keyboard_tab Digital Market Act 2022/1925 CS

1.   Za účelem výkonu pravomocí podle tohoto nařízení si Komise může prostou žádostí nebo rozhodnutím vyžádat od podniků a sdružení podniků veškeré nezbytné informace. Prostou žádostí nebo rozhodnutím může Komise rovněž požádat o přístup k jakýmkoli datům a algoritmům podniků a informacím o testování, jakož i o jejich vysvětlení.

2.   Při zaslání prosté žádosti o informace podniku nebo sdružení podniků uvede Komise právní základ a účel žádosti, upřesní, jaké informace jsou vyžadovány, a stanoví lhůtu, v níž mají být tyto informace poskytnuty, jakož i pokuty stanovené článkem 30, jež lze uložit v případě předložení neúplných, nepřesných nebo zavádějících informací nebo vysvětlení.

3.   Pokud Komise požaduje od podniků nebo sdružení podniků informace na základě rozhodnutí, uvede právní základ a účel své žádosti, upřesní, jaké informace požaduje, a stanoví lhůtu, v níž mají být informace poskytnuty. Pokud Komise žádá podniky, aby umožnily přístup k veškerým datům, algoritmům a informacím o testování, uvede účel žádosti a stanoví lhůtu, v níž musí být informace poskytnuty. Také uvede pokuty stanovené v článku 30 a určí nebo uloží penále stanovená v článku 31. Rovněž upozorní na právo na přezkum takového rozhodnutí Soudním dvorem.

4.   Podniky nebo sdružení podniků nebo jejich zástupci poskytují požadované informace jménem dotčeného podniku nebo sdružení podniků. Řádně zmocnění právní zástupci mohou poskytovat informace jménem svých klientů. Ti však nesou plnou odpovědnost, jsou-li poskytnuté informace neúplné, nesprávné nebo zavádějící.

5.   Na žádost Komise poskytnou příslušné orgány členských států Komisi veškeré informace, které mají k dispozici a které jsou nezbytné k plnění úkolů, jež jí ukládá toto nařízení.

1.   Za účelem plnění svých povinností podle tohoto nařízení může Komise provádět veškeré nezbytné inspekce u podniku nebo sdružení podniků.

2.   Úředníci a ostatní doprovázející osoby zmocněné Komisí k inspekci jsou oprávněni:

a)	vstupovat do všech prostor, na pozemky a do dopravních prostředků podniků a sdružení podniků;

b)	kontrolovat účetní knihy a jiné obchodní záznamy, bez ohledu na nosič, na němž jsou uloženy;

c)	pořizovat nebo získávat v jakékoli formě kopie nebo výpisy z těchto knih či záznamů;

d)	požadovat, aby podnik nebo sdružení podniků umožnily přístup ke své organizaci, fungování, systému informačních technologií, algoritmům, manipulaci s daty a obchodním postupům a vysvětlily je, jakož i zaznamenávat nebo dokumentovat podaná vysvětlení jakýmikoli technickými prostředky;

e)	zapečetit jakékoli podnikatelské prostory a účetní knihy nebo záznamy po dobu a v rozsahu, které jsou nezbytné pro inspekci;

f)	požádat kteréhokoli zástupce nebo zaměstnance podniku nebo sdružení podniků o vysvětlení skutečností nebo dokumentů týkajících se předmětu a účelu inspekce a zaznamenávat odpovědi jakýmikoli technickými prostředky.

3.   K provedení inspekcí může Komise požadovat pomoc auditorů nebo odborníků jmenovaných Komisí podle čl. 26 odst. 2, jakož i pomoc příslušného vnitrostátního orgánu prosazujícího pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 v členském státě, na jehož území má být inspekce uskutečněna.

4.   Během inspekcí mohou Komise, auditoři nebo odborníci jmenovaní Komisí a vnitrostátní příslušný orgán prosazující pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 v členském státě, na jehož území má být inspekce provedena, požadovat, aby podnik nebo sdružení podniků poskytly přístup ke své organizaci, fungování, systému IT, algoritmům, zpracování dat a obchodnímu chování a vysvětlily je. Komise a auditoři nebo odborníci jmenovaní Komisí a vnitrostátní příslušný orgán prosazující pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 v členském státě, na jehož území má být inspekce provedena, mohou klást otázky kterémukoli zástupci nebo zaměstnanci.

5.   Úředníci a ostatní doprovázející osoby zmocněné Komisí k inspekci vykonávají své pravomoci po předložení písemného zmocnění, v němž je uveden předmět a účel inspekce a pokuty podle článku 30 pro případ, že by požadované účetní knihy nebo jiné obchodní záznamy byly předloženy neúplné, nebo že by odpovědi na otázky podle odstavců 2 a 4 tohoto článku byly nesprávné nebo zavádějící. S dostatečným předstihem před uskutečněním inspekce zašle Komise oznámení o inspekci vnitrostátnímu příslušnému orgánu členského státu prosazujícímu pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6, na jehož území má být inspekce provedena.

6.   Podniky nebo sdružení podniků jsou povinny se podřídit inspekci, která je nařízena rozhodnutím Komise. Uvedené rozhodnutí upřesňuje předmět a účel inspekce, stanoví datum, kdy má být inspekce zahájena, a uvádí pokuty a penále stanovené v článku 30 a penále stanovené v článku 31 a právo podniku nechat uvedené rozhodnutí přezkoumat Soudním dvorem.

7.   Úředníci vnitrostátního příslušného orgánu členského státu a osoby pověřené nebo jmenované příslušným orgánem prosazujícím pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 v členském státě, na jehož území má být inspekce provedena, jsou na žádost tohoto orgánu nebo Komise aktivně nápomocni úředníkům a dalším doprovázejícím osobám pověřeným Komisí. Za tímto účelem disponují pravomocemi uvedenými v odstavcích 2 a 4 tohoto článku.

8.   Pokud úředníci a další doprovázející osoby zmocněné Komisí zjistí, že podnik nebo sdružení podniků odmítá inspekci nařízenou podle tohoto článku, poskytne jim dotčený členský stát nezbytnou pomoc a podle potřeby požádá o pomoc policii nebo rovnocenný donucovací orgán, aby jim umožnily inspekci provést.

9.   Jestliže pomoc stanovená v odstavci 8 tohoto článku vyžaduje podle vnitrostátních právních předpisů povolení soudního orgánu, Komise či vnitrostátní příslušný orgán členského státu prosazující pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 nebo úředníci zmocnění uvedenými orgány musí o toto povolení požádat. O takové povolení lze žádat také jako o zajišťovací opatření.

10.   Pokud je podána žádost o povolení podle odstavce 9 tohoto článku, vnitrostátní soudní orgán ověří, že je rozhodnutí Komise autentické a že navrhovaná donucovací opatření nejsou vzhledem k předmětu kontroly svévolná ani nepřiměřená. Při přezkumu přiměřenosti donucovacích opatření může vnitrostátní soudní orgán Komisi požádat přímo nebo prostřednictvím vnitrostátního příslušného orgánu členského státu prosazujícího pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 o podrobné vysvětlení, a to zejména důvodů, o které Komise opírá své podezření, že bylo toto nařízení porušeno, jakož i závažnosti údajného porušení a povahy zapojení dotčeného podniku. Vnitrostátní soudní orgán však nemůže zpochybňovat nezbytnost kontroly ani požadovat, aby mu byly poskytnuty informace z písemností ve spisu Komise. Zákonnost rozhodnutí Komise přezkoumává pouze Soudní dvůr.

1.   Komise přijme prováděcí akt, v němž konstatuje nesoulad (dále jen „rozhodnutí o nesouladu“), pokud zjistí, že strážce přístupu nesplňuje některou z těchto položek:

a)	kteroukoli z povinností stanovených v článcích 5, 6 nebo 7;

b)	opatření uvedená Komisí v rozhodnutí přijatém podle čl. 8 odst. 2;

c)	nápravná opatření uložená podle čl. 18 odst. 1;

d)	předběžná opatření nařízená podle článku 24, nebo

e)	závazky, jež byly učiněny právně závaznými podle článku 25.

Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 50 odst. 2.

2.   Komise se vynasnaží přijmout rozhodnutí o nesouladu do 12 měsíců od zahájení řízení podle článku 20.

3.   Před přijetím rozhodnutí o nesouladu sdělí Komise dotčenému strážci přístupu svá prozatímní zjištění. V těchto prozatímních zjištěních Komise vysvětlí opatření, jejichž přijetí zvažuje nebo o nichž se domnívá, že by měl strážce přístupu přijmout k zajištění účinné reakce na prozatímní zjištění.

4.   Jestliže Komise hodlá přijmout rozhodnutí o nesouladu, může vést konzultace se třetími stranami.

5.   V rozhodnutí o nesouladu Komise strážci přístupu uloží, aby v přiměřené lhůtě nesoulad ukončil a upustil od něj a podal vysvětlení, jak uvedenému rozhodnutí hodlá vyhovět.

6.   Strážce přístupu poskytne Komisi popis opatření, která přijal, aby povinnostem stanoveným v rozhodnutí o nesouladu vyhověl.

7.   Jestliže Komise rozhodnutí o nesouladu nepřijme, ukončí řízení rozhodnutím.

1.   Komise může přijmout rozhodnutí, kterým ukládá podnikům, a to i případným strážcům přístupu, a sdružením podniků, denní penále nepřesahující 5 % průměrného denního celosvětového obratu za předchozí účetní období, počítané ode dne stanoveného uvedeným rozhodnutím, aby je přiměla:

a)	dodržet opatření stanovená Komisí v rozhodnutí přijatém podle čl. 8 odst. 2;

b)	vyhovět rozhodnutí podle čl. 18 odst. 1;

c)	poskytnout správné a úplné informace ve lhůtě požadované na základě žádosti o informace podané rozhodnutím podle článku 21;

d)	zajišťovat přístup k datům, algoritmům a informacím o testování v odpovědi na žádost podle čl. 21 odst. 3 a poskytovat k nim vysvětlení, jak vyžaduje rozhodnutí podle článku 21;

e)	podřídit se inspekci nařízené rozhodnutím přijatým podle článku 23;

f)	vyhovět rozhodnutí nařizujícímu předběžná opatření podle článku 24;

g)	dodržovat závazky, jejichž právní závaznost byla stanovena rozhodnutím podle čl. 25 odst. 1;

h)	vyhovět rozhodnutí podle čl. 29 odst. 1.

2.   Pokud podniky nebo sdružení podniků splnily povinnost, kterou mělo penále vymáhat, může Komise přijmout prováděcí akt, v němž stanoví konečnou výši penále na nižší částku, než jaká by vyplývala z původního rozhodnutí. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 50 odst. 2.

1.   Pravomoc Komise vymáhat rozhodnutí přijatá podle článků 30 a 31 podléhá promlčecí lhůtě pěti let.

2.   Promlčecí lhůta začíná běžet dnem, kdy rozhodnutí nabude právní moci.

3.   Promlčecí lhůta pro vymáhání sankcí se přerušuje:

a)	oznámením rozhodnutí, kterým se mění původní částka pokuty nebo penále, nebo kterým se zamítá žádost o takovou změnu; nebo

b)	každým úkonem Komise nebo členského státu jednajícího na žádost Komise, jehož cílem je vymáhat platbu pokuty nebo penále.

4.   Po každém přerušení začíná promlčecí lhůta běžet znovu od počátku.

5.   Promlčecí lhůta pro vymáhání sankcí se přerušuje po dobu, po kterou:

a)	běží lhůta pro zaplacení; nebo

b)	vymáhání platby je přerušeno rozhodnutím Soudního dvora nebo rozhodnutím vnitrostátního soudu.

1.   V řízení souvisejícím s uplatňováním tohoto nařízení mohou vnitrostátní soudy požádat Komisi, aby jim předala informace, které má k dispozici, nebo své stanovisko k otázkám týkajícím se uplatňování tohoto nařízení.

2.   Členské státy předají Komisi kopie všech písemných rozsudků vnitrostátních soudů týkající se používání tohoto nařízení. Tato kopie se předává co nejdříve po doručení úplného písemného rozsudku stranám.

3.   Pokud to vyžaduje soudržné uplatňování tohoto nařízení, může Komise z vlastního podnětu předložit vnitrostátním soudům písemná vyjádření. Se svolením dotčeného soudu může předkládat rovněž ústní vyjádření.

4.   Komise může výlučně pro účely přípravy svých vyjádření požádat relevantní vnitrostátní soud členského státu, aby jí zaslal nebo zajistil zaslání jakýchkoli dokumentů nezbytných pro posouzení věci.

5.   Vnitrostátní soudy nevydají rozhodnutí v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí podle tohoto nařízení. Rovněž se vyvarují rozhodnutí, která by byla v rozporu s rozhodnutím, jehož přijetí Komise zvažuje v řízení zahájeném podle tohoto nařízení. Za tímto účelem může vnitrostátní soud posoudit, zda je nezbytné, aby své řízení přerušil. Tím není dotčena možnost vnitrostátních soudů podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 Smlouvy o fungování EU.

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 6 a 7 a čl. 12 odst. 1, 3 a 4 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 1. listopadu 2022. Komise vypracuje zprávu o výkonu přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 6 a 7 a čl. 12 odst. 1, 3 a 4kdykoli zrušit. rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně současně oznámí Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 6 a 7 a čl. 12 odst. 1, 3 a 4 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1.   Komisi je nápomocen výbor (dále jen „poradní výbor pro digitální trhy“ nebo výbor“). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Má-li být o stanovisku výboru rozhodnuto písemným postupem, ukončuje se tento postup bez výsledku, pokud o tom ve lhůtě pro vydání stanoviska rozhodne předseda výboru nebo pokud o to požádá prostá většina členů výboru.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

4.   Komise sdělí stanovisko výboru adresátovi individuálního rozhodnutí spolu s tímto rozhodnutím. Stanovisko zveřejní spolu s rozhodnutím, a to s ohledem na oprávněný zájem podniků na ochraně jejich profesního tajemství.