keyboard_tab Media online 2019/0789 CS

(15) K převzetí původního vysílání televizních a rozhlasových programů musejí provozovatelé služeb převzatého vysílání získat licenci od nositelů výlučného práva na sdělování děl nebo jiných předmětů ochrany veřejnosti.

  V zájmu zajištění právní jistoty pro provozovatele služeb převzatého vysílání a za účelem odstranění rozdílů ve vnitrostátních právních předpisech, které takové služby převzatého vysílání upravují, by se měla použít obdobná pravidla, jaká se vztahují na kabelový přenos ve smyslu směrnice 93/83/EHS. Mezi pravidla podle uvedené směrnice patří povinnost, aby právo udělit nebo odmítnout udělit licenci provozovateli služeb převzatého vysílání bylo vykonáváno prostřednictvím organizace kolektivní správy.

  Podle těchto pravidel zůstává právo udělit nebo odmítnout udělit licenci jako takové nedotčeno, přičemž je pouze do určité míry upraven jeho výkon.

  Nositelé práv by měli získat za převzaté vysílání svých děl a jiných předmětů ochrany přiměřenou odměnu.

  Při stanovování přiměřených licenčních podmínek pro převzaté vysílání v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU (7), včetně licenčního poplatku, je nutné přihlížet mimo jiné k hospodářské hodnotě obchodního využívání práv v dané oblasti, například k hodnotě přidělené prostředkům využívaným k převzatému vysílání.

  Tím by neměl být dotčen kolektivní výkon práva výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů na zaplacení jediné spravedlivé odměny za sdělení komerčních zvukových záznamů veřejnosti, jak stanoví čl. 8 odst. 2 směrnice 2006/115/ES, ani směrnice 2014/26/EU, zejména její ustanovení týkající se práv nositelů práv, pokud jde o volbu organizace kolektivní správy.

(16) Tato směrnice by měla umožňovat, aby působnost smluv uzavíraných mezi organizací kolektivní správy a provozovateli služeb převzatého vysílání, pokud jde o práva, na která se vztahuje povinná kolektivní správa práv podle této směrnice, byla rozšířena i na práva nositelů práv, které daná organizace kolektivní správy nezastupuje, aniž by tito nositelé práv mohli vyloučit svá díla a jiné předměty ochrany z působnosti tohoto mechanismu.

  V případě, že práva příslušné kategorie spravuje na území daného členského státu více než jedna organizace kolektivní správy, měl by být členský stát, pro jehož území provozovatel služby převzatého vysílání o vypořádání práv k převzatému vysílání žádá, oprávněn rozhodnout, která organizace nebo které organizace kolektivní správy mají právo udělit nebo odmítnout udělit licenci k převzatému vysílání.

(20) V zájmu zajištění právní jistoty a zachování vysoké úrovně ochrany nositelů práv je vhodné stanovit, že pokud vysílací organizace přenášejí své programové signály přímým dodáním pouze distributorům signálu, aniž by přímo přenášely své programy veřejnosti, a distributoři signálu tyto programové signály posílají svým uživatelům, kteří tak mohou tyto programy sledovat nebo poslouchat, má se za to, že dochází pouze k jedinému úkonu sdělování veřejnosti, na němž se společně podílejí svým příslušným přispěním jak vysílací organizace, tak distributoři signálu.

  Vysílací organizace a distributoři signálu by proto měli získat licenci od nositelů práv pro svůj konkrétní příspěvek k tomuto jedinému úkonu sdělování veřejnosti.

  Podíl vysílací organizace a distributora signálu na uvedeném jediném úkonu sdělování veřejnosti by neměl zakládat společnou odpovědnost vysílací organizace a distributora signálu za daný úkon sdělování veřejnosti. Členské státy by měly mít i nadále možnost stanovit na vnitrostátní úrovni podmínky pro získání licence pro takový jediný úkon sdělování veřejnosti, a to i pokud jde o příslušné platby dotčeným nositelům práv, s přihlédnutím k užívání děl a jiných předmětů ochrany vysílací organizací a distributorem signálu v souvislosti s jediným úkonem sdělováním veřejnosti.

  Distributoři signálu, podobně jako provozovatelé služeb převzatého vysílání, čelí značné zátěži v souvislosti s vypořádáním práv, s výjimkou práv vysílacích organizací. Členské státy by proto měly být oprávněny stanovit, aby distributoři signálu rovněž využívali mechanismus povinné kolektivní správy práv na své přenosy stejným způsobem a ve stejném rozsahu jako provozovatelé služeb převzatého vysílání pro převzatá vysílání, na něž se vztahuje směrnice 93/83/EHS a tato směrnice.

  V případech, kdy distributoři signálu pouze poskytují vysílacím organizacím technické prostředky ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie, aby zajistily příjem vysílání nebo zlepšily příjem tohoto vysílání, neměli by být distributoři signálu považováni za účastníky úkonu sdělování veřejnosti.