keyboard_tab Digital Service Act 2022/2065 CS

1.   Příjemci služby, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení, jimž jsou určena rozhodnutí uvedená v čl. 20 odst. 1, mohou zvolit kterýkoli ze subjektů pro mimosoudní řešení sporů, který byl certifikován v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, aby urovnal spory týkající se těchto rozhodnutí včetně stížností, jež nebyly vyřešeny prostřednictvím interního systému pro vyřizování stížností zmíněného v uvedeném článku.

Poskytovatelé online platforem zajistí, aby informace o možnosti příjemců služby mít přístup k mimosoudnímu řešení sporů, jak je uvedeno v prvním pododstavci, byly snadno přístupné na jejich online rozhraní a byly jasné a uživatelsky vstřícné.

Prvním pododstavcem není dotčeno právo dotčeného příjemce služby zahájit v kterékoli fázi řízení, kterými napadne tato rozhodnutí poskytovatelů online platforem u soudu v souladu s rozhodným právem.

2.   Obě strany v dobré víře spolupracují s vybraným certifikovaným subjektem pro mimosoudní řešení sporů za účelem urovnání sporu.

Poskytovatelé online platforem mohou odmítnout spolupráci s tímto orgánem pro mimosoudní řešení sporů, pokud již byl urovnán spor týkající se stejných informací a stejných důvodů údajné nezákonnosti obsahu nebo jeho neslučitelnosti se smluvními podmínkami.

Certifikovaný subjekt pro mimosoudní řešení sporů nemá pravomoc uložit stranám závazné řešení sporu.

3.   Koordinátor digitálních služeb členského státu, v němž je subjekt pro mimosoudní řešení sporů usazen, tento subjekt certifikuje na dobu nejvýše pěti let s možností prodloužení na jeho žádost, pokud subjekt prokáže, že splňuje všechny níže uvedené podmínky:

a)	je nestranný a nezávislý, a to i finančně, na poskytovatelích online platforem i na příjemcích dané služby poskytované poskytovateli online platforem, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení;

b)	má potřebné odborné znalosti, pokud jde o problematiku jedné či více oblastí nezákonného obsahu nebo pokud jde o uplatňování a vymáhání smluvních podmínek jednoho či více typů online platforem, jež subjektu umožňují účinně přispět k řešení sporu;

c)	jeho členové jsou odměňováni způsobem, který není spojen s výsledkem řízení;

d)	umožňuje snadný přístup k mimosoudnímu řešení sporů prostřednictvím elektronických komunikačních technologií a umožňuje zahájit řešení sporu a podat požadované podpůrné dokumenty online;

e)	je schopen vyřešit spor rychlým, účinným a nákladově efektivním způsobem a alespoň v jednom z úředních jazyků orgánů Unie;

f)	mimosoudní řešení sporu probíhá v souladu s jasným a spravedlivým jednacím řádem, který je snadno a veřejně přístupný a který je v souladu s použitelným právem, včetně požadavků tohoto článku.

Koordinátor digitálních služeb v relevantních případech v osvědčení upřesní:

a)	konkrétní problematiku, jež je předmětem odborných znalostí subjektu, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. b), a

b)	úřední jazyk nebo jazyky orgánů Unie, v nichž je subjekt schopen řešit spory, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. e).

4.   Certifikované subjekty pro mimosoudní urovnávání sporů každoročně podávají zprávu koordinátorovi digitálních služeb, který je certifikoval, o svém fungování, ve které uvedou přinejmenším počet sporů, které jim byly předloženy, informace o výsledcích těchto sporů, průměrnou dobu potřebnou k vyřešení sporu a zjištěné nedostatky či potíže. Na žádost koordinátora digitálních služeb poskytnou další informace.

Koordinátoři digitálních služeb každé dva roky vypracují zprávu o fungování subjektů pro mimosoudní urovnávání sporů, které certifikovali. Tato zpráva zejména:

a)	uvede počet sporů, které každý certifikovaný subjekt pro mimosoudní urovnávání sporů každoročně obdržel;

b)	uvede výsledky řízení u těchto subjektů a průměrnou dobu potřebnou k vyřešení sporu;

c)	uvede a vysvětlí zjištěné systémové nebo odvětvové nedostatky či potíže v souvislosti s fungováním těchto subjektů;

d)	uvede osvědčené postupy týkající se uvedeného fungování;

e)	uvede doporučení, jak případně zlepšit uvedené fungování.

Certifikované subjekty pro mimosoudní řešení sporů svá rozhodnutí dotčeným stranám poskytnou v přiměřené lhůtě, nejpozději však 90 kalendářních dnů po dni obdržení stížnosti. V případě velmi komplikovaných sporů může certifikovaný subjekt pro mimosoudní urovnávání sporů dle vlastního uvážení lhůtu 90 kalendářních dnů prodloužit o dodatečnou dobu nepřesahující 90 dnů, avšak nejvýše na celkovou dobu 180 dnů.

5.   Pokud subjekt pro mimosoudní řešení sporů rozhodne spor ve prospěch příjemce služby, včetně osoby nebo subjektu, které podaly oznámení, uhradí poskytovatel online platformy veškeré poplatky účtované subjektem pro mimosoudní řešení sporů a nahradí uvedenému příjemci, včetně osoby nebo subjektu, veškeré jiné přiměřené výdaje, které v souvislosti s řešením sporu zaplatil. Pokud subjekt pro mimosoudní řešení sporů rozhodne spor ve prospěch poskytovatele online platformy, nemusí příjemce služby, včetně osoby nebo subjektu, hradit žádné poplatky nebo jiné výdaje, jež poskytovatel online platformy v souvislosti s řešením sporu zaplatil nebo má zaplatit, ledaže subjekt pro mimosoudní řešení sporů zjistí, že uvedený příjemce jednal prokazatelně ve zlém úmyslu.

Poplatky, které subjekt pro mimosoudní řešení sporů účtuje poskytovatelům online platforem za vyřešení sporu, musí být přiměřené a v žádném případě nesmějí překročit náklady mu vzniklé. Pro příjemce služby musí být řešení sporu bezplatné nebo za nominální poplatek.

Certifikované subjekty pro mimosoudní řešení sporů informují dotčeného příjemce služby, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení, a poskytovatele online platformy o poplatcích nebo mechanismech používaných ke stanovení poplatků předtím, než se zapojí do řešení sporu.

6.   Členské státy mohou zřídit subjekty pro mimosoudní řešení sporů pro účely odstavce 1 nebo podpořit činnost některých či všech subjektů pro mimosoudní řešení sporů, které certifikovaly v souladu s odstavcem 3.

Členské státy zajistí, aby žádná z činností, které uskuteční podle prvního pododstavce tohoto odstavce, neměla vliv na schopnost jejich koordinátorů digitálních služeb certifikovat dotčené subjekty v souladu s odstavcem 3.

7.   Koordinátor digitálních služeb, který subjekt pro mimosoudní řešení sporů certifikoval, tuto certifikaci odejme, pokud na základě šetření z vlastního podnětu nebo na základě informací obdržených od třetích stran zjistí, že tento subjekt již nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 3. Před odnětím certifikace poskytne koordinátor digitálních služeb tomuto subjektu možnost vyjádřit se ke zjištěním vyplývajícím z jeho šetření a k jeho úmyslu odejmout mu certifikaci.

8.   Koordinátoři digitálních služeb oznámí Komisi subjekty pro mimosoudní řešení sporů, které certifikovali podle odstavce 3, včetně případných specifikací podle druhého pododstavce zmíněného odstavce, jakož i subjekty pro mimosoudní řešení sporů, jimž certifikaci odňali. Komise zveřejní seznam těchto subjektů včetně případných specifikací na vyhrazených internetových stránkách, jež jsou snadno přístupné, a průběžně ho aktualizuje.

9.   Tímto článkem není dotčena směrnice 2013/11/EU a postupy a subjekty alternativního řešení sporů, jež mají na základě uvedené směrnice spotřebitelé k dispozici.

1.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů se nejméně jednou ročně na vlastní náklady podrobí nezávislým auditům za účelem posouzení dodržování:

a)	povinností stanovených v kapitole III;

b)	veškerých závazků přijatých na základě kodexů chování uvedených v článcích 45 a 46 a krizových protokolů uvedených v článku 48.

2.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů spolupracují s organizacemi provádějícími audity podle tohoto článku a poskytují jim pomoc nezbytnou k tomu, aby mohly tyto audity provádět účinně, efektivně a včas, mimo jiné tak, že jim umožní přístup ke všem relevantním údajům a prostorám a zodpovídají písemné i ústní otázky. Nesmějí bránit provádění auditu ani je nepřiměřeně ovlivňovat nebo oslabovat.

Informacím získaným v souvislosti s audity od poskytovatelů velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů a třetích stran tyto audity zajistí odpovídající úroveň důvěrnosti a profesního tajemství, a to i po ukončení auditů. Splnění tohoto požadavku však nesmí nepříznivě ovlivnit provádění auditů ani jiných ustanovení tohoto nařízení, zejména ustanovení o transparentnosti, dohledu a vymáhání. Je-li to nezbytné pro účely podávání zpráv o transparentnosti podle čl. 42 odst. 4, přiloží se ke zprávě o auditu a zprávě o provádění auditu podle odstavců 4 a 6 tohoto článku verze, které neobsahují žádné informace, jež by mohly být důvodně považovány za důvěrné.

3.   Audity podle odstavce 1 provádějí organizace, které:

a)

jsou nezávislé na dotčeném poskytovateli velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů a na jakékoli právnické osobě, která je s ním propojená, a nejsou s nimi ve střetu zájmů; zejména: i) v období dvanácti měsíců před zahájením auditu neposkytly dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače ani jakékoli právnické osobě, která je s ním propojená, žádné neauditorské služby týkající se auditovaných záležitostí a zavázaly se, že takové služby neposkytnou ani během dvanácti měsíců následujících po dokončení auditu; ii) neposkytují již dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače ani jakékoli právnické osobě, která je s ním propojená, auditorské služby podle tohoto článku po dobu delší než deset po sobě následujících let; iii) neprovádějí audit za poplatky, které jsou závislé na výsledku auditu;

b)	mají prokázané odborné znalosti v oblasti řízení rizik, technickou způsobilost a kapacity;

c)	mají prokázanou objektivitu a profesní etiku, jež vychází zejména z dodržování profesních kodexů nebo vhodných norem.

4.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů zajistí, aby organizace, které audity provádějí, vyhotovily pro každý audit zprávu o auditu. Uvedená zpráva musí být odůvodněna a vyhotovena písemně a musí obsahovat alespoň:

a)	název, adresu a kontaktní místo poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, kterého se audit týká, a kontrolované období;

b)	název a adresu organizace nebo organizací provádějících audit;

c)	prohlášení o zájmech;

d)	popis konkrétních kontrolovaných prvků a použité metodiky;

e)	popis a shrnutí hlavních zjištění vyplývajících z auditu;

f)	seznam třetích stran, které byly v rámci auditu konzultovány;

g)	výrok auditora ohledně toho, zda poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, kterého se audit týká, plnil povinnosti a závazky uvedené v odstavci 1, a to kladný, kladný s připomínkami, nebo záporný;

h)	není-li výrok auditora kladný, operativní doporučení týkající se konkrétních opatření k dosažení souladu a doporučený časový rámec k dosažení souladu.

5.   Pokud nebyla organizace provádějící audit schopna provést audit určitých konkrétních prvků nebo vydat na základě svých šetření výrok auditora, zahrne zpráva o auditu vysvětlení okolností a důvodů, proč zmíněné prvky nemohly být předmětem auditu.

6.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů, kteří obdrží zprávu o auditu, jež není kladná, náležitě zohlední jim určená operativní doporučení za účelem přijetí potřebných opatření k jejich provedení. Do jednoho měsíce od obdržení těchto doporučení přijmou zprávu o provedení doporučení auditu, v níž tato opatření uvedou. Pokud operativní doporučení neprovedou, zdůvodní ve zprávě o provedení doporučení auditu, proč tak neučinili, a uvedou veškerá alternativní opatření, která přijali k nápravě zjištěných případů nesouladu.

7.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 87, kterými doplní toto nařízení stanovením pravidel nezbytných pro provádění auditů podle tohoto článku, zejména pokud jde o nezbytná pravidla týkající se procesních kroků, metodik auditů a šablon pro podávání zpráv o auditech prováděných podle tohoto článku. Tyto akty v přenesené pravomoci zohledňují dobrovolné auditorské standardy uvedené v čl. 44 odst. 1 písm. e).

1.   Pravomoci svěřené Komisi v článcích 74 a 76 podléhají promlčecí lhůtě pěti let.

2.   Promlčecí lhůta začíná běžet dnem, kdy došlo k protiprávnímu jednání. V případě trvajícího nebo opakovaného protiprávního jednání však začíná běžet dnem, kdy bylo toto jednání ukončeno.

3.   Každé opatření přijaté Komisí nebo koordinátorem digitálních služeb za účelem šetření nebo řízení s ohledem na protiprávní jednání přerušuje promlčecí lhůtu pro uložení pokuty nebo penále. Mezi opatření, kterými se promlčecí lhůta přerušuje, patří zejména:

a)	žádosti o informace podané Komisí nebo koordinátorem digitálních služeb;

b)

kontrola;

c)	zahájení řízení Komisí podle čl. 66 odst. 1.

4.   Každým přerušením počíná promlčecí lhůta běžet znovu. Promlčecí lhůta pro uložení pokuty nebo penále však vyprší nejpozději dnem, kdy uplynula doba rovnající se dvojnásobku promlčecí lhůty, aniž by Komise uložila pokutu nebo penále. Uvedená lhůta se prodlužuje o dobu, po kterou promlčecí lhůta neběží podle odstavce 5.

5.   Promlčecí lhůta pro uložení pokuty nebo penále neběží po dobu, kdy je rozhodnutí Komise předmětem řízení u Soudního dvora Evropské unie.

1.   Pokud byly k ukončení porušování tohoto nařízení využity všechny pravomoci podle tohoto oddílu a protiprávní jednání přetrvává a způsobuje závažnou újmu, jíž nelze zabránit výkonem jiných pravomocí dostupných podle práva Unie nebo vnitrostátního práva, může Komise požádat koordinátora digitálních služeb v zemi usazení dotčeného poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, aby jednal podle čl. 51 odst. 3.

Před podáním této žádosti koordinátorovi digitálních služeb vyzve Komise zúčastněné strany k podání písemných připomínek ve lhůtě, která nesmí být kratší než 14 pracovních dní, popíše opatření, která hodlá požadovat, a určí zamýšleného adresáta nebo adresáty.

2.   Vyžaduje-li to soudržné uplatňování tohoto nařízení, může Komise z vlastního podnětu podat příslušnému justičnímu orgánu uvedenému v čl. 51 odst. 3 písemné připomínky. Se souhlasem dotyčného justičního orgánu může podat také ústní vyjádření.

Komise může výlučně pro účely přípravy svých vyjádření požádat příslušný justiční orgán členského státu, aby jí zaslal nebo zajistil zaslání všech dokumentů nezbytných pro posouzení případu.

3.   Pokud vnitrostátní soud rozhoduje o záležitosti, která je již předmětem rozhodnutí přijatého Komisí podle tohoto nařízení, nepřijme žádné rozhodnutí, které by bylo s uvedeným rozhodnutím Komise v rozporu. Vnitrostátní soudy se rovněž vyvarují rozhodnutí, která by byla v rozporu s rozhodnutím, jehož přijetí Komise zvažuje v řízení zahájeném podle tohoto nařízení. Za tímto účelem může vnitrostátní soud posoudit, zda je nezbytné, aby své řízení přerušil. Tím není dotčen článek 267 Smlouvy o fungování EU.