(5) Ustanovení vnitrostátních předpisů o sankcích se napříč Unií výrazně liší.
Obzvláště platí, že ne všechny členské státy zajišťují možnost ukládání účinných, přiměřených a odrazujících pokut obchodníkům, kteří jsou odpovědní za rozsáhlá protiprávní jednání nebo rozsáhlá protiprávní jednání s unijním rozměrem.
Proto je třeba zlepšit stávající ustanovení o sankcích ve směrnicích 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU a současně přijmout nová ustanovení o sankcích ve směrnici Rady 93/13/EHS (8).
- = -
(7) K zajištění jednotnějšího uplatňování sankcí, zejména v případě protiprávních jednání uvnitř Unie, rozsáhlých protiprávních jednání a rozsáhlých protiprávních jednání s unijním rozměrem ve smyslu nařízení (EU) 2017/2394, by měla být ve směrnicích 93/13/EHS, 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU stanoven seznam společných demonstrativních a orientačních kritérií pro uplatňování sankcí.
Mezi tato kritéria by měla patřit například povaha, závažnost, rozsah a doba trvání protiprávního jednání a případná náprava způsobené újmy, kterou poskytl obchodník spotřebitelům.
Opakované protiprávní jednání téhož subjektu poukazuje na sklon k takovému protiprávnímu jednání a je významným projevem závažnosti chování, a tedy i nutnosti zvýšit úroveň sankce pro dosažení odrazujícího účinku.
Pokud jsou dostupné příslušné údaje, měly by být zohledněny získaný finanční prospěch nebo zamezené ztráty kvůli protiprávnímu jednání.
Je rovněž možné zohlednit jiné přitěžující nebo polehčující okolnosti, jež se uplatní na daný případ.
- = -
(24) Pokud jsou spotřebitelům nabízeny produkty na online tržištích, podílejí se na poskytování předsmluvních informací vyžadovaných směrnicí 2011/83/EU jak poskytovatel online tržiště, tak externí dodavatel.
Výsledkem je, že spotřebitelé používající online tržiště nemusí zcela pochopit, kdo jsou jejich smluvní partneři a jak jsou ovlivněna jejich práva a povinnosti.
- = -
(26) Ve směrnicích 2005/29/ES a 2011/83/EU by tedy měly být uvedeny konkrétní informační požadavky na online tržiště, na jejichž základě by měli být spotřebitelé používající tato online tržiště informováni o hlavních parametrech určujících pořadí nabídek a o tom, zda uzavírají smlouvu s obchodníkem nebo jinou osobou, například s jiným spotřebitelem.
- = -
(34) K zajištění úplného souladu se směrnicí (EU) 2019/770, pokud nejsou digitální obsah a digitální služby poskytovány za úplatu, by se směrnice 2011/83/EU neměla uplatňovat ani na situace, kdy obchodník shromažďuje osobní údaje výlučně za účelem plnění právních požadavků, které se na něj vztahují.
Mezi takové situace mohou patřit například případy, kdy je podle platných právních předpisů nutná registrace spotřebitele za účelem zajištění bezpečnosti a identifikace.
- = -
(40) Požadavky na informace podle čl. 7 odst. 4 směrnice 2005/29/ES zahrnují požadavek na informování spotřebitele o podmínkách vyřizování reklamací a stížností obchodníkem.
Zjištění z kontroly účelnosti právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele a marketingu ukazují, že tyto informace mají největší význam v předsmluvní fázi, která je upravena směrnicí 2011/83/EU.
Požadavek na uvedení těchto informací ve výzvách ke koupi ve fázi reklamy podle směrnice 2005/29/ES by tedy měl být zrušen.
- = -
(53) Zkušenosti s vymáháním však ukazují, že při neexistenci výslovného ustanovení nemusí být spotřebitelům, obchodníkům a příslušným vnitrostátním orgánům jasné, které obchodní praktiky by mohly být v rozporu se směrnicí 2005/29/ES.
Proto by měla být uvedená směrnice změněna, aby se zajistila právní jistota jak pro obchodníky, tak pro donucovací orgány, a to tak, že se bude výslovně zabývat uváděním zboží na trh v jednom členském státě jako zboží totožného se stejným zbožím uváděným na trh v jiných členských státech, ačkoliv takové zboží má podstatně odlišné složení nebo znaky.
Příslušné orgány by měly podle směrnice 2005/29/ES, ve znění této směrnice, tyto praktiky posoudit a individuálně se jimi zabývat.
Při posuzování by měl příslušný orgán zohlednit skutečnost, zda spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat, právo obchodníka přizpůsobovat zboží stejné značky různým zeměpisným trhům s ohledem na legitimní a objektivní faktory, jako jsou vnitrostátní právní předpisy, dostupnost nebo sezónnost surovin nebo dobrovolné strategie zaměřené na zlepšení přístupu ke zdravým a výživným potravinám a právo obchodníka nabízet na různých zeměpisných trzích zboží stejné značky v baleních různé hmotnosti či objemu.
Příslušné orgány by měly posoudit, zda spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat tím, že budou zjišťovat dostupnost a přiměřenost informací.
Je důležité, aby spotřebitelé byli informováni o rozdílech mezi zbožím z důvodu oprávněných a objektivních faktorů.
Obchodníci by měli mít možnost poskytovat tyto informace různými způsoby, které spotřebitelům umožní získat přístup k nezbytným informacím.
Obchodníci by obecně měli dávat přednost alternativám k poskytování informací na označení zboží.
Měla by být dodržována příslušná odvětvová pravidla Unie a pravidla Unie pro volný pohyb zboží.
- = -
(55) V souladu se zásadou subsidiarity a k usnadnění vymáhání by se mělo vyjasnit, že směrnicí 2005/29/ES není dotčena možnost členských států přijímat vnitrostátní právní předpisy, které více ochrání oprávněné zájmy spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami v souvislosti s nevyžádanými návštěvami obchodníka u nich doma, jejichž cílem je nabízet či prodávat produkty, nebo se zájezdy organizovanými obchodníkem s cílem nebo s účinkem propagace a prodeje produktů spotřebitelům, pokud jsou tato opatření opodstatněná z důvodu ochrany spotřebitele.
Veškeré tyto právní předpisy by měly být přiměřené a nediskriminační a neměly by zakazovat tyto prodejní kanály jako takové.
Vnitrostátní právní předpisy přijaté členskými státy by mohly například vymezit dobu, kdy návštěvy u spotřebitelů doma bez jejich výslovné žádosti nejsou dovoleny, nebo tyto návštěvy zakázat, pokud dal spotřebitel očividně najevo, že tyto návštěvy nejsou přijatelné, nebo stanovit platební postup.
Kromě toho by tyto právní předpisy mohly obsahovat úpravu, která zajistí větší ochranu v oblastech harmonizovaných směrnicí 2011/83/EU.
Směrnice 2011/83/EU by tedy měla být změněna, aby členské státy mohly přijímat vnitrostátní opatření, která stanoví delší lhůtu pro odstoupení od smlouvy a odchylky od zvláštních výjimek z práva odstoupit od smlouvy. Členské státy by měly mít povinnost oznámit veškeré vnitrostátní právní předpisy přijaté v této souvislosti Komisi, aby Komise mohla tyto informace poskytnout všem zúčastněným stranám a sledovat přiměřenost a zákonnost těchto opatření.
- = -
(56) Pokud jde o agresivní a klamavé praktiky v souvislosti s akcemi pořádanými na jiných místech, než jsou prostory obchodníka, nejsou směrnicí 2005/29/ES dotčeny žádné podmínky pro usazování ani režimy vydávání povolení, které mohou členské státy obchodníkům ukládat.
Kromě toho uvedenou směrnicí není dotčeno vnitrostátní smluvní právo, zejména ustanovení týkající se platnosti, uzavírání nebo účinků smlouvy.
Agresivní a klamavé praktiky v souvislosti s akcemi pořádanými na jiných místech, než jsou prostory obchodníka, mohou být zakázány na základě posouzení jednotlivých případů podle článků 5 až 9 uvedené směrnice.
Navíc příloha I uvedené směrnice obsahuje obecný zákaz praktik, kdy obchodník vzbuzuje dojem, že nejedná za účelem souvisejícím s jeho profesí, a praktik, které vytvářejí dojem, že spotřebitel nemůže provozovnu opustit bez uzavření smlouvy.
Komise by měla posoudit, zda stávající ustanovení poskytují náležitou úroveň ochrany spotřebitelů a vhodné nástroje, které členským státům umožňují účinně se těmito praktikami zabývat.
- = -
(57) Touto směrnicí by neměly být dotčeny ty aspekty vnitrostátního smluvního práva, které v ní nejsou upraveny.
Touto směrnicí by tudíž nemělo být dotčeno vnitrostátní smluvní právo upravující například uzavírání či platnost smlouvy v případech, jako jsou chybějící souhlas nebo nedovolená obchodní činnost.
- = -