Digital Service Act 2022/2065 CS

b)	„příjemcem služby“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která využívá zprostředkovatelskou službu, zejména pro vyhledávání či zpřístupňování informací;

c)	„spotřebitelem“ jakákoli fyzická osoba, která jedná za účelem nesouvisejícím s jejím obchodem, živností, řemeslem anebo výkonem jejího povolání;

d)	„nabízením služeb v Unii“ umožnění fyzickým nebo právnickým osobám v jednom nebo více členských státech využívat služby poskytovatele zprostředkovatelských služeb, který má podstatné spojení s Unií;

„podstatným spojením s Unií“ spojení poskytovatele zprostředkovatelských služeb s Unií vyplývající buď z jeho usazení v Unii, nebo z konkrétních skutkových kritérií, jakými jsou:

—	významný počet příjemců služby v jednom či více členských státech ve vztahu k počtu obyvatel tohoto státu nebo těchto států nebo

—	zacílení činností na jeden nebo více členských států;

f)	„obchodníkem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví, která jedná, a to i prostřednictvím jiné osoby jednající jejím jménem nebo na její účet, za účelem souvisejícím s jejím podnikáním, živností, řemeslem či povoláním;

„zprostředkovatelskou službou“ některá z těchto služeb informační společnosti:

i)	služba „prostého přenosu“ spočívající v přenosu informací poskytovaných příjemcem služby v komunikační síti nebo ve zprostředkování přístupu ke komunikační síti;

ii)	služba „ukládání do mezipaměti“ spočívající v přenosu informací poskytovaných příjemcem služby v komunikační síti a zahrnující automatické dočasné přechodné ukládání informací, které slouží pouze pro co nejúčinnější následný přenos informací jiným příjemcům na jejich žádost;

iii)	„hostingová“ služba spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby na jeho žádost;

h)	„nezákonným obsahem“ jakékoli informace, které samy o sobě nebo ve vztahu k určité činnosti, včetně prodeje zboží nebo poskytování služeb, nejsou v souladu s právem Unie nebo právem některého členského státu, které je v souladu s právem Unie, bez ohledu na přesný předmět či povahu tohoto práva;

„online platformou“ hostingová služba, která na žádost příjemce služby ukládá a veřejně šíří informace, ledaže je tato činnost nepodstatným a pouze pomocným prvkem jiné služby nebo nepodstatnou funkcí hlavní služby a z objektivních a technických důvodů ji nelze používat bez této jiné služby a integrace tohoto prvku nebo této funkce do této jiné služby není prostředkem k obcházení použitelnosti tohoto nařízení;

„internetovým vyhledávačem“ zprostředkovatelská služba, která uživatelům umožňuje vkládat dotazy za účelem vyhledávání v zásadě na všech internetových stránkách nebo na všech internetových stránkách v určitém jazyce na základě dotazu na jakékoli téma v podobě klíčového slova, hlasové žádosti, sousloví nebo jiného zadání a která poskytuje výsledky v jakémkoli formátu, v nichž lze nalézt informace související s požadovaným obsahem;

k)	„veřejným šířením“ zpřístupňování informací na žádost příjemce služby, který informace poskytl, potenciálně neomezenému počtu třetích stran;

l)	„smlouvou uzavřenou na dálku“ smlouva uzavřená na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice 2011/83/EU;

m)	„online rozhraním“ jakýkoli software, včetně internetových stránek nebo jejich částí a aplikací, a to i mobilních;

n)	„koordinátorem digitálních služeb v zemi usazení“ koordinátor digitálních služeb v členském státě, ve kterém se nachází hlavní provozovna poskytovatele zprostředkovatelské služby nebo ve kterém má bydliště nebo je usazen jeho právní zástupce;

o)	„koordinátorem digitálních služeb v zemi určení“ koordinátor digitálních služeb v členském státě, v němž je zprostředkovatelská služba poskytována;

p)	„aktivním příjemcem online platformy“ příjemce služby, který online platformu využívá buď tím, že požádá o umístění informace na online platformu, nebo tím, že je vystaven informaci umístěné na online platformě a šířené prostřednictvím jejího online rozhraní;

q)	„aktivním příjemcem internetového vyhledávače“ příjemce služby, který zadal dotaz v internetovém vyhledávači a je vystaven informacím indexovaným a prezentovaným na jeho online rozhraní;

r)	„reklamou“ informace určené k propagaci sdělení určité právnické nebo fyzické osoby bez ohledu na to, zda má komerční, nebo nekomerční účel, prezentované online platformou na jejím online rozhraní za odměnu výslovně za účelem propagace těchto informací;

„doporučovacím systémem“ plně či částečně automatizovaný systém, který online platforma používá k navrhování určitých informací příjemcům služby na svém online rozhraní nebo k upřednostňování těchto informací, mimo jiné jako výsledek vyhledávání iniciovaného příjemcem služby nebo na základě jiného způsobu stanovení relativního pořadí či významu zobrazovaných informací;

„moderováním obsahu“ činnosti, ať již automatizované, či nikoli, prováděné poskytovateli zprostředkovatelských služeb, zejména za účelem odhalení a určení nezákonného obsahu nebo informací, které nejsou slučitelné s jejich smluvními podmínkami, jež poskytli příjemci služby, a za účelem zjednání nápravy, včetně přijatých opatření, která mají dopad na dostupnost, viditelnost a přístupnost tohoto nezákonného obsahu či informací, jako je přiřazení horší pozice ve vyhledávání, omezení zpeněžitelnosti, znemožnění přístupu k nezákonnému obsahu nebo informacím či jejich odstranění, anebo která ovlivňují schopnost příjemců služby poskytovat tyto informace, jako je zrušení či pozastavení účtu příjemce;

u)	„smluvními podmínkami“ veškerá smluvní ustanovení bez ohledu na jejich název či formu, která upravují smluvní vztah mezi poskytovatelem zprostředkovatelských služeb a příjemci služby;

v)	„osobami se zdravotním postižením“ osoby se zdravotním postižením ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 (38);

w)	„obchodním sdělením“ obchodní sdělení ve smyslu čl. 2 písm. f) směrnice 2000/31/ES;

x)	„obratem“ částka nabytá podnikem ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (39).

KAPITOLA II

ODPOVĚDNOST POSKYTOVATELŮ ZPROSTŘEDKOVATELSKÝCH SLUŽEB

Článek 9

Příkazy k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu

1. Po obdržení příkazu k přijetí opatření proti jedné nebo více určitým položkám nezákonného obsahu, který vydaly příslušné vnitrostátní justiční nebo správní orgány na základě platného práva Unie nebo vnitrostátního práva, které je v souladu s právem Unie, poskytovatelé zprostředkovatelských služeb bez zbytečného odkladu informují orgán, který příkaz vydal, nebo kterýkoli jiný orgán uvedený v příkazu o jeho případném provedení, přičemž upřesní, zda a kdy byl příkaz proveden.

2. Členské státy zajistí, aby příkaz uvedený v odstavci 1 při předání poskytovateli splňoval alespoň tyto podmínky:

uvedený příkaz obsahuje tyto prvky:

i)	odkaz na právní základ příkazu v právu Unie nebo ve vnitrostátním právu;

ii)	odůvodnění s vysvětlením toho, proč dané informace představují nezákonný obsah, s odkazem na jedno či více konkrétních ustanovení práva Unie či vnitrostátního práva, které je v souladu s právem Unie;

iii)	informace označující orgán, který příkaz vydal;

iv)	jasné informace umožňující poskytovateli zprostředkovatelských služeb identifikovat a lokalizovat dotčený nezákonný obsah, například jednu či více přesných adres URL, a v případě potřeby další informace;

v)	informace o mechanismech pro zjednávání nápravy, jež mají k dispozici poskytovatel zprostředkovatelské služby a příjemce služby, který obsah poskytl;

vi)	v relevantních případech informaci o tom, který orgán má obdržet informace o provedení příkazu;

b)	územní působnost uvedeného příkazu na základě platných pravidel práva Unie a vnitrostátního práva, včetně Listiny, a v relevantních případech obecných zásad mezinárodního práva se omezuje na to, co je nezbytně nutné k dosažení jeho cíle;

uvedený příkaz je předán v jednom z jazyků uvedených poskytovatelem zprostředkovatelských služeb podle čl. 11 odst. 3 nebo v jiném úředním jazyce členských států, na němž se dohodl orgán vydávající příkaz a uvedený poskytovatel, a je zaslán na elektronické kontaktní místo určené tímto poskytovatelem v souladu s článkem 11; není-li příkaz vypracován v jazyce uvedeném poskytovatelem zprostředkovatelských služeb nebo v jiném vzájemně dohodnutém jazyce, může být předán v jazyce orgánu, jenž příkaz vydal, je-li k němu připojen překlad přinejmenším prvků uvedených v písmenech a) a b) tohoto odstavce do tohoto uvedeného či vzájemně dohodnutého jazyka.

3. Orgán, který příkaz vydal, nebo případně orgán uvedený v příkazu jej předá společně s veškerými informacemi o provedení uvedeného příkazu, jež obdržel od poskytovatele zprostředkovatelských služeb, koordinátorovi digitálních služeb z členského státu vydávajícího orgánu.

4. Po obdržení příkazu od justičního nebo správního orgánu koordinátor digitálních služeb dotčeného členského státu předá bez zbytečného odkladu kopii příkazů uvedených v odstavci 1 všem ostatním koordinátorům digitálních služeb prostřednictvím systému zřízeného v souladu s článkem 85.

5. Nejpozději k okamžiku provedení příkazu nebo k okamžiku, jejž ve svém příkazu případně uvedl vydávající orgán, poskytovatelé zprostředkovatelských služeb informují dotčeného příjemce služby o obdrženém příkazu a o jeho provedení. Tyto informace poskytnuté příjemci služby obsahují odůvodnění, dostupné možnosti nápravy a popis územní působnosti příkazu v souladu s odstavcem 2.

6. Podmínkami a požadavky stanovenými v tomto článku není dotčeno vnitrostátní občanské a trestní právo procesní.

Článek 10

Příkazy k poskytnutí informací

1. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb po obdržení příkazu k poskytnutí určitých informací o jednom či více konkrétních jednotlivých příjemcích služby, který vydaly příslušné vnitrostátní justiční nebo správní orgány na základě platného práva Unie nebo vnitrostátního práva, které je v souladu s právem Unie, bez zbytečného odkladu informují orgán, který příkaz vydal, nebo kterýkoliv jiný orgán uvedený v příkazu o jeho obdržení a o jeho provedení, přičemž upřesní, zda a kdy byl příkaz proveden.

2. Členské státy zajistí, aby v případě, že je příkaz uvedený v odstavci 1 předán poskytovateli, splňoval alespoň tyto podmínky:

uvedený příkaz obsahuje tyto prvky:

i)	odkaz na právní základ příkazu v právu Unie nebo ve vnitrostátním právu;

ii)	informace označující orgán, který příkaz vydal;

iii)	jasné informace umožňující poskytovateli zprostředkovatelských služeb identifikovat konkrétního příjemce nebo konkrétní příjemce, o nichž jsou informace požadovány, například jedno nebo více jmen účtu nebo jedinečné identifikátory;

iv)

odůvodnění s vysvětlením, k jakému účelu jsou informace požadovány a proč je požadavek na poskytnutí informací nezbytný a přiměřený k určení toho, zda příjemci zprostředkovatelských služeb dodržují platné právo Unie nebo vnitrostátní právo, které je v souladu s právem Unie, ledaže takové odůvodnění nelze poskytnout z důvodů souvisejících s prevencí, vyšetřováním, odhalováním a stíháním trestných činů;

v)	informace o mechanismech pro zjednávání nápravy, jež mají k dispozici dotčený poskytovatel a příjemci služby;

vi)	v relevantních případech informace o tom, který orgán má obdržet informace o provedení příkazu;

b)	uvedený příkaz vyžaduje pouze to, aby poskytovatel poskytl informace, které byly získány pro účely poskytování služby a které má ve své moci;

uvedený příkaz je předán v jednom z jazyků uvedených poskytovatelem zprostředkovatelských služeb podle čl. 11 odst. 3 nebo v jiném úředním jazyce členských států, na němž se dohodl orgán vydávající příkaz a poskytovatel, a je zaslán na elektronické kontaktní místo určené tímto poskytovatelem v souladu s článkem 11; není-li příkaz vypracován v jazyce uvedeném poskytovatelem zprostředkovatelských služeb nebo v jiném vzájemně dohodnutém jazyce, může být předán v jazyce orgánu, jenž příkaz vydal, je-li k němu připojen překlad přinejmenším prvků uvedených v písmenech a) a b) tohoto odstavce do tohoto uvedeného či vzájemně dohodnutého jazyka.

3. Orgán, který příkaz vydal, nebo případně orgán uvedený v příkazu, jej předá společně s veškerými informacemi o provedení uvedeného příkazu, které obdržel od poskytovatele zprostředkovatelských služeb, koordinátorovi digitálních služeb z členského státu vydávajícího orgánu.

5. Nejpozději k okamžiku provedení příkazu, nebo k okamžiku, jejž ve svém příkazu případně uvedl vydávající orgán, poskytovatelé zprostředkovatelských služeb informují dotčeného příjemce služby o obdrženém příkazu a o jeho provedení. Tyto informace poskytnuté příjemci služby obsahují odůvodnění a dostupné možnosti nápravy v souladu s odstavcem 2.

6. Podmínkami a požadavky stanovenými v tomto článku není dotčeno vnitrostátní občanské a trestní právo procesní.

KAPITOLA III

POVINNOSTI NÁLEŽITÉ PÉČE PRO TRANSPARENTNÍ A BEZPEČNÉ ONLINE PROSTŘEDÍ

ODDÍL 1

ustanovení vztahující se na všechny poskytovatele zprostředkovatelských služeb

Článek 13

Právní zástupci

1. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb, kteří nemají v Unii provozovnu, ale nabízejí v Unii služby, ustanoví písemně určitou právnickou nebo fyzickou osobu, aby jednala jako jejich právní zástupce v jednom z členských států, v nichž poskytovatel nabízí své služby.

2. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb pověří své právní zástupce, aby se na ně vedle poskytovatele nebo místo něho mohly obracet příslušné orgány členských států, Komise a sbor ve všech záležitostech, které jsou nezbytné pro doručení, plnění a vymáhání rozhodnutí přijatých v souvislosti s tímto nařízením. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb poskytnou svému právnímu zástupci potřebné pravomoci a dostatečné prostředky, aby zaručili účinnou a včasnou spolupráci s příslušnými orgány členských států, Komisí a sborem a vyhověli takovým rozhodnutím.

3. Ustanoveného právního zástupce lze činit odpovědným za neplnění povinností vyplývajících z tohoto nařízení, aniž je tím dotčena odpovědnost poskytovatele zprostředkovatelských služeb a právní řízení, která by proti němu mohla být zahájena.

4. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb sdělí jméno, poštovní adresu, e-mailovou adresu a telefonní číslo svého právního zástupce koordinátorovi digitálních služeb v členském státě, ve kterém má tento právní zástupce bydliště nebo je usazen. Zajistí, aby tyto informace byly veřejně dostupné, snadno přístupné a přesné a aby byly průběžně aktualizovány.

5. ustanovení právního zástupce v Unii podle odstavce 1 nepředstavuje usazení v Unii.

Článek 15

Informační povinnosti poskytovatelů zprostředkovatelských služeb v souvislosti s transparentností

1. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb zveřejní alespoň jednou ročně ve strojově čitelném formátu snadno přístupné, jednoznačné a snadno srozumitelné zprávy o veškerém moderování obsahu, které prováděli v příslušném období. Tyto zprávy obsahují v relevantních případech zejména:

v případě poskytovatelů zprostředkovatelských služeb informace o počtu příkazů obdržených od orgánů členských států, včetně příkazů vydaných podle článků 9 a 10, v rozdělení podle druhu daného nezákonného obsahu, o členském státě vydávajícím daný příkaz a o střední době potřebné k informování orgánu vydávajícího daný příkaz nebo jakéhokoliv jiného orgánu uvedeného v příkazu o jeho obdržení a k provedení daného příkazu;

v případě poskytovatelů hostingových služeb informace o počtu oznámení podaných v souladu s článkem 16 v rozdělení podle druhu daného údajného nezákonného obsahu, o počtu oznámení podaných důvěryhodnými oznamovateli, o veškerých opatřeních přijatých na základě těchto oznámení s rozlišením, zda bylo opatření přijato na základě právních předpisů, nebo smluvních podmínek poskytovatele, o počtu oznámení zpracovaných výhradně automatizovanými postupy a o střední době potřebné pro přijetí příslušného opatření;

v případě poskytovatelů zprostředkovatelských služeb, smysluplné a srozumitelné informace o moderování obsahu z vlastního podnětu poskytovatele, včetně využívání automatizovaných nástrojů, o opatřeních přijatých k poskytnutí odborné přípravy a pomoci osobám pověřeným moderováním obsahu, o počtu a druhu přijatých opatření, která ovlivňují dostupnost, viditelnost a přístupnost informací poskytnutých příjemci služby, a o možnosti příjemců poskytovat informace prostřednictvím služby a o jiných souvisejících omezeních služby; oznamované informace se dělí podle druhu nezákonného obsahu nebo porušení smluvních podmínek poskytovatele služby, podle metody odhalení a podle druhu uplatněných omezení;

v případě poskytovatelů zprostředkovatelských služeb informace o počtu stížností obdržených prostřednictvím interních systémů pro vyřizování stížností v souladu se smluvními podmínkami poskytovatele a u poskytovatelů online platforem také v souladu s článkem 20, o základu těchto stížností, o rozhodnutích přijatých s ohledem na tyto stížnosti, o střední době potřebné pro vydání dotyčných rozhodnutí a o počtu případů, kdy byla tato rozhodnutí zrušena;

e)	informace o veškerém využívání automatizovaných postupů za účelem moderování obsahu, včetně kvalitativního popisu, uvedení přesných účelů, ukazatelů přesnosti a možné míry chybovosti automatizovaných postupů používaných při plnění těchto účelů a o veškerých používaných zárukách.

2. Odstavec 1 tohoto článku se nevztahuje na poskytovatele zprostředkovatelských služeb, kteří jsou mikropodniky nebo malými podniky ve smyslu doporučení 2003/361/ES a kteří nejsou velmi velkými online platformami ve smyslu článku 33 tohoto nařízení.

3. Komise může přijmout prováděcí akty, kterými se stanoví šablony týkající se formy, obsahu a dalších prvků zpráv podle odstavce 1 tohoto článku, včetně harmonizace vykazovaných období. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle článku 88.

Oddíl 2

Další ustanovení vztahující se na poskytovatele hostingových služeb, včetně online platforem

Článek 17

Odůvodnění

1. Poskytovatelé hostingových služeb poskytnou všem dotčeným příjemcům služby jasné a konkrétní odůvodnění kteréhokoli z následujících omezení uloženého z důvodu, že informace poskytnuté příjemcem služby mají nezákonný obsah nebo jsou neslučitelné s jejich smluvními podmínkami:

a)	veškerá omezení viditelnosti konkrétních informací poskytnutých příjemcem služby, včetně odstranění obsahu, znemožnění přístupu k obsahu nebo přiřazení horší pozice tomuto obsahu ve vyhledávání;

b)	pozastavení, ukončení nebo jiné omezení peněžních plateb;

c)	úplné nebo částečné pozastavení nebo ukončení poskytování služby;

d)	pozastavení nebo zrušení účtu příjemce služby.

2. Odstavec 1 se použije pouze tehdy, jsou-li poskytovateli známy příslušné elektronické kontaktní údaje. Použije se nejpozději ode dne, kdy je omezení uloženo, a bez ohledu na to, proč a jak bylo toto omezení uloženo.

Odstavec 1 se nepoužije, pokud se jedná o klamavý obchodní obsah ve velkém objemu.

3. Odůvodnění uvedené v odstavci 1 obsahuje alespoň tyto informace:

informace, zda rozhodnutí obnáší odstranění informací, znemožnění přístupu k nim, přiřazení horší pozice ve vyhledávání, omezení jejich viditelnosti nebo pozastavení či ukončení peněžních plateb souvisejících s těmito informacemi či ukládá jiná opatření podle odstavce 1 v souvislosti s těmito informacemi, a v relevantních případech územní působnost tohoto rozhodnutí a jeho dobu platnosti;

b)	skutečnosti a okolnosti, z nichž rozhodnutí vychází, v relevantních případech včetně informací, zda bylo rozhodnutí přijato na základě oznámení podaného podle článku 16 nebo na základě dobrovolného šetření z vlastního podnětu, a je-li to nezbytně nutné, identitu oznamovatele;

c)	v relevantních případech informace o použití automatizovaných postupů při přijímání rozhodnutí, včetně informace, zda bylo rozhodnutí přijato s ohledem na obsah zjištěný či identifikovaný automatizovanými postupy;

d)	týká-li se rozhodnutí údajně nezákonného obsahu, odkaz na příslušný právní základ a vysvětlení, proč se informace z tohoto důvodu pokládají za nezákonný obsah;

e)	jestliže se rozhodnutí zakládá na údajné neslučitelnosti informací se smluvními podmínkami poskytovatele hostingových služeb, odkaz na příslušný smluvní základ a vysvětlení, proč se informace pokládají za neslučitelné s příslušným(i) ustanovením(i);

f)	jasné a uživatelsky vstřícné informace o možnostech nápravy, které má příjemce služby s ohledem na rozhodnutí k dispozici, zejména prostřednictvím případných interních mechanismů vyřizování stížností, mimosoudního řešení sporů a soudní nápravy.

4. Informace poskytnuté poskytovatelem hostingových služeb v souladu s tímto článkem musí být jasné, snadno srozumitelné a co nejpřesnější a nejkonkrétnější s ohledem na okolnosti. Informace musí být zejména takové, aby dotčenému příjemci služby přiměřeně umožnily účinně uplatnit dostupné možnosti nápravy uvedené v odst. 3 písm. f).

5. Tento článek se nevztahuje na příkazy podle článku 9.

Článek 18

Oznámení podezření na trestné činy

1. Pokud se poskytovatel hostingových služeb dozví informace vedoucí k podezření, že došlo, dochází nebo pravděpodobně dojde k trestnému činu ohrožujícímu život či bezpečnost osoby či osob, neprodleně o svém podezření informuje donucovací nebo justiční orgány dotčeného členského státu či členských států a poskytne veškeré dostupné relevantní informace.

2. Nemůže-li poskytovatel hostingových služeb s přiměřenou jistotou dotčený členský stát určit, informuje donucovací orgány členského státu, v němž je usazen nebo v němž má bydliště či je usazen jeho právní zástupce, či vyrozumí Europol, nebo obojí.

Pro účely tohoto článku je dotčeným členským státem členský stát, v němž podle podezření došlo, dochází, nebo pravděpodobně dojde k trestnému činu, nebo členský stát, v němž má bydliště či se nachází podezřelý pachatel, nebo členský stát, v němž má bydliště či se nachází oběť údajného trestného činu.

Oddíl 3

Další ustanovení vztahující se na poskytovatele online platforem

Článek 28

Ochrana nezletilých osob na internetu

1. Poskytovatelé online platforem přístupných nezletilým osobám zavedou vhodná a přiměřená opatření, kterými zajistí vysokou míru soukromí, bezpečnosti a ochrany nezletilých osob v rámci svých služeb.

2. Poskytovatelé online platforem nesmějí na svém rozhraní prezentovat reklamy založené na profilování ve smyslu čl. 4 bodu 4 nařízení (EU) 2016/679 za použití osobních údajů příjemce služby, pokud si jsou s přiměřenou jistotou vědomi toho, že příjemcem služby je nezletilá osoba.

3. Dodržování povinností uvedených v tomto článku nezavazuje poskytovatele online platforem k tomu, aby zpracovávali další osobní údaje s cílem posoudit, zda je příjemcem služby nezletilá osoba.

4. Komise po konzultaci se sborem může vydat pokyny, které poskytovatelům online platforem pomohou při uplatňování odstavce 1.

Oddíl 4

Další ustanovení týkající se poskytovatelů online platforem umožňujících spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku

Článek 37

Nezávislý audit

1. Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů se nejméně jednou ročně na vlastní náklady podrobí nezávislým auditům za účelem posouzení dodržování:

a)	povinností stanovených v kapitole III;

b)	veškerých závazků přijatých na základě kodexů chování uvedených v článcích 45 a 46 a krizových protokolů uvedených v článku 48.

2. Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů spolupracují s organizacemi provádějícími audity podle tohoto článku a poskytují jim pomoc nezbytnou k tomu, aby mohly tyto audity provádět účinně, efektivně a včas, mimo jiné tak, že jim umožní přístup ke všem relevantním údajům a prostorám a zodpovídají písemné i ústní otázky. Nesmějí bránit provádění auditu ani je nepřiměřeně ovlivňovat nebo oslabovat.

Informacím získaným v souvislosti s audity od poskytovatelů velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů a třetích stran tyto audity zajistí odpovídající úroveň důvěrnosti a profesního tajemství, a to i po ukončení auditů. Splnění tohoto požadavku však nesmí nepříznivě ovlivnit provádění auditů ani jiných ustanovení tohoto nařízení, zejména ustanovení o transparentnosti, dohledu a vymáhání. Je-li to nezbytné pro účely podávání zpráv o transparentnosti podle čl. 42 odst. 4, přiloží se ke zprávě o auditu a zprávě o provádění auditu podle odstavců 4 a 6 tohoto článku verze, které neobsahují žádné informace, jež by mohly být důvodně považovány za důvěrné.

3. Audity podle odstavce 1 provádějí organizace, které:

jsou nezávislé na dotčeném poskytovateli velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů a na jakékoli právnické osobě, která je s ním propojená, a nejsou s nimi ve střetu zájmů; zejména:

v období dvanácti měsíců před zahájením auditu neposkytly dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače ani jakékoli právnické osobě, která je s ním propojená, žádné neauditorské služby týkající se auditovaných záležitostí a zavázaly se, že takové služby neposkytnou ani během dvanácti měsíců následujících po dokončení auditu;

ii)	neposkytují již dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače ani jakékoli právnické osobě, která je s ním propojená, auditorské služby podle tohoto článku po dobu delší než deset po sobě následujících let;

iii)	neprovádějí audit za poplatky, které jsou závislé na výsledku auditu;

b)	mají prokázané odborné znalosti v oblasti řízení rizik, technickou způsobilost a kapacity;

c)	mají prokázanou objektivitu a profesní etiku, jež vychází zejména z dodržování profesních kodexů nebo vhodných norem.

4. Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů zajistí, aby organizace, které audity provádějí, vyhotovily pro každý audit zprávu o auditu. Uvedená zpráva musí být odůvodněna a vyhotovena písemně a musí obsahovat alespoň:

a)	název, adresu a kontaktní místo poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, kterého se audit týká, a kontrolované období;

b)	název a adresu organizace nebo organizací provádějících audit;

c)	prohlášení o zájmech;

d)	popis konkrétních kontrolovaných prvků a použité metodiky;

e)	popis a shrnutí hlavních zjištění vyplývajících z auditu;

f)	seznam třetích stran, které byly v rámci auditu konzultovány;

g)	výrok auditora ohledně toho, zda poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, kterého se audit týká, plnil povinnosti a závazky uvedené v odstavci 1, a to kladný, kladný s připomínkami, nebo záporný;

h)	není-li výrok auditora kladný, operativní doporučení týkající se konkrétních opatření k dosažení souladu a doporučený časový rámec k dosažení souladu.

5. Pokud nebyla organizace provádějící audit schopna provést audit určitých konkrétních prvků nebo vydat na základě svých šetření výrok auditora, zahrne zpráva o auditu vysvětlení okolností a důvodů, proč zmíněné prvky nemohly být předmětem auditu.

6. Poskytovatelé velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů, kteří obdrží zprávu o auditu, jež není kladná, náležitě zohlední jim určená operativní doporučení za účelem přijetí potřebných opatření k jejich provedení. Do jednoho měsíce od obdržení těchto doporučení přijmou zprávu o provedení doporučení auditu, v níž tato opatření uvedou. Pokud operativní doporučení neprovedou, zdůvodní ve zprávě o provedení doporučení auditu, proč tak neučinili, a uvedou veškerá alternativní opatření, která přijali k nápravě zjištěných případů nesouladu.

7. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 87, kterými doplní toto nařízení stanovením pravidel nezbytných pro provádění auditů podle tohoto článku, zejména pokud jde o nezbytná pravidla týkající se procesních kroků, metodik auditů a šablon pro podávání zpráv o auditech prováděných podle tohoto článku. Tyto akty v přenesené pravomoci zohledňují dobrovolné auditorské standardy uvedené v čl. 44 odst. 1 písm. e).

Článek 43

Poplatek za dohled

1. Komise účtuje poskytovatelům velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů po jejich určení podle článku 33 roční poplatek za dohled.

2. Celková výše ročních poplatků za dohled pokrývá odhadované náklady, které Komisi vzniknou v souvislosti s jejími úkoly v oblasti dohledu podle tohoto nařízení, zejména náklady spojené s určováním podle článku 33, se zřízením, údržbou a provozem databáze podle čl. 24 odst. 5 a se systémem sdílení informací podle článku 85, s postoupeními podle článku 59, s podporou sboru podle článku 62 a s úkoly v oblasti dohledu podle článku 56 a kapitoly IV oddílu 4.

3. Poskytovatelům velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů se každoročně účtuje poplatek za dohled za každou službu, pro kterou byli určeni podle článku 33.

Komise přijme prováděcí akty, kterými stanoví výši ročního poplatku pro každého poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače. Při jejich přijímání Komise použije metodiku stanovenou v aktu v přenesené pravomoci uvedeném v odstavci 4 tohoto článku a dodržuje zásady stanovené v odstavci 5 tohoto článku. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle článku 88.

4. Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 87, kterými stanoví podrobnou metodiku a postupy pro:

a)	stanovení odhadovaných nákladů uvedených v odstavci 2;

b)	stanovení jednotlivých ročních poplatků za dohled uvedených v odst. 5 písm. b) a c);

c)	stanovení maximálního celkového limitu definovaného v odst. 5 písm. c) a

d)	podrobná opatření nezbytná k provádění plateb.

Při příjímání těchto aktů v přenesené pravomoci dodržuje Komise zásady stanovené v odstavci 5 tohoto článku.

5. Prováděcí akt uvedený v odstavci 3 a akt v přenesené pravomoci uvedený v odstavci 4 dodržují tyto zásady:

a)	odhad celkové výše ročního poplatku za dohled zohledňuje náklady vzniklé v předchozím roce;

b)	roční poplatek za dohled je úměrný průměrnému měsíčnímu počtu aktivních příjemců v Unii každé velmi velké online platformy nebo každého velmi velkého internetového vyhledávače určeného podle článku 33;

c)	celková výše ročního poplatku za dohled účtovaného danému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého vyhledávače nepřekračuje v žádném případě 0,05 % jeho celosvětového ročního čistého příjmu v předchozím účetním období.

6. Jednotlivé roční poplatky za dohled účtované podle odstavce 1 tohoto článku představují vnější účelově vázané příjmy v souladu s čl. 21 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 (41).

7. Komise podává každoročně Evropskému parlamentu a Radě zprávu o celkové výši nákladů vzniklých při plnění úkolů podle tohoto nařízení a o celkové výši jednotlivých ročních poplatků za dohled účtovaných v předchozím roce.

Oddíl 6

Ostatní ustanovení týkající se povinností náležité péče

Článek 49

Příslušné orgány a koordinátoři digitálních služeb

1. Členské státy určí jeden či více příslušných orgánů, které odpovídají za dohled nad poskytovateli zprostředkovatelských služeb a za vymáhání tohoto nařízení (dále jen „příslušné orgány“).

2. Členské státy určí jeden z příslušných orgánů jako svého koordinátora digitálních služeb. Koordinátor digitálních služeb odpovídá za veškeré záležitosti související s dohledem nad tímto nařízením a s jeho vymáháním v daném členském státě, ledaže dotčený členský stát přidělil určité konkrétní úkoly či sektory jiným příslušným orgánům. Koordinátor digitálních služeb v každém případě odpovídá za zajištění koordinace na vnitrostátní úrovni s ohledem na uvedené záležitosti a za přispění k účinnému a jednotnému dohledu nad tímto nařízením a jeho vymáhání v celé Unii.

Za tím účelem koordinátoři digitálních služeb spolupracují mezi sebou navzájem, s dalšími příslušnými vnitrostátními orgány, se sborem a s Komisí, aniž je dotčena možnost členských států stanovit mechanismy spolupráce a zavést pravidelné výměny názorů mezi koordinátorem digitálních služeb a dalšími vnitrostátními orgány, má-li to význam pro plnění jejich příslušných úkolů.

Pokud členský stát určí vedle koordinátora digitálních služeb jeden nebo více než jeden příslušný orgán, zajistí, aby byly úkoly těchto orgánů a koordinátora digitálních služeb jednoznačně vymezeny a aby při plnění svých úkolů úzce a účinně vzájemně spolupracovali.

3. Členské státy určí koordinátory digitálních služeb do 17. února 2024.

Členské státy zveřejní název příslušného orgánu, kterého určil jako koordinátora digitálních služeb, a informace o možnostech jeho kontaktování a sdělí je Komisi a sboru. Pokud členský stát určí jiné příslušné orgány podle odstavce 2, sdělí Komisi a sboru jejich názvy a úkoly.

4. ustanovení článků 50, 51 a 56 vztahující se na koordinátory digitálních služeb platí i pro jakékoli jiné příslušné orgány, které členské státy určí podle odstavce 1 tohoto článku.

Článek 51

Pravomoci koordinátorů digitálních služeb

1. Je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení, mají koordinátoři digitálních služeb následující vyšetřovací pravomoci s ohledem na jednání poskytovatelů zprostředkovatelských služeb spadajících do pravomoci jejich členského státu:

pravomoc požadovat, aby tito poskytovatelé a jiné osoby jednající za účelem souvisejícím s jejich živností, podnikáním, řemeslem nebo povoláním, které si mohou být vědomy informací o údajném porušení tohoto nařízení, včetně organizací provádějících audity podle článku 37 a čl. 75 odst. 2, poskytli tyto informace bez zbytečného odkladu;

pravomoc provádět kontroly nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě o nařízení kontrol v prostorách, které tito poskytovatelé či osoby využívají pro účely související s jejich živností, podnikáním, řemeslem nebo povoláním, nebo požádat jiné orgány veřejné moci o provedení těchto kontrol za účelem přezkoumání, zabavení, pořízení nebo získání kopií informací týkajících se údajného protiprávního jednání v jakékoli formě, bez ohledu na paměťové médium;

c)	pravomoc požádat kteréhokoli zaměstnance či zástupce těchto poskytovatelů nebo osob o podání vysvětlení k jakýmkoli informacím týkajícím se údajného protiprávního jednání a odpovědi s jejich souhlasem jakýmikoli technickými prostředky zaznamenat.

2. Je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení, mají koordinátoři digitálních služeb tyto donucovací pravomoci vůči poskytovatelům zprostředkovatelských služeb spadajícím do pravomoci jejich členského státu:

a)	pravomoc přijímat závazky nabídnuté těmito poskytovateli ve vztahu k dodržování tohoto nařízení a učinit tyto závazky právně závaznými;

b)	pravomoc nařídit ukončení protiprávního jednání a ve vhodných případech uložit nápravná opatření, která jsou úměrná takovému protiprávnímu jednání a nezbytná k jeho účinnému ukončení, nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil;

c)	pravomoc uložit za nedodržení tohoto nařízení, a to i za nesplnění vyšetřovacích příkazů vydaných podle odstavce 1 tohoto článku, pokuty v souladu s článkem 52, nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil;

pravomoc uložit podle článku 52 penále s cílem zajistit ukončení protiprávního jednání v souladu s příkazem vydaným podle písmene b) tohoto pododstavce nebo za nesplnění vyšetřovacích příkazů vydaných podle odstavce 1 tohoto článku, nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil;

e)	pravomoc přijímat předběžná opatření s cílem zabránit riziku závažné újmy, nebo požádat příslušný vnitrostátní justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil.

Co se týká prvního pododstavce písm. c) a d), mají koordinátoři digitálních služeb donucovací pravomoci stanovené v těchto ustanoveních rovněž vůči jiným osobám uvedeným v odstavci 1, pokud jde o neplnění příkazů, které jim byly vydány podle zmíněného odstavce. Tyto donucovací pravomoci uplatní až poté, co těmto jiným osobám včas poskytli veškeré relevantní informace o zmíněných příkazech, včetně příslušné lhůty, pokut nebo penále, jež lze uložit za jejich nedodržení, a možností nápravy.

3. Je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení, mají koordinátoři digitálních služeb ve vztahu k poskytovatelům zprostředkovatelských služeb, kteří spadají do pravomoci jejich členského státu, poté co byly za účelem ukončení protiprávního jednání vyčerpány všechny ostatní pravomoci podle tohoto článku a toto protiprávní jednání nebylo napraveno nebo pokračuje a způsobuje závažnou újmu, jíž nelze zabránit výkonem jiných pravomocí dostupných podle práva Unie nebo vnitrostátního práva, rovněž pravomoc přijmout tato opatření:

a)	požadovat, aby řídící orgán dotyčných poskytovatelů bez zbytečného odkladu situaci přezkoumal a přijal a předložil akční plán obsahující nezbytná opatření k ukončení protiprávního jednání, zajistil provedení těchto opatření poskytovatelem a podal zprávu o přijatých opatřeních;

pokud se koordinátor digitálních služeb domnívá, že poskytovatel zprostředkovatelských služeb nesplnil dostatečně požadavky uvedené v písmenu a), že protiprávní jednání nebylo napraveno a způsobuje závažnou újmu a že toto protiprávní jednání představuje trestný čin ohrožující život nebo bezpečnost osob, požádat příslušný justiční orgán jeho členského státu, aby nařídil dočasné omezení přístupu příjemců služby, s níž protiprávní jednání souvisí, nebo, pouze není-li toto technicky možné, omezení přístupu k online rozhraní poskytovatele zprostředkovatelských služeb, na němž k protiprávnímu jednání dochází.

Vyjma případu, kdy jedná na žádost Komise podle článku 82, vyzve koordinátor digitálních služeb před podáním žádosti uvedené v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce zúčastněné strany k podání písemných připomínek ve lhůtě, která nesmí být kratší než dva týdny, popíše opatření, která hodlá požadovat, a uvede zamýšleného adresáta nebo adresáty těchto opatření. Poskytovatel zprostředkovatelských služeb, zamýšlený adresát nebo adresáti a jakákoli jiná třetí strana, která prokáže oprávněný zájem, se mohou zúčastnit řízení u příslušného justičního orgánu. Nařízená opatření musí být úměrná povaze, závažnosti, opakování a době trvání protiprávního jednání a nesmějí nepatřičně omezovat přístup příjemců dotčené služby k legálním informacím.

Omezení přístupu platí po dobu čtyř týdnů, přičemž příslušný justiční orgán může ve svém příkazu koordinátorovi digitálních služeb povolit prodloužení této lhůty o stejně dlouhé doby; justiční orgán stanoví maximální počet těchto prodloužení lhůty. Koordinátor digitálních služeb prodlouží lhůtu pouze tehdy, pokud se s přihlédnutím k právům a zájmům všech stran, kterých se toto omezení týká, a všem relevantním okolnostem, včetně informací, které mu případně poskytnou poskytovatel zprostředkovatelských služeb, adresát nebo adresáti opatření a jakákoli jiná třetí strana, která prokázala oprávněný zájem, domnívá, že jsou splněny obě tyto podmínky:

a)	poskytovatel zprostředkovatelských služeb nepřijal potřebná opatření k ukončení protiprávního jednání;

b)	dočasné omezení neomezuje nepatřičně přístup příjemců služby k legálním informacím s ohledem na počet dotčených příjemců na případnou existenci adekvátních a snadno dostupných alternativ.

Pokud se koordinátor digitálních služeb domnívá, že podmínky stanovené v třetím pododstavci písm. a) a b) jsou splněny, ale lhůtu podle třetího pododstavce nemůže dále prodloužit, podá příslušnému justičnímu orgánu novou žádost podle prvního pododstavce písm. b).

4. Pravomocemi uvedenými v odstavcích 1, 2 a 3 není dotčen oddíl 3.

5. Opatření přijatá koordinátory digitálních služeb při výkonu jejich pravomocí uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 musí být účinná, odrazující a přiměřená, zejména s ohledem na povahu, závažnost, opakování a dobu trvání protiprávního jednání či údajného protiprávního jednání, jehož se tato opatření týkají, jakož i s ohledem na případné ekonomické, technické a provozní možnosti dotčeného poskytovatele zprostředkovatelských služeb.

6. Členské státy stanoví konkrétní pravidla a postupy pro výkon pravomocí podle odstavců 1, 2 a 3 a zajistí, aby jakýkoli výkon těchto pravomocí podléhal náležitým zárukám stanoveným v použitelném vnitrostátním právu v souladu s Listinou a obecnými zásadami práva Unie. Tato opatření musí být zejména přijímána výlučně v souladu s právem na respektování soukromého života a právem na obhajobu, včetně práva být slyšen a na přístup ke spisu, a s výhradou práva všech dotčených stran na účinnou právní ochranu.

Článek 56

Pravomoci

1. Členský stát, v němž se nachází hlavní provozovna poskytovatele zprostředkovatelských služeb, má výlučnou pravomoc dohlížet na dodržování tohoto nařízení a vymáhat je, s výjimkou pravomocí stanovených v odstavcích 2, 3 a 4.

2. Komise má výlučnou pravomoc dohlížet na dodržování kapitoly III oddílu 5 a vymáhat je.

3. Komise má pravomoci dohlížet na dodržování jiných ustanovení, než je kapitola III oddíl 5, a vymáhat je vůči poskytovatelům velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů.

4. Jestliže Komise nezahájila řízení ohledně stejného protiprávního jednání, má členský stát, v němž se nachází hlavní provozovna poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, ve vztahu k těmto poskytovatelům pravomoc dohlížet na dodržování tohoto nařízení, kromě těch, které jsou stanoveny v kapitole III oddíle 5, a vymáhat je.

5. Členské státy a Komise dohlížejí na dodržování tohoto nařízení a vymáhají je v úzké spolupráci.

6. Pokud poskytovatel zprostředkovatelských služeb nemá provozovnu v Unii, má členský stát, v němž má bydliště nebo je usazen jeho právní zástupce, nebo Komise v souladu s odstavci 1 a 4 tohoto článku pravomoc dohlížet na dodržování tohoto nařízení a vymáhat je.

7. Pokud poskytovatel zprostředkovatelských služeb nejmenuje právního zástupce v souladu s článkem 13, mají pravomoc dohlížet na dodržování tohoto nařízení a vymáhat je v souladu s tímto článkem všechny členské státy a v případě poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače Komise.

Pokud má koordinátor digitálních služeb v úmyslu vykonat pravomoci podle tohoto odstavce, oznámí to všem ostatním koordinátorům digitálních služeb a Komisi a zajistí, aby byly dodrženy platné záruky poskytované Listinou, zejména s cílem zabránit tomu, aby bylo stejné jednání postiženo za porušení povinností stanovených v tomto nařízení více než jednou. Pokud má Komise v úmyslu vykonat své pravomoci podle tohoto odstavce, oznámí to všem ostatním koordinátorům digitálních služeb. Po oznámení podle tohoto odstavce nezahájí jiné členské státy řízení ohledně stejného protiprávního jednání, jaké je uvedeno v oznámení.

Článek 58

Přeshraniční spolupráce mezi koordinátory digitálních služeb

1. Pokud Komise nezahájila vyšetřování týkající se stejného údajného porušování, má-li koordinátor digitálních služeb v zemi určení důvodné podezření, že poskytovatel zprostředkovatelské služby porušil toto nařízení způsobem, jenž nepříznivě ovlivňuje příjemce služby v členském státě dotyčného koordinátora digitálních služeb, může požádat koordinátora digitálních služeb v zemi usazení, aby záležitost posoudil a přijal potřebná vyšetřovací a donucovací opatření k zajištění souladu s tímto nařízením.

2. Pokud Komise nezahájila vyšetřování týkající se stejného údajného porušování na žádost nejméně tří koordinátorů digitálních služeb v zemích určení, kteří mají důvodné podezření, že konkrétní poskytovatel zprostředkovatelských služeb porušil toto nařízení způsobem, jenž má nepříznivý dopad na příjemce služby v jejich členských státech, může sbor koordinátora digitálních služeb v zemi usazení požádat, aby záležitost posoudil a přijal potřebná vyšetřovací a donucovací opatření k zajištění souladu s tímto nařízením.

3. Žádost podle odstavce 1 nebo 2 musí být řádně odůvodněna a obsahovat alespoň tyto informace:

a)	kontaktní místo dotčeného poskytovatele zprostředkovatelských služeb podle článku 11;

b)	popis příslušných skutečností, dotčená ustanovení tohoto nařízení a důvody, proč má koordinátor digitálních služeb, který žádost podal, nebo sbor podezření, že poskytovatel porušil toto nařízení, včetně popisu nepříznivých dopadů údajného porušování;

c)	jakékoli jiné informace, které koordinátor digitálních služeb, který žádost podal, nebo sbor považuje za důležité, včetně případných informací shromážděných z vlastního podnětu nebo návrhů konkrétních vyšetřovacích a donucovacích opatření, která mají být přijata, a to i předběžných opatření.

4. Koordinátor digitálních služeb v zemi usazení v co nejvyšší míře zohlední žádost podle odstavce 1 nebo 2 tohoto článku. Pokud usoudí, že nemá k dispozici dostatečné informace, aby mohl na základě žádosti jednat, a má důvod se domnívat, že by koordinátor digitálních služeb, který žádost podal, nebo sbor mohli dodatečné informace poskytnout, může si tyto informace buď vyžádat v souladu s článkem 57, nebo může zahájit společné vyšetřování podle čl. 60 odst. 1 zahrnující alespoň žádajícího koordinátora digitálních služeb. V tom případě se běh lhůty stanovené v odstavci 5 tohoto článku pozastaví do doby, než budou tyto dodatečné informace poskytnuty nebo než bude zamítnuta výzva k účasti na společném vyšetřování.

5. Koordinátor digitálních služeb v zemi usazení bez zbytečného odkladu a v každém případě do dvou měsíců od obdržení žádosti podle odstavců 1 nebo 2 sdělí koordinátorovi digitálních služeb, který žádost podal, a sboru posouzení údajného protiprávního jednání a vysvětlení vyšetřovacích a donucovacích opatření, jež byla ve vztahu k tomuto jednání přijata nebo jsou plánována za účelem zajištění souladu s tímto nařízením.

Článek 65

Vymáhání povinností poskytovatelů velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů

1. Pro účely vyšetřování, zda poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů dodržují povinnosti stanovené v tomto nařízení, může Komise vykonávat vyšetřovací pravomoci stanovené v tomto oddíle ještě před zahájením řízení podle čl. 66 odst. 2. Tyto pravomoci může vykonat z vlastního podnětu, nebo na základě žádosti podle odstavce 2 tohoto článku.

2. Má-li koordinátor digitálních služeb důvodné podezření, že poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače porušil ustanovení kapitoly III oddílu 5 nebo systematicky porušoval některé z ustanovení tohoto nařízení způsobem, který má závažný dopad na příjemce v jeho členském státě, může prostřednictvím systému pro sdílení informací podle článku 85 podat Komisi žádost o posouzení dané záležitosti.

3. Žádost podle odstavce 2 musí být řádně odůvodněna a uvádět alespoň:

a)	kontaktní místo dotčeného poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, jak je stanoveno v článku 11;

popis relevantních skutečností, dotčená ustanovení tohoto nařízení a důvody, proč má koordinátor digitálních služeb, který žádost podal, podezření, že dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače porušil toto nařízení, včetně popisu skutečností, které ukazují systémovou povahu údajného protiprávního jednání;

c)	jakékoli další informace, které koordinátor digitálních služeb, který žádost podal, považuje za relevantní, případně včetně informací shromážděných z jeho vlastního podnětu.

Článek 66

Zahájení řízení Komisí a spolupráce při vyšetřování

1. Komise může zahájit řízení za účelem případného přijetí rozhodnutí podle článků 73 a 74 ve vztahu k relevantnímu chování poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, jejž Komise podezřívá z porušení některého z ustanovení tohoto nařízení.

2. Pokud se Komise rozhodne zahájit řízení podle odstavce 1 tohoto článku, oznámí to všem koordinátorům digitálních služeb a sboru prostřednictvím systému pro sdílení informací uvedeného v článku 85, jakož i dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače.

Koordinátoři digitálních služeb předají poté, co byli informováni o zahájení řízení, bez zbytečného odkladu Komisi veškeré informace, které mají o dotčeném protiprávním jednání k dispozici.

Zahájení řízení podle odstavce 1 tohoto článku Komisí zbaví koordinátora digitálních služeb nebo případně jakýkoli příslušný orgán jeho pravomoci, pokud jde o dohled a vymáhání, jež jsou stanoveny v tomto nařízení podle čl. 56 odst. 4.

3. Při výkonu svých vyšetřovacích pravomocí podle tohoto nařízení může Komise požádat o individuální nebo společnou podporu kteréhokoli koordinátora digitálních služeb dotčeného údajným protiprávním jednáním, včetně koordinátora digitálních služeb v zemi usazení. Koordinátoři digitálních služeb, kteří takovou žádost obdrží, a jakýkoli jiný příslušný orgán v případě, že jej koordinátor digitálních služeb zapojí, loajálně a včas spolupracují s Komisí a jsou oprávněni vykonávat své vyšetřovací pravomoci uvedené v čl. 51 odst. 1 ve vztahu k dotčené velmi velké online platformě nebo velmi velkému internetovému vyhledávači, pokud jde o informace, osoby a prostory nacházející se na území jejich členského státu a v souladu s danou žádostí.

4. Komise poskytne koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení a sboru veškeré relevantní informace o výkonu pravomocí podle článků 67 až 72 a svá předběžná zjištění uvedená v čl. 79 odst. 1. Sbor poskytne Komisi svá stanoviska k daným předběžným zjištěním ve lhůtě stanovené podle čl. 79 odst. 2. Komise je ve svém rozhodnutí co nejvíce zohlední.

Článek 71

Závazky

1. Pokud během řízení podle tohoto oddílu dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače nabídne závazky týkající se zajištění souladu s příslušnými ustanoveními tohoto nařízení, může Komise rozhodnutím učinit tyto závazky právně závaznými pro tohoto poskytovatele a prohlásit, že neexistují další důvody pro přijetí opatření.

2. Komise může na žádost nebo z vlastního podnětu znovu zahájit řízení:

a)	pokud došlo k podstatné změně některé skutečnosti, na níž bylo rozhodnutí založeno;

b)	pokud dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače jedná v rozporu se svými závazky, nebo

c)	pokud se rozhodnutí zakládalo na neúplných, nesprávných či zavádějících informacích, které poskytl dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiná osoba uvedená v čl. 67 odst. 1.

3. Domnívá-li se Komise, že závazky nabídnuté dotčeným poskytovatelem velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače nemohou zajistit účinné dodržování příslušných ustanovení tohoto nařízení, zamítne je v odůvodněném stanovisku, kterým se řízení ukončuje.

Článek 72

Monitorovací kroky

1. Za účelem plnění úkolů svěřených jí v tomto oddíle může Komise přijmout nezbytná opatření k monitorování účinného provádění a dodržování tohoto nařízení poskytovateli velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů. Komise jim může rovněž nařídit, aby umožnili přístup ke svým databázím a algoritmům a aby podali příslušná vysvětlení. Tato opatření mohou zahrnovat uložení povinnosti poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače uchovávat všechny dokumenty, které jsou považovány za nezbytné k posouzení toho, zda tento poskytovatel toto nařízení provádí a dodržuje povinnosti v něm stanovené.

2. Mezi opatření podle odstavce 1 může patřit jmenování nezávislých externích odborníků a auditorů, jakož i odborníků a auditorů z příslušných vnitrostátních orgánů, pokud s tím dotčený orgán souhlasí, kteří jsou Komisi nápomocni při monitorování účinného provádění a dodržování příslušných ustanovení tohoto nařízení a kteří Komisi poskytují zvláštní odborné znalosti či vědomosti.

Článek 73

Nesoulad

1. Komise může přijmout rozhodnutí o nesouladu, pokud zjistí, že dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače nedodržuje jedno či více:

a)	příslušných ustanovení tohoto nařízení;

b)	předběžných opatření uložených podle článku 70;

c)	závazků učiněných právně závaznými podle článku 71.

2. Před přijetím rozhodnutí podle odstavce 1 sdělí Komise dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače svá předběžná zjištění. V předběžných zjištěních Komise objasní opatření, jejichž přijetí zvažuje nebo o nichž domnívá, že by je měl přijmout tento poskytovatel, v zájmu účinného řešení předběžných zjištění.

3. V rozhodnutí přijatém podle odstavce 1 Komise dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače nařídí, aby v přiměřené lhůtě v něm stanovené přijal potřebná opatření, která zajistí soulad s rozhodnutím podle odstavce 1, a aby poskytl informace o opatřeních, která hodlá přijmout pro dosažení tohoto souladu.

4. Dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače předloží Komisi popis opatření, která pro zajištění souladu s rozhodnutím podle odstavce 1 přijal, a to po jejich provedení.

5. Pokud Komise shledá, že podmínky uvedené v odstavci 1 nejsou splněny, vyšetřování ukončí rozhodnutím. Takové rozhodnutí je okamžitě použitelné.

Článek 74

Pokuty

1. V rozhodnutí uvedeném v článku 73 může Komise dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače uložit pokuty nepřesahující 6 % jeho celkového celosvětového ročního obratu v předchozím účetním období, pokud zjistí, že tento poskytovatel úmyslně či z nedbalosti:

a)	porušuje příslušná ustanovení tohoto nařízení;

b)	nedodržuje rozhodnutí nařizující předběžná opatření podle článku 70, nebo

c)	nedodržuje závazek, který byl rozhodnutím podle článku 71 učiněn právně závazným.

2. Komise může přijmout rozhodnutí, kterým dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiné fyzické nebo právnické osobě uvedené v čl. 67 odst. 1 uloží pokuty nepřesahující 1 % celkového ročního příjmu nebo celosvětového obratu v předchozím účetním období, pokud úmyslně nebo z nedbalosti:

a)	v reakci na prostou žádost nebo na žádost ve formě rozhodnutí podle článku 67 poskytnou nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace;

b)	neodpovědí ve stanovené lhůtě na žádost o informace na základě rozhodnutí;

c)	ve lhůtě stanovené Komisí neopraví nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace, které poskytl jejich zaměstnanec, nebo neposkytnou či odmítnou poskytnout úplné informace;

d)	odmítnou se podrobit kontrole podle článku 69;

e)	nedodrží opatření přijatá Komisí podle článku 72, nebo

f)	nesplní podmínky pro přístup ke spisu Komise podle čl. 79 odst. 4.

3. Před přijetím rozhodnutí podle odstavce 2 tohoto článku sdělí Komise dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiné osobě uvedené v čl. 67 odst. 1 svá předběžná zjištění.

4. Při stanovení výše pokuty přihlédne Komise k povaze, závažnosti, době trvání a opakování protiprávního jednání a v případě pokut uložených podle odstavce 2 ke způsobeným průtahům v řízení.

Článek 75

Posílený dohled nad nápravnými opatřeními v případě porušení povinností stanovených v kapitole III oddíle 5

1. Při přijímání rozhodnutí podle článku 73 v souvislosti s porušením některého ustanovení kapitoly III oddílu 5 poskytovatelem velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače využije Komise systém posíleného dohledu stanovený v tomto článku. Zohlední při tom co nejvíce jakákoli stanoviska sboru podle tohoto článku.

2. V rozhodnutí uvedeném v článku 73 Komise požaduje, aby dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače v přiměřené lhůtě stanovené v daném rozhodnutí vypracoval a oznámil koordinátorům digitálních služeb, Komisi a sboru akční plán, v němž stanoví nezbytná opatření dostatečná k ukončení nebo nápravě protiprávního jednání. Tato opatření musí zahrnovat závazek provést v souladu s čl. 37 odst. 3 a 4 nezávislý audit provádění ostatních opatření s upřesněním totožnosti auditorů, jakož i metodiky, načasování a následných opatření auditu. Opatření mohou rovněž případně zahrnovat závazek dodržování příslušného kodexu chování, jak je stanoveno v článku 45.

3. Do jednoho měsíce od obdržení akčního plánu sdělí sbor Komisi své stanovisko k němu. Do jednoho měsíce od obdržení tohoto stanoviska Komise rozhodne, zda jsou opatření stanovená v akčním plánu dostatečná k ukončení nebo nápravě protiprávního jednání, a stanoví přiměřenou lhůtu pro jeho provedení. V uvedeném rozhodnutí zohlední případný závazek dodržovat příslušné kodexy chování. Komise provádění akčního programu následně monitoruje. Za tímto účelem předá dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače zprávu o auditu Komisi bez zbytečného odkladu, jakmile bude k dispozici, a průběžně ji informuje o krocích podniknutých při provádění akčního plánu. Je-li to pro toto monitorování nezbytné, může Komise požadovat, aby jí dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače poskytl v přiměřené lhůtě stanovené Komisí dodatečné informace.

Komise průběžně informuje sbor a koordinátory digitálních služeb o provádění akčního plánu a o jeho monitorování.

4. Komise může přijmout nezbytná opatření v souladu s tímto nařízením, zejména s čl. 76 odst. 1 písm. e) a čl. 82 odst. 1, pokud:

a)	dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače nepředloží ve stanovené lhůtě žádný akční plán, zprávu o auditu, nezbytné aktualizace nebo jakékoli další požadované informace;

b)	Komise navrhovaný akční plán odmítne, protože se domnívá, že opatření v něm stanovená nejsou k ukončení nebo nápravě protiprávního jednání dostatečná, nebo

c)	Komise se na základě zprávy o auditu, veškerých poskytnutých aktualizací nebo doplňujících informací nebo jakýchkoli jiných relevantních informací, které má k dispozici, domnívá, že provádění akčního plánu nestačí k ukončení nebo nápravě protiprávního jednání.

Článek 83

Prováděcí akty týkající se zásahu Komise

V souvislosti se zásahem Komise podle tohoto oddílu může Komise přijmout prováděcí akty týkající se praktických opatření ohledně:

a)	řízení podle článků 69 a 72;

b)	slyšení stanoveného v článku 79;

c)	sjednané dohody o zpřístupnění informací stanovené v článku 79.

Před přijetím jakýchkoli opatření podle prvního pododstavce tohoto článku zveřejní Komise jeho návrh a vyzve všechny zúčastněné strany k předložení připomínek ve lhůtě, kterou v uvedeném návrhu určí a která nesmí být kratší než jeden měsíc. Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle článku 88.

Oddíl 5

Společná ustanovení o vymáhání

Článek 93

Vstup v platnost a použitelnost

1. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Toto nařízení se použije ode dne 17. února 2024.

ustanovení čl. 24 odst. 2, 3 a 6, čl. 33 odst. 3 až 6, čl. 37 odst. 7, čl. 40 odst. 13, článku 43 a kapitoly IV oddílů 4, 5 a 6 se však použijí ode dne 16. listopadu 2022.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Ve Štrasburku dne 19. října 2022.

Za Evropský parlament

předsedkyně

R. METSOLA

Za Radu

předseda

M. BEK

(1) Úř. věst. C 286, 16.7.2021, s. 70.

(2) Úř. věst. C 440, 29.10.2021, s. 67.

(3) Postoj Evropského parlamentu ze dne 5. července 2022 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 4. října 2022.

(4) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“) (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1).

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1).

(8) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1148 ze dne 20. června 2019 o uvádění prekurzorů výbušnin na trh a o jejich používání, změně nařízení (ES) č. 1907/2006 a zrušení nařízení (EU) č. 98/2013 (Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 1).

(9) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb (Úř. věst. L 186, 11.7.2019, s. 57).

(10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/784 ze dne 29. dubna 2021 o potírání šíření teroristického obsahu online (Úř. věst. L 172, 17.5.2021, s. 79).

(11) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1232 ze dne 14. července 2021 o dočasné odchylce od některých ustanovení směrnice 2002/58/ES, pokud jde o používání technologií poskytovateli interpersonálních komunikačních služeb nezávislých na číslech ke zpracování osobních a jiných údajů pro účely boje proti pohlavnímu zneužívání dětí on-line (Úř. věst. L 274, 30.7.2021, s. 41).

(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).

(13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 345, 27.12.2017, s. 1).

(14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (Úř. věst. L 169, 25.6.2019, s. 1).

(15) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků (Úř. věst. L 11, 15.1.2002, s. 4).

(16) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22).

(17) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64).

(18) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 63).

(19) Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29).

(20) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(21) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. L 167, 22.6.2001, s. 10).

(22) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (Úř. věst. L 157, 30.4.2004, s. 45).

(23) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES (Úř. věst. L 130, 17.5.2019, s. 92).

(24) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace (Úř. věst. L 321, 17.12.2018, s. 36).

(25) Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).

(26) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. prosince 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV (Úř. věst. L 335, 17.12.2011, s. 1).

(27) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36/EU ze dne 5. dubna 2011 o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/SVV (Úř. věst. L 101, 15.4.2011, s. 1).

(28) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6).

(29) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 53).

(30) Směrnice Rady (EU) 2021/514 ze dne 22. března 2021, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (Úř. věst. L 104, 25.3.2021, s. 1).

(31) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27).

(32) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním (Úř. věst. L 157, 15.6.2016, s. 1).

(33) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES (Úř. věst. L 409, 4.12.2020, s. 1).

(34) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

(35) Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.

(36) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

(37) Úř. věst. C 149, 27.4.2021, s. 3.

(38) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb (Úř. věst. L 151, 7.6.2019, s. 70).

(39) Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1).

(40) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 73).

(41) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. L 193, 30.7.2018, s. 1).

whereas

keyboard_tab Digital Service Act 2022/2065 CS

Digital Service Act 2022/2065 CS