keyboard_tab Diritto d'autore 2019/0790 CS

(1) Smlouva o Evropské unie (dále jen „Smlouva o EU“) stanoví vytvoření vnitřního trhu a zavedení systému zajišťujícího, aby hospodářská soutěž na vnitřním trhu nebyla narušována.

  K dosažení těchto cílů by měla přispět další harmonizace právních předpisů členských států týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících.

(2) Směrnice, které byly přijaty v oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících, přispívají k fungování vnitřního trhu, zajišťují vysokou úroveň ochrany nositelů práv, ulehčují vypořádání práv a vytvářejí rámec, v němž může probíhat užívání děl a jiných předmětů ochrany.

  Tento harmonizovaný právní rámec přispívá k řádnému fungování vnitřního trhu a stimuluje inovace, tvořivost, investice a produkci nového obsahu, a to i v digitálním prostředí, s cílem zamezit fragmentaci vnitřního trhu.

  Ochrana poskytovaná tímto právním rámcem rovněž přispívá k dosažení cíle Unie, kterým je respektování a podpora kulturní rozmanitosti, a zároveň zdůrazňuje společné evropské kulturní dědictví.

  Ustanovení čl. 167 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie požaduje, aby Unie ve své činnosti přihlížela ke kulturním hlediskům.

(3) Rychlý vývoj technologií i nadále mění způsob, jakým jsou vytvářena, produkována, rozšiřována a užívána díla a jiné předměty ochrany.

  Průběžně se objevují nové obchodní modely a noví aktéři.

  Příslušné právní předpisy musí být dobře připraveny na budoucnost, aby neomezovaly technologický vývoj.

  Cíle a zásady stanovené rámcem Unie v oblasti autorského práva i nadále platí.

  Stále však přetrvává právní nejistota nositelů práv i uživatelů, pokud jde o některá užití děl a jiných předmětů ochrany v digitálním prostředí, včetně užití přeshraničních.

  Jak je uvedeno ve sdělení Komise ze dne 9. prosince 2015 nazvaném „Směřování k modernějšímu a evropštějšímu rámci v oblasti autorského práva“, je třeba stávající rámec Unie v oblasti autorského práva v některých oblastech upravit a doplnit a současně zachovat vysokou úroveň ochrany autorského práva a práv s ním souvisejících.

  Tato směrnice stanoví pravidla umožňující přizpůsobit některé výjimky a omezení autorského práva a práv s ním souvisejících digitálnímu a přeshraničnímu prostředí a rovněž opatření, která mají usnadnit některé postupy poskytování licencí týkajících se zejména, ale nikoli pouze šíření děl a jiných předmětů ochrany nedostupných na trhu a online dostupnosti audiovizuálních děl na platformách videa na vyžádání s cílem zajistit širší přístup k obsahu.

  Její součástí jsou také pravidla usnadňující použití volně přístupného obsahu.

  Aby bylo možné dosáhnout řádně fungujícího a spravedlivého tržního prostředí pro autorské právo, měla by existovat rovněž pravidla upravující práva k publikacím, užití děl nebo jiných předmětů ochrany poskytovateli online služeb, kteří ukládají obsah nahrávaný uživateli a umožňují k němu přístup, transparentnost smluv autorů a výkonných umělců, odměny autorů a výkonných umělců a mechanismus zrušení udělení práv, která autoři a výkonní umělci převedli na výhradním základě.

(7) Ochrana technologických prostředků stanovená ve směrnici 2001/29/ES má i nadále zásadní význam pro zajištění ochrany a účinného výkonu práv přiznávaných autorům a dalším nositelům práv podle práva Unie.

  Tato ochrana by měla být zachována a zároveň je nutno zajistit, aby využívání technologických prostředků nebránilo uplatňování výjimek a omezení stanovených touto směrnicí.

  Nositelé práv by měli mít možnost to zajistit prostřednictvím dobrovolných opatření.

  Měli by mít i nadále možnost volit vhodné prostředky, které uživatelům výjimek a omezení stanovených touto směrnicí umožní jejich uplatňování.

  Pokud nejsou taková dobrovolná opatření přijata, měly by členské státy přijmout vhodná opatření v souladu s čl. 6 odst. 4 prvním pododstavcem směrnice 2001/29/ES, a to i v případech, kdy jsou díla a jiné předměty ochrany zpřístupněny veřejnosti prostřednictvím služby na vyžádání.

(9) Vytěžování textů a dat lze provádět rovněž ve vztahu k pouhým skutečnostem nebo datům, která nejsou chráněna autorským právem, a v takových případech žádné svolení podle autorského práva vyžadováno není.

  Mohou existovat rovněž případy vytěžování textů a dat, které nevyžadují žádné úkony rozmnožení nebo u nichž se na rozmnoženiny vztahuje povinná výjimka pro dočasné úkony rozmnožení stanovená v čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/29/ES, která by se měla i nadále vztahovat na techniky vytěžování textů a dat, jež nezahrnují pořizování kopií nad rámec této výjimky.

(11) Tuto právní nejistotu v oblasti vytěžování textů a dat je třeba řešit stanovením povinné výjimky pro vysoké školy a jiné výzkumné organizace i pro instituce kulturního dědictví z výhradního práva na rozmnožování a rovněž z práva zakázat vytěžování databáze.

  V souladu se stávající unijní politikou v oblasti výzkumu, jež podporuje vysoké školy a výzkumné ústavy v tom, aby spolupracovaly se soukromým sektorem, by se taková výjimka měla vztahovat i na výzkumné organizace, jež vykonávají výzkumnou činnost v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru.

  Ačkoliv výzkumné organizace a instituce kulturního dědictví by měly být i nadále uživateli této výjimky, měly by mít možnost spoléhat se na své soukromé partnery, pokud jde o vytěžování textů a dat, a to i pokud jde o použití jejich technologických nástrojů.

(19) Ustanovení čl. 5 odst. 3 písm.

  a) směrnice 2001/29/ES umožňuje členským státům zavést výjimku nebo omezení práva na rozmnožování, sdělování a zpřístupňování děl nebo jiných předmětů ochrany veřejnosti takovým způsobem, že veřejnost k nim má přístup z místa a v době, které si zvolí, a to výlučně při vyučování pro ilustrační účel.

  Navíc čl. 6 odst. 2 písm.

  b) a čl. 9 písm.

  b) směrnice 96/9/ES povoluje užívání databáze a vytěžování podstatné části jejího obsahu při vyučování pro ilustrační účel.

  Rozsah těchto výjimek nebo omezení ve vztahu k digitálním užitím je nejasný.

  Kromě toho je nejasné rovněž to, zda by se tyto výjimky nebo omezení použily v případě, kdy by vyučování bylo poskytováno online a dálkově.

  Stávající právní rámec navíc nestanoví přeshraniční účinek.

  Tato situace by mohla brzdit rozvoj digitálně podporovaných výukových činností a dálkového vzdělávání.

  Proto je zavedení nové povinné výjimky či omezení nezbytné pro zajištění plné právní jistoty vzdělávacích zařízení při užívání děl nebo jiných předmětů ochrany pro digitální výukové činnosti, včetně činností probíhajících online a přeshraničně.

(25) Instituce kulturního dědictví se podílejí na uchovávání svých sbírek pro budoucí generace.

  K úkonu uchování díla nebo jiného předmětu ochrany ve sbírce instituce kulturního dědictví může být zapotřebí rozmnožení díla nebo jiného předmětu ochrany v této sbírce, a v důsledku toho i svolení příslušných nositelů práv.

  Digitální technologie nabízejí nové způsoby, jak zachovat dědictví obsažené v těchto sbírkách, ale přinášejí i nové výzvy.

  S ohledem na tyto nové výzvy je třeba přizpůsobit stávající právní rámec stanovením povinné výjimky z práva na rozmnožování, která těmto institucím umožní provádět tyto úkony uchování.

(31) Všechny členské státy by tedy měly mít právní mechanismy, které by umožňovaly, aby se licence poskytované institucím kulturního dědictví příslušnými a dostatečně reprezentativními organizacemi kolektivní správy pro některá užití děl nebo jiných předmětů ochrany nedostupných na trhu vztahovaly i na práva nositelů práv, kteří v tomto ohledu nepověřili reprezentativní organizace kolektivní správy.

  Podle této směrnice by mělo být možné, aby se tyto licence vztahovaly na všechny členské státy.

(32) Ustanovení o poskytování kolektivních licencí na užití děl nebo jiných předmětů ochrany nedostupných na trhu nemohou poskytovat řešení ve všech případech, kdy se instituce kulturního dědictví potýkají s obtížemi při získávání všech potřebných svolení od nositelů práv na užití těchto děl nebo jiných předmětů ochrany nedostupných na trhu.

  To by mohl být případ mimo jiné, pokud pro určitý druh děl nebo jiných předmětů ochrany neexistuje praxe kolektivní správy práv, nebo pokud příslušná organizace kolektivní správy není dostatečně reprezentativní pro danou kategorii nositelů práv a daná práva.

  V takových zvláštních případech by měly mít instituce kulturního dědictví možnost, aby díla či jiné předměty ochrany, které jsou nedostupné na trhu a trvale se nacházejí v jejich sbírkách, zpřístupnily online ve všech členských státech, a to na základě harmonizované výjimky z autorského práva a práv s ním souvisejících nebo jejich omezení.

  Důležité je zajistit, aby k užitím na základě takové výjimky či takového omezení docházelo jen tehdy, pokud jsou splněny určité podmínky, zejména pokud jde o dostupnost řešení pro poskytování licencí.

  Neexistence dohody o podmínkách licence by neměla být vykládána jako nedostupnost řešení založených na poskytování licencí.

(43) Opatřeními stanovenými touto směrnicí k usnadnění poskytování kolektivních licencí na práva k dílům nebo jiným předmětům ochrany, které nejsou dostupné na trhu a které jsou trvale ve sbírkách institucí kulturního dědictví, by nemělo být dotčeno užití takových děl nebo jiných předmětů ochrany na základě výjimek či omezení stanovených právem Unie nebo na základě jiných, licencí s rozšířenou působností, u nichž poskytnutí licence není založeno na tom, zda jsou dotčená díla nebo jiné předmětů ochrany dostupné na trhu.

  Těmito opatřeními by neměly být dotčeny ani vnitrostátní mechanismy pro užití děl nebo jiných předmětů ochrany nedostupných na trhu na základě licence mezi organizacemi kolektivní správy a jinými uživateli, než jsou instituce kulturního dědictví.

(44) Mechanismy poskytování kolektivních licencí s rozšířenou působností umožňují organizacím kolektivní správy nabízet licence jménem nositelů práv jako subjektům pro poskytování kolektivních licencí bez ohledu na to, zda nositelé práv udělili organizaci pověření k této činnosti.

  Systémy založené na takových mechanismech, jako jsou rozšířené kolektivní licence, zákonné pověření nebo domněnky zastoupení, jsou v některých členských státech zavedenou praxí a mohou být využity v různých oblastech.

  Pro fungující rámec pro autorská práva, který by byl vhodný pro všechny strany, je zapotřebí, aby existovaly přiměřené právní mechanismy pro poskytování licencí k dílům nebo jiným předmětům ochrany. Členské státy by proto měly mít možnost používat řešení, která organizacím kolektivní správy umožní nabízet pro určité druhy užití licence, které se potenciálně vztahují na velký počet děl nebo jiných předmětů ochrany, a rozdělovat příjmy obdržené z takových licencí mezi nositele práv v souladu se směrnicí 2014/26/EU.

(46) Vzhledem k tomu, že v digitálním věku je stále důležitější schopnost nabízet při poskytování licencí flexibilní řešení, a vzhledem k rostoucímu využívání takových systémů by členské státy měly mít možnost zavádět mechanismy poskytování licencí, které organizacím kolektivní správy dovolí uzavírání licenčních smluv na dobrovolném základě bez ohledu na to, zda tím všichni nositelé práv dotyčnou organizaci pověřili. Členské státy by měly mít možnost provozovat a zavádět takové mechanismy v souladu se svými vnitrostátními tradicemi, postupy či okolnostmi, pod podmínkou zachování záruk stanovených touto směrnicí a v souladu s právem Unie a mezinárodními závazky Unie.

  Tento mechanismus by měl platit pouze na území dotčeného členského státu, není-li v právu Unie stanoveno jinak. Členské státy by měly mít možnost zvolit si konkrétní druh mechanismu umožňujícího rozšířit licence k dílům nebo jiným předmětům ochrany i na práva nositelů práv, kteří nepověřili organizaci, jež uzavírá smlouvu, za předpokladu, že je tento mechanismus v souladu s právem Unie, včetně pravidel pro kolektivní správu práv uvedených ve směrnici 2014/26/EU.

  Zejména by měly takové mechanismy také zajistit, aby se článek 7 směrnice 2014/26/EU vztahoval na nositele práv, kteří nejsou členy organizace, jež uzavírá smlouvu.

  Tyto mechanismy by mohly zahrnovat poskytování rozšířených kolektivních licencí, zákonné pověření a právní domněnky zastoupení.

  Ustanoveními této směrnice o poskytování kolektivních licencí by neměla být dotčena stávající možnost členských států uplatňovat povinnou kolektivní správu práv nebo jiné mechanismy poskytování kolektivních licencí s rozšířenou působností, jako je mechanismus uvedený v článku 3 směrnice Rady 93/83/EHS (12).

(48) Členské státy by navíc měly zajistit, aby byly zavedeny vhodné záruky, které budou chránit oprávněné zájmy nositelů práv, kteří nepověřili organizaci nabízející licenci, a aby byly tyto záruky uplatňovány nediskriminačním způsobem.

  V zájmu zdůvodnění rozšířené působnosti takových mechanismů by tato organizace správy měla být na základě pověření od nositelů práv dostatečně reprezentativní, pokud jde o druhy děl nebo jiných předmětů ochrany a o práva, která jsou předmětem licence. Členské státy by měly stanovit požadavky, které mají být splněny touto organizací, aby byly považované za dostatečně reprezentativní, a zohlednit při tom kategorii práv spravovaných touto organizací, schopnost organizace spravovat práva účinným způsobem, tvůrčí odvětví, v němž organizace působí, a skutečnost, zda organizace pokrývá vysoký počet nositelů práv, pokud jde o příslušný druh děl nebo jiných předmětů ochrany, kteří udělili pověření, na jehož základě je povoleno poskytnout licenci na příslušný druh užití v souladu se směrnicí 2014/26/EU.

  S cílem poskytnout právní jistotu a zajistit, že existuje důvěra v mechanismy, by měly být členské státy oprávněny rozhodnout, kdo nese právní odpovědnost za užití oprávněná na základě licenční smlouvy.

  Všem nositelům práv, jejichž díla jsou užívána na základě licence, by mělo být zaručeno rovné zacházení, zejména pokud jde o přístup k informacím o poskytování licencí a o rozdělování odměn.

  Po celou dobu platnosti licence by měla být prováděna propagační opatření, aniž by z nich pro uživatele, organizace kolektivní správy či pro nositele práv vyplývala nepřiměřená administrativní zátěž a aniž by bylo nutné informovat každého nositele práv zvlášť.

(50) Vzhledem k rozdílným tradicím a zkušenostem s mechanismy poskytování kolektivních licencí s rozšířenou působností v členských státech a vzhledem k jejich použitelnosti na nositele práv bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo členský stát jejich bydliště je důležité zajistit na úrovni Unie transparentnost a dialog o praktickém fungování těchto mechanismů, a to i pokud jde o účinnost záruk pro nositele práv, použitelnost těchto mechanismů, jejich vliv na nositele práv, kteří nejsou členy organizace kolektivní správy, nebo na nositele práv, kteří jsou státními příslušníky jiného členského státu nebo kteří mají bydliště v jiném členském státě, a dopad na přeshraniční poskytování služeb, včetně případné potřeby stanovit pravidla, která by těmto mechanismům zajistila přeshraniční účinek na vnitřním trhu.

  V zájmu zajištění transparentnosti by Komise měla pravidelně zveřejňovat informace o používání těchto mechanismů podle této směrnice. Členské státy, které takové mechanismy zavedly, by proto měly Komisi informovat o příslušných vnitrostátních předpisech a jejich používání v praxi, včetně oblasti působnosti a druhů licencí poskytovaných na základě obecných předpisů, rozsahu licencí a zapojených organizací kolektivní správy.

  Tyto informace by měly být projednány s členskými státy v kontaktním výboru zřízeném v čl. 12 odst. 3 směrnice 2001/29/ES. Komise by měla zveřejnit zprávu o používání takových mechanismů v Unii a o jejich dopadu na poskytování licencí a na nositele práv, na šíření kulturního obsahu a na přeshraniční poskytování služeb v oblasti kolektivní správy autorského práva a práv s ním souvisejících a jejich dopadu na hospodářskou soutěž.

(51) Služby videa na vyžádání mohou sehrát rozhodující úlohu při šíření audiovizuálních děl v celé Unii.

  Dostupnost těchto děl, zejména evropských děl, zůstává nicméně v rámci služeb videa na vyžádání omezená.

  Smlouvy o online užívání těchto děl může být obtížné uzavřít kvůli problémům spojeným s poskytováním licencí na práva.

  Tyto problémy by mohly nastat například v případě, že nositel práv pro dané území má nízkou ekonomickou pobídku k online užívání díla a odmítá poskytnout licenci nebo si vyhrazuje online práva, což může vést k nedostupnosti audiovizuálních děl v rámci služeb videa na vyžádání.

  Jiné problémy by se mohly týkat časových oken užívání.

(52) Aby tato směrnice usnadnila poskytování licencí na práva k audiovizuálním dílům službám videa na vyžádání, měly by být členské státy povinny zajistit mechanismus vyjednávání umožňující stranám, které si přejí uzavřít smlouvu, využít pomoci nestranného orgánu nebo jednoho či více mediátorů.

  Za tímto účelem by členské státy měly být oprávněny buď zřídit nový orgán, nebo využít stávající orgán, který splňuje podmínky stanovené touto směrnicí. Členské státy by měly mít možnost určit jeden nebo více příslušných orgánů či mediátorů.

  Tento orgán nebo mediátoři by se měli s těmito stranami setkat a pomoci jim při vyjednávání tím, že jim poskytnou odborné, nestranné a externí poradenství.

  Pokud se jednání účastní strany z různých členských států a pokud se tyto strany rozhodnou využít mechanismu vyjednávání, měly by se strany předem dohodnout na příslušném členském státě.

  Orgán nebo mediátoři by se mohli setkat se stranami s cílem usnadnit zahájení jednání nebo v průběhu jednání s cílem usnadnit uzavření smlouvy. Účastnit se tohoto mechanismu vyjednávání a následně uzavřít smlouvu by mělo být dobrovolné a nemělo by mít vliv na smluvní svobodu stran. Členské státy by měly mít možnost rozhodnout o konkrétních podmínkách fungování mechanismu vyjednávání včetně načasování a trvání pomoci při vyjednávání a úhrady nákladů. Členské státy by měly zajistit, aby administrativní a finanční zátěž byla i nadále přiměřená, a zaručovala tak účinnost mechanismu vyjednávání. Členské státy by měly podporovat dialog mezi zastupujícími organizacemi, aniž by k tomu byly povinny.

(53) Po uplynutí doby ochrany se dílo stává veřejně dostupným a končí platnost práv, které právní předpisy Unie v oblasti autorského práva tomuto dílu poskytují.

  V oblasti výtvarného umění přispívá šíření věrných rozmnoženin děl ve veřejné sféře k přístupu ke kultuře a k její propagaci a k přístupu ke kulturnímu dědictví.

  V digitálním prostředí je ochrana těchto rozmnoženin prostřednictvím autorského práva nebo práv s ním souvisejících v rozporu se skončením platnosti ochrany děl chráněných autorským právem.

  Kromě toho rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy v oblasti autorského práva, které upravují ochranu těchto rozmnoženin, vedou k právní nejistotě a ovlivňují přeshraniční šíření děl výtvarného umění ve veřejné sféře.

  Určité rozmnoženiny děl výtvarného umění ve veřejné sféře by proto neměly být chráněny autorským právem nebo právy s ním souvisejícími.

  To by nemělo institucím kulturního dědictví bránit v prodeji rozmnoženin, jako jsou pohlednice.

(55) Je třeba uznávat a dále podporovat organizační a finanční příspěvek vydavatelů k výrobě tiskových publikací, aby byla zajištěna udržitelnost vydavatelského odvětví, a tím podpořena dostupnost spolehlivých informací.

  Je proto nezbytné zajistit na úrovni Unie harmonizovanou právní ochranu tiskových publikací v souvislosti s jejich online užitím poskytovateli služeb informační společnosti, přičemž stávající pravidla Unie v oblasti autorského práva, která se vztahují na soukromé nebo nekomerční užití tiskových publikací jednotlivými uživateli, včetně případů, kdy tito uživatelé sdílejí tiskové publikace online, zůstávají nedotčena.

  Tato ochrana by měla být účinně zaručena tím, že se do právních předpisů Unie zavedou práva související s autorským právem ohledně rozmnoženin zveřejňovaných vydavateli, kteří jsou usazeni v členském státě, a jejich zpřístupňování veřejnosti, pokud jde o online užití poskytovateli služeb informační společnosti ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 (13).

  Právní ochrana tiskových publikací stanovená touto směrnicí by měla být prospěšná pro vydavatele usazené v členském státě, kteří mají své sídlo, správní ústředí nebo hlavní provozovnu v Unii.

(56) Pro účely této směrnice je třeba vymezit pojem tiskové publikace tak, aby zahrnoval pouze novinářské publikace zveřejněné v tištěných nebo jiných médiích v rámci výdělečné činnosti, která představuje poskytování služeb podle práva Unie.

  Takto vymezené tiskové publikace by měly zahrnovat například deníky, týdenní nebo měsíční časopisy s obecnou nebo speciální tématikou, včetně časopisů založených na předplatném, a zpravodajských internetových stránek.

  Tiskové publikace obsahují převážně literární díla, avšak čím dál více zahrnují jiné druhy děl a jiných předmětů ochrany, zejména fotografie a videa.

  Na periodické publikace vydávané pro vědecké či akademické účely, jako jsou například odborné časopisy, by se ochrana tiskových publikací podle této směrnice vztahovat neměla.

  Tato ochrana by se neměla vztahovat ani na internetové stránky, například blogy, které poskytují informace coby součást činnosti, která není prováděna z podnětu, na redakční odpovědnost a pod kontrolou poskytovatele služeb, jako je například vydavatel zpravodajství.

(57) práva přiznaná vydavatelům tiskových publikací podle této směrnice by měla mít stejný rozsah jako práva na rozmnožování a zpřístupňování veřejnosti stanovená ve směrnici 2001/29/ES, pokud jde o online užití poskytovateli služeb informační společnosti.

  práva udělená vydavatelům tiskových publikací by se neměla vztahovat na úkony vkládání hypertextových odkazů.

  Neměla by se vztahovat ani na pouhé skutečnosti uvedené v tiskových publikacích.

  práva přiznaná vydavatelům tiskových publikací podle této směrnice by rovněž měla podléhat stejným ustanovením o výjimkách a omezeních, která se vztahují na práva vymezená ve směrnici 2001/29/ES, včetně výjimky v případě citací pro takové účely, jako je kritika nebo recenze, stanovené v čl. 5 odst. 3 písm.

  d) uvedené směrnice.

(59) Ochranou poskytnutou vydavatelům tiskových publikací podle této směrnice by neměla být dotčena práva autorů a jiných nositelů práv k dílům a jiným předmětům ochrany, které jsou jejich součástí, a to i pokud jde o rozsah, v jakém mohou autoři a jiní nositelé práv užít svá díla a jiné předměty ochrany nezávisle na tiskové publikaci, jejíž jsou součástí.

  Vydavatelé tiskových publikací by proto neměli mít možnost se vůči autorům a jiným nositelům práv či dalším oprávněným uživatelům týchž děl nebo jiných předmětů ochrany dovolávat ochrany, která jim byla poskytnuta podle této směrnice.

  Tím by neměla být dotčena smluvní ujednání uzavřená mezi vydavateli tiskových publikací na jedné straně a autory a jinými nositeli práv na straně druhé.

  Autoři, jejichž díla jsou součástí tiskové publikace, by měli mít nárok na přiměřený podíl z příjmů, jež vydavatelé tiskových publikací obdrží za užití jejich tiskových publikací poskytovateli služeb informační společnosti.

  Tím by neměly být dotčeny vnitrostátní právní předpisy týkající se vlastnictví nebo výkonu práv v souvislosti s pracovními smlouvami, pokud jsou tyto předpisy v souladu s právem Unie.

(61) V posledních letech nabylo fungování trhu s online obsahem na složitosti.

  Služby pro sdílení obsahu online poskytující přístup k velkému množství obsahu chráněnému autorským právem, který je nahráván jejich uživateli, se staly hlavním zdrojem přístupu k online obsahu.

  Online služby jsou prostředkem umožňujícím širší přístup ke kulturním a tvůrčím dílům a nabízejí kulturním a tvůrčím odvětvím velké příležitosti k rozvoji nových obchodních modelů.

  I když však umožňují rozmanitost obsahu a usnadňují přístup k němu, způsobují rovněž problémy v případech, kdy je obsah chráněný autorským právem nahrán bez předchozího svolení nositelů práv.

  Existuje právní nejistota ohledně toho, zda poskytovatelé těchto služeb provádějí úkony relevantní z hlediska autorského práva a musí získat od nositelů práv licenci k obsahu nahranému jejich uživateli, kteří nemají příslušná práva k nahranému obsahu, aniž by bylo dotčeno uplatňování výjimek a omezení stanovených v právu Unie.

  Tato nejistota ovlivňuje možnost nositelů práv určovat, zda a za jakých podmínek budou jejich díla a jiné předměty ochrany užity, a rovněž jejich možnost získat za jejich užití přiměřenou odměnu.

  Je proto důležité podporovat rozvoj trhu s licencemi mezi nositeli práv a poskytovateli služeb pro sdílení obsahu online.

  Tyto licenční smlouvy by měly být spravedlivé a měly by zachovat přiměřenou rovnováhu mezi oběma stranami.

  Nositelé práv by měli získat za užití svých děl nebo jiných předmětů ochrany přiměřenou odměnu.

  Jelikož však tato ustanovení by neměla mít vliv na smluvní svobodu, nositelé práv by neměli být povinni poskytovat svolení nebo uzavírat licenční smlouvy.

(64) Je vhodné v této směrnici objasnit, že poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online vykonají úkon sdělení veřejnosti nebo zpřístupnění veřejnosti, pokud poskytnou veřejnosti přístup k dílům chráněným autorským právem nebo k jiným předmětům ochrany nahrávaným jejich uživateli.

  Poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online by proto měli od příslušných nositelů práv získat svolení, a to i prostřednictvím licenční smlouvy.

  Tím není dotčen pojem sdělení veřejnosti ani zpřístupnění veřejnosti na jiném místě podle práva Unie, ani případné použití čl. 3 odst. 1 a odst. 2 směrnice 2001/29/ES na jiné poskytovatele služeb, kteří používají obsah chráněný autorským právem.

(66) Vzhledem k tomu, že poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online poskytují přístup k obsahu, který nenahráli oni, ale uživatelé jejich služeb, je vhodné pro účely této směrnice stanovit zvláštní mechanismus odpovědnosti pro případy, kdy nebylo poskytnuto svolení.

  Tím by neměly být dotčeny prostředky nápravy podle vnitrostátního práva v případech, kdy se nejedná o odpovědnost za porušení autorských práv, ani možnost vnitrostátních soudů nebo správních orgánů vydávat soudní příkazy v souladu s právem Unie.

  Zejména by zvláštní režim pro nové poskytovatele služeb pro sdílení obsahu online s ročním obratem nižším než 10 milionů EUR, jejichž průměrný měsíční počet jednotlivých návštěvníků v Unii nepřesahuje 5 milionů, neměl mít vliv na dostupnost prostředků nápravy podle unijního a vnitrostátního práva.

  Pokud nebylo poskytovatelům služeb poskytnuto svolení, měli by v souladu s vysokými odvětvovými standardy odborné péče vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby v rámci svých služeb zamezili dostupnosti děl a jiných předmětů ochrany, k jejichž užití nebylo poskytnuto svolení a které určí příslušní nositelé práv.

  Za tímto účelem by nositelé práv měli poskytovatelům služeb poskytnout relevantní a nezbytné informace, s přihlédnutím mimo jiné k velikosti nositelů práv a druhu jejich děl a jiných předmětů ochrany.

  Opatření přijatá poskytovateli služeb pro sdílení obsahu online ve spolupráci s nositeli práv by neměla vést k tomu, že by nebyl dostupný obsah neporušující autorské právo, včetně děl nebo jiných předmětů ochrany, na jejichž užití se vztahuje licenční smlouva nebo výjimka z autorského práva nebo práv s ním souvisejících nebo jejich omezení.

  Opatření přijatá těmito poskytovateli služeb by proto neměla mít vliv na uživatele, kteří využívají služeb poskytovatelů pro sdílení obsahu online k tomu, aby v rámci těchto služeb zákonně nahrávali informace a měli k nim přístup.

(69) Pokud poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online získají svolení, a to i prostřednictvím licenčních smluv, aby v rámci služby mohli použít obsah nahraný uživateli služby, měla by se tato svolení vztahovat i na úkony relevantní z hlediska autorského práva, pokud jde o obsah nahraný uživateli na základě svolení poskytnutého poskytovatelům služeb, ale pouze v případech, kdy uživatelé jednají pro nekomerční účely, jako je sdílení jejich obsahu bez účelu dosažení zisku, nebo pokud příjmy plynoucí z jejich nahraného obsahu nejsou významné v souvislosti s úkony uživatelů relevantními z hlediska autorského práva, na které se toto svolení vztahuje.

  Pokud nositelé práv výslovně povolili uživatelům nahrávat a zpřístupňovat díla nebo jiné předměty ochrany v rámci služby sdílení obsahu online, je úkon sdělení poskytovatele služby veřejnosti dovolen v mezích svolení nositelů práv.

  Neměla by však existovat domněnka ve prospěch poskytovatelů služeb pro sdílení obsahu online, že jejich uživatelé mají všechna příslušná práva vypořádána.

(70) Opatření přijatá poskytovateli služeb pro sdílení obsahu online ve spolupráci s nositeli práv by neměla mít vliv na uplatňování výjimek nebo omezení autorského práva, včetně těch, která zaručují svobodu projevu uživatelů.

  Uživatelé by měli mít možnost nahrávat a zpřístupňovat obsah vytvářený uživateli pro konkrétní účely citace, kritiky, recenze, karikatury, parodie nebo pastiše.

  To je obzvláště důležité pro účely nastolení rovnováhy mezi základními právy stanovenými v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), zejména svobodou projevu a svobodou umění, a právem na vlastnictví, včetně duševního vlastnictví.

  Z těchto důvodů by měly být tyto výjimky a omezení povinné, aby se zajistila jednotná ochrana uživatelů v celé Unii.

  Je důležité zajistit, aby poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online zavedli účinný mechanismus pro vyřizování stížností a zjednávání nápravy, aby podpořili užití pro takové účely.

(72) Autoři a výkonní umělci jsou obvykle ve slabším smluvním postavení, když poskytují licenci nebo převádějí svá práva, a to i prostřednictvím svých vlastních společností, za účelem užívání za odměnu, a tyto fyzické osoby potřebují ochranu stanovenou touto směrnicí, aby mohly plně požívat svých práv harmonizovaných podle práva Unie.

  Tato potřeba ochrany nevzniká, pokud smluvní protistrana jedná jako konečný uživatel a neužívá sama dílo ani výkon, například v případě některých pracovních smluv.

(74) Autoři a výkonní umělci potřebují informace, které jim umožní posoudit ekonomickou hodnotu jejich práv harmonizovaných podle práva Unie.

  Je tomu tak zejména v případě, kdy fyzické osoby poskytují licenci nebo provádějí převod práv pro účely užívání za úplatu.

  Tato potřeba nevzniká, pokud užívání skončilo, nebo pokud autor či výkonný umělec poskytl licenci veřejnosti bez nároku na odměnu.

(75) Vzhledem k tomu, že autoři a výkonní umělci jsou obvykle při poskytování licencí nebo převodu svých práv ve slabším smluvním postavení, potřebují informace, které jim umožní posoudit trvalou ekonomickou hodnotu jejich práv v porovnání s odměnami, které za licenci nebo převod obdrželi, často se však setkávají s nedostatkem transparentnosti.

  Pro transparentnost a vyváženost systému odměňování autorů a výkonných umělců je proto důležité, aby jim jejich smluvní protistrany nebo jejich právní nástupci poskytovali odpovídající a přesné informace.

  Tyto informace by měly být aktuální, aby byl umožněn přístup k nejnovějším údajům, relevantní z hlediska užití díla nebo výkonu a komplexní, aby pokryly všechny zdroje příjmů související s daným případem, případně včetně výnosů z odvozených produktů.

  Dokud užívání probíhá, měli by smluvní protistrany autorů a výkonných umělců poskytovat informace, které mají k dispozici, o všech způsobech užívání a o veškerých relevantních příjmech po celém světě s pravidelností, která je vhodná v příslušném odvětví, alespoň však jednou ročně.

  Informace by měly být poskytovány tak, aby byly pro autora nebo výkonného umělce srozumitelné, a umožňovaly efektivně posoudit ekonomickou hodnotu dotčených práv.

  Povinnost transparentnosti by však měla platit pouze v případech, kdy se jedná o práva relevantní z hlediska autorského práva.

  Zpracování osobních údajů, jako jsou kontaktní údaje a informace o odměňování, které jsou nezbytné pro informování autorů a výkonných umělců o užívání jejich děl a výkonů, by se mělo provádět v souladu s čl. 6 odst. 1 písm.

  c) nařízení (EU) 2016/679.

(76) Za účelem zajištění toho, aby autorům a výkonným umělcům byly řádně poskytovány informace týkající se využívání také v případech, kdy byla na práva poskytnuta podlicence jiným stranám, které využívají tato práva, opravňuje tato směrnice autory a výkonné umělce požádat o další relevantní informace o využívání práv v případech, kdy jim první smluvní protistrana poskytla dostupné informace, avšak tyto informace nepostačují k posouzení ekonomické hodnoty jejich práv.

  Tato žádost by měla být učiněna buď přímo u nabyvatelů podlicencí, nebo prostřednictvím smluvních protistran autorů a výkonných umělců.

  Autoři a výkonní umělci a jejich smluvní protistrany by měli mít možnost se dohodnout na zachování důvěrnosti sdílených informací, ale autoři a výkonní umělci by měli mít vždy možnost využívat sdílené informace k výkonu svých práv podle této směrnice. Členské státy by v souladu s právem Unie měly mít možnost stanovit další opatření s cílem zajistit transparentnost pro autory a výkonné umělce.

(77) Při plnění povinností transparentnosti stanovených v této směrnici by členské státy měly zohlednit zvláštnosti různých odvětví tvorby obsahu, jako jsou hudební odvětví, audiovizuální odvětví a vydavatelské odvětví, a do rozhodování o těchto odvětvových povinnostech by měly být zapojeny všechny příslušné zúčastněné strany.

  V případě potřeby je rovněž třeba vzít v úvahu rozsah, v němž jednotliví autoři nebo výkonní umělci přispěli k celkovému dílu nebo výkonu.

  Za jednu z možností, jak dosáhnout dohody mezi příslušnými zúčastněnými stranami ohledně transparentnosti, by mělo být považováno kolektivní vyjednávání.

  Tyto dohody by měly zajistit autorům a výkonným umělcům stejnou transparentnost nebo vyšší úroveň transparentnosti, než jsou minimální požadavky stanovené v této směrnici.

  Aby bylo možné přizpůsobit stávající postupy podávání zpráv povinnostem transparentnosti, mělo by být stanoveno přechodné období.

  Nemělo by být nezbytné uplatňovat povinnost transparentnosti na smlouvy uzavřené mezi nositeli práv a organizacemi kolektivní správy, nezávislými správci práv nebo jinými subjekty, na které se vztahují vnitrostátní pravidla provádějící směrnici 2014/26/EU, protože tyto organizace nebo subjekty již podléhají povinnostem transparentnosti podle článku 18 směrnice 2014/26/EU. Článek 18 směrnice 2014/26/EU se vztahuje na organizace, které spravují autorské právo nebo práva s ním související jménem více než jednoho nositele práv ke společnému prospěchu těchto nositelů práv.

  Avšak na individuálně sjednané smlouvy uzavřené mezi nositeli práv a jejich smluvními partnery, kteří jednají ve vlastním zájmu, by se měla vztahovat povinnost transparentnosti stanovená v této směrnici.

(78) Některé smlouvy o využívání práv harmonizovaných na úrovni Unie jsou uzavírány na dlouhou dobu, a proto autorům a výkonným umělcům poskytují jen omezenou možnost je se svými smluvními protistranami nebo právními nástupci opětovně projednat, jestliže se ekonomická hodnota práv ukáže jako výrazně vyšší, než se původně odhadovalo. Aniž je dotčeno právo rozhodné pro smlouvy v členských státech, měl by být tudíž zaveden mechanismus úpravy odměn pro případy, kdy je odměna původně dohodnutá v rámci licence nebo převodu práv zjevně neúměrně nízká ve srovnání s příslušnými příjmy vyplývajícími z následného užívání díla nebo ze záznamu výkonu smluvní protistranou autora nebo výkonného umělce.

  Veškeré příjmy relevantní pro daný případ, včetně případných příjmů z prodeje odvozených produktů, by měly být vzaty v úvahu pro posouzení, zda je odměna nepřiměřená.

  Posouzení situace by mělo zohlednit konkrétní okolnosti každého případu, včetně příspěvku autora nebo výkonného umělce, jakož i zvláštnosti a praxi odměňování v jednotlivých odvětvích tvorby obsahu, a to, zda je smlouva založena na kolektivním vyjednávání.

  Zástupci autorů a výkonných umělců řádně pověření podle vnitrostátního práva, v souladu s právem Unie, by měli mít možnost poskytnout pomoc jednomu nebo více autorům či výkonným umělcům v souvislosti s žádostí o úpravu smluv, a to případně rovněž s ohledem na zájmy jiných autorů nebo výkonných umělců.

(79) Autoři a výkonní umělci se často zdráhají domáhat se svých práv proti svým smluvním partnerům před soudem. Členské státy by proto měly zajistit alternativní postup řešení sporů, který by řešil nároky autorů a výkonných umělců nebo jejich zástupců jednajících jejich jménem, pokud jde o povinnost transparentnosti a mechanismus smluvních úprav.

  Za tímto účelem by měly mít členské státy možnost buď zřídit nový orgán nebo mechanismus, nebo využít stávající orgán či mechanismus, který splňuje podmínky stanovené touto směrnicí bez ohledu na to, zda se jedná o odvětvové nebo veřejné subjekty nebo mechanismy, a to i v případě, že je začleněn do vnitrostátního soudního systému. Členské státy by měly mít možnost flexibilně rozhodnout o tom, jak mají být náklady na postup pro řešení sporů rozděleny.

  Takovým alternativním postupem řešení sporů by nemělo být dotčeno právo stran prosazovat a hájit svá práva podáním žaloby u soudu.

(80) Pokud autoři a výkonní umělci poskytnou licenci nebo převádějí svá práva, očekávají, že jejich dílo nebo umělecký výkon budou užity.

  Mohlo by tomu tak však být, že licencovaná či převedená díla nebo umělecké výkony nejsou užívány vůbec.

  Pokud došlo k převodu práva na výhradním základě, autoři a výkonní umělci se nemohou obrátit na jiného partnera, který by mohl užívat jejich dílo nebo umělecký výkon.

  V takovém případě a po uplynutí přiměřené lhůty by měli mít autoři a výkonní umělci možnost využít mechanismus ke zrušení udělení práv, který jim umožní převést svá práva na jinou osobu nebo poskytnout licenci na svá práva jiné osobě.

  Vzhledem k tomu, že se užívání děl nebo výkonů může lišit v závislosti na odvětví, mohla by být přijata zvláštní ustanovení na vnitrostátní úrovni, aby se zohlednily zvláštnosti odvětví, jako je audiovizuální odvětví, nebo děl nebo výkonů, zejména stanovení lhůt pro právo na zrušení udělení práv.

  S cílem chránit oprávněné zájmy držitelů licence a nabyvatelů práv a zabránit zneužívání a s přihlédnutím k tomu, že je třeba určitá doba před tím, než bude dílo nebo výkon skutečně užit, měli by mít autoři a výkonní umělci možnost uplatnit právo na zrušení v souladu s určitými procedurálními požadavky a pouze po uplynutí určité doby po uzavření licenční smlouvy nebo smlouvy o převodu práv. Členské státy by měly mít možnost upravovat výkon práva na zrušení v případě děl nebo výkonů, na jejichž vzniku se podílelo více autorů nebo výkonných umělců, s přihlédnutím k relativnímu významu jednotlivých příspěvků.

(81) Ustanovení této směrnice týkající se transparentnosti, mechanismu smluvních úprav a alternativního postupu řešení sporů by měla být kogentní povahy a strany by neměly mít možnost se od nich odchýlit, bez ohledu na to, zda jsou obsažena ve smlouvách mezi autory, výkonnými umělci a jejich smluvními protistranami, nebo v dohodách mezi těmito protistranami a třetími stranami, jako jsou dohody o zachování mlčenlivosti.

  V důsledku toho by se čl. 3 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (17) měl použít v tom smyslu, že pokud se všechny ostatní prvky pro situaci významné v okamžiku volby rozhodného práva nacházejí v jednom nebo více členských státech, není volbou jiného rozhodného práva, než je právo členského státu, dotčeno použití ustanovení této směrnice týkajících se transparentnosti, mechanismu smluvních úprav a alternativního postupu řešení sporů, jak jsou prováděna v členském státě místa soudu.

(82) Nic v této směrnici by se nemělo vykládat tak, aby bránilo nositelům výlučných práv podle právních předpisů Unie v oblasti autorského práva povolit užití svých děl nebo jiných předmětů ochrany bezplatně, mimo jiné prostřednictvím bezplatných nevýhradních licencí ve prospěch uživatelů.

(83) Jelikož cíle této směrnice, totiž modernizace určitých aspektů rámce Unie v oblasti autorského práva, jež má zohlednit technologický vývoj a nové způsoby šíření chráněného obsahu na vnitřním trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu, účinků a přeshraničního rozměru může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii.

  V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(84) Tato směrnice ctí základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména Listinou.

  Proto je třeba tuto směrnici vykládat a uplatňovat v souladu s těmito právy a zásadami.

(85) Jakékoli zpracování osobních údajů podle této směrnice by mělo dodržovat základní práva, včetně práva na respektování soukromého a rodinného života a práva na ochranu osobních údajů podle článků 7 a 8 Listiny, a musí být v souladu se směrnicí 2002/58/ES a s nařízením (EU) 2016/679.