwaru či softwaru, které se běžně používají s digitálním obsahem či digitálními službami stejného druhu. Řádné fungování by mohlo zahrnovat například schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby vyměňovat si informace s tímto jiným softwarem nebo hardwarem a tyto informace používat.
- = -
(44) Vzhledem k tomu, že se digitální obsah a digitální služby neustále vyvíjejí, mohou se obchodníci se spotřebiteli dohodnout, že jim budou poskytovat aktualizace a funkce, jakmile budou k dispozici.
Soulad digitálního obsahu nebo digitální služby by měl být proto posuzován rovněž ve vztahu k tomu, zda jsou digitální obsah nebo digitální služba aktualizovány způsobem uvedeným ve smlouvě.
Neposkytnutí aktualizací, které byly dohodnuty ve smlouvě, by mělo být považováno za nesoulad digitálního obsahu nebo digitální služby.
Za nesoulad digitálního obsahu nebo digitální služby by měly být považovány navíc i vadné či neúplné aktualizace, neboť to by znamenalo, že aktualizace nebyly provedeny způsobem stanoveným ve smlouvě.
- = -
(45) Aby byly digitální obsah nebo digitální služba v souladu a spotřebitelé nepozbyli svých práv, například v případě, že smlouva stanovuje příliš nízké standardy, neměly by digitální obsah a digitální služba splňovat pouze subjektivní požadavky na soulad, nýbrž také objektivní požadavky na soulad stanovené touto směrnicí.
Soulad by měl být posuzován mimo jiné s ohledem na účel, pro který by se digitální obsah nebo digitální služby stejného druhu obvykle použily.
Měl by rovněž vykazovat vlastnosti a výkonnostní parametry, které jsou obvyklé u digitálního obsahu nebo digitálních služeb stejného druhu a které může spotřebitel rozumně očekávat vzhledem k povaze digitálního obsahu nebo digitální služby a s ohledem na jakékoli veřejné prohlášení o zvláštních vlastnostech digitálního obsahu nebo digitální služby, které učinil obchodník nebo jiné osoby v předchozích článcích řetězce transakcí nebo které bylo učiněno v jejich zastoupení.
- = -
(47) Po dobu, po kterou by to mohl spotřebitel rozumně očekávat, by obchodník měl spotřebiteli poskytovat aktualizace, včetně aktualizací zabezpečení, aby byly digitální obsah nebo digitální služba v souladu se smlouvou a bezpečné.
Pokud jde například o digitální obsah nebo digitální služby, jejichž účel je omezen na určitou dobu, povinnost poskytovat aktualizace by měla být omezena pouze na tuto dobu, zatímco u ostatních druhů digitálního obsahu nebo digitální služby by se doba, po kterou by měly být poskytovány aktualizace spotřebiteli, mohla rovnat době, po kterou je obchodník odpovědný za nesoulad, nebo být delší, což by mohl být zejména případ aktualizací zabezpečení.
Spotřebitel by měl mít i nadále možnost volby, zda tyto aktualizace nainstaluje.
Pokud se spotřebitel rozhodne, že tyto aktualizace nenainstaluje, neměl by však očekávat, že digitální obsah nebo digitální služba budou i nadále v souladu.
Obchodník by měl spotřebitele informovat o tom, že rozhodnutí spotřebitele nenainstalovat aktualizace, které jsou nezbytné pro zachování souladu digitálního obsahu nebo digitální služby, včetně aktualizací zabezpečení, bude mít dopad na odpovědnost obchodníka za soulad těch vlastností digitálního obsahu nebo digitální služby, jejichž soulad by měly příslušné aktualizace zachovávat.
Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti poskytovat aktualizace stanovené v unijním a vnitrostátním právu.
- = -
(48) Na zpracování osobních údajů v souvislosti se smlouvami spadajícími do oblasti působnosti této směrnice by se mělo plně vztahovat nařízení (EU) 2016/679 a veškeré další právní předpisy Unie o ochraně údajů.
Tato směrnice by se rovněž neměla dotýkat práv, povinností a mimosmluvních prostředků nápravy stanovených nařízením (EU) 2016/679.
Skutečnosti, které vedou k nesouladu s požadavky nařízení (EU) 2016/679, včetně hlavních zásad, jako jsou požadavky na minimalizaci údajů, záměrnou a standardní ochranu údajů, mohou být rovněž v závislosti na okolnostech konkrétního případu posouzeny jako nesoulad digitálního obsahu nebo digitální služby se subjektivními nebo objektivními požadavky na soulad podle této směrnice.
Jedním příkladem by mohl být případ, kdy obchodník ve smlouvě výslovně přijímá určitý závazek nebo kdy lze smlouvu takto vykládat, což rovněž souvisí s povinnostmi obchodníka podle nařízení (EU) 2016/679.
V takovém případě se tento smluvní závazek může stát součástí subjektivních požadavků na soulad.
Druhým příkladem by mohl být případ, kdy nedodržení povinností podle nařízení (EU) 2016/679 by mohlo současně způsobit, že digitální obsah nebo digitální služba nejsou vhodné k zamýšlenému účelu, a dochází tudíž k nesouladu s objektivními požadavky na soulad, jež vyžadují, aby digitální obsah nebo digitální služba byly vhodné k účelům, pro něž by se digitální obsah nebo digitální služby stejného druhu obvykle použily.
- = -
(51) Mnoho druhů digitálního obsahu nebo digitálních služeb se poskytuje nepřetržitě po určitou dobu, jako je přístup ke službám cloud computingu.
Je proto nutné zajistit, aby byl tento digitální obsah nebo digitální služba v souladu se smlouvou po celou dobu její platnosti.
Krátkodobé výpadky dodávek digitálního obsahu nebo digitální služby by měly být považovány za nesoulad v případě, že tyto výpadky jsou nezanedbatelné nebo se vyskytují opakovaně.
Kromě toho, vzhledem k častému vylepšování digitálního obsahu a digitálních služeb, zejména prostřednictvím aktualizací, by verze digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnutá spotřebiteli měla být nejaktuálnější verzí dostupnou v době uzavření smlouvy, pokud se strany nedohodnou jinak.
- = -
(53) Omezení stanovená držitelem práv k duševnímu vlastnictví v souladu s právními předpisy na ochranu duševního vlastnictví by mohla mít za následek omezení v používání digitálního obsahu nebo digitální služby ze strany spotřebitele v souladu s touto směrnicí.
Uvedená omezení mohou vyplývat z licenční dohody s koncovým uživatelem, na jejímž základě jsou digitální obsah nebo digitální služba poskytovány spotřebiteli.
Tak tomu může být například tehdy, zakazuje-li licenční dohoda s koncovým uživatelem spotřebiteli, aby používal některé prvky související s funkčností digitálního obsahu nebo digitální služby.
Pokud by se takové omezení týkalo prvků, které se obvykle vyskytují v digitálním obsahu nebo digitálních službách stejného druhu a které spotřebitel může rozumně očekávat, mohlo by to znamenat, že digitální obsah nebo digitální služba nesplňují objektivní požadavky na soulad stanovené touto směrnicí.
V těchto případech by spotřebitel měl mít právo uplatnit vůči obchodníkovi, který poskytl digitální obsah či digitální službu, prostředky nápravy stanovené touto směrnicí pro případ nesouladu.
Obchodník by měl mít možnost se této odpovědnosti zprostit pouze tehdy, splní-li podmínky pro odchylku od objektivních požadavků na soulad podle této směrnice, konkrétně pokud obchodník výslovně informuje spotřebitele před uzavřením smlouvy, že se určitá vlastnost digitálního obsahu nebo digitální služby odchyluje od objektivních požadavků na soulad a pokud spotřebitel s touto odchylkou vyjádřil svůj výslovný zvláštní souhlas.
- = -
(54) Pro digitální obsah a digitální služby, na něž se vztahují práva k duševnímu vlastnictví, jsou zvláště závažným problémem právní nedostatky.
Omezení v používání digitálního obsahu nebo digitální služby spotřebitelem by mohlo být důsledkem porušení práv třetí strany.
Toto porušení by mohlo spotřebiteli účinně bránit v používání digitálního obsahu nebo digitální služby nebo některých jejich prvků, například tehdy, pokud spotřebitel nemůže získat k digitálnímu obsahu nebo digitální službě přístup nebo pokud jej nemůže získat legálně.
Důvodem by mohlo být to, že třetí strana oprávněně nutí obchodníka, aby přestal porušovat uvedená práva a aby ukončil poskytování daného digitálního obsahu nebo digitální služby nebo aby spotřebitel nemohl používat digitální obsah nebo digitální službu bez porušování práva.
V případě porušení práv třetí strany, které má za následek omezení bránící nebo omezující používání digitálního obsahu nebo digitální služby v souladu se subjektivními a objektivními požadavky na soulad, měl by být spotřebitel oprávněn použít k zajištění souladu prostředky nápravy, ledaže vnitrostátní právo umožňuje prohlásit smlouvu za neplatnou nebo od ní odstoupit, například z důvodu porušení zákonné záruky za právní vady.
- = -
(57) Digitální obsah nebo digitální služby by mohly být rovněž poskytovány nepřetržitě po určitou dobu.
Toto nepřetržité poskytování může zahrnovat případy, kdy obchodník zajistí spotřebitelům dostupnost digitální služby na stanovenou dobu nebo na dobu neurčitou, například v případě dvouleté smlouvy o poskytnutí cloudového úložiště nebo časově neomezeného členství v platformě sociálního média.
Určujícím prvkem této kategorie je skutečnost, že digitální obsah nebo digitální služba jsou spotřebitelům dostupné nebo přístupné pouze po určitou dobu nebo dokud je v platnosti smlouva uzavřená na dobu neurčitou.
Je tudíž odůvodněné, aby v takových případech byl obchodník odpovědný pouze za případy nesouladu, ke kterým dojde během uvedeného období.
Prvek nepřetržitého poskytování by neměl vždy nutně znamenat, že jde o poskytování dlouhodobé.
Jako na nepřetržité poskytování po určitou dobu by mělo být nahlíženo na případy, jako jsou online streaming videa, a to bez ohledu na skutečnou délku příslušného audiovizuálního souboru.
Případy, kdy jsou určité prvky digitálního obsahu nebo digitální služby poskytovány pravidelně nebo při několika příležitostech po určitou dobu stanovenou ve smlouvě nebo po dobu platnosti smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, by měly být rovněž považovány za nepřetržité poskytování po určitou dobu, například pokud smlouva stanoví, že kopie antivirového softwaru může být používána po dobu jednoho roku a automaticky se aktualizuje vždy prvního dne každého měsíce v průběhu tohoto období, nebo pokud obchodník vydává aktualizace vždy, když jsou k dispozici nové funkce digitální hry, a spotřebitelé mohou získat digitální obsah nebo digitální službu nebo k nim získat přístup pouze po dobu stanovenou ve smlouvě nebo po dobu platnosti smlouvy uzavřené na dobu neurčitou.
- = -
(59) Vzhledem k tomu, že se digitální obsah a digitální služby vyznačují specifickým charakterem a vysokou komplexností a že obchodník má lepší znalosti a přístup k know-how, technickým informacím a vysoce technologické pomoci, je obchodník pravděpodobně oproti spotřebiteli ve výhodě, pokud jde o znalost toho, proč digitální obsah nebo digitální služba nejsou v souladu se smlouvou.
Obchodník může pravděpodobně lépe posoudit, zda je příčinou neposkytnutí nebo nesouladu nekompatibilita digitálního prostředí spotřebitele s technickými požadavky pro digitální obsah nebo digitální službu.
Ačkoli by v případě sporu mělo být povinností spotřebitele doložit, že digitální obsah nebo digitální služba není v souladu se smlouvou, spotřebitel by neměl mít povinnost doložit, že nesoulad existoval již v okamžiku poskytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby nebo, pokud smlouva stanoví nepřetržité poskytování po určitou dobu, v době platnosti smlouvy.
- = -
(60) Aniž je dotčeno základní právo na ochranu soukromí, včetně důvěrnosti komunikace, a na ochranu osobních údajů spotřebitele, měl by spotřebitel spolupracovat s obchodníkem, aby obchodník mohl zjistit, zda příčina nesouladu spočívá v digitálním prostředí spotřebitele, přičemž použije technicky dostupné prostředky, které jsou pro spotřebitele co nejméně rušivé.
To lze provést například tak, že se obchodníkovi zasílají automaticky generovaná hlášení o incidentech nebo podrobnosti o internetovém připojení spotřebitele.
Pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech, kdy po vyčerpání všech ostatních prostředků neexistuje žádný jiný způsob, lze vyžadovat, aby spotřebitel umožnil virtuální přístup ke svému digitálnímu prostředí.
Pokud však spotřebitel s obchodníkem nespolupracuje, přestože byl informován o důsledcích nespolupráce, je na spotřebiteli, aby prokázal nejen to, že digitální obsah nebo digitální služba nejsou v souladu, nýbrž také to, že digitální obsah nebo digitální služba nebyly v souladu v okamžiku poskytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby, stanoví-li smlouva jediný úkon poskytnutí nebo sled jednotlivých úkonů poskytování, nebo po dobu platnosti smlouvy, stanoví-li smlouva nepřetržité poskytování po určitou dobu.
- = -
(66) V případech, kdy má spotřebitel nárok na snížení ceny za digitální obsah nebo digitální službu, které jsou poskytovány po určitou dobu, měl by být ve výpočtu snížení ceny zohledněn pokles hodnoty digitálního obsahu nebo digitální služby v důsledku nesouladu i v důsledku uplynulé doby, po kterou nemohl spotřebitel využívat digitálního obsahu nebo digitální služby v souladu se smlouvou.
- = -
(67) Pokud byly digitální obsah nebo digitální služba poskytnuty za úplatu, měl by být spotřebitel oprávněn ukončit smlouvu pouze v případě, že je nesoulad významný.
Pokud však nejsou digitální obsah nebo digitální služba poskytnuty za úplatu, ale spotřebitel poskytne osobní údaje, spotřebitel by měl být oprávněn smlouvu ukončit také v případech, kdy je nesoulad se smlouvou nevýznamný, neboť spotřebitel nemá k dispozici prostředek nápravy spočívající ve snížení ceny.
V případech, kdy spotřebitel zaplatí cenu a poskytne osobní údaje, by měl mít právo uplatnit v případě nesouladu všechny dostupné prostředky nápravy.
Za předpokladu, že jsou splněny všechny ostatní podmínky, by měl mít spotřebitel právo na to, aby digitální obsah nebo digitální služba byly uvedeny do souladu, aby byla snížena cena v souvislosti s cenou zaplacenou za digitální obsah nebo digitální službu, nebo na ukončení smlouvy.
- = -
(68) Pokud spotřebitel ukončí smlouvu, obchodník by měl vrátit částku zaplacenou spotřebitelem.
Je nicméně třeba nalézt rovnováhu mezi oprávněnými zájmy spotřebitelů a obchodníků, pokud jsou digitální obsah či digitální služba poskytovány po určitou dobu a pouze po část této doby byly v souladu se smlouvou.
Po ukončení smlouvy by tedy spotřebitel měl mít nárok pouze na poměrnou část zaplacené ceny, která odpovídá době, po kterou nebyly digitální obsah nebo digitální služba v souladu.
Po ukončení smlouvy by měl mít spotřebitel rovněž nárok na jakoukoli část ceny zaplacené předem na zbývající dobu platnosti smlouvy.
- = -
(71) Spotřebitel by měl mít nárok na opětovné získání obsahu v přiměřené lhůtě, bez překážek od obchodníka, v běžně používaném strojově čitelném formátu a bezplatně, s výjimkou nákladů vzniklých v rámci vlastního digitálního prostředí spotřebitele, například nákladů na připojení k síti, neboť nejsou výslovně spojeny se zpětným získáváním obsahu.
Povinnost obchodníka zajistit dostupnost tohoto obsahu by se však neměla uplatnit, pokud má obsah užitek pouze v souvislosti s použitím digitálního obsahu nebo digitální služby, nebo se vztahuje pouze na činnost spotřebitele, pokud využívá digitální obsah nebo digitální službu, nebo byl obchodníkem sloučen s jinými daty a nemůže být, nebo pouze s vynaložením nepřiměřeného úsilí, oddělen.
V těchto případech nemá obsah pro spotřebitele významné praktické použití ani významný zájem, přičemž je třeba brát v úvahu také zájmy obchodníka.
Kromě toho by povinnost obchodníka zajistit spotřebiteli po ukončení smlouvy dostupnost jakéhokoli obsahu, který není osobními údaji a byl poskytnut či vytvořen spotřebitelem, neměla mít vliv na právo obchodníka zveřejnit určitý obsah v souladu s platným právem.
- = -
(74) Tato směrnice by se měla zabývat také úpravami prováděnými obchodníky na digitálním obsahu nebo digitální službě, které jsou spotřebiteli poskytovány po určitou dobu či jsou mu zpřístupněny, jako jsou například aktualizace či přechody na novou verzi.
Vzhledem k rychle se měnící povaze digitálního obsahu a digitálních služeb mohou být tyto aktualizace, přechody na nové verze či podobné úpravy nezbytné a často jsou spotřebiteli ku prospěchu.
Některé z těchto úprav mohou být vymezeny ve smlouvě například jako aktualizace, a představovat tak součást smluvního závazku.
Další úpravy mohou být nezbytné pro splnění objektivních požadavků na soulad digitálního obsahu nebo digitální služby podle této směrnice.
Avšak jiné změny, které by se odchylovaly od objektivních požadavků na soulad a které jsou předvídatelné v okamžiku uzavření smlouvy, by měly být se spotřebitelem výslovně dohodnuty při uzavírání smlouvy.
- = -
(75) Kromě úprav, jejichž cílem je zachování souladu, by obchodníkovi mělo být povoleno upravovat za určitých podmínek prvky digitálního obsahu nebo digitální služby za předpokladu, že smlouva poskytuje pro takovéto úpravy oprávněný důvod.
Mezi tyto oprávněné důvody mohou patřit případy, kdy je úprava nezbytná pro přizpůsobení digitálního obsahu nebo digitální služby novému technickému prostředí nebo zvýšenému počtu uživatelů, případně další závažné provozní důvody.
Tyto úpravy jsou často ve prospěch spotřebitele, protože digitální obsah nebo digitální službu vylepšují.
V důsledku toho mohou smluvní strany do smlouvy zahrnout příslušná ustanovení, která umožní obchodníkovi provádět úpravy.
Za účelem vyrovnání zájmů spotřebitele a obchodních zájmů by taková možnost pro obchodníka měla být vyvážena právem spotřebitele ukončit smlouvu, pokud mají tyto úpravy nepříznivý dopad na využívání digitálního obsahu nebo digitální služby či na přístup k nim více než pouze nevýznamným způsobem.
Do jaké míry mají úpravy nepříznivý dopad na využívání digitálního obsahu nebo digitální služby a na přístup k nim ze strany spotřebitele, by mělo být objektivně zjištěno s ohledem na povahu a účel digitálního obsahu nebo digitální služby a na kvalitu, funkčnost, kompatibilitu a jiné hlavní vlastnosti, které jsou běžné u digitálního obsahu nebo digitální služby stejného druhu.
Pravidla týkající se takových aktualizací, přechodů na novou verzi či podobných úprav by se však neměla týkat situací, kdy strany uzavřou novou smlouvu o poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, například v důsledku distribuce nové verze digitálního obsahu nebo digitální služby.
- = -
(77) Má-li taková úprava nepříznivý dopad na přístup k digitálnímu obsahu nebo digitální službě nebo na jejich využívání ze strany spotřebitele a tento dopad není nevýznamný, spotřebitel by v důsledku takové úpravy měl mít právo bezplatně ukončit smlouvu.
Alternativně může obchodník rozhodnout, že spotřebiteli umožní zachovat přístup k digitálnímu obsahu nebo digitální službě bez jakýchkoli dodatečných nákladů a v souladu se smlouvou; v takovém případě by spotřebitel neměl mít právo smlouvu ukončit.
Pokud však digitální obsah nebo digitální služba, které obchodník umožnil, již nejsou v souladu se subjektivními a objektivními požadavky na soulad, spotřebitel by měl mít možnost spoléhat na prostředky nápravy pro případ nesouladu se smlouvou podle této směrnice.
Pokud požadavky na takovou úpravu, jak je stanoveno v této směrnici, nejsou splněny a tato úprava má za následek nesoulad se smlouvou, neměla by být práva spotřebitele na uvedení digitálního obsahu nebo digitální služby do souladu se smlouvou, na snížení ceny nebo na ukončení smlouvy podle této směrnice tímto dotčena.
Obdobně pak v případě, kdy po úpravě následně dojde k nesouladu digitálního obsahu nebo digitální služby, jenž nebyl danou úpravou způsoben, měl by být spotřebitel i nadále oprávněn využít prostředků nápravy podle této směrnice stanovených pro případy nesouladu dotčeného digitálního obsahu nebo digitální služby.
- = -
(78) Nesoulad v případě digitálního obsahu nebo digitální služby v podobě, v jaké jsou poskytnuty spotřebiteli, je často způsoben jednou z transakcí v řetězci od původního tvůrce až po konečného obchodníka.
Konečný obchodník by sice měl být odpovědný vůči spotřebiteli v případě nesouladu, je však nutné zajistit, aby obchodník měl odpovídající práva vůči různým osobám řetězce transakcí, aby byl schopen dostát své odpovědnosti vůči spotřebiteli.
Tato práva by se měla omezovat na obchodní transakce a neměla by se proto vztahovat na situace, kdy je obchodník odpovědný vůči spotřebiteli za nesoulad digitálního obsahu nebo digitální služby, který sestává ze softwaru, který byl poskytnut bez zaplacení ceny na základě bezplatné licence s otevřeným zdrojovým kódem osobou v předchozích článcích řetězce transakcí, nebo je na něm postaven.
Osoby řetězce transakcí, na které může konečný obchodník přenést odpovědnost, a podmínky takových kroků by však měly určit členské státy podle svého použitelného vnitrostátního práva.
- = -
(83) Spotřebitelé by měli mít možnost využívat svých práv podle této směrnice, jakmile budou použitelná odpovídající vnitrostátní prováděcí opatření.
Vnitrostátní prováděcí opatření by se proto měla vztahovat rovněž na smlouvy na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, které byly uzavřeny přede dnem podání žádosti a na jejichž základě jsou poskytovány digitální obsah nebo digitální služby po určitou dobu, buď nepřetržitě, nebo sledem jednotlivých úkonů poskytování, ale pouze pokud jde o digitální obsah nebo digitální službu, které jsou poskytovány ode dne použitelnosti vnitrostátních prováděcích opatření.
Aby však byla zajištěna rovnováha mezi oprávněnými zájmy spotřebitelů a obchodníků, měla by se vnitrostátní opatření provádějící ustanovení této směrnice týkající se úpravy digitálního obsahu nebo digitální služby a práva na nápravu uplatňovat pouze na smlouvy uzavřené po dni podání žádosti podle této směrnice.
- = -
(87) Tato směrnice dodržuje základní práva a svobody a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie, včetně těch, které jsou zakotveny v článcích 16, 38 a 47 uvedené listiny,
- = -