search

keyboard_tab Digital Service Act 2022/2065 CS

 BG CS DA DE EL EN ES ET FI FR GA HR HU IT LV LT MT NL PL PT RO SK SL SV print pdf

2022/2065 CS cercato: 'svém' . Output generated live by software developed by IusOnDemand srl


expand index svém:


whereas svém:


definitions:


cloud tag: and the number of total unique words without stopwords is: 1647

 

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a)

„službou informační společnosti“ služba ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535;

b)

„příjemcem služby“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která využívá zprostředkovatelskou službu, zejména pro vyhledávání či zpřístupňování informací;

c)

„spotřebitelem“ jakákoli fyzická osoba, která jedná za účelem nesouvisejícím s jejím obchodem, živností, řemeslem anebo výkonem jejího povolání;

d)

„nabízením služeb v Unii“ umožnění fyzickým nebo právnickým osobám v jednom nebo více členských státech využívat služby poskytovatele zprostředkovatelských služeb, který má podstatné spojení s Unií;

e)

„podstatným spojením s Unií“ spojení poskytovatele zprostředkovatelských služeb s Unií vyplývající buď z jeho usazení v Unii, nebo z konkrétních skutkových kritérií, jakými jsou:

—

významný počet příjemců služby v jednom či více členských státech ve vztahu k počtu obyvatel tohoto státu nebo těchto států nebo

—

zacílení činností na jeden nebo více členských států;

f)

„obchodníkem“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na to, zda je v soukromém či veřejném vlastnictví, která jedná, a to i prostřednictvím jiné osoby jednající jejím jménem nebo na její účet, za účelem souvisejícím s jejím podnikáním, živností, řemeslem či povoláním;

g)

„zprostředkovatelskou službou“ některá z těchto služeb informační společnosti:

i)

služba „prostého přenosu“ spočívající v přenosu informací poskytovaných příjemcem služby v komunikační síti nebo ve zprostředkování přístupu ke komunikační síti;

ii)

služba „ukládání do mezipaměti“ spočívající v přenosu informací poskytovaných příjemcem služby v komunikační síti a zahrnující automatické dočasné přechodné ukládání informací, které slouží pouze pro co nejúčinnější následný přenos informací jiným příjemcům na jejich žádost;

iii)

„hostingová“ služba spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem služby na jeho žádost;

h)

„nezákonným obsahem“ jakékoli informace, které samy o sobě nebo ve vztahu k určité činnosti, včetně prodeje zboží nebo poskytování služeb, nejsou v souladu s právem Unie nebo právem některého členského státu, které je v souladu s právem Unie, bez ohledu na přesný předmět či povahu tohoto práva;

i)

„online platformou“ hostingová služba, která na žádost příjemce služby ukládá a veřejně šíří informace, ledaže je tato činnost nepodstatným a pouze pomocným prvkem jiné služby nebo nepodstatnou funkcí hlavní služby a z objektivních a technických důvodů ji nelze používat bez této jiné služby a integrace tohoto prvku nebo této funkce do této jiné služby není prostředkem k obcházení použitelnosti tohoto nařízení;

j)

„internetovým vyhledávačem“ zprostředkovatelská služba, která uživatelům umožňuje vkládat dotazy za účelem vyhledávání v zásadě na všech internetových stránkách nebo na všech internetových stránkách v určitém jazyce na základě dotazu na jakékoli téma v podobě klíčového slova, hlasové žádosti, sousloví nebo jiného zadání a která poskytuje výsledky v jakémkoli formátu, v nichž lze nalézt informace související s požadovaným obsahem;

k)

„veřejným šířením“ zpřístupňování informací na žádost příjemce služby, který informace poskytl, potenciálně neomezenému počtu třetích stran;

l)

„smlouvou uzavřenou na dálku“ smlouva uzavřená na dálku ve smyslu čl. 2 bodu 7 směrnice 2011/83/EU;

m)

„online rozhraním“ jakýkoli software, včetně internetových stránek nebo jejich částí a aplikací, a to i mobilních;

n)

„koordinátorem digitálních služeb v zemi usazení“ koordinátor digitálních služeb v členském státě, ve kterém se nachází hlavní provozovna poskytovatele zprostředkovatelské služby nebo ve kterém má bydliště nebo je usazen jeho právní zástupce;

o)

„koordinátorem digitálních služeb v zemi určení“ koordinátor digitálních služeb v členském státě, v němž je zprostředkovatelská služba poskytována;

p)

„aktivním příjemcem online platformy“ příjemce služby, který online platformu využívá buď tím, že požádá o umístění informace na online platformu, nebo tím, že je vystaven informaci umístěné na online platformě a šířené prostřednictvím jejího online rozhraní;

q)

„aktivním příjemcem internetového vyhledávače“ příjemce služby, který zadal dotaz v internetovém vyhledávači a je vystaven informacím indexovaným a prezentovaným na jeho online rozhraní;

r)

„reklamou“ informace určené k propagaci sdělení určité právnické nebo fyzické osoby bez ohledu na to, zda má komerční, nebo nekomerční účel, prezentované online platformou na jejím online rozhraní za odměnu výslovně za účelem propagace těchto informací;

s)

„doporučovacím systémem“ plně či částečně automatizovaný systém, který online platforma používá k navrhování určitých informací příjemcům služby na svém online rozhraní nebo k upřednostňování těchto informací, mimo jiné jako výsledek vyhledávání iniciovaného příjemcem služby nebo na základě jiného způsobu stanovení relativního pořadí či významu zobrazovaných informací;

t)

„moderováním obsahu“ činnosti, ať již automatizované, či nikoli, prováděné poskytovateli zprostředkovatelských služeb, zejména za účelem odhalení a určení nezákonného obsahu nebo informací, které nejsou slučitelné s jejich smluvními podmínkami, jež poskytli příjemci služby, a za účelem zjednání nápravy, včetně přijatých opatření, která mají dopad na dostupnost, viditelnost a přístupnost tohoto nezákonného obsahu či informací, jako je přiřazení horší pozice ve vyhledávání, omezení zpeněžitelnosti, znemožnění přístupu k nezákonnému obsahu nebo informacím či jejich odstranění, anebo která ovlivňují schopnost příjemců služby poskytovat tyto informace, jako je zrušení či pozastavení účtu příjemce;

u)

„smluvními podmínkami“ veškerá smluvní ustanovení bez ohledu na jejich název či formu, která upravují smluvní vztah mezi poskytovatelem zprostředkovatelských služeb a příjemci služby;

v)

„osobami se zdravotním postižením“ osoby se zdravotním postižením ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 (38);

w)

„obchodním sdělením“ obchodní sdělení ve smyslu čl. 2 písm. f) směrnice 2000/31/ES;

x)

„obratem“ částka nabytá podnikem ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (39).

KAPITOLA II

ODPOVĚDNOST POSKYTOVATELŮ ZPROSTŘEDKOVATELSKÝCH SLUŽEB

Článek 9

Příkazy k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu

1.   Po obdržení příkazu k přijetí opatření proti jedné nebo více určitým položkám nezákonného obsahu, který vydaly příslušné vnitrostátní justiční nebo správní orgány na základě platného práva Unie nebo vnitrostátního práva, které je v souladu s právem Unie, poskytovatelé zprostředkovatelských služeb bez zbytečného odkladu informují orgán, který příkaz vydal, nebo kterýkoli jiný orgán uvedený v příkazu o jeho případném provedení, přičemž upřesní, zda a kdy byl příkaz proveden.

2.   Členské státy zajistí, aby příkaz uvedený v odstavci 1 při předání poskytovateli splňoval alespoň tyto podmínky:

a)

uvedený příkaz obsahuje tyto prvky:

i)

odkaz na právní základ příkazu v právu Unie nebo ve vnitrostátním právu;

ii)

odůvodnění s vysvětlením toho, proč dané informace představují nezákonný obsah, s odkazem na jedno či více konkrétních ustanovení práva Unie či vnitrostátního práva, které je v souladu s právem Unie;

iii)

informace označující orgán, který příkaz vydal;

iv)

jasné informace umožňující poskytovateli zprostředkovatelských služeb identifikovat a lokalizovat dotčený nezákonný obsah, například jednu či více přesných adres URL, a v případě potřeby další informace;

v)

informace o mechanismech pro zjednávání nápravy, jež mají k dispozici poskytovatel zprostředkovatelské služby a příjemce služby, který obsah poskytl;

vi)

v relevantních případech informaci o tom, který orgán má obdržet informace o provedení příkazu;

b)

územní působnost uvedeného příkazu na základě platných pravidel práva Unie a vnitrostátního práva, včetně Listiny, a v relevantních případech obecných zásad mezinárodního práva se omezuje na to, co je nezbytně nutné k dosažení jeho cíle;

c)

uvedený příkaz je předán v jednom z jazyků uvedených poskytovatelem zprostředkovatelských služeb podle čl. 11 odst. 3 nebo v jiném úředním jazyce členských států, na němž se dohodl orgán vydávající příkaz a uvedený poskytovatel, a je zaslán na elektronické kontaktní místo určené tímto poskytovatelem v souladu s článkem 11; není-li příkaz vypracován v jazyce uvedeném poskytovatelem zprostředkovatelských služeb nebo v jiném vzájemně dohodnutém jazyce, může být předán v jazyce orgánu, jenž příkaz vydal, je-li k němu připojen překlad přinejmenším prvků uvedených v písmenech a) a b) tohoto odstavce do tohoto uvedeného či vzájemně dohodnutého jazyka.

3.   Orgán, který příkaz vydal, nebo případně orgán uvedený v příkazu jej předá společně s veškerými informacemi o provedení uvedeného příkazu, jež obdržel od poskytovatele zprostředkovatelských služeb, koordinátorovi digitálních služeb z členského státu vydávajícího orgánu.

4.   Po obdržení příkazu od justičního nebo správního orgánu koordinátor digitálních služeb dotčeného členského státu předá bez zbytečného odkladu kopii příkazů uvedených v odstavci 1 všem ostatním koordinátorům digitálních služeb prostřednictvím systému zřízeného v souladu s článkem 85.

5.   Nejpozději k okamžiku provedení příkazu nebo k okamžiku, jejž ve svém příkazu případně uvedl vydávající orgán, poskytovatelé zprostředkovatelských služeb informují dotčeného příjemce služby o obdrženém příkazu a o jeho provedení. Tyto informace poskytnuté příjemci služby obsahují odůvodnění, dostupné možnosti nápravy a popis územní působnosti příkazu v souladu s odstavcem 2.

6.   Podmínkami a požadavky stanovenými v tomto článku není dotčeno vnitrostátní občanské a trestní právo procesní.

Článek 10

Příkazy k poskytnutí informací

1.   Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb po obdržení příkazu k poskytnutí určitých informací o jednom či více konkrétních jednotlivých příjemcích služby, který vydaly příslušné vnitrostátní justiční nebo správní orgány na základě platného práva Unie nebo vnitrostátního práva, které je v souladu s právem Unie, bez zbytečného odkladu informují orgán, který příkaz vydal, nebo kterýkoliv jiný orgán uvedený v příkazu o jeho obdržení a o jeho provedení, přičemž upřesní, zda a kdy byl příkaz proveden.

2.   Členské státy zajistí, aby v případě, že je příkaz uvedený v odstavci 1 předán poskytovateli, splňoval alespoň tyto podmínky:

a)

uvedený příkaz obsahuje tyto prvky:

i)

odkaz na právní základ příkazu v právu Unie nebo ve vnitrostátním právu;

ii)

informace označující orgán, který příkaz vydal;

iii)

jasné informace umožňující poskytovateli zprostředkovatelských služeb identifikovat konkrétního příjemce nebo konkrétní příjemce, o nichž jsou informace požadovány, například jedno nebo více jmen účtu nebo jedinečné identifikátory;

iv)

odůvodnění s vysvětlením, k jakému účelu jsou informace požadovány a proč je požadavek na poskytnutí informací nezbytný a přiměřený k určení toho, zda příjemci zprostředkovatelských služeb dodržují platné právo Unie nebo vnitrostátní právo, které je v souladu s právem Unie, ledaže takové odůvodnění nelze poskytnout z důvodů souvisejících s prevencí, vyšetřováním, odhalováním a stíháním trestných činů;

v)

informace o mechanismech pro zjednávání nápravy, jež mají k dispozici dotčený poskytovatel a příjemci služby;

vi)

v relevantních případech informace o tom, který orgán má obdržet informace o provedení příkazu;

b)

uvedený příkaz vyžaduje pouze to, aby poskytovatel poskytl informace, které byly získány pro účely poskytování služby a které má ve své moci;

c)

uvedený příkaz je předán v jednom z jazyků uvedených poskytovatelem zprostředkovatelských služeb podle čl. 11 odst. 3 nebo v jiném úředním jazyce členských států, na němž se dohodl orgán vydávající příkaz a poskytovatel, a je zaslán na elektronické kontaktní místo určené tímto poskytovatelem v souladu s článkem 11; není-li příkaz vypracován v jazyce uvedeném poskytovatelem zprostředkovatelských služeb nebo v jiném vzájemně dohodnutém jazyce, může být předán v jazyce orgánu, jenž příkaz vydal, je-li k němu připojen překlad přinejmenším prvků uvedených v písmenech a) a b) tohoto odstavce do tohoto uvedeného či vzájemně dohodnutého jazyka.

3.   Orgán, který příkaz vydal, nebo případně orgán uvedený v příkazu, jej předá společně s veškerými informacemi o provedení uvedeného příkazu, které obdržel od poskytovatele zprostředkovatelských služeb, koordinátorovi digitálních služeb z členského státu vydávajícího orgánu.

4.   Po obdržení příkazu od justičního nebo správního orgánu koordinátor digitálních služeb dotčeného členského státu předá bez zbytečného odkladu kopii příkazů uvedených v odstavci 1 všem ostatním koordinátorům digitálních služeb prostřednictvím systému zřízeného v souladu s článkem 85.

5.   Nejpozději k okamžiku provedení příkazu, nebo k okamžiku, jejž ve svém příkazu případně uvedl vydávající orgán, poskytovatelé zprostředkovatelských služeb informují dotčeného příjemce služby o obdrženém příkazu a o jeho provedení. Tyto informace poskytnuté příjemci služby obsahují odůvodnění a dostupné možnosti nápravy v souladu s odstavcem 2.

6.   Podmínkami a požadavky stanovenými v tomto článku není dotčeno vnitrostátní občanské a trestní právo procesní.

KAPITOLA III

POVINNOSTI NÁLEŽITÉ PÉČE PRO TRANSPARENTNÍ A BEZPEČNÉ ONLINE PROSTŘEDÍ

ODDÍL 1

Ustanovení vztahující se na všechny poskytovatele zprostředkovatelských služeb

Článek 13

Právní zástupci

1.   Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb, kteří nemají v Unii provozovnu, ale nabízejí v Unii služby, ustanoví písemně určitou právnickou nebo fyzickou osobu, aby jednala jako jejich právní zástupce v jednom z členských států, v nichž poskytovatel nabízí své služby.

2.   Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb pověří své právní zástupce, aby se na ně vedle poskytovatele nebo místo něho mohly obracet příslušné orgány členských států, Komise a sbor ve všech záležitostech, které jsou nezbytné pro doručení, plnění a vymáhání rozhodnutí přijatých v souvislosti s tímto nařízením. Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb poskytnou svému právnímu zástupci potřebné pravomoci a dostatečné prostředky, aby zaručili účinnou a včasnou spolupráci s příslušnými orgány členských států, Komisí a sborem a vyhověli takovým rozhodnutím.

3.   Ustanoveného právního zástupce lze činit odpovědným za neplnění povinností vyplývajících z tohoto nařízení, aniž je tím dotčena odpovědnost poskytovatele zprostředkovatelských služeb a právní řízení, která by proti němu mohla být zahájena.

4.   Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb sdělí jméno, poštovní adresu, e-mailovou adresu a telefonní číslo svého právního zástupce koordinátorovi digitálních služeb v členském státě, ve kterém má tento právní zástupce bydliště nebo je usazen. Zajistí, aby tyto informace byly veřejně dostupné, snadno přístupné a přesné a aby byly průběžně aktualizovány.

5.   Ustanovení právního zástupce v Unii podle odstavce 1 nepředstavuje usazení v Unii.

Článek 16

Mechanismy oznamování a přijímání opatření

1.   Poskytovatelé hostingových služeb zavedou mechanismy, které osobám a subjektům umožňují oznamovat těmto poskytovatelům výskyt konkrétních informací v rámci jejich služby, které dotyčná osoba nebo subjekt považují za nezákonný obsah. Tyto mechanismy musí být snadno dostupné a uživatelsky přívětivé a musí umožňovat podávání oznámení elektronickými prostředky.

2.   Mechanismy uvedené v odstavci 1 musí usnadňovat podávání dostatečně přesných a náležitě odůvodněných oznámení. Za tímto účelem přijmou poskytovatelé hostingových služeb nezbytná opatření, aby umožnili a usnadnili podávání oznámení obsahujících všechny tyto prvky:

a)

dostatečně podložené vysvětlení důvodů, proč daná osoba či subjekt tvrdí, že dotčené informace představují nezákonný obsah;

b)

jednoznačný údaj o přesném elektronickém umístění těchto informací, například přesnou jednotnou adresu URL nebo adresy URL, a v případě potřeby dodatečné informace umožňující identifikovat nezákonný obsah v závislosti na typu obsahu a konkrétním typu hostingové služby;

c)

jméno osoby nebo název subjektu podávajících oznámení a jejich e-mailovou adresu, kromě případu informací, o nichž se usuzuje, že představují jeden z trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 směrnice 2011/93/EU;

d)

prohlášení potvrzující, že se osoba nebo subjekt podávající oznámení v dobré víře domnívají, že informace a tvrzení obsažené v oznámení jsou přesné a úplné.

3.   Má se za to, že oznámení uvedená v tomto článku vedou ke zjištění dotčené informace či dozvědění se o ní pro účely článku 6, pokud pečlivému poskytovateli hostingových služeb umožňují odhalit nezákonnost dotyčné činnosti či informace bez podrobného právního přezkumu.

4.   Pokud oznámení obsahuje elektronické kontaktní informace osoby nebo subjektu podávajících oznámení, zašle jim poskytovatel hostingových služeb bez zbytečného odkladu potvrzení o obdržení oznámení.

5.   Poskytovatel bez zbytečného odkladu též uvědomí osobu či subjekt podávající oznámení o svém rozhodnutí s ohledem na informace, jichž se oznámení týká, a poskytne jim informace o dostupných možnostech nápravy v souvislosti s tímto rozhodnutím.

6.   Poskytovatelé hostingových služeb vyřizují veškerá oznámení, která obdrží na základě mechanismů uvedených v odstavci 1, a přijímají rozhodnutí s ohledem na informace, jichž se oznámení týkají, včas, nesvévolně, objektivně a s náležitou péčí. Pokud při tomto vyřizování nebo rozhodování používají automatizované postupy, uvedou informace o jejich použití v potvrzení podle odstavce 5.

Článek 18

Oznámení podezření na trestné činy

1.   Pokud se poskytovatel hostingových služeb dozví informace vedoucí k podezření, že došlo, dochází nebo pravděpodobně dojde k trestnému činu ohrožujícímu život či bezpečnost osoby či osob, neprodleně o svém podezření informuje donucovací nebo justiční orgány dotčeného členského státu či členských států a poskytne veškeré dostupné relevantní informace.

2.   Nemůže-li poskytovatel hostingových služeb s přiměřenou jistotou dotčený členský stát určit, informuje donucovací orgány členského státu, v němž je usazen nebo v němž má bydliště či je usazen jeho právní zástupce, či vyrozumí Europol, nebo obojí.

Pro účely tohoto článku je dotčeným členským státem členský stát, v němž podle podezření došlo, dochází, nebo pravděpodobně dojde k trestnému činu, nebo členský stát, v němž má bydliště či se nachází podezřelý pachatel, nebo členský stát, v němž má bydliště či se nachází oběť údajného trestného činu.

Oddíl 3

Další ustanovení vztahující se na poskytovatele online platforem

Článek 21

Mimosoudní řešení sporů

1.   Příjemci služby, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení, jimž jsou určena rozhodnutí uvedená v čl. 20 odst. 1, mohou zvolit kterýkoli ze subjektů pro mimosoudní řešení sporů, který byl certifikován v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, aby urovnal spory týkající se těchto rozhodnutí včetně stížností, jež nebyly vyřešeny prostřednictvím interního systému pro vyřizování stížností zmíněného v uvedeném článku.

Poskytovatelé online platforem zajistí, aby informace o možnosti příjemců služby mít přístup k mimosoudnímu řešení sporů, jak je uvedeno v prvním pododstavci, byly snadno přístupné na jejich online rozhraní a byly jasné a uživatelsky vstřícné.

Prvním pododstavcem není dotčeno právo dotčeného příjemce služby zahájit v kterékoli fázi řízení, kterými napadne tato rozhodnutí poskytovatelů online platforem u soudu v souladu s rozhodným právem.

2.   Obě strany v dobré víře spolupracují s vybraným certifikovaným subjektem pro mimosoudní řešení sporů za účelem urovnání sporu.

Poskytovatelé online platforem mohou odmítnout spolupráci s tímto orgánem pro mimosoudní řešení sporů, pokud již byl urovnán spor týkající se stejných informací a stejných důvodů údajné nezákonnosti obsahu nebo jeho neslučitelnosti se smluvními podmínkami.

Certifikovaný subjekt pro mimosoudní řešení sporů nemá pravomoc uložit stranám závazné řešení sporu.

3.   Koordinátor digitálních služeb členského státu, v němž je subjekt pro mimosoudní řešení sporů usazen, tento subjekt certifikuje na dobu nejvýše pěti let s možností prodloužení na jeho žádost, pokud subjekt prokáže, že splňuje všechny níže uvedené podmínky:

a)

je nestranný a nezávislý, a to i finančně, na poskytovatelích online platforem i na příjemcích dané služby poskytované poskytovateli online platforem, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení;

b)

má potřebné odborné znalosti, pokud jde o problematiku jedné či více oblastí nezákonného obsahu nebo pokud jde o uplatňování a vymáhání smluvních podmínek jednoho či více typů online platforem, jež subjektu umožňují účinně přispět k řešení sporu;

c)

jeho členové jsou odměňováni způsobem, který není spojen s výsledkem řízení;

d)

umožňuje snadný přístup k mimosoudnímu řešení sporů prostřednictvím elektronických komunikačních technologií a umožňuje zahájit řešení sporu a podat požadované podpůrné dokumenty online;

e)

je schopen vyřešit spor rychlým, účinným a nákladově efektivním způsobem a alespoň v jednom z úředních jazyků orgánů Unie;

f)

mimosoudní řešení sporu probíhá v souladu s jasným a spravedlivým jednacím řádem, který je snadno a veřejně přístupný a který je v souladu s použitelným právem, včetně požadavků tohoto článku.

Koordinátor digitálních služeb v relevantních případech v osvědčení upřesní:

a)

konkrétní problematiku, jež je předmětem odborných znalostí subjektu, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. b), a

b)

úřední jazyk nebo jazyky orgánů Unie, v nichž je subjekt schopen řešit spory, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. e).

4.   Certifikované subjekty pro mimosoudní urovnávání sporů každoročně podávají zprávu koordinátorovi digitálních služeb, který je certifikoval, o svém fungování, ve které uvedou přinejmenším počet sporů, které jim byly předloženy, informace o výsledcích těchto sporů, průměrnou dobu potřebnou k vyřešení sporu a zjištěné nedostatky či potíže. Na žádost koordinátora digitálních služeb poskytnou další informace.

Koordinátoři digitálních služeb každé dva roky vypracují zprávu o fungování subjektů pro mimosoudní urovnávání sporů, které certifikovali. Tato zpráva zejména:

a)

uvede počet sporů, které každý certifikovaný subjekt pro mimosoudní urovnávání sporů každoročně obdržel;

b)

uvede výsledky řízení u těchto subjektů a průměrnou dobu potřebnou k vyřešení sporu;

c)

uvede a vysvětlí zjištěné systémové nebo odvětvové nedostatky či potíže v souvislosti s fungováním těchto subjektů;

d)

uvede osvědčené postupy týkající se uvedeného fungování;

e)

uvede doporučení, jak případně zlepšit uvedené fungování.

Certifikované subjekty pro mimosoudní řešení sporů svá rozhodnutí dotčeným stranám poskytnou v přiměřené lhůtě, nejpozději však 90 kalendářních dnů po dni obdržení stížnosti. V případě velmi komplikovaných sporů může certifikovaný subjekt pro mimosoudní urovnávání sporů dle vlastního uvážení lhůtu 90 kalendářních dnů prodloužit o dodatečnou dobu nepřesahující 90 dnů, avšak nejvýše na celkovou dobu 180 dnů.

5.   Pokud subjekt pro mimosoudní řešení sporů rozhodne spor ve prospěch příjemce služby, včetně osoby nebo subjektu, které podaly oznámení, uhradí poskytovatel online platformy veškeré poplatky účtované subjektem pro mimosoudní řešení sporů a nahradí uvedenému příjemci, včetně osoby nebo subjektu, veškeré jiné přiměřené výdaje, které v souvislosti s řešením sporu zaplatil. Pokud subjekt pro mimosoudní řešení sporů rozhodne spor ve prospěch poskytovatele online platformy, nemusí příjemce služby, včetně osoby nebo subjektu, hradit žádné poplatky nebo jiné výdaje, jež poskytovatel online platformy v souvislosti s řešením sporu zaplatil nebo má zaplatit, ledaže subjekt pro mimosoudní řešení sporů zjistí, že uvedený příjemce jednal prokazatelně ve zlém úmyslu.

Poplatky, které subjekt pro mimosoudní řešení sporů účtuje poskytovatelům online platforem za vyřešení sporu, musí být přiměřené a v žádném případě nesmějí překročit náklady mu vzniklé. Pro příjemce služby musí být řešení sporu bezplatné nebo za nominální poplatek.

Certifikované subjekty pro mimosoudní řešení sporů informují dotčeného příjemce služby, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení, a poskytovatele online platformy o poplatcích nebo mechanismech používaných ke stanovení poplatků předtím, než se zapojí do řešení sporu.

6.   Členské státy mohou zřídit subjekty pro mimosoudní řešení sporů pro účely odstavce 1 nebo podpořit činnost některých či všech subjektů pro mimosoudní řešení sporů, které certifikovaly v souladu s odstavcem 3.

Členské státy zajistí, aby žádná z činností, které uskuteční podle prvního pododstavce tohoto odstavce, neměla vliv na schopnost jejich koordinátorů digitálních služeb certifikovat dotčené subjekty v souladu s odstavcem 3.

7.   Koordinátor digitálních služeb, který subjekt pro mimosoudní řešení sporů certifikoval, tuto certifikaci odejme, pokud na základě šetření z vlastního podnětu nebo na základě informací obdržených od třetích stran zjistí, že tento subjekt již nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 3. Před odnětím certifikace poskytne koordinátor digitálních služeb tomuto subjektu možnost vyjádřit se ke zjištěním vyplývajícím z jeho šetření a k jeho úmyslu odejmout mu certifikaci.

8.   Koordinátoři digitálních služeb oznámí Komisi subjekty pro mimosoudní řešení sporů, které certifikovali podle odstavce 3, včetně případných specifikací podle druhého pododstavce zmíněného odstavce, jakož i subjekty pro mimosoudní řešení sporů, jimž certifikaci odňali. Komise zveřejní seznam těchto subjektů včetně případných specifikací na vyhrazených internetových stránkách, jež jsou snadno přístupné, a průběžně ho aktualizuje.

9.   Tímto článkem není dotčena směrnice 2013/11/EU a postupy a subjekty alternativního řešení sporů, jež mají na základě uvedené směrnice spotřebitelé k dispozici.

Článek 28

Ochrana nezletilých osob na internetu

1.   Poskytovatelé online platforem přístupných nezletilým osobám zavedou vhodná a přiměřená opatření, kterými zajistí vysokou míru soukromí, bezpečnosti a ochrany nezletilých osob v rámci svých služeb.

2.   Poskytovatelé online platforem nesmějí na svém rozhraní prezentovat reklamy založené na profilování ve smyslu čl. 4 bodu 4 nařízení (EU) 2016/679 za použití osobních údajů příjemce služby, pokud si jsou s přiměřenou jistotou vědomi toho, že příjemcem služby je nezletilá osoba.

3.   Dodržování povinností uvedených v tomto článku nezavazuje poskytovatele online platforem k tomu, aby zpracovávali další osobní údaje s cílem posoudit, zda je příjemcem služby nezletilá osoba.

4.   Komise po konzultaci se sborem může vydat pokyny, které poskytovatelům online platforem pomohou při uplatňování odstavce 1.

Oddíl 4

Další ustanovení týkající se poskytovatelů online platforem umožňujících spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku

Článek 32

Právo na informace

1.   Pokud se poskytovatel online platformy umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku dozví, bez ohledu na použité prostředky, že obchodník nabízel prostřednictvím svých služeb spotřebitelům v Unii nezákonný výrobek nebo službu, informuje, pokud má jejich kontaktní údaje, spotřebitele, kteří si nezákonný výrobek nebo službu prostřednictvím jeho služeb koupili, o:

a)

skutečnosti, že výrobek nebo služba jsou nezákonné;

b)

totožnosti obchodníka a

c)

jakýchkoli relevantních prostředcích nápravy.

Povinnost stanovená v prvním pododstavci se vztahuje pouze na nákup nezákonných výrobků nebo pořízení nezákonných služeb, k nimž došlo během posledních šesti měsíců předcházejících okamžiku, v němž se poskytovatel o nezákonnosti dozvěděl.

2.   Pokud poskytovatel online platformy umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku nemá v situaci uvedené v odstavci 1 kontaktní údaje všech dotčených spotřebitelů, zveřejní na svém online rozhraní snadno dostupné informace o nezákonném výrobku nebo službě, totožnosti obchodníka a jakýchkoli relevantních prostředcích nápravy.

Oddíl 5

Další povinnosti poskytovatelů velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů týkající se řízení systémových rizik

Článek 47

Kodexy chování týkající se přístupnosti

1.   Komise poskytuje podněty a pomoc k vypracování kodexů chování na úrovni Unie se zapojením poskytovatelů online platforem a dalších relevantních poskytovatelů služeb, organizací zastupujících příjemce služby a organizací občanské společnosti nebo příslušných orgánů s cílem podpořit plné a účinné rovnoprávné zapojení tím, že zlepší přístup ke službám online, které díky svému výchozímu konceptu nebo následné úpravě reagují na zvláštní potřeby osob se zdravotním postižením.

2.   Komise usiluje o to, aby kodexy chování sledovaly cíl zajistit, aby tyto služby byly přístupné v souladu s unijním a vnitrostátním právem, a maximalizovat tak jejich předvídatelné použití osobami se zdravotním postižením. Komise usiluje o zajištění toho, aby kodexy chování řešily alespoň:

a)

navrhování a úpravy služeb takovým způsobem, aby byly přístupné osobám se zdravotním postižením tím, že budou vnímatelné, ovladatelné, srozumitelné a stabilní;

b)

vysvětlení, jak služby splňují platné požadavky na přístupnost, a zpřístupnění těchto informací veřejnosti způsobem přístupným pro osoby se zdravotním postižením;

c)

zpřístupnění informací, formulářů a opatření poskytovaných podle tohoto nařízení takovým způsobem, aby byly snadno dohledatelné, snadno srozumitelné a přístupné pro osoby se zdravotním postižením.

3.   Komise vybídne k vypracování kodexů chování do 18. února 2025 a jejich uplatňování od 18. srpna 2025.

Článek 51

Pravomoci koordinátorů digitálních služeb

1.   Je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení, mají koordinátoři digitálních služeb následující vyšetřovací pravomoci s ohledem na jednání poskytovatelů zprostředkovatelských služeb spadajících do pravomoci jejich členského státu:

a)

pravomoc požadovat, aby tito poskytovatelé a jiné osoby jednající za účelem souvisejícím s jejich živností, podnikáním, řemeslem nebo povoláním, které si mohou být vědomy informací o údajném porušení tohoto nařízení, včetně organizací provádějících audity podle článku 37 a čl. 75 odst. 2, poskytli tyto informace bez zbytečného odkladu;

b)

pravomoc provádět kontroly nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě o nařízení kontrol v prostorách, které tito poskytovatelé či osoby využívají pro účely související s jejich živností, podnikáním, řemeslem nebo povoláním, nebo požádat jiné orgány veřejné moci o provedení těchto kontrol za účelem přezkoumání, zabavení, pořízení nebo získání kopií informací týkajících se údajného protiprávního jednání v jakékoli formě, bez ohledu na paměťové médium;

c)

pravomoc požádat kteréhokoli zaměstnance či zástupce těchto poskytovatelů nebo osob o podání vysvětlení k jakýmkoli informacím týkajícím se údajného protiprávního jednání a odpovědi s jejich souhlasem jakýmikoli technickými prostředky zaznamenat.

2.   Je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení, mají koordinátoři digitálních služeb tyto donucovací pravomoci vůči poskytovatelům zprostředkovatelských služeb spadajícím do pravomoci jejich členského státu:

a)

pravomoc přijímat závazky nabídnuté těmito poskytovateli ve vztahu k dodržování tohoto nařízení a učinit tyto závazky právně závaznými;

b)

pravomoc nařídit ukončení protiprávního jednání a ve vhodných případech uložit nápravná opatření, která jsou úměrná takovému protiprávnímu jednání a nezbytná k jeho účinnému ukončení, nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil;

c)

pravomoc uložit za nedodržení tohoto nařízení, a to i za nesplnění vyšetřovacích příkazů vydaných podle odstavce 1 tohoto článku, pokuty v souladu s článkem 52, nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil;

d)

pravomoc uložit podle článku 52 penále s cílem zajistit ukončení protiprávního jednání v souladu s příkazem vydaným podle písmene b) tohoto pododstavce nebo za nesplnění vyšetřovacích příkazů vydaných podle odstavce 1 tohoto článku, nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil;

e)

pravomoc přijímat předběžná opatření s cílem zabránit riziku závažné újmy, nebo požádat příslušný vnitrostátní justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil.

Co se týká prvního pododstavce písm. c) a d), mají koordinátoři digitálních služeb donucovací pravomoci stanovené v těchto ustanoveních rovněž vůči jiným osobám uvedeným v odstavci 1, pokud jde o neplnění příkazů, které jim byly vydány podle zmíněného odstavce. Tyto donucovací pravomoci uplatní až poté, co těmto jiným osobám včas poskytli veškeré relevantní informace o zmíněných příkazech, včetně příslušné lhůty, pokut nebo penále, jež lze uložit za jejich nedodržení, a možností nápravy.

3.   Je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení, mají koordinátoři digitálních služeb ve vztahu k poskytovatelům zprostředkovatelských služeb, kteří spadají do pravomoci jejich členského státu, poté co byly za účelem ukončení protiprávního jednání vyčerpány všechny ostatní pravomoci podle tohoto článku a toto protiprávní jednání nebylo napraveno nebo pokračuje a způsobuje závažnou újmu, jíž nelze zabránit výkonem jiných pravomocí dostupných podle práva Unie nebo vnitrostátního práva, rovněž pravomoc přijmout tato opatření:

a)

požadovat, aby řídící orgán dotyčných poskytovatelů bez zbytečného odkladu situaci přezkoumal a přijal a předložil akční plán obsahující nezbytná opatření k ukončení protiprávního jednání, zajistil provedení těchto opatření poskytovatelem a podal zprávu o přijatých opatřeních;

b)

pokud se koordinátor digitálních služeb domnívá, že poskytovatel zprostředkovatelských služeb nesplnil dostatečně požadavky uvedené v písmenu a), že protiprávní jednání nebylo napraveno a způsobuje závažnou újmu a že toto protiprávní jednání představuje trestný čin ohrožující život nebo bezpečnost osob, požádat příslušný justiční orgán jeho členského státu, aby nařídil dočasné omezení přístupu příjemců služby, s níž protiprávní jednání souvisí, nebo, pouze není-li toto technicky možné, omezení přístupu k online rozhraní poskytovatele zprostředkovatelských služeb, na němž k protiprávnímu jednání dochází.

Vyjma případu, kdy jedná na žádost Komise podle článku 82, vyzve koordinátor digitálních služeb před podáním žádosti uvedené v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce zúčastněné strany k podání písemných připomínek ve lhůtě, která nesmí být kratší než dva týdny, popíše opatření, která hodlá požadovat, a uvede zamýšleného adresáta nebo adresáty těchto opatření. Poskytovatel zprostředkovatelských služeb, zamýšlený adresát nebo adresáti a jakákoli jiná třetí strana, která prokáže oprávněný zájem, se mohou zúčastnit řízení u příslušného justičního orgánu. Nařízená opatření musí být úměrná povaze, závažnosti, opakování a době trvání protiprávního jednání a nesmějí nepatřičně omezovat přístup příjemců dotčené služby k legálním informacím.

Omezení přístupu platí po dobu čtyř týdnů, přičemž příslušný justiční orgán může ve svém příkazu koordinátorovi digitálních služeb povolit prodloužení této lhůty o stejně dlouhé doby; justiční orgán stanoví maximální počet těchto prodloužení lhůty. Koordinátor digitálních služeb prodlouží lhůtu pouze tehdy, pokud se s přihlédnutím k právům a zájmům všech stran, kterých se toto omezení týká, a všem relevantním okolnostem, včetně informací, které mu případně poskytnou poskytovatel zprostředkovatelských služeb, adresát nebo adresáti opatření a jakákoli jiná třetí strana, která prokázala oprávněný zájem, domnívá, že jsou splněny obě tyto podmínky:

a)

poskytovatel zprostředkovatelských služeb nepřijal potřebná opatření k ukončení protiprávního jednání;

b)

dočasné omezení neomezuje nepatřičně přístup příjemců služby k legálním informacím s ohledem na počet dotčených příjemců na případnou existenci adekvátních a snadno dostupných alternativ.

Pokud se koordinátor digitálních služeb domnívá, že podmínky stanovené v třetím pododstavci písm. a) a b) jsou splněny, ale lhůtu podle třetího pododstavce nemůže dále prodloužit, podá příslušnému justičnímu orgánu novou žádost podle prvního pododstavce písm. b).

4.   Pravomocemi uvedenými v odstavcích 1, 2 a 3 není dotčen oddíl 3.

5.   Opatření přijatá koordinátory digitálních služeb při výkonu jejich pravomocí uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 musí být účinná, odrazující a přiměřená, zejména s ohledem na povahu, závažnost, opakování a dobu trvání protiprávního jednání či údajného protiprávního jednání, jehož se tato opatření týkají, jakož i s ohledem na případné ekonomické, technické a provozní možnosti dotčeného poskytovatele zprostředkovatelských služeb.

6.   Členské státy stanoví konkrétní pravidla a postupy pro výkon pravomocí podle odstavců 1, 2 a 3 a zajistí, aby jakýkoli výkon těchto pravomocí podléhal náležitým zárukám stanoveným v použitelném vnitrostátním právu v souladu s Listinou a obecnými zásadami práva Unie. Tato opatření musí být zejména přijímána výlučně v souladu s právem na respektování soukromého života a právem na obhajobu, včetně práva být slyšen a na přístup ke spisu, a s výhradou práva všech dotčených stran na účinnou právní ochranu.

Článek 66

Zahájení řízení Komisí a spolupráce při vyšetřování

1.   Komise může zahájit řízení za účelem případného přijetí rozhodnutí podle článků 73 a 74 ve vztahu k relevantnímu chování poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, jejž Komise podezřívá z porušení některého z ustanovení tohoto nařízení.

2.   Pokud se Komise rozhodne zahájit řízení podle odstavce 1 tohoto článku, oznámí to všem koordinátorům digitálních služeb a sboru prostřednictvím systému pro sdílení informací uvedeného v článku 85, jakož i dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače.

Koordinátoři digitálních služeb předají poté, co byli informováni o zahájení řízení, bez zbytečného odkladu Komisi veškeré informace, které mají o dotčeném protiprávním jednání k dispozici.

Zahájení řízení podle odstavce 1 tohoto článku Komisí zbaví koordinátora digitálních služeb nebo případně jakýkoli příslušný orgán jeho pravomoci, pokud jde o dohled a vymáhání, jež jsou stanoveny v tomto nařízení podle čl. 56 odst. 4.

3.   Při výkonu svých vyšetřovacích pravomocí podle tohoto nařízení může Komise požádat o individuální nebo společnou podporu kteréhokoli koordinátora digitálních služeb dotčeného údajným protiprávním jednáním, včetně koordinátora digitálních služeb v zemi usazení. Koordinátoři digitálních služeb, kteří takovou žádost obdrží, a jakýkoli jiný příslušný orgán v případě, že jej koordinátor digitálních služeb zapojí, loajálně a včas spolupracují s Komisí a jsou oprávněni vykonávat své vyšetřovací pravomoci uvedené v čl. 51 odst. 1 ve vztahu k dotčené velmi velké online platformě nebo velmi velkému internetovému vyhledávači, pokud jde o informace, osoby a prostory nacházející se na území jejich členského státu a v souladu s danou žádostí.

4.   Komise poskytne koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení a sboru veškeré relevantní informace o výkonu pravomocí podle článků 67 až 72 a svá předběžná zjištění uvedená v čl. 79 odst. 1. Sbor poskytne Komisi svá stanoviska k daným předběžným zjištěním ve lhůtě stanovené podle čl. 79 odst. 2. Komise je ve svém rozhodnutí co nejvíce zohlední.


whereas
keyboard_arrow_down