(7) K zajištění jednotnějšího uplatňování sankcí, zejména v případě protiprávních jednání uvnitř Unie, rozsáhlých protiprávních jednání a rozsáhlých protiprávních jednání s unijním rozměrem ve smyslu nařízení (EU) 2017/2394, by měla být ve směrnicích 93/13/EHS, 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU stanoven seznam společných demonstrativních a orientačních kritérií pro uplatňování sankcí.
Mezi tato kritéria by měla patřit například povaha, závažnost, rozsah a doba trvání protiprávního jednání a případná náprava způsobené újmy, kterou poskytl obchodník spotřebitelům.
Opakované protiprávní jednání téhož subjektu poukazuje na sklon k takovému protiprávnímu jednání a je významným projevem závažnosti chování, a tedy i nutnosti zvýšit úroveň sankce pro dosažení odrazujícího účinku.
Pokud jsou dostupné příslušné údaje, měly by být zohledněny získaný finanční prospěch nebo zamezené ztráty kvůli protiprávnímu jednání.
Je rovněž možné zohlednit jiné přitěžující nebo polehčující okolnosti, jež se uplatní na daný případ.
- = -
(11) Jak stanoví články 9 a 10 nařízení (EU) 2017/2394, při ukládání sankcí by měla být případně věnována náležitá pozornost povaze, závažnosti a době trvání daného protiprávního jednání.
Uložení sankcí by mělo být přiměřené a mělo by být v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem, včetně příslušných procesních záruk a zásad podle Listiny.
Uložené sankce by měly být přiměřené povaze protiprávního jednání porušujícího právní předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitele a celkové skutečné nebo potencionální újmě jím způsobené.
Pravomoc ukládat sankce má být vykonávána buď přímo příslušnými orgány v rámci jejich vlastní kompetence, nebo případně s pomocí jiných příslušných orgánů nebo dalších orgánů veřejné moci, nebo případně vydáním pokynů určeným subjektům, nebo prostřednictvím podání k soudům příslušným k přijetí nezbytného rozhodnutí, včetně případného opravného prostředku, není-li žádosti o přijetí nezbytného rozhodnutí vyhověno.
- = -
(16) Členské státy by měly zajistit dostupnost prostředků nápravy pro spotřebitele poškozené nekalými obchodními praktikami, aby se eliminovaly všechny dopady těchto praktik.
Soukromoprávní vymáhání by usnadnil jasný rámec pro individuální prostředky nápravy.
Spotřebitel by měl mít možnost uplatnit nárok na náhradu újmy a případně snížení ceny nebo ukončení smlouvy, a to přiměřeným a účinným způsobem. Členským státům by nic nemělo bránit v zachování nebo zavedení práv na uplatnění jiných prostředků nápravy, jako je oprava nebo výměna, pro spotřebitele poškozené nekalými obchodními praktikami, aby bylo dosaženo plného odstranění dopadů takových praktik. Členským státům by nemělo nic bránit ve stanovení podmínek pro uplatnění prostředků nápravy pro spotřebitele a jejich účinků.
Při uplatňování prostředků nápravy by mohly být případně zohledněny závažnost a povaha nekalých obchodních praktik, újma, kterou utrpěl spotřebitel, a další relevantní okolnosti, jako je pochybení obchodníka nebo porušení smlouvy.
- = -
(17) Kontrola účelnosti právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitele a marketingu a souběžné hodnocení směrnice 2011/83/EU také identifikovaly řadu oblastí, ve kterých by měly být stávající unijní právní předpisy na ochranu spotřebitele modernizovány.
Vzhledem k pokračujícímu rozvoji digitálních nástrojů je nezbytné přizpůsobovat unijní právní předpisy na ochranu spotřebitele.
- = -
(27) Poskytovatelé online tržišť by měli informovat spotřebitele o tom, zda je třetí strana nabízející zboží, služby nebo digitální obsah obchodníkem či nikoliv, a to na základě prohlášení jim poskytnutého touto třetí stranou.
Pokud třetí strana nabízející zboží, služby nebo digitální obsah prohlásí, že není obchodníkem, poskytovatelé online tržišť by měli poskytnout za tímto účelem stručné prohlášení uvádějící, že práva spotřebitelů vyplývající z právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele se na uzavřenou smlouvu neuplatní.
Kromě toho by spotřebitelé měli být informováni o tom, jak jsou povinnosti související se smlouvou rozděleny mezi třetí strany nabízející zboží, služby nebo digitální obsah a poskytovatele online tržišť.
Tyto informace by měly být uvedeny jasným a srozumitelným způsobem a nikoliv pouze jako odkaz ve všeobecných obchodních podmínkách či podobných smluvních dokumentech.
Požadavky na informace pro poskytovatele online tržišť by měly být přiměřené.
Těmito požadavky musí být dosaženo rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností poskytovatelů online tržišť.
Poskytovatelé online tržišť by neměli mít povinnost uvádět konkrétní práva spotřebitelů, když spotřebitele informují o tom, že je nelze uplatnit.
Tím nejsou dotčeny požadavky na informace pro spotřebitele stanovené ve směrnici 2011/83/EU, zejména čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice.
Informace, které mají být poskytnuty o odpovědnosti za zajištění práv spotřebitelů, závisí na smluvních ujednáních mezi poskytovateli online tržišť a příslušnými externími obchodníky.
Poskytovatel online tržiště by mohl uvést, že je externí obchodník výlučně odpovědný za zajištění práv spotřebitelů, nebo popsat své konkrétní povinnosti, pokud nese odpovědnost za určité aspekty smlouvy, například za dodávku nebo uplatnění práva odstoupit od smlouvy.
- = -
(36) Funkčností by se měly rozumět způsoby, jimiž lze digitální obsah nebo digitální službu používat.
Například absence či existence technických omezení, jako je ochrana pomocí správy digitálních práv či regionální kódování, by mohly mít vliv na schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby plnit všechny své funkce s ohledem na tento účel.
Interoperabilitou se rozumí to, zda a do jaké míry digitální obsah nebo digitální služba dokáží fungovat s hardwarem nebo softwarem, které jsou odlišné od hardwaru či softwaru, které se běžně používají s digitálním obsahem nebo digitálními službami stejného druhu. Řádné fungování by mohlo zahrnovat například schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby vyměňovat si informace s tímto jiným softwarem nebo hardwarem a tyto informace používat.
Kompatibilita je vymezena ve směrnici (EU) 2019/770.
- = -
(41) Ustanovení čl. 6 odst. 1 písm.
h) směrnice 2011/83/EU vyžaduje, aby obchodníci poskytovali spotřebitelům předsmluvní informace o právu odstoupit od smlouvy, včetně vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy podle části B přílohy I uvedené směrnice.
Ustanovení čl. 8 odst. 4 uvedené směrnice stanoví jednodušší požadavky na předsmluvní informace, pokud se smlouva uzavírá prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, který poskytuje jen omezený prostor nebo čas pro uvedení informací, například telefonicky, pomocí nákupních asistentů ovládaných hlasem nebo přes SMS.
Mezi povinné předsmluvní informace, které musí být v daném prostředku komunikace na dálku nebo prostřednictvím daného prostředku komunikace na dálku poskytnuty, patří informace o právu odstoupit od smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm.
h).
Dále mezi ně patří předložení vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy podle části B přílohy I.
Poskytnutí formuláře pro odstoupení od smlouvy ale není možné, pokud je smlouva uzavřena například telefonicky nebo pomocí nákupního asistenta ovládaného hlasem, a nemusí být uživatelsky přívětivým způsobem technicky proveditelné ani u jiných prostředků komunikace na dálku, na které se vztahuje čl. 8 odst. 4.
Je tedy vhodné vyjmout poskytnutí vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy z informací, které obchodníci musí v každém případě poskytovat v daném prostředku komunikace na dálku nebo prostřednictvím daného prostředku komunikace na dálku použitého k uzavření smlouvy podle čl. 8 odst. 4.
- = -
(42) V ustanovení čl. 16 prvního pododstavce písm.
a) směrnice 2011/83/EU je stanovena výjimka z práva odstoupit od smlouvy v případě smluv o poskytování služeb poté, co tyto služby byly v plném rozsahu poskytnuty, přičemž plnění těchto smluv začalo s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele a s jeho vědomím, že jakmile obchodník své závazky ze smlouvy zcela splní, spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy zaniká.
Naproti tomu čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 uvedené směrnice, které stanoví povinnosti obchodníka v situacích, kdy plnění smlouvy začne ještě před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, vyžadují po obchodnících pouze získání předchozího výslovného souhlasu spotřebitele, aniž by ale spotřebitel potvrdil, že si je vědom toho, že po splnění smlouvy zaniká jeho právo od ní odstoupit.
K zajištění konzistentnosti těchto ustanovení je nezbytné doplnit v čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 povinnost obchodníka rovněž získat od spotřebitele potvrzení, že si je vědom toho, že jakmile je smlouva splněna, zaniká jeho právo odstoupit od smlouvy, pokud smlouva stanoví povinnost spotřebitele zaplatit.
Kromě toho by mělo být změněno ustanovení čl. 16 prvního pododstavce písm.
a), aby zohlednilo změny provedené v čl. 7 odst. 3 a čl. 8 odst. 8 tak, aby se požadavek pro obchodníky získat předchozí výslovný souhlas a potvrzení spotřebitele vztahoval pouze na smlouvy o poskytování služeb, které stanoví povinnost spotřebitele zaplatit. Členské státy by nicméně měly mít možnost neuplatňovat požadavek na získání potvrzení spotřebitele, že si je vědom toho, že jeho právo odstoupit od smlouvy zaniká, jakmile je smlouva splněna, na smlouvy o poskytování služeb, u nichž spotřebitel výslovně požádal obchodníka o to, aby jej navštívil za účelem provedení opravy.
Ustanovení čl. 16 prvního pododstavce písm.
c) uvedené směrnice stanoví výjimku z práva odstoupit od smlouvy v případě smluv o dodání zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobeného osobním potřebám.
Tato výjimka se vztahuje například na výrobu nábytku na zakázku a jeho instalaci doma u zákazníka, pokud jsou předmětem jediné kupní smlouvy.
- = -
(45) Obchodníci mohou přizpůsobit cenu svých nabídek pro konkrétní spotřebitele nebo konkrétních kategorie spotřebitelů na základě automatizovaného rozhodování a sestavování profilů chování spotřebitelů, které obchodníkům umožní posoudit kupní sílu spotřebitele.
Spotřebitelé by tedy měli být jasně informováni, pokud je cena, která jim je předkládána, přizpůsobena na základě automatizovaného rozhodování, aby mohli zvážit možná rizika svého rozhodnutí o koupi.
V důsledku toho by měl být do směrnice 2011/83/EU doplněn konkrétní požadavek na informace za účelem informování spotřebitele v případech, kdy je cena přizpůsobena na základě automatizovaného rozhodování.
Tento požadavek na informace by se neměl vztahovat na metody, jako je „dynamické“ stanovení ceny nebo stanovení ceny „v reálném čase“, které zahrnují velmi flexibilní a rychlé změny cen v reakci na poptávku na trhu, pokud jejich součástí není přizpůsobení na základě automatizovaného rozhodování.
Tímto požadavkem na informace není dotčeno nařízení (EU) 2016/679, které mimo jiné stanoví právo jednotlivce nebýt předmětem automatizovaného individuálního rozhodování, včetně profilování.
- = -
(51) Článek 16 Listiny zaručuje svobodu podnikání v souladu s právními předpisy Unie a vnitrostátními právními předpisy a postupy.
Uvádění zboží na trh jednotlivých členských států jako zboží totožného, ačkoliv má ve skutečnosti podstatně odlišné složení nebo znaky, však může klamat spotřebitele a způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.
- = -
(53) Zkušenosti s vymáháním však ukazují, že při neexistenci výslovného ustanovení nemusí být spotřebitelům, obchodníkům a příslušným vnitrostátním orgánům jasné, které obchodní praktiky by mohly být v rozporu se směrnicí 2005/29/ES.
Proto by měla být uvedená směrnice změněna, aby se zajistila právní jistota jak pro obchodníky, tak pro donucovací orgány, a to tak, že se bude výslovně zabývat uváděním zboží na trh v jednom členském státě jako zboží totožného se stejným zbožím uváděným na trh v jiných členských státech, ačkoliv takové zboží má podstatně odlišné složení nebo znaky.
Příslušné orgány by měly podle směrnice 2005/29/ES, ve znění této směrnice, tyto praktiky posoudit a individuálně se jimi zabývat.
Při posuzování by měl příslušný orgán zohlednit skutečnost, zda spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat, právo obchodníka přizpůsobovat zboží stejné značky různým zeměpisným trhům s ohledem na legitimní a objektivní faktory, jako jsou vnitrostátní právní předpisy, dostupnost nebo sezónnost surovin nebo dobrovolné strategie zaměřené na zlepšení přístupu ke zdravým a výživným potravinám a právo obchodníka nabízet na různých zeměpisných trzích zboží stejné značky v baleních různé hmotnosti či objemu.
Příslušné orgány by měly posoudit, zda spotřebitelé mohou tyto rozdíly snadno rozpoznat tím, že budou zjišťovat dostupnost a přiměřenost informací.
Je důležité, aby spotřebitelé byli informováni o rozdílech mezi zbožím z důvodu oprávněných a objektivních faktorů.
Obchodníci by měli mít možnost poskytovat tyto informace různými způsoby, které spotřebitelům umožní získat přístup k nezbytným informacím.
Obchodníci by obecně měli dávat přednost alternativám k poskytování informací na označení zboží.
Měla by být dodržována příslušná odvětvová pravidla Unie a pravidla Unie pro volný pohyb zboží.
- = -