(19) Touto směrnicí by měly být řešeny problémy, které vyvstávají v různých kategoriích digitálního obsahu a digitálních služeb a jejich poskytování.
S cílem zohlednit rychlý technologický vývoj a zachovat odolnost pojmu digitálního obsahu nebo digitálních služeb vůči budoucím změnám by se tato směrnice měla vztahovat mimo jiné na počítačové programy, aplikace, videosoubory, audiosoubory, hudební soubory, digitální hry, e-knihy a ostatní elektronické publikace, a rovněž na digitální služby, které umožňují vytvářet, zpracovávat nebo uchovávat data v digitální podobě nebo k nim mít přístup, včetně technologie software-as-a-service, jako je sdílení videa a audiozáznamů a jiných souborů, zpracování textu nebo her nabízených v prostředí cloud computingu a sociálních médií.
Jelikož existuje mnoho způsobů poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb, jako je přenos na hmotném nosiči, stažení do zařízení spotřebitelů, přenos po internetu, umožnění přístupu k úložným kapacitám digitálního obsahu nebo přístup k používání sociálních médií, měla by se tato směrnice použít bez ohledu na nosič použitý pro přenos nebo zpřístupnění digitálního obsahu nebo digitální služby.
Tato směrnice by se však neměla vztahovat na služby přístupu k internetu.
- = -
(21) Směrnice (EU) 2019/771 by se měla vztahovat na smlouvy o prodeji zboží, včetně zboží s digitálními prvky.
Pojmem zboží s digitálními prvky by mělo být označováno zboží, jež obsahuje digitální obsah nebo digitální službu nebo je s digitálním obsahem nebo digitální službou propojeno, a to takovým způsobem, že by nepřítomnost digitálního obsahu nebo digitální služby bránila tomu, aby dané zboží plnilo své funkce.
Digitální obsah nebo digitální služba tímto způsobem obsažené ve zboží nebo s ním propojené by měly spadat do oblasti působnosti směrnice (EU) 2019/771, pokud jsou poskytovány se zbožím na základě smlouvy o prodeji tohoto zboží.
Zda je poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby, které jsou ve zboží obsaženy nebo s ním propojeny, součástí kupní smlouvy s prodávajícím, by mělo záviset na obsahu této smlouvy.
To by se mělo týkat rovněž digitálního obsahu nebo digitálních služeb obsažených ve zboží nebo s ním propojených, jejichž poskytování je ve smlouvě výslovně požadováno.
To by se mělo vztahovat i na kupní smlouvy, které lze chápat tak, že zahrnují poskytnutí konkrétního digitálního obsahu nebo konkrétní digitální služby, protože tento digitální obsah nebo digitální služba jsou běžnou součástí zboží stejného druhu a spotřebitel by je mohl rozumně očekávat vzhledem k povaze tohoto zboží a s ohledem na jakékoli veřejné prohlášení učiněné prodávajícím nebo v jeho zastoupení nebo jinými osobami v předchozích článcích řetězce transakcí, včetně výrobce.
Pokud by například bylo v reklamě uvedeno, že chytrá TV obsahuje určitou video aplikaci, tato aplikace by měla být součástí kupní smlouvy.
To platí bez ohledu na to, zda jsou digitální obsah nebo digitální služba předem nainstalovány ve vlastním zboží, nebo zda je nutné je následně stáhnout do jiného zařízení, a jsou tedy se zbožím pouze propojené.
- = -
(25) Pokud nejsou digitální obsah a digitální služby poskytovány za úplatu, neměla by se tato směrnice uplatňovat na situace, kdy obchodník shromažďuje osobní údaje výlučně za účelem poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb nebo výlučně za účelem plnění zákonných požadavků.
Mezi takové situace mohou patřit případy, kdy je podle platných předpisů nutná registrace spotřebitele za účelem zajištění bezpečnosti a identifikace.
Tato směrnice by se také neměla uplatňovat na situace, kdy obchodník pouze shromažďuje metadata, jako jsou informace týkající se zařízení spotřebitele nebo historii prohlížení, s výjimkou případů, kdy je tato situace podle vnitrostátního práva považována za smlouvu.
Také by se neměla uplatňovat na situace, kdy je spotřebitel vystaven reklamním sdělením výlučně za účelem získání přístupu k digitálnímu obsahu nebo digitálním službám, aniž by s obchodníkem uzavřel smlouvu. Členské státy by nicméně měly mít i nadále možnost rozšířit uplatňování této směrnice na tyto situace, případně takové situace, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti této směrnice, jinak upravovat.
- = -
(41) Existují různé způsoby, jimiž může obchodník poskytovat digitální obsah nebo digitální služby spotřebitelům.
Je vhodné stanovit jednoduchá a jasná pravidla týkající se podmínek a lhůty pro splnění této povinnosti poskytnutí, která je hlavním smluvním závazkem obchodníka, zajištěním dostupnosti a přístupnosti digitálního obsahu nebo digitální služby pro spotřebitele.
Digitální obsah nebo digitální služba by měly být považovány za dostupné a přístupné pro spotřebitele, pokud se tento digitální obsah nebo tato digitální služba nebo vhodné prostředky pro přístup k tomuto obsahu nebo službě nebo k jejich stažení ocitnou v dosahu spotřebitele a obchodník již nemusí činit žádné další úkony k tomu, aby spotřebitel mohl digitální obsah nebo digitální službu používat v souladu se smlouvou.
Vzhledem k tomu, že obchodník není v zásadě odpovědný za jednání nebo opomenutí třetí strany, která provozuje fyzické nebo virtuální zařízení, například elektronickou platformu nebo cloudové úložiště, které si spotřebitel zvolil pro příjem či ukládání digitálního obsahu nebo digitální služby, mělo by být dostačující, aby poskytovatel poskytl digitální obsah nebo digitální službu uvedené třetí straně.
Nelze však mít za to, že si spotřebitel fyzické nebo virtuální zařízení zvolil, je-li toto zařízení pod kontrolou obchodníka nebo je-li s obchodníkem smluvně vázán, a dále ani v případě, kdy si spotřebitel dotyčné fyzické nebo virtuální zařízení pro příjem digitálního obsahu nebo digitální služby sice zvolil, avšak jednalo se o jedinou volbu, kterou mu obchodník k přijetí digitálního obsahu nebo digitální služby či k přístupu k nim nabídl.
- = -
(56) Digitální obsah nebo digitální služby mohou být spotřebitelům poskytnuty jedním úkonem poskytnutí například v případě, kdy si spotřebitelé stáhnou e-knihu a uloží si ji do svého osobního zařízení.
Poskytnutí může obdobně spočívat ve sledu takovýchto jednotlivých úkonů, například pokud spotřebitelé obdrží odkaz umožňující každý týden stáhnout novou e-knihu.
Určujícím prvkem této kategorie digitálního obsahu nebo digitální služby je to, že spotřebitelé mají následně přístup k digitálnímu obsahu nebo digitální službě a možnost je používat bez časového omezení.
V těchto případech je třeba soulad digitálního obsahu nebo digitální služby posuzovat v okamžiku poskytnutí, takže obchodník by měl odpovídat pouze za nesoulad existující v okamžiku uskutečnění jediného úkonu poskytnutí nebo každého jednotlivého úkonu poskytování.
Pro zajištění právní jistoty by mělo být možné, aby se obchodníci a spotřebitelé mohli spolehnout na určité harmonizované minimální období, během něhož by obchodník měl odpovídat za nesoulad.
Pokud jde o smlouvy, podle nichž se digitální obsah nebo digitální služba poskytují v jediném úkonu poskytnutí nebo ve sledu jednotlivých úkonů poskytování, měly by členské státy zajistit, aby obchodníci odpovídali za nesoulad po dobu alespoň dvou let ode dne poskytnutí digitálního obsahu či digitální služby, pokud je podle příslušného vnitrostátního práva obchodník odpovědný pouze za nesoulad, který se projeví po určité době po jejich poskytnutí.
- = -
(69) Pokud spotřebitel poskytne osobní údaje obchodníkovi, měl by obchodník dodržovat povinnosti podle nařízení (EU) 2016/679.
Tyto povinnosti by rovněž měly být splněny v případech, kdy spotřebitel zaplatí cenu a poskytne osobní údaje.
Po ukončení smlouvy by se měl obchodník rovněž zdržet používání jakéhokoli jiného obsahu než osobních údajů, který poskytl nebo vytvořil spotřebitel při používání digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnuté obchodníkem.
Tento obsah by mohl zahrnovat digitální obrazy, video a audio soubory a obsah vytvořený na mobilních zařízeních.
Obchodník by však měl mít právo nadále používat obsah poskytnutý nebo vytvořený spotřebitelem v případech, kdy tento obsah nelze využít mimo rámec digitálního obsahu nebo digitální služby poskytnutých obchodníkem, tento obsah souvisí pouze s činností spotřebitele, byl obchodníkem sloučen s jinými daty a nemůže být, nebo jen s vynaložením nepřiměřeného úsilí, oddělen, nebo byl vytvořen spotřebitelem společně s dalšími osobami a jiní spotřebitelé jej mohou i nadále používat.
- = -
(76) Spotřebitel by měl být o úpravách jasně a srozumitelně informován.
Pokud úprava negativně ovlivňuje přístup nebo používání digitálního obsahu nebo digitální služby spotřebitelem, měl by být informován takovým způsobem, který umožňuje uchovávání informací na trvalém nosiči.
Trvalý nosič by měl umožnit spotřebiteli uchovávat informace po dobu, která je nezbytná k ochraně zájmů spotřebitele plynoucích z jeho vztahu s obchodníkem.
Mezi tyto nosiče by měl patřit zejména papír, DVD, CD, zařízení USB, paměťové karty nebo pevné disky počítačů a elektronická pošta.
- = -