keyboard_tab Diritto d'autore 2019/0790 CS

(54) Pro zajištění kvalitní žurnalistiky a přístupu občanů k informacím je základním předpokladem svobodný a pluralitní tisk.

  Ten zásadním způsobem přispívá k veřejné diskusi a řádnému fungování demokratické společnosti. Široká dostupnost tiskových publikací na internetu vyvolala vznik nových online služeb, jako jsou agregátoři zpráv nebo služby monitorování sdělovacích prostředků, u nichž opakované použití tiskových publikací představuje důležitou součást jejich obchodních modelů a zdroj příjmu.

  Vydavatelé tiskových publikací čelí problémům v souvislosti s poskytováním licencí na online užití jejich publikací poskytovatelům tohoto druhu služeb, což snižuje návratnost jejich investic.

  Pokud nejsou vydavatelé tiskových publikací uznáni jako nositelé práv, je poskytování licencí a prosazování práv v tiskových publikacích, pokud jde o online užití poskytovateli služeb informační společnosti, v digitálním prostředí často složité a neefektivní.

(55) Je třeba uznávat a dále podporovat organizační a finanční příspěvek vydavatelů k výrobě tiskových publikací, aby byla zajištěna udržitelnost vydavatelského odvětví, a tím podpořena dostupnost spolehlivých informací.

  Je proto nezbytné zajistit na úrovni Unie harmonizovanou právní ochranu tiskových publikací v souvislosti s jejich online užitím poskytovateli služeb informační společnosti, přičemž stávající pravidla Unie v oblasti autorského práva, která se vztahují na soukromé nebo nekomerční užití tiskových publikací jednotlivými uživateli, včetně případů, kdy tito uživatelé sdílejí tiskové publikace online, zůstávají nedotčena.

  Tato ochrana by měla být účinně zaručena tím, že se do právních předpisů Unie zavedou práva související s autorským právem ohledně rozmnoženin zveřejňovaných vydavateli, kteří jsou usazeni v členském státě, a jejich zpřístupňování veřejnosti, pokud jde o online užití poskytovateli služeb informační společnosti ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 (13).

  Právní ochrana tiskových publikací stanovená touto směrnicí by měla být prospěšná pro vydavatele usazené v členském státě, kteří mají své sídlo, správní ústředí nebo hlavní provozovnu v Unii.

(56) Pro účely této směrnice je třeba vymezit pojem tiskové publikace tak, aby zahrnoval pouze novinářské publikace zveřejněné v tištěných nebo jiných médiích v rámci výdělečné činnosti, která představuje poskytování služeb podle práva Unie.

  Takto vymezené tiskové publikace by měly zahrnovat například deníky, týdenní nebo měsíční časopisy s obecnou nebo speciální tématikou, včetně časopisů založených na předplatném, a zpravodajských internetových stránek.

  Tiskové publikace obsahují převážně literární díla, avšak čím dál více zahrnují jiné druhy děl a jiných předmětů ochrany, zejména fotografie a videa.

  Na periodické publikace vydávané pro vědecké či akademické účely, jako jsou například odborné časopisy, by se ochrana tiskových publikací podle této směrnice vztahovat neměla.

  Tato ochrana by se neměla vztahovat ani na internetové stránky, například blogy, které poskytují informace coby součást činnosti, která není prováděna z podnětu, na redakční odpovědnost a pod kontrolou poskytovatele služeb, jako je například vydavatel zpravodajství.

(57) Práva přiznaná vydavatelům tiskových publikací podle této směrnice by měla mít stejný rozsah jako práva na rozmnožování a zpřístupňování veřejnosti stanovená ve směrnici 2001/29/ES, pokud jde o online užití poskytovateli služeb informační společnosti.

  Práva udělená vydavatelům tiskových publikací by se neměla vztahovat na úkony vkládání hypertextových odkazů.

  Neměla by se vztahovat ani na pouhé skutečnosti uvedené v tiskových publikacích.

  Práva přiznaná vydavatelům tiskových publikací podle této směrnice by rovněž měla podléhat stejným ustanovením o výjimkách a omezeních, která se vztahují na práva vymezená ve směrnici 2001/29/ES, včetně výjimky v případě citací pro takové účely, jako je kritika nebo recenze, stanovené v čl. 5 odst. 3 písm.

  d) uvedené směrnice.

(58) Užití tiskových publikací poskytovateli služeb informační společnosti může spočívat v užití celých publikací nebo článků, ale také částí tiskových publikací.

  I takové užití částí tiskových publikací získává ekonomický význam.

  Současně se nesmí stát, že by se tím, že poskytovatelé služeb informační společnosti používají jednotlivá slova nebo velmi krátké úryvky z tiskových publikací, oslabily investice vydavatelů tiskových publikací do tvorby obsahu.

  Proto je vhodné stanovit, že používání jednotlivých slov nebo velmi krátkých úryvků z tiskových publikací by nemělo spadat do oblasti působnosti práv stanovených v této směrnici.

  Vzhledem k tomu, že poskytovatelé služeb informační společnosti agregují a používají tiskové publikace v obrovském rozsahu, je důležité, aby vyloučení velmi krátkých úryvků bylo vykládáno tak, aby neovlivňovalo účinnost práv stanovených v této směrnici.

(59) Ochranou poskytnutou vydavatelům tiskových publikací podle této směrnice by neměla být dotčena práva autorů a jiných nositelů práv k dílům a jiným předmětům ochrany, které jsou jejich součástí, a to i pokud jde o rozsah, v jakém mohou autoři a jiní nositelé práv užít svá díla a jiné předměty ochrany nezávisle na tiskové publikaci, jejíž jsou součástí.

  Vydavatelé tiskových publikací by proto neměli mít možnost se vůči autorům a jiným nositelům práv či dalším oprávněným uživatelům týchž děl nebo jiných předmětů ochrany dovolávat ochrany, která jim byla poskytnuta podle této směrnice.

  Tím by neměla být dotčena smluvní ujednání uzavřená mezi vydavateli tiskových publikací na jedné straně a autory a jinými nositeli práv na straně druhé.

  Autoři, jejichž díla jsou součástí tiskové publikace, by měli mít nárok na přiměřený podíl z příjmů, jež vydavatelé tiskových publikací obdrží za užití jejich tiskových publikací poskytovateli služeb informační společnosti.

  Tím by neměly být dotčeny vnitrostátní právní předpisy týkající se vlastnictví nebo výkonu práv v souvislosti s pracovními smlouvami, pokud jsou tyto předpisy v souladu s právem Unie.

(60) Vydavatelé, včetně vydavatelů tiskových publikací, knih nebo vědeckých publikací a hudebních publikací, často fungují na základě převodu autorských práv na základě smlouvy nebo zákona.

  V této souvislosti vydavatelé investují na základě předpokladu, že budou moci užít díla obsažená ve svých publikacích, a v některých případech mohou přicházet o výnosy, jsou-li tato díla užívána na základě výjimek nebo omezení, jako jsou výjimky a omezení pro kopírování pro osobní potřebu a reprografii, včetně odpovídajících stávajících vnitrostátních systémů pro reprografii, nebo v rámci veřejných výpůjčních systémů.

  V některých členských státech se odměna za užití v rámci těchto výjimek nebo omezení rozděluje mezi autory a vydavatele.

  S cílem tuto situaci zohlednit a zvýšit právní jistotu pro všechny zúčastněné strany umožňuje tato směrnice členským státům, které mají systémy pro rozdělení odměny mezi autory a vydavatele, aby je zachovaly.

  To je obzvláště důležité pro ty členské státy, které měly takové mechanismy rozdělování odměny před 12. listopadem 2015, ačkoli v jiných členských státech není odměna rozdělována a náleží pouze autorům v souladu s vnitrostátními kulturními politikami.

  Ačkoli by se tato směrnice měla uplatňovat nediskriminačním způsobem na všechny členské státy, měla by respektovat tradice v této oblasti a nenutit ty členské státy, které v současné době takové rozdělování odměny nemají, aby je zavedly.

  Neměla by mít vliv na stávající ani budoucí opatření v členských státech týkající se odměny v souvislosti s veřejným vypůjčováním.