(24) Digitální obsah nebo digitální služby se často poskytují také v případech, kdy spotřebitel za ně neplatí, nýbrž poskytuje obchodníkovi osobní údaje.
Takové obchodní modely se již používají v různých formách na velké části trhu.
Ačkoli tato směrnice plně uznává, že ochrana osobních údajů je jedním ze základních práv a osobní údaje tudíž nemohou být považovány za komoditu, měla by zajistit, aby spotřebitelé měli v souvislosti s těmito obchodními modely právo na smluvní prostředky nápravy.
Tato směrnice by se proto měla vztahovat na smlouvy, na jejichž základě poskytovatel poskytuje nebo se zavazuje poskytovat digitální obsah nebo digitální službu spotřebiteli a spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout osobní údaje.
Osobní údaje by mělo být možné poskytnout obchodníkovi buď v okamžiku uzavření smlouvy, nebo později, například v okamžiku, kdy spotřebitel dává obchodníkovi souhlas s použitím osobních údajů, které by si spotřebitel mohl nahrát nebo vytvořit pomocí digitálního obsahu nebo digitální služby.
Právní předpisy Unie o ochraně osobních údajů stanovují úplný seznam právních důvodů pro zákonné zpracování osobních údajů.
Tato směrnice by se měla vztahovat na veškeré smlouvy, na jejichž základě spotřebitel poskytne nebo se zavazuje poskytnout obchodníkovi osobní údaje.
Tato směrnice by se měla použít například v případech, kdy spotřebitel založí účet na sociální síti a poskytne své jméno a adresu elektronické pošty, které jsou použity pro jiné účely než pro výlučné poskytování digitálního obsahu nebo digitální služby či jiné účely než splnění zákonných požadavků.
Měla by se rovněž použít na případy, kdy spotřebitel dává souhlas k tomu, aby obchodník zpracovával materiály představující osobní údaje, jako jsou fotografie nebo zprávy nahrané spotřebitelem, pro marketingové účely. Členské státy by nicméně měly mít možnost stanovit, zda jsou požadavky na uzavírání, existenci a platnost smlouvy splněny podle vnitrostátního práva.
- = -
(25) Pokud nejsou digitální obsah a digitální služby poskytovány za úplatu, neměla by se tato směrnice uplatňovat na situace, kdy obchodník shromažďuje osobní údaje výlučně za účelem poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb nebo výlučně za účelem plnění zákonných požadavků.
Mezi takové situace mohou patřit případy, kdy je podle platných předpisů nutná registrace spotřebitele za účelem zajištění bezpečnosti a identifikace.
Tato směrnice by se také neměla uplatňovat na situace, kdy obchodník pouze shromažďuje metadata, jako jsou informace týkající se zařízení spotřebitele nebo historii prohlížení, s výjimkou případů, kdy je tato situace podle vnitrostátního práva považována za smlouvu.
Také by se neměla uplatňovat na situace, kdy je spotřebitel vystaven reklamním sdělením výlučně za účelem získání přístupu k digitálnímu obsahu nebo digitálním službám, aniž by s obchodníkem uzavřel smlouvu. Členské státy by nicméně měly mít i nadále možnost rozšířit uplatňování této směrnice na tyto situace, případně takové situace, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti této směrnice, jinak upravovat.
- = -
(58) Členské státy by měly mít i nadále možnost upravovat vnitrostátní promlčecí lhůty.
Tyto promlčecí lhůty by ovšem neměly spotřebitelům bránit v uplatňování jejich práv po celou dobu, po kterou je obchodník odpovědný za nesoulad.
Ačkoli by tato směrnice tedy neměla harmonizovat počátek běhu vnitrostátních promlčecích lhůt, měla by nicméně zajistit, aby tyto lhůty spotřebitelům stejným způsobem nadále umožňovaly uplatnit prostředky nápravy v případě nesouladu, který se projeví přinejmenším během doby, po kterou je za nesoulad odpovědný obchodník.
- = -
(60) Aniž je dotčeno základní právo na ochranu soukromí, včetně důvěrnosti komunikace, a na ochranu osobních údajů spotřebitele, měl by spotřebitel spolupracovat s obchodníkem, aby obchodník mohl zjistit, zda příčina nesouladu spočívá v digitálním prostředí spotřebitele, přičemž použije technicky dostupné prostředky, které jsou pro spotřebitele co nejméně rušivé.
To lze provést například tak, že se obchodníkovi zasílají automaticky generovaná hlášení o incidentech nebo podrobnosti o internetovém připojení spotřebitele.
Pouze ve výjimečných a řádně odůvodněných případech, kdy po vyčerpání všech ostatních prostředků neexistuje žádný jiný způsob, lze vyžadovat, aby spotřebitel umožnil virtuální přístup ke svému digitálnímu prostředí.
Pokud však spotřebitel s obchodníkem nespolupracuje, přestože byl informován o důsledcích nespolupráce, je na spotřebiteli, aby prokázal nejen to, že digitální obsah nebo digitální služba nejsou v souladu, nýbrž také to, že digitální obsah nebo digitální služba nebyly v souladu v okamžiku poskytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby, stanoví-li smlouva jediný úkon poskytnutí nebo sled jednotlivých úkonů poskytování, nebo po dobu platnosti smlouvy, stanoví-li smlouva nepřetržité poskytování po určitou dobu.
- = -
(68) Pokud spotřebitel ukončí smlouvu, obchodník by měl vrátit částku zaplacenou spotřebitelem.
Je nicméně třeba nalézt rovnováhu mezi oprávněnými zájmy spotřebitelů a obchodníků, pokud jsou digitální obsah či digitální služba poskytovány po určitou dobu a pouze po část této doby byly v souladu se smlouvou.
Po ukončení smlouvy by tedy spotřebitel měl mít nárok pouze na poměrnou část zaplacené ceny, která odpovídá době, po kterou nebyly digitální obsah nebo digitální služba v souladu.
Po ukončení smlouvy by měl mít spotřebitel rovněž nárok na jakoukoli část ceny zaplacené předem na zbývající dobu platnosti smlouvy.
- = -