search


keyboard_tab Digital Market Act 2022/1925 CS

BG CS DA DE EL EN ES ET FI FR GA HR HU IT LV LT MT NL PL PT RO SK SL SV print pdf

2022/1925 CS cercato: 'povinností' . Output generated live by software developed by IusOnDemand srl


expand index povinností:


whereas povinností:


definitions:


cloud tag: and the number of total unique words without stopwords is: 2179

 

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.   Účelem tohoto nařízení je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu stanovením harmonizovaných pravidel zajišťujících pro všechny podniky spravedlivé trhy otevřené hospodářské soutěži v digitálním odvětví v celé Unii, kde působí strážci přístupu, ve prospěch podnikatelských i koncových uživatelů.

2.   Toto nařízení se vztahuje na hlavní služby platforem, které poskytují nebo nabízejí strážci přístupu podnikatelským uživatelům usazeným v Unii nebo koncovým uživatelům usazeným nebo nacházejícím se v Unii, bez ohledu na místo usazení nebo sídlo strážců přístupu a bez ohledu na právo, kterým by se jinak řídilo poskytování takové služby.

3.   Toto nařízení se nevztahuje na trhy související:

a)

se sítěmi elektronických komunikací ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice (EU) 2018/1972;

b)

se službami elektronických komunikací ve smyslu čl. 2 bodu 4 směrnice (EU) 2018/1972 jinými než souvisejícími s interpersonálními komunikačními službami nezávislými na číslech.

4.   Pokud jde o interpersonální komunikační služby ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice (EU) 2018/1972, nejsou tímto nařízením dotčeny pravomoci a odpovědnosti svěřené vnitrostátním regulačním a jiným příslušným orgánům na základě článku 61 uvedené směrnice.

5.   S cílem zamezit roztříštění vnitřního trhu členské státy neukládají strážcům přístupu další povinnosti prostřednictvím právních a správních předpisů či opatření za účelem zajištění spravedlivých trhů otevřených hospodářské soutěži. Žádné ustanovení tohoto nařízení nebrání členským státům ukládat podnikům, včetně podniků poskytujících hlavní služby platforem, povinnosti v souvislosti s otázkami, jež spadají mimo působnost tohoto nařízení, pokud jsou takové povinnosti slučitelné s právem Unie a nevyplývají ze skutečnosti, že dotčené podniky mají postavení strážce přístupu ve smyslu tohoto nařízení.

6.   Tímto nařízením není dotčeno uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU. Rovněž jím není dotčeno uplatňování:

a)

vnitrostátních pravidel hospodářské soutěže zakazujících protisoutěžní dohody, rozhodnutí sdružení podniků, jednání ve vzájemné shodě a zneužívání dominantního postavení;

b)

vnitrostátních pravidel hospodářské soutěže zakazujících jiné formy jednostranného jednání v rozsahu, v jakém se uplatňují na jiné podniky, než jsou strážci přístupu, nebo pokud znamenají uložení dalších povinností strážcům přístupu; a

c)

nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (23) a vnitrostátních předpisů týkajících se kontroly spojování podniků.

7.   Vnitrostátní orgány nepřijmou rozhodnutí, která by byla v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí podle tohoto nařízení. Komise a členské státy úzce spolupracují a koordinují svá opatření v oblasti vymáhání na základě zásad stanovených v článcích 37 a 38.

Článek 4

Přezkum statusu strážce přístupu

1.   Na žádost nebo z vlastního podnětu může Komise rozhodnutí o označení přijaté podle článku 3 kdykoli přehodnotit, změnit nebo zrušit z jednoho z těchto důvodů:

a)

došlo k podstatné změně kterékoli ze skutečností, na nichž bylo rozhodnutí o označení založeno;

b)

rozhodnutí o označení bylo založeno na neúplných, nesprávných nebo zavádějících informacích.

2.   Komise pravidelně, avšak nejméně jednou za tři roky přezkoumá, zda strážci přístupu i nadále splňují požadavky stanovené v čl. 3 odst. 1. V tomto přezkumu se rovněž posoudí, zda je třeba seznam hlavních služeb platforem strážce přístupu, které jsou jednotlivě důležitou branou pro podnikatelské uživatele k oslovení koncových uživatelů, jak je uvedeno v čl. 3 odst. 1 písm. b), změnit. Tyto přezkumy nemají z hlediska povinností strážců přístupu odkladný účinek.

Komise rovněž nejméně jednou ročně posoudí, zda uvedené požadavky splňují nové podniky poskytující hlavní služby platforem.

Pokud Komise na základě přezkumů podle prvního pododstavce zjistí, že se změnily skutečnosti, na nichž bylo označení podniků poskytujících hlavní služby platforem za strážce přístupu založeno, přijme rozhodnutí, jímž příslušné rozhodnutí o označení potvrdí, změní nebo zruší.

3.   Komise průběžně zveřejňuje a aktualizuje seznam strážců přístupu a seznam hlavních služeb platforem, u nichž musí strážci přístupu plnit povinnosti stanovené v kapitole III.

KAPITOLA III

PRAKTIKY STRÁŽCŮ PŘÍSTUPU, KTERÉ OMEZUJÍ OTEVŘENOST HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽI NEBO JSOU NEKALÉ

Článek 7

Povinnost strážců přístupu týkající se interoperability interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech

1.   Poskytuje-li strážce přístupu interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech, které jsou uvedeny na seznamu v rozhodnutí o označení podle čl. 3 odst. 9, zajistí interoperabilitu základních funkcí svých interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech s interpersonálními komunikačními službami nezávislými na číslech jiného poskytovatele, který takové služby v Unii nabízí nebo hodlá nabízet, a to tím, že na požádání a bezplatně poskytne nezbytná technická rozhraní nebo podobná řešení, která interoperabilitu usnadňují.

2.   Strážce přístupu zajistí interoperabilitu alespoň těchto základních funkcí podle odstavce 1, pokud tyto funkce sám poskytuje svým vlastním koncovým uživatelům:

a)

po uvedení v rozhodnutí o označení podle čl. 3 odst. 9:

i)

zasílání textových zpráv mezi koncovými body mezi dvěma jednotlivými koncovými uživateli;

ii)

sdílení obrázků, hlasových zpráv, videí a dalších přiložených souborů v komunikaci mezi koncovými body mezi dvěma jednotlivými koncovými uživateli;

b)

do dvou let od označení:

i)

zasílání textových zpráv mezi koncovými body uvnitř skupin jednotlivých koncových uživatelů;

ii)

sdílení obrázků, hlasových zpráv, videí a dalších přiložených souborů v komunikaci mezi koncovými body mezi skupinovým chatem a jednotlivým koncovým uživatelem;

c)

do čtyř let od označení:

i)

hlasové hovory mezi koncovými body mezi dvěma jednotlivými koncovými uživateli;

ii)

video hovory mezi koncovými body mezi dvěma jednotlivými koncovými uživateli;

iii)

hlasové hovory mezi koncovými body mezi skupinovým chatem a jednotlivým koncovým uživatelem;

iv)

video hovory mezi koncovými body mezi skupinovým chatem a jednotlivým koncovým uživatelem.

3.   Úroveň zabezpečení, případně včetně šifrování mezi koncovými body, kterou strážce přístupu poskytuje svým vlastním koncovým uživatelům, musí být zachována ve všech interoperabilních službách.

4.   Strážce přístupu uveřejní referenční nabídku, která stanoví technické náležitosti a všeobecné podmínky interoperability s jeho interpersonálními komunikačními službami nezávislými na číslech, včetně nezbytných podrobností o úrovni zabezpečení a šifrování mezi koncovými body. Tuto referenční nabídku uveřejní strážce přístupu ve lhůtě stanovené v čl. 3 odst. 10 a v případě potřeby ji aktualizuje.

5.   Po uveřejnění referenční nabídky podle odstavce 4 může kterýkoli poskytovatel interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, jenž tyto služby nabízí nebo hodlá nabízet v Unii, požádat o interoperabilitu s interpersonálními komunikačními službami nezávislými na číslech poskytovanými strážcem přístupu. Tato žádost se může týkat některých nebo všech základních funkcí vyjmenovaných v odstavci 2. Strážce přístupu vyhoví každé přiměřené žádosti o interoperabilitu do tří měsíců od jejího obdržení tím, že požadované základní funkce zprovozní.

6.   Na základě odůvodněné žádosti strážce přístupu může Komise výjimečně lhůty pro splnění povinností podle odstavců 2 nebo 5 prodloužit, pokud strážce přístupu prokáže, že je to nezbytné k zajištění účinné interoperability a případně zachování nezbytné úrovně zabezpečení, včetně šifrování mezi koncovými body.

7.   Koncoví uživatelé interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech strážce přístupu a žádajícího poskytovatele interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech se mohou rozhodnout, zda využijí interoperabilních základních funkcí, které může poskytovat strážce přístupu podle odstavce 1.

8.   Strážce přístupu shromažďuje a s poskytovatelem interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech podávajícím žádost o interoperabilitu si vyměňuje pouze ty osobní údaje koncových uživatelů, které jsou striktně nezbytné k zajištění účinné interoperability. Jakékoli takové shromažďování a výměna osobních údajů koncových uživatelů musí být v plném souladu s nařízením (EU) 2016/679 a směrnicí 2002/58/ES.

9.   Strážci přístupu není bráněno přijmout opatření s cílem zajistit, aby poskytovatelé interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech, kteří jsou třetími stranami a kteří žádají o interoperabilitu, neohrozili integritu, zabezpečení a soukromí jeho služeb, pokud jsou tato opatření nezbytně nutná a přiměřená a strážce přístupu je řádně odůvodnil.

Článek 8

Dodržování povinností strážců přístupu

1.   Strážce přístupu zajistí a prokáže dodržování povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7 tohoto nařízení. Opatření zavedená strážcem přístupu k zajištění souladu s uvedenými články musí účinně dosahovat cílů tohoto nařízení i příslušné povinnosti. Strážce přístupu zajistí, aby provádění těchto opatření bylo v souladu s použitelnými právními předpisy, zejména s nařízením (EU) 2016/679, směrnicí 2002/58/ES, s právními předpisy o kybernetické bezpečnosti, ochraně spotřebitele, bezpečnosti výrobků i s požadavky na přístupnost.

2.   Komise může z vlastního podnětu nebo na žádost strážce přístupu podle odstavce 3 tohoto článku zahájit řízení podle článku 20.

Komise může přijmout prováděcí akt, v němž upřesní opatření, která má dotčený strážce přístupu uplatnit s cílem účinně splnit povinnosti stanovené v článcích 6 a 7. Tento prováděcí akt se přijme do šesti měsíců od zahájení řízení podle článku 20 poradním postupem podle čl. 50 odst. 2.

Při zahájení řízení z vlastního podnětu z důvodu obcházení povinností stanoveného podle článku 13 se mohou tato opatření týkat povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7.

3.   Strážce přístupu může požádat Komisi, aby konstatovala, zda opatření, která strážce přístupu hodlá zavést nebo zavedl k zajištění souladu s články 6 a 7, jsou pro dosažení cíle příslušné povinnosti za konkrétních okolností, v nichž se strážce přístupu nachází, účinná. Komise rozhoduje podle vlastního uvážení o tom, zda se do tohoto postupu určení zapojí, přičemž dodržuje zásady rovného zacházení, proporcionality a řádné správy.

Strážce přístupu ve své žádosti uvede odůvodněný návrh, v němž vysvětlí opatření, která hodlá zavést nebo zavedl. Vedle toho poskytne nedůvěrné znění svého odůvodněného návrhu, které může být sdíleno se třetími stranami podle odstavce 6.

4.   Odstavci 2 a 3 tohoto článku nejsou dotčeny pravomoci Komise podle článků 29, 30 a 31.

5.   Za účelem přijetí rozhodnutí podle odstavce 2 sdělí Komise strážci přístupu svá předběžná zjištění do tří měsíců od zahájení řízení podle článku 20. V předběžných zjištěních Komise vysvětlí opatření, která zvažuje přijmout, nebo o nichž má za to, že by je měl dotčený strážce přístupu přijmout, aby na předběžná zjištění účinně reagoval.

6.   Aby Komise umožnila zúčastněným třetím stranám účinné uplatnění í připomínek, zveřejní při sdělení předběžných zjištění podle odstavce 5 strážci přístupu nebo co nejdříve poté shrnutí případu, které nemá důvěrnou povahu, a opatření, která zvažuje přijmout, nebo o nichž se domnívá, že by je měl dotčený strážce přístupu přijmout. Komise stanoví přiměřenou lhůtu, v níž mají být tyto připomínky uplatněny.

7.   Při stanovování opatření podle odstavce 2 Komise zajistí, aby tato opatření byla účinná při dosahování cílů tohoto nařízení i příslušné povinnosti a aby byla přiměřená okolnostem, v nichž se nachází strážce přístupu a příslušné služby.

8.   Pro účely upřesnění povinností podle čl. 6 odst. 11 a 12 Komise rovněž posoudí, zda zamýšlená nebo zavedená opatření zajišťují, aby nedošlo k nerovnováze mezi právy a povinnostmi podnikatelských uživatelů a zda samotná opatření neposkytují strážci přístupu výhodu, která je nepřiměřená službě, kterou strážce přístupu poskytuje podnikatelským uživatelům.

9.   Komise se může na žádost nebo z vlastního podnětu rozhodnout, že řízení podle odstavce 2 opětovně zahájí, pokud:

a)

došlo k podstatné změně některé ze skutečností, na nichž bylo rozhodnutí založeno; nebo

b)

rozhodnutí bylo založeno na neúplných, nesprávných nebo zavádějících informacích; nebo

c)

opatření uvedená v rozhodnutí nejsou účinná.

Článek 11

Podávání zpráv

1.   Do šesti měsíců od označení podle článku 3 a v souladu s čl. 3 odst. 10 poskytne strážce přístupu Komisi zprávu, v níž podrobně a transparentně popíše opatření, která uplatnil s cílem zajistit dodržování povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7.

2.   Strážce přístupu ve lhůtě uvedené v odstavci 1 zveřejní a poskytne Komisi shrnutí uvedené zprávy, které nemá důvěrnou povahu.

Strážce přístupu tuto zprávu i nedůvěrné shrnutí nejméně jednou ročně aktualizuje.

Komise uvede odkaz na nedůvěrné shrnutí na své webové stránce.

Článek 12

Aktualizace povinností strážců přístupu

1.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 za účelem doplnění tohoto nařízení, pokud jde o povinnosti stanovené v článcích 5 a 6. Tyto akty v přenesené pravomoci musí vycházet ze šetření trhu podle článku 19, které identifikuje potřebu zajistit, aby byly uvedené povinnosti stále aktuální, a bylo tak možné řešit praktiky, jež omezují otevřenost hospodářské soutěž hlavních služeb platforem nebo jsou nekalé, stejným způsobem jako praktiky, na které se vztahují povinnosti stanovené v článcích 5 a 6.

2.   Oblast působnosti aktu v přenesené pravomoci přijatého v souladu s odstavcem 1 se týká pouze:

a)

rozšíření povinnosti, která se vztahuje pouze na některé hlavní služby platforem, i na další hlavní služby platforem uvedené v čl. 2 bodě 2;

b)

rozšíření povinnosti, z níž mají prospěch určití podnikatelští nebo koncoví uživatelé tak, aby z ní měli prospěch i další podnikatelští nebo koncoví uživatelé;

c)

upřesnění způsobu, jakým mají strážci přístupu plnit povinnosti stanovené v článcích 5 a 6 s cílem zajistit jejich účinné dodržování;

d)

rozšíření povinnosti, která se vztahuje pouze na určité služby poskytované společně s hlavními službami platforem nebo na jejich podporu, i na jiné služby poskytované společně s hlavními službami platforem nebo na jejich podporu;

e)

rozšíření povinnosti, která se uplatňuje pouze ve vztahu k určitým druhům dat, na další druhy dat;

f)

doplnění dalších podmínek, pokud určitá povinnost ukládá určité podmínky týkající se chování strážce přístupu; nebo

g)

uplatnění povinnosti, kterou se řídí vztah mezi několika hlavními službami platformy strážce přístupu, na vztah mezi určitou hlavní službou platformy a jinými službami strážce přístupu.

3.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 za účelem změny tohoto nařízení, pokud jde o seznam základních funkcí vymezených v čl. 7 odst. 2 doplněním nebo odstraněním funkcí interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech.

Tyto akty v přenesené pravomoci musí vycházet ze šetření trhu podle článku 19, které identifikuje potřebu zajistit, aby byly uvedené povinnosti stále aktuální, a bylo tak možné řešit praktiky, jež omezují otevřenou soutěž hlavních služeb platforem nebo jsou nekalé, stejným způsobem jako praktiky, na které se vztahují povinnosti stanovené v článku 7.

4.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 49 za účelem doplnění tohoto nařízení, pokud jde o povinnosti podle článku 7, upřesněním způsobu, jakým mají být tyto povinnosti plněny s cílem zajistit jejich účinné dodržování. Tyto akty v přenesené pravomoci musí vycházet ze šetření trhu podle článku 19, které identifikuje potřebu zajistit, aby byly uvedené povinnosti stále aktuální, a bylo tak možné řešit praktiky, jež omezují otevřenou soutěž hlavních služeb platforem nebo jsou nekalé, stejným způsobem jako praktiky, na které se vztahují povinnosti stanovené v článku 7.

5.   Praktika uvedená v odstavcích 1, 3 a 4 se považuje za omezující otevřenost hlavních služeb platforem hospodářské soutěži či za nekalou, pokud:

a)

tato praktika je použita strážci přístupu a je schopna bránit inovacím a omezovat podnikatelským a koncovým uživatelům možnost výběru, protože:

i)

tato praktika trvale ovlivňuje nebo hrozí, že takto ovlivní, otevřenost hlavní služby platforem nebo jiných služeb v digitálním odvětví hospodářské soutěži v důsledku vytvoření nebo zvýšení překážek pro vstup jiných podniků na trh nebo jejich expanzi jakožto poskytovatelů hlavní služby platformy nebo jiných služeb v digitálním odvětví; nebo

ii)

brání jiným provozovatelům v tom, aby měli stejný přístup ke klíčovým vstupům jako strážce přístupu; nebo

b)

existuje nerovnováha mezi právy a povinnostmi podnikatelských uživatelů a strážce přístupu získává oproti podnikatelským uživatelům výhodu, která je nepřiměřená službě, již tento strážce přístupu poskytuje uvedeným podnikatelským uživatelům.

Článek 13

Opatření proti obcházení

1.   Podnik poskytující hlavní služby platforem nesmí tyto služby prostřednictvím smluvních, obchodních, technických nebo jiných prostředků segmentovat, dělit, dále členit, tříštit nebo štěpit, aby obešel kvantitativní prahové hodnoty stanovené v čl. 3 odst. 2. Žádná z takových praktik podniku nebrání Komisi v tom, aby jej označila za strážce přístupu podle čl. 3 odst. 4.

2.   Má-li Komise podezření, že podnik poskytující hlavní služby platforem uplatňuje praktiku stanovenou v odstavci 1, může od takového podniku požadovat jakékoli informace, které považuje za nezbytné ke zjištění toho, zda dotčený podnik takovou praktiku uplatňuje.

3.   Strážce přístupu zajišťuje, aby byly plně a účinně dodržovány povinnosti stanovené v článcích 5, 6 a 7.

4.   Strážce přístupu se nesmí chovat způsobem, který narušuje účinné dodržování povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7 bez ohledu na to, zda je toto chování smluvní, obchodní, technické nebo jakékoli jiné povahy nebo zahrnuje používání behaviorálních technik či provedení rozhraní.

5.   Je-li pro zajištění souladu s tímto nařízením nezbytný souhlas se shromažďováním, zpracováním, křížovým používáním a předáváním osobních údajů, přijme strážce přístupu nezbytná opatření, aby buď podnikatelským uživatelům umožnil přímo získat požadovaný souhlas se zpracováním, pokud je tento souhlas vyžadován nařízením (EU) 2016/679 nebo směrnicí 2002/58/ES, nebo aby dodržoval pravidla a zásady Unie v oblasti ochrany údajů a soukromí jinými způsoby, včetně případného poskytování řádně anonymizovaných údajů podnikatelským uživatelům. Strážce přístupu nesmí získání tohoto souhlasu činit pro podnikatelského uživatele obtížnější než v případě vlastních služeb.

6.   Strážce přístupu nezhoršuje podmínky ani kvalitu žádné z hlavních služeb platforem poskytovaných podnikatelským nebo koncovým uživatelům, kteří využívají práv nebo možností stanovených v článcích 5, 6 a 7, nebo nadměrně neztěžuje uplatnění těchto práv či možností, a to ani tím, že by koncovému uživateli nabízel možnosti jiným než neutrálním způsobem nebo že by oslabil autonomii koncových nebo podnikatelských uživatelů, jejich rozhodování nebo možnosti prostřednictvím struktury, provedení, funkce nebo způsobu fungování uživatelského rozhraní nebo jeho části.

7.   Pokud strážce přístupu obchází nebo se pokouší obcházet některou z povinností uvedených v článcích 5, 6 nebo 7 způsobem popsaným v odstavcích 4, 5 a 6 tohoto článku, může Komise zahájit řízení podle článku 20 a přijmout prováděcí akt podle čl. 8 odst. 2 s cílem stanovit opatření, která má strážce přístupu provést.

8.   Odstavcem 6 tohoto článku nejsou dotčeny pravomoci Komise podle článků 29, 30 a 31.

Článek 17

Šetření trhu za účelem označení strážců přístupu

1.   Komise může provést šetření trhu za účelem posouzení toho, zda by měl být podnik poskytující hlavní služby platforem označen za strážce přístupu podle čl. 3 odst. 8, nebo za účelem určení hlavních služeb platforem, které budou uvedeny na seznamu v rozhodnutí o označení podle čl. 3 odst. 9. Komise se vynasnaží uzavřít své šetření trhu do 12 měsíců od data uvedeného v čl. 16 odst. 3 písm. a). Za účelem uzavření šetření trhu přijme Komise prováděcí akt, v němž stanoví své rozhodnutí. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 50 odst. 2.

2.   V průběhu šetření trhu podle odstavce 1 tohoto článku se Komise vynasnaží sdělit dotčenému podniku poskytujícímu hlavní služby platforem svá prozatímní zjištění do šesti měsíců od data uvedeného v čl. 16 odst. 3 písm. a). V prozatímních zjištěních Komise vysvětlí, zda má na základě prozatímních důvodů za to, že je vhodné, aby byl dotčený podnik označen za strážce přístupu podle čl. 3 odst. 8 a aby byly uvedeny příslušné hlavní služby platforem podle čl. 3 odst. 9.

3.   Pokud dotčený podnik poskytující hlavní služby platforem dosahuje prahových hodnot stanovených v čl. 3 odst. 2, avšak v souladu s čl. 3 odst. 5 předložil dostatečně podložené argumenty, jimiž je zjevně zpochybněna domněnka uvedená v čl. 3 odst. 2, Komise se vynasnaží uzavřít šetření trhu do pěti měsíců od data uvedeného v čl. 16 odst. 3 písm. a).

V takovém případě se Komise vynasnaží sdělit dotčenému podniku svá prozatímní zjištění podle odstavce 2 tohoto článku do tří měsíců od data uvedeného v čl. 16 odst. 3 písm. a).

4.   Pokud Komise v souladu s čl. 3 odst. 8 označí za strážce přístupu podnik poskytující hlavní služby platforem, který ve své činnosti dosud nezískal zavedené a trvalé postavení, ale u něhož lze předpokládat, že je v blízké budoucnosti získá, pak může Komise prohlásit, že se na tohoto strážce přístupu vztahuje pouze jedna nebo více povinností stanovených v čl. 5 odst. 3 až 6 a čl. 6 odst. 4, 7, 9, 10 a 13, jak je uvedeno v rozhodnutí o označení. Komise prohlásí za relevantní pouze ty povinnosti, které jsou vhodné a nezbytné, aby se zabránilo tomu, že dotčený strážce přístupu ve své činnosti nespravedlivě získá zavedené a trvalé postavení. Uvedené označení Komise přezkoumá v souladu s postupem podle článku 4.

Článek 18

Šetření trhu ohledně systematického nesouladu

1.   Komise může vést šetření trhu, aby zjistila, zda se strážce přístupu dopouští systematického nedodržování nařízení. Komise ukončí šetření trhu do 12 měsíců od data uvedeného v čl. 16 odst. 3 písm. a). Pokud šetření trhu ukáže, že strážce přístupu systematicky porušuje jednu nebo více povinností stanovených v článcích 5, 6 nebo 7 a zachoval, posílil nebo rozšířil své postavení strážce přístupu ve vztahu k požadavkům stanoveným v čl. 3 odst. 1, může Komise přijmout prováděcí akt, v němž takovému strážci přístupu uloží nápravná opatření behaviorální nebo strukturální povahy, která jsou přiměřená a nezbytná k zajištění účinného souladu s tímto nařízením. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 50 odst. 2.

2.   V nápravném opatření uloženém v souladu s odstavcem 1 tohoto článku může být v rozsahu, v němž je to přiměřené a nezbytné k zachování nebo obnovení spravedlnosti a otevřenosti hospodářské soutěži, jež byly narušeny v důsledku systematického nedodržování nařízení, strážci přístupu zakázáno, aby se účastnil spojení podniků ve smyslu článku 3 nařízení (ES) č. 139/2004, a to v souvislosti s hlavními službami platforem poskytovanými v digitálním odvětví nebo za účelem shromažďování dat, jež jsou dotčena systematickým nesouladem.

3.   Má se za to, že strážce přístupu systematicky nedodržuje povinnosti stanovené v článcích 5, 6 a 7, pokud Komise vydala vůči strážci přístupu v souvislosti s jakoukoli z jeho hlavních služeb platforem, v období osmi let před přijetím rozhodnutí o zahájení šetření trhu s ohledem na případné přijetí rozhodnutí podle tohoto článku, alespoň tři rozhodnutí o nedodržování povinností podle článku 29.

4.   Komise sdělí dotčenému strážci přístupu svá prozatímní zjištění do šesti měsíců od data uvedeného v čl. 16 odst. 3 písm. a). Ve svých prozatímních zjištěních Komise vysvětlí, zda se prozatímně domnívá, že podmínky odstavce 1 tohoto článku jsou splněny a jaké nápravné prostředky nebo nápravná opatření prozatímně považuje za nezbytné a přiměřené.

5.   Aby Komise umožnila zúčastněným třetím stranám účinně předkládat připomínky, zveřejní zároveň se sdělením prozatímních zjištění strážci přístupu podle odstavce 4 nebo co nejdříve poté shrnutí věci, které nemá důvěrnou povahu, a nápravná opatření, o jejichž uložení uvažuje. Komise stanoví přiměřenou lhůtu, v níž mají být tyto připomínky předloženy.

6.   Pokud má Komise v úmyslu přijmout rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto článku spočívající v konstatování závaznosti závazků navržených klíčovým poskytovatelem podle článku 25, zveřejní shrnutí věci, které nemá důvěrnou povahu, a hlavní obsah těchto závazků. Zúčastněné třetí strany mohou předkládat připomínky v přiměřené lhůtě, kterou Komise stanoví.

7.   Během šetření trhu může Komise prodloužit dobu jeho trvání, je-li toto prodloužení objektivně odůvodněno a přiměřené. Prodloužit lze lhůtu, v níž musí Komise zveřejnit prozatímní zjištění, nebo lhůtu pro přijetí konečného rozhodnutí. Celková délka prodloužení podle tohoto odstavce nebo jakéhokoli dalšího prodloužení nepřekročí šest měsíců.

8.   S cílem zajistit účinné dodržování povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7 ze strany strážce přístupu Komise pravidelně přezkoumává nápravná opatření, která ukládá v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku. Komise je oprávněna tato nápravná opatření změnit, pokud na základě nového šetření trhu zjistí, že nejsou účinná.

Článek 19

Šetření trhu týkající se nových služeb a nových praktik

1.   Komise může vést šetření trhu, aby zjistila, zda by na seznam hlavních služeb platforem stanovených v čl. 2 bodě 2 měla být doplněna jedna nebo více služeb v rámci digitálního odvětví, nebo za účelem odhalení praktik, které omezují otevřenost hlavních služeb platforem hospodářské soutěži nebo které jsou nekalé a nejsou tímto nařízením účinně upraveny. Komise ve svém posouzení zohlední veškerá relevantní zjištění z řízení podle článků 101 a 102 Smlouvy o fungování EU týkajících se digitálních trhů, jakož i jakýkoli další relevantní vývoj.

2.   Komise může kdykoli během šetření trhu podle odstavce 1 vést konzultace s třetími stranami, včetně s podnikatelskými a koncovými uživateli služeb v rámci digitálního odvětví, vůči nimž je šetření vedeno, a s podnikatelskými a koncovými uživateli, jichž se týkají šetřené praktiky.

3.   Komise svá zjištění zveřejní prostřednictvím zprávy do 18 měsíců od data uvedeného v čl. 16 odst. 3 písm. a).

Tato zpráva se předloží Evropskému parlamentu a Radě a v příslušných případech se k ní připojí:

a)

legislativní návrh na změnu tohoto nařízení s cílem zahrnout další služby v rámci digitálního odvětví do seznamu hlavních služeb platforem stanoveného v čl. 2 bodě 2, nebo doplnit nové povinnosti do kapitoly III; nebo

b)

návrh aktu v přenesené pravomoci, kterým se toto nařízení doplňuje s ohledem na povinnosti stanovené v článcích 5 a 6, nebo návrh aktu v přenesené pravomoci, kterým se mění nebo doplňuje toto nařízení, pokud jde o povinnosti stanovené v článku 7, jak je stanoveno v článku 12.

V příslušných případech může legislativní návrh na změnu tohoto nařízení podle písm. a) druhého pododstavce rovněž zahrnovat vynětí stávajících služeb ze seznamu hlavních služeb platforem stanoveného v čl. 2 bodě 2, nebo vynětí stávajících povinností z článků 5, 6 nebo 7.

KAPITOLA V

PRAVOMOCI V OBLASTI VYŠETŘOVÁNÍ, PROSAZOVÁNÍ A SLEDOVÁNÍ

Článek 23

Pravomoci provádět inspekce

1.   Za účelem plnění svých povinností podle tohoto nařízení může Komise provádět veškeré nezbytné inspekce u podniku nebo sdružení podniků.

2.   Úředníci a ostatní doprovázející osoby zmocněné Komisí k inspekci jsou oprávněni:

a)

vstupovat do všech prostor, na pozemky a do dopravních prostředků podniků a sdružení podniků;

b)

kontrolovat účetní knihy a jiné obchodní záznamy, bez ohledu na nosič, na němž jsou uloženy;

c)

pořizovat nebo získávat v jakékoli formě kopie nebo výpisy z těchto knih či záznamů;

d)

požadovat, aby podnik nebo sdružení podniků umožnily přístup ke své organizaci, fungování, systému informačních technologií, algoritmům, manipulaci s daty a obchodním postupům a vysvětlily je, jakož i zaznamenávat nebo dokumentovat podaná vysvětlení jakýmikoli technickými prostředky;

e)

zapečetit jakékoli podnikatelské prostory a účetní knihy nebo záznamy po dobu a v rozsahu, které jsou nezbytné pro inspekci;

f)

požádat kteréhokoli zástupce nebo zaměstnance podniku nebo sdružení podniků o vysvětlení skutečností nebo dokumentů týkajících se předmětu a účelu inspekce a zaznamenávat odpovědi jakýmikoli technickými prostředky.

3.   K provedení inspekcí může Komise požadovat pomoc auditorů nebo odborníků jmenovaných Komisí podle čl. 26 odst. 2, jakož i pomoc příslušného vnitrostátního orgánu prosazujícího pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 v členském státě, na jehož území má být inspekce uskutečněna.

4.   Během inspekcí mohou Komise, auditoři nebo odborníci jmenovaní Komisí a vnitrostátní příslušný orgán prosazující pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 v členském státě, na jehož území má být inspekce provedena, požadovat, aby podnik nebo sdružení podniků poskytly přístup ke své organizaci, fungování, systému IT, algoritmům, zpracování dat a obchodnímu chování a vysvětlily je. Komise a auditoři nebo odborníci jmenovaní Komisí a vnitrostátní příslušný orgán prosazující pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 v členském státě, na jehož území má být inspekce provedena, mohou klást otázky kterémukoli zástupci nebo zaměstnanci.

5.   Úředníci a ostatní doprovázející osoby zmocněné Komisí k inspekci vykonávají své pravomoci po předložení písemného zmocnění, v němž je uveden předmět a účel inspekce a pokuty podle článku 30 pro případ, že by požadované účetní knihy nebo jiné obchodní záznamy byly předloženy neúplné, nebo že by odpovědi na otázky podle odstavců 2 a 4 tohoto článku byly nesprávné nebo zavádějící. S dostatečným předstihem před uskutečněním inspekce zašle Komise oznámení o inspekci vnitrostátnímu příslušnému orgánu členského státu prosazujícímu pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6, na jehož území má být inspekce provedena.

6.   Podniky nebo sdružení podniků jsou povinny se podřídit inspekci, která je nařízena rozhodnutím Komise. Uvedené rozhodnutí upřesňuje předmět a účel inspekce, stanoví datum, kdy má být inspekce zahájena, a uvádí pokuty a penále stanovené v článku 30 a penále stanovené v článku 31 a právo podniku nechat uvedené rozhodnutí přezkoumat Soudním dvorem.

7.   Úředníci vnitrostátního příslušného orgánu členského státu a osoby pověřené nebo jmenované příslušným orgánem prosazujícím pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 v členském státě, na jehož území má být inspekce provedena, jsou na žádost tohoto orgánu nebo Komise aktivně nápomocni úředníkům a dalším doprovázejícím osobám pověřeným Komisí. Za tímto účelem disponují pravomocemi uvedenými v odstavcích 2 a 4 tohoto článku.

8.   Pokud úředníci a další doprovázející osoby zmocněné Komisí zjistí, že podnik nebo sdružení podniků odmítá inspekci nařízenou podle tohoto článku, poskytne jim dotčený členský stát nezbytnou pomoc a podle potřeby požádá o pomoc policii nebo rovnocenný donucovací orgán, aby jim umožnily inspekci provést.

9.   Jestliže pomoc stanovená v odstavci 8 tohoto článku vyžaduje podle vnitrostátních právních předpisů povolení soudního orgánu, Komise či vnitrostátní příslušný orgán členského státu prosazující pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 nebo úředníci zmocnění uvedenými orgány musí o toto povolení požádat. O takové povolení lze žádat také jako o zajišťovací opatření.

10.   Pokud je podána žádost o povolení podle odstavce 9 tohoto článku, vnitrostátní soudní orgán ověří, že je rozhodnutí Komise autentické a že navrhovaná donucovací opatření nejsou vzhledem k předmětu kontroly svévolná ani nepřiměřená. Při přezkumu přiměřenosti donucovacích opatření může vnitrostátní soudní orgán Komisi požádat přímo nebo prostřednictvím vnitrostátního příslušného orgánu členského státu prosazujícího pravidla uvedená v čl. 1 odst. 6 o podrobné vysvětlení, a to zejména důvodů, o které Komise opírá své podezření, že bylo toto nařízení porušeno, jakož i závažnosti údajného porušení a povahy zapojení dotčeného podniku. Vnitrostátní soudní orgán však nemůže zpochybňovat nezbytnost kontroly ani požadovat, aby mu byly poskytnuty informace z písemností ve spisu Komise. Zákonnost rozhodnutí Komise přezkoumává pouze Soudní dvůr.

Článek 25

Závazky

1.   Pokud v průběhu řízení podle článku 18 navrhne dotčený strážce přístupu závazky týkající se příslušných hlavních služeb platforem s cílem zajistit dodržování povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7, může Komise přijmout prováděcí akt, v němž stanoví závaznost těchto závazků pro uvedeného strážce přístupu, a konstatuje, že neexistují žádné další důvody pro další opatření. Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 50 odst. 2.

2.   Komise může na žádost nebo z vlastního podnětu rozhodnout o opětovném otevření příslušného řízení, pokud:

a)

došlo k podstatné změně kterékoli ze skutečností, na nichž bylo rozhodnutí založeno;

b)

dotčený strážce přístupu jedná v rozporu se svými závazky;

c)

rozhodnutí bylo založeno na neúplných, nesprávných nebo zavádějících informacích poskytnutých stranami;

d)

závazky nejsou účinné.

3.   Pokud se Komise domnívá, že závazky navržené dotčeným strážcem přístupu nemohou zajistit účinné dodržování povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7, uvede v rozhodnutí o ukončení příslušného řízení důvody, proč nestanovila závaznost těchto závazků.

Článek 26

Sledování povinností a opatření

1.   Komise přijme nezbytná opatření ke sledování účinného výkonu a dodržování povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7 a rozhodnutí přijatých podle článků 8, 18, 24, 25 a 29. V rámci těchto opatření může být strážci přístupu zejména uložena povinnost uchovávat veškeré dokumenty, které jsou považovány za relevantní k posouzení plnění těchto povinností a rozhodnutí a souladu s nimi.

2.   Opatření podle odstavce 1 mohou zahrnovat jmenování nezávislých externích odborníků a auditorů, jakož i jmenování úředníků z vnitrostátních příslušných orgánů členských států, kteří budou Komisi nápomocni při sledování povinností a opatření a při poskytování specifických odborných zkušeností nebo znalostí Komisi.

Článek 29

Nesoulad

1.   Komise přijme prováděcí akt, v němž konstatuje nesoulad (dále jen „rozhodnutí o nesouladu“), pokud zjistí, že strážce přístupu nesplňuje některou z těchto položek:

a)

kteroukoli z povinností stanovených v článcích 5, 6 nebo 7;

b)

opatření uvedená Komisí v rozhodnutí přijatém podle čl. 8 odst. 2;

c)

nápravná opatření uložená podle čl. 18 odst. 1;

d)

předběžná opatření nařízená podle článku 24, nebo

e)

závazky, jež byly učiněny právně závaznými podle článku 25.

Tento prováděcí akt se přijme poradním postupem podle čl. 50 odst. 2.

2.   Komise se vynasnaží přijmout rozhodnutí o nesouladu do 12 měsíců od zahájení řízení podle článku 20.

3.   Před přijetím rozhodnutí o nesouladu sdělí Komise dotčenému strážci přístupu svá prozatímní zjištění. V těchto prozatímních zjištěních Komise vysvětlí opatření, jejichž přijetí zvažuje nebo o nichž se domnívá, že by měl strážce přístupu přijmout k zajištění účinné reakce na prozatímní zjištění.

4.   Jestliže Komise hodlá přijmout rozhodnutí o nesouladu, může vést konzultace se třetími stranami.

5.   V rozhodnutí o nesouladu Komise strážci přístupu uloží, aby v přiměřené lhůtě nesoulad ukončil a upustil od něj a podal vysvětlení, jak uvedenému rozhodnutí hodlá vyhovět.

6.   Strážce přístupu poskytne Komisi popis opatření, která přijal, aby povinnostem stanoveným v rozhodnutí o nesouladu vyhověl.

7.   Jestliže Komise rozhodnutí o nesouladu nepřijme, ukončí řízení rozhodnutím.

Článek 30

Pokuty

1.   V rozhodnutí o nesouladu může Komise uložit strážci přístupu pokuty nepřesahující 10 % jeho celkového celosvětového obratu za předchozí účetní období, pokud zjistí, že strážce přístupu úmyslně nebo z nedbalosti nedodržuje:

a)

kteroukoli z povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7;

b)

opatření uvedená Komisí v rozhodnutí přijatém podle čl. 8 odst. 2;

c)

nápravná opatření uložená podle čl. 18 odst. 1;

d)

předběžná opatření nařízená podle článku 24, nebo

e)

závazky, jež se staly podle článku 25 právně závaznými.

2.   Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku může Komise v rozhodnutí o nesouladu uložit strážci přístupu pokuty až do výše 20 % jeho celkového celosvětového obratu za předchozí finanční rok, pokud konstatuje, že se v souvislosti se stejnou hlavní službou platformy strážce přístupu dopustil stejného nebo podobného porušení povinnosti stanovené v článcích 5, 6 nebo 7, jak již bylo shledáno v rozhodnutí o nesouladu přijatém v předchozích osmi letech.

3.   Komise může přijmout rozhodnutí, kterým ukládá podnikům, a to v příslušných případech i strážcům přístupu, a sdružením podniků pokuty nepřesahující 1 % jejich celkového celosvětového obratu za předchozí účetní období, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:

a)

neposkytnou ve stanovené lhůtě informace potřebné k posouzení jejich označení za strážce přístupu podle článku 3, nebo poskytnou nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace;

b)

neplní oznamovací povinnost vůči Komisi podle čl. 3 odst. 3;

c)

v případě informací, jež jsou vyžadovány podle článku 14, tyto informace neoznámí nebo je poskytnou nesprávné, neúplné nebo zavádějící;

d)

v případě informací, jež jsou vyžadovány podle článku 15, nepředloží popis nebo je poskytnou nesprávné, neúplné nebo zavádějící;

e)

v odpovědi na žádost podanou podle čl. 21 odst. 3 neposkytnou přístup k datům, algoritmům nebo informace o testování;

f)

neposkytnou požadované informace ve lhůtě stanovené podle čl. 21 odst. 3, nebo poskytnou nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace či vysvětlení, jež jsou vyžádány podle článku 21 nebo poskytnuty během pohovoru podle článku 22;

g)

ve lhůtě stanovené Komisí neopraví nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace poskytnuté jejich zástupcem nebo pracovníkem nebo neposkytnou nebo odmítnou poskytnout úplné informace o skutečnostech týkajících se předmětu a účelu inspekce podle článku 23;

h)

se odmítnou podrobit inspekci podle článku 23;

i)

neplní povinnosti uložené Komisí podle článku 26; nebo

j)

nezavedou funkci pro zajišťování souladu s předpisy podle článku 28; nebo

k)

neplní podmínky pro přístup ke spisu Komise podle čl. 34 odst. 4.

4.   Při stanovování výše pokuty přihlíží Komise k závažnosti, době trvání, opakování a v případě pokut uložených podle odstavce 3 k průtahům, k nimž v řízení došlo.

5.   Je-li sdružení podniků uložena pokuta s přihlédnutím k celosvětovému obratu jeho členů a takové sdružení není solventní, je povinno příspěvky na pokrytí výše pokuty požadovat od svých členů.

Pokud tyto příspěvky nebyly sdružení podniků poskytnuty ve lhůtě stanovené Komisí, může Komise požadovat, aby byla pokuta zaplacena přímo některým z podniků, jejichž zástupci byli členy příslušných rozhodovacích orgánů uvedeného sdružení.

Poté co Komise požadovala platbu v souladu s druhým pododstavcem, může požadovat platbu zůstatku od kteréhokoli člena sdružení podniků, je-li to nezbytné k zajištění úplného zaplacení pokuty.

Komise však nevyžaduje platbu podle druhého nebo třetího pododstavce od podniků, které prokáží, že rozhodnutí sdružení podniků, jež porušilo toto nařízení, neuplatnily a buď o jeho existenci nevěděly nebo se od něj aktivně distancovaly před tím, než Komise zahájila řízení podle článku 20.

Finanční odpovědnost každého podniku za zaplacení pokuty nepřesáhne 20 % jeho celkového celosvětového obratu za předchozí účetní období.

Článek 41

Žádost o zahájení šetření trhu

1.   Tři nebo více členských států mohou Komisi požádat o zahájení šetření trhu podle článku 17, neboť se domnívají, že existuje důvodné podezření, že by měl být určitý podnik označen za strážce přístupu.

2.   Jeden nebo více členských států mohou požádat Komisi, aby zahájila šetření trhu podle článku 18, protože se domnívají, že existuje důvodné podezření, že strážce přístupu systematicky porušuje jednu nebo více povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7 a udržuje, posiluje nebo rozšiřuje své postavení strážce přístupu ve vztahu k požadavkům podle čl. 3 odst. 1.

3.   Tři nebo více členských států mohou Komisi požádat o provedení šetření trhu podle článku 19, neboť se domnívají, že existuje důvodné podezření, že:

a)

na seznam hlavních služeb platforem uvedený v čl. 2 bodě 2 by měla být doplněna jedna nebo více služeb v digitálním odvětví; nebo

b)

tímto nařízením není účinně řešena jedna nebo více praktik, jež mohou omezit otevřenost hlavních služeb platforem hospodářské soutěži nebo být nekalé.

4.   Členské státy předkládají důkazy na podporu svých žádostí podle odstavců 1, 2 a 3. Pro žádosti podle odstavce 3 mohou tyto důkazy zahrnovat informace o nově zavedených nabídkách produktů, služeb, softwaru nebo vlastností, které vzbuzují obavy ohledně otevřenosti hospodářské soutěži nebo spravedlnosti, ať už jsou prováděny v souvislosti se stávajícími hlavními službami platforem, nebo jinak.

5.   Do čtyř měsíců od obdržení žádosti podle tohoto článku Komise posoudí, zda existují přiměřené důvody pro zahájení šetření trhu podle odstavců 1, 2 nebo 3. Výsledky tohoto posouzení Komise zveřejní.

Článek 48

Standardizace

Je-li to vhodné a nezbytné, Komise může pověřit evropské normalizační organizace, aby vypracováním vhodných norem usnadnily plnění povinností stanovených v tomto nařízení.

Článek 53

Přezkum

1.   Do 3. května 2026 a poté každé tři roky Komise toto nařízení vyhodnotí a podá zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

2.   Účelem hodnocení je posoudit, zda jsou dosaženy cíle tohoto nařízení, tedy zajištění spravedlivých trhů otevřených hospodářské soutěži, a jaký je dopad tohoto nařízení na podnikatelské uživatele, zejména malé a střední podniky, a koncové uživatele. Komise navíc zhodnotí, zda lze působnost článku 7 rozšířit i na služby online sociálních sítí.

3.   Hodnocení stanoví, zda je zapotřebí změnit pravidla, včetně pravidel týkajících se seznamu hlavních služeb platforem stanoveného v čl. 2 bodě 2, povinností stanovených v článcích 5, 6 a 7 a jejich prosazování, aby bylo zajištěno, že digitální trhy v celé Unii budou otevřené hospodářské soutěži a spravedlivé. Komise v návaznosti na tato hodnocení přijme vhodná opatření, která mohou zahrnovat legislativní návrhy.

4.   Příslušné orgány členských států poskytnou veškeré relevantní informace, kterými disponují a které Komise může požadovat pro účely vypracování zprávy uvedené v odstavci 1.

Článek 54

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od 2. května 2023.

Článek 3 odst. 6 a 7 a články 40, 46, 47, 48, 49 a 50 se však použijí od 1. listopadu 2022 a článek 42 a článek 43 se použijí od 25. června 2023.

Pokud však datum 25. června 2023 předchází datu použitelnosti uvedenému v druhém pododstavci tohoto článku, použitelnost článků 42 a 43 se odloží do data použitelnosti uvedeného v druhém pododstavci tohoto článku.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 14. září 2022.

Za Evropský parlament

předsedkyně

R. METSOLA

Za Radu

předseda

M. BEK


(1)  Úř. věst. C 286, 16.7.2021, s. 64.

(2)  Úř. věst. C 440, 29.10.2021, s. 67.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 5. července 2022 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 18. července 2022.

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(5)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb (Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 57).

(6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).

(7)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22).

(8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1).

(9)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35).

(10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES (Úř. věst. L 130, 17.5.2019, s. 92).

(11)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb (Úř. věst. L 151, 7.6.2019, s. 70).

(12)  Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29).

(13)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1).

(14)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (Úř. věst. L 321, 17.12.2018, s. 36).

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2102 ze dne 26. října 2016 o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací subjektů veřejného sektoru (Úř. věst. L 327, 2.12.2016, s. 1).

(16)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(17)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

(18)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1).

(19)  Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

(20)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17).

(21)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES (Úř. věst. L 409, 4.12.2020, s. 1).

(22)  Úř. věst. C 147, 26.4.2021, s. 4.

(23)  Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (nařízení ES o spojování) (Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1).

(24)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 ze dne 6. července 2016 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informačních systémů v Unii (Úř. věst. L 194, 19.7.2016, s. 1).


PŘÍLOHA

A.   „Obecně“

1.

Cílem této přílohy je upřesnit metodiku pro identifikaci a výpočet „aktivních koncových uživatelů“ a „aktivních podnikatelských uživatelů“ pro každou hlavní službu platformy uvedenou v čl. 2 bodě 2. Poskytuje vzor umožňující podniku posoudit, zda jeho hlavní služby platforem dosahují kvantitativních prahových hodnot stanovených v čl. 3 odst. 2 písm. b), a proto se předpokládá, že splňují požadavek uvedený v čl. 3 odst. 1 písm. b). Tento vzor proto bude rovněž relevantní pro jakékoli širší posouzení podle čl. 3 odst. 8. povinností podniku je dosáhnout co největšího souladu se společnými zásadami a konkrétní metodikou, které jsou stanoveny v této příloze. Nic v této příloze nebrání Komisi v tom, aby ve lhůtě stanovené v příslušných ustanoveních tohoto nařízení vyžadovala od podniku poskytujícího hlavní služby platforem předložení veškerých informací nezbytných k identifikaci a výpočtu „aktivních koncových uživatelů“ a „aktivních podnikatelských uživatelů“. Nic v této příloze by nemělo představovat právní základ pro sledování uživatelů. Metodikou obsaženou v této příloze nejsou dotčeny ani žádné z povinností stanovených v tomto nařízení, zejména v čl. 3 odst. 3 a 8 a čl. 13 odst. 3. Požadovaný soulad s čl. 13 odst. 3 zejména znamená rovněž identifikaci a výpočet „aktivních koncových uživatelů“ a „aktivních podnikatelských uživatelů“ na základě přesného měření nebo nejlepšího dostupného odhadu, v souladu se skutečnými kapacitami pro identifikaci a výpočty, které má podnik poskytující hlavní služby platforem v příslušném okamžiku k dispozici. Tato měření nebo nejlepší dostupný odhad musí být v souladu s měřeními vykázanými podle článku 15 a musí je zahrnovat.

2.

Ustanovení čl. 2 bodu 20 a 21 stanoví definice „koncového uživatele“ a „podnikatelského uživatele“, které jsou společné pro všechny hlavní služby platforem.

3.

Za účelem určení a stanovení počtu „aktivních koncových uživatelů“ a „aktivních podnikatelských uživatelů“ používá tato příloha pojem „jedineční uživatelé“. Pojem „jedinečný uživatel“ zahrnuje „aktivní koncové uživatele“ a „aktivní podnikatelské uživatele“ započítávané pouze jednou pro příslušnou hlavní službu platformy v průběhu určitého časového období (tj. měsíc v případě „aktivních koncových uživatelů“ a rok v případě „aktivních podnikatelských uživatelů“), bez ohledu na to, kolikrát se během tohoto období do příslušné hlavní služby platformy zapojili. Tím není dotčena skutečnost, že tatáž fyzická nebo právnická osoba může pro různé hlavní služby platforem současně představovat „aktivního koncového uživatele“ nebo „aktivního podnikatelského uživatele“.

B.   „Aktivní koncoví uživatelé“

1.

Počet „jedinečných uživatelů“, kteří jsou „aktivními koncovými uživateli“, se identifikuje podle nejpřesnějšího měření vykázaného podnikem poskytujícím jakoukoli hlavní službu platformy, konkrétně:

a.

Má se za to, že shromažďování dat o využívání hlavních služeb platforem z přihlašovacího prostředí by zjevně představovalo nejnižší riziko zdvojování, například ve vztahu k chování uživatelů napříč zařízeními nebo platformami. Podnik proto předloží souhrn anonymizovaných dat o počtu jedinečných koncových uživatelů pro každou příslušnou hlavní službu platformy na základě přihlašovacího prostředí, pokud taková data existují.

b.

V případě hlavních služeb platforem, k nimž mají rovněž přístup koncoví uživatelé mimo přihlašovací prostředí, podnik dodatečně předloží souhrn anonymizovaných dat o počtu jedinečných koncových uživatelů příslušné hlavní služby platforem na základě alternativního měření zachycujícího rovněž koncové uživatele mimo přihlašovací prostředí, jako jsou adresy internetového protokolu, identifikátory cookies nebo jiné identifikátory, například štítky pro identifikaci na základě rádiové frekvence, pokud jsou tyto adresy nebo identifikátory objektivně nezbytné pro poskytování hlavních služeb platforem.

2.

Počet „měsíčních aktivních koncových uživatelů“ je založen na průměrném počtu aktivních koncových uživatelů v průběhu největší části účetního období. Smyslem pojmu „největší část účetního období“ je umožnit podniku poskytujícímu hlavní služby platforem, aby ve výpočtu odhlédl od hodnot, jež se v daném roce vymykají. Vymykající se hodnoty jsou ze své podstaty ty, které se od běžných a předvídatelných hodnot významně liší. Příkladem vymykajících se hodnot by mohl být nepředvídaný nárůst nebo pokles zapojení uživatelů, k němuž došlo během jednoho měsíce finančního roku. Hodnoty týkající se každoročně se opakujících událostí, jako jsou roční podpory prodeje, vymykající se hodnoty nepředstavují.

C.   „Aktivní podnikatelští uživatelé“

Počet „jedinečných uživatelů“, kteří jsou „aktivními podnikatelskými uživateli“, se případně určí na úrovni účtu pro každý jedinečný podnikatelský účet spojený s používáním hlavní služby platformy poskytované podnikem, který představuje jednoho jedinečného podnikatelského uživatele příslušné hlavní služby platformy. Pokud se pojem „podnikatelský účet“ nevztahuje na danou hlavní službu platformy, příslušný podnik poskytující hlavní služby platforem určí počet jedinečných podnikatelských uživatelů odkazem na příslušný podnik.

D.   „Předkládání informací“

1.

Podnik předkládající informace Komisi podle čl. 3 odst. 3 o počtu aktivních koncových uživatelů a aktivních podnikatelských uživatelů v jednotlivých hlavních službách platforem odpovídá za zajištění úplnosti a přesnosti těchto informací. V tomto ohledu:

a.

Podnik odpovídá za předkládání údajů za příslušnou hlavní službu platformy, kde nedochází k nedostatečnému ani nadměrnému započítání počtu aktivních koncových uživatelů a aktivních podnikatelských uživatelů (například pokud mají uživatelé přístup k hlavním službám platforem napříč různými platformami nebo zařízeními).

b.

Podnik odpovídá za poskytnutí přesných a stručných vysvětlení metodiky použité k získání informací a dále odpovídá za veškerá rizika nedostatečného nebo nadměrného započítání počtu aktivních koncových uživatelů a aktivních podnikatelských uživatelů pro příslušnou hlavní službu platformy a za opatření přijatá k řešení tohoto rizika.

c.

Podnik poskytne data, která vycházejí z alternativního měření, má-li Komise pochybnosti o přesnosti dat předložených podnikem poskytujícím hlavní služby platforem.

2.

Pro účely výpočtu „aktivních koncových uživatelů“ a „aktivních podnikatelských uživatelů“:

a.

Podnik poskytující hlavní služby platforem neidentifikuje hlavní služby platforem, které patří do stejné kategorie hlavních služeb platforem podle čl. 2 bodu 2, jako odlišné zejména na základě toho, že jsou poskytovány s použitím různých doménových jmen, ať už se jedná o národní domény nejvyšší úrovně (ccTLD) či generické domény nejvyššího řádu (gTLD), nebo jakýchkoli zeměpisných atributů.

b.

Podnik poskytující hlavní služby platforem pokládá za samostatné hlavní služby platforem ty hlavní služby platforem, které jsou využívány pro různé účely buď jejich koncovými uživateli, nebo jejich podnikatelskými uživateli, nebo platí obojí, a to i v případě, že jejich koncoví uživatelé nebo podnikatelští uživatelé mohou být titíž, a i přesto, že patří do stejné kategorie hlavních služeb platforem podle čl. 2 bodu 2.

c.

Podnik poskytující hlavní služby platforem pokládá za samostatné hlavní služby platforem ty služby, které příslušný podnik nabízí integrovaným způsobem, ale které:

i)

nepatří do stejné kategorie hlavních služeb platforem podle čl. 2 bodu 2, nebo

ii)

jsou využívány pro různé účely buď jejich koncovými uživateli, nebo jejich podnikatelskými uživateli, nebo platí obojí, a to i v případě, že jejich koncoví uživatelé a podnikatelští uživatelé mohou být titíž, a i přesto, že patří do stejné kategorie hlavních služeb platforem podle čl. 2 bodu 2.

E.   „Zvláštní definice“

Níže uvedená tabulka stanoví zvláštní definice „aktivních koncových uživatelů“ a „aktivních podnikatelských uživatelů“ pro každou hlavní službu platformy.

Hlavní služby platforem

Aktivní koncoví uživatelé

Aktivní podnikatelští uživatelé

Online zprostředkovatelské služby

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří se nejméně jednou v měsíci zapojili do online zprostředkovatelské služby, například aktivním přihlášením, vyhledáváním, kliknutím či rolováním, nebo alespoň jednou v měsíci uzavřeli transakci prostřednictvím online zprostředkovatelské služby.

Počet jedinečných podnikatelských uživatelů, kteří měli během celého roku uvedenou v online zprostředkovatelské službě alespoň jednu položku nebo během roku uzavřeli transakci prostřednictvím online zprostředkovatelské služby.

Internetové vyhledávače

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří využili internetového vyhledávače alespoň jednou v měsíci, například vyhledáváním.

Počet jedinečných podnikatelských uživatelů s podnikatelskými webovými stránkami (tj. webové stránky využívané k obchodním nebo profesním účelům) zařazený do indexu nebo části indexu internetového vyhledávače během roku.

Služby online sociálních sítí

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří se alespoň jednou v měsíci zapojili do služby online sociálních sítí, například aktivním přihlášením, otevřením stránky, rolováním, kliknutím, lajkováním, vyhledáváním, vložením příspěvku nebo komentáře.

Počet jedinečných podnikatelských uživatelů, kteří mají v rámci služby online sociálních sítí zařazen produkt nebo službu nebo mají podnikatelský účet a kteří se do této služby jakýmkoli způsobem zapojili alespoň jednou v průběhu roku, například aktivním přihlášením, otevřením stránky, rolováním, kliknutím, lajkováním, vyhledáváním, vložením příspěvku nebo komentáře nebo za použití jejích nástrojů pro podniky.

Služby platforem pro sdílení videonahrávek

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří se alespoň jednou v měsíci zapojili do služby platformy pro sdílení videonahrávek, například přehráním segmentu audiovizuálního obsahu, vyhledáváním nebo nahráním určitého audiovizuálního obsahu, zejména včetně videonahrávek vytvořených uživateli.

Počet jedinečných podnikatelských uživatelů, kteří během roku poskytli alespoň jeden audiovizuální obsah nahraný nebo zobrazený v rámci služby platformy pro sdílení videonahrávek.

Interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří alespoň jednou v měsíci iniciovali komunikaci prostřednictvím interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech nebo se jí jakýmkoli způsobem účastnili.

Počet jedinečných podnikatelských uživatelů, kteří alespoň jednou v průběhu roku využili podnikatelský účet nebo jakýmkoli způsobem iniciovali nebo se podíleli na komunikaci prostřednictvím interpersonální komunikační služby nezávislé na číslech za účelem přímé komunikace s koncovým uživatelem.

Operační systémy

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří použili zařízení s operačním systémem, který byl aktivován, aktualizován nebo používán alespoň jednou za měsíc.

Počet jedinečných vývojářů, kteří během roku zveřejnili, aktualizovali nebo nabídli alespoň jednu softwarovou aplikaci nebo softwarový program, které využívají programovací jazyk nebo jakékoli nástroje pro vývoj softwaru daného operačního systému nebo které nějakým způsobem fungují v daném operačním systému.

Virtuální asistent

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří s virtuálním asistentem jakýmkoli způsobem alespoň jednou v měsíci navázali kontakt, například jeho aktivací, položením dotazu, využitím služby prostřednictvím příkazu nebo ovládáním zařízení inteligentní domácnosti.

Počet jedinečných vývojářů, kteří během roku nabídli alespoň jednu softwarovou aplikaci pro virtuálního asistenta nebo funkcionalitu zpřístupňující stávající softwarovou aplikaci prostřednictvím virtuálního asistenta.

Webové prohlížeče

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří webový prohlížeč použili alespoň jednou v měsíci, například vložením dotazu nebo webové adresy do adresního řádku webového prohlížeče.

Počet jedinečných podnikatelských uživatelů, jejichž podnikové webové stránky (tj. webové stránky používané v rámci obchodní nebo profesní činnosti) byly alespoň jednou v průběhu roku navštíveny prostřednictvím webového prohlížeče nebo kteří nabízeli zásuvný modul (plug-in), rozšíření nebo doplňky používané v průběhu roku ve webovém prohlížeči.

Služby cloud computingu

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří se alespoň jednou v měsíci zapojili do služeb cloud computingu od příslušného poskytovatele služeb cloud computingu, a to za jakýkoli druh odměny, bez ohledu na to, zda je tato odměna poskytnuta ve stejném měsíci.

Počet podnikatelských jedinečných uživatelů, kteří během roku poskytovali služby cloud computingu v rámci cloudové infrastruktury příslušného poskytovatele služeb cloud computingu.

Online reklamní služby

V případě vlastního prodeje reklamního prostoru:

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří byli alespoň jednou za měsíc vystaveni působení reklamního sdělení.

V případě služeb pro zprostředkování reklamy (včetně reklamních sítí, reklamních výměn a jakýchkoli jiných služeb pro zprostředkování reklamy):

Počet jedinečných koncových uživatelů, kteří byli alespoň jednou za měsíc vystaveni působení reklamního sdělení, které vyvolalo zájem o službu pro zprostředkování reklamy.

V případě vlastního prodeje reklamního prostoru:

Počet jedinečných inzerentů, jejichž alespoň jedno reklamní sdělení bylo v průběhu roku zobrazeno.

V případě služeb pro zprostředkování reklamy (včetně reklamních sítí, reklamních výměn a jakýchkoli jiných služeb pro zprostředkování reklamy):

Počet jedinečných podnikatelských uživatelů (včetně inzerentů, vydavatelů nebo jiných zprostředkovatelů), kteří v průběhu roku komunikovali prostřednictvím služby zprostředkování reklamy nebo této služby využili.



whereas









keyboard_arrow_down