keyboard_tab EIDAS 2014/0910 CS

whereas týkajících:

• whereas (31) 1
• whereas (68) 1

definitions:

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Toto nařízení se vztahuje na systémy elektronické identifikace oznámené členskými státy a na poskytovatele služeb vytvářejících důvěru usazené v Unii.

2.   Toto nařízení se nevztahuje na poskytování služeb vytvářejících důvěru, které jsou používány výhradně v rámci uzavřených systémů vyplývajících z vnitrostátního práva nebo z dohod mezi určeným okruhem účastníků.

3.   Tímto nařízením není dotčeno vnitrostátní právo ani právo Unie týkající se uzavírání a platnosti smluv či jiných právních nebo procesních povinností týkajících se formy.

Článek 12

Spolupráce a interoperabilita

1.   Vnitrostátní systémy elektronické identifikace oznámené podle čl. 9 odst. 1 musí být interoperabilní.

2.   Pro účely odstavce 1 se zavede rámec interoperability.

3.   Rámec interoperability musí splňovat tato kritéria:

a)	usiluje o to, aby byl z technologického hlediska neutrální, a v rámci členského státu nerozlišuje mezi žádnými zvláštními vnitrostátními technickými řešeními elektronické identifikace;

b)	je-li to možné, řídí se evropskými a mezinárodními normami;

c)	usnadňuje uplatňování zásady ochrany soukromí již od návrhu; a

d)	zajišťuje, aby osobní údaje byly zpracovávány v souladu se směrnicí 95/46/ES.

4.   Rámec interoperability sestává z:

a)	odkazu na minimální technické požadavky týkající se úrovní záruky stanovených v článku 8;

b)	mapování vnitrostátních úrovní záruky oznámených systémů elektronické identifikace podle úrovní záruky stanovených v článku 8;

c)	odkazu na minimální technické požadavky pro interoperabilitu;

d)	odkazu na minimální soubor osobních identifikačních údajů jedinečně identifikujících fyzickou nebo právnickou osobu, který je v systémech elektronické identifikace k dispozici;

e)	procesních pravidel;

f)	opatření pro řešení sporů; a

g)	společných norem provozní bezpečnosti.

5.   Členské státy spolupracují ohledně:

a)	interoperability systémů elektronické identifikace oznámených podle čl. 9 odst. 1 a systémů elektronické identifikace, jež členské státy hodlají oznámit; a

b)	bezpečnosti systémů elektronické identifikace.

6.   Spolupráce mezi členskými státy zahrnuje:

a)	výměnu informací, zkušeností a osvědčených postupů v oblasti systémů elektronické identifikace, a zejména v oblasti technických požadavků týkajících se interoperability a úrovní záruky;

b)	výměnu informací, zkušeností a osvědčených postupů v oblasti práce s úrovněmi záruky systémů elektronické identifikace podle článku 8;

c)	vzájemné hodnocení systémů elektronické identifikace, které spadají do oblasti působnosti tohoto nařízení; a

d)	posouzení relevantního vývoje v odvětví elektronické identifikace.

7.   Komise do 18. března 2015 prostřednictvím prováděcích aktů stanoví nezbytná procesní opatření pro usnadnění spolupráce mezi členskými státy podle odstavců 5 a 6 v zájmu podpory vysoké úrovně důvěryhodnosti a bezpečnosti odpovídající míře rizika.

8.   Do 18. března 2015 Komise pro účely stanovení jednotných podmínek pro provádění požadavku podle odstavce 1, s výhradou kritérií stanovených v odstavci 3 a s přihlédnutím k výsledkům spolupráce mezi členskými státy, přijme prováděcí akty týkající se rámce interoperability stanoveného v odstavci 4.

9.   Prováděcí akty uvedené v odstavcích 7 a 8 tohoto článku se přijímají přezkumným postupem podle čl. 48 odst. 2.

KAPITOLA III

SLUŽBY VYTVÁŘEJÍCÍ DŮVĚRU

ODDÍL 1

Obecná ustanovení

Článek 13

Odpovědnost za škodu a důkazní břemeno

1.   Aniž je dotčen odstavec 2, poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru odpovídají za škodu, kterou úmyslně nebo z nedbalosti způsobí fyzické nebo právnické osobě nesplněním povinností podle tohoto nařízení.

Důkazní břemeno, pokud jde o úmysl nebo nedbalost nekvalifikovaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru, nese fyzická nebo právnická osoba uplatňující nárok na náhradu škody podle prvního pododstavce.

V případě kvalifikovaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru se úmysl nebo nedbalost předpokládá, pokud daný kvalifikovaný poskytovatel služeb vytvářejících důvěru neprokáže, že škoda podle prvního pododstavce nastala bez jeho úmyslu nebo nedbalosti.

2.   Pokud poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru své zákazníky předem řádně informují o omezeních týkajících se využívání jimi poskytovaných služeb a tato omezení jsou rozpoznatelná pro třetí osoby, neodpovídají poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru za škody způsobené využíváním služeb nad rámec uvedených omezení.

3.   Odstavce 1 a 2 se použijí v souladu s vnitrostátními pravidly upravujícími odpovědnost za škodu.

Článek 17

Orgán dohledu

1.   Členské státy určí orgán dohledu usazený na jejich území nebo po vzájemné dohodě s jiným členským státem orgán dohledu usazený v tomto jiném členském státě. Tento orgán odpovídá za plnění úkolů v oblasti dohledu v členském státě, který provedl určení.

Orgánům dohledu musí být uděleny nezbytné pravomoci a odpovídající zdroje pro plnění jejich úkolů.

2.   Členské státy sdělí Komisi názvy a adresy jimi určených orgánů dohledu.

3.   Orgán dohledu má tyto úlohy:

a)

vykonávat dohled nad kvalifikovanými poskytovateli služeb vytvářejících důvěru usazenými na území členského státu, který provedl určení, s cílem zajistit prostřednictvím činností předběžného a následného dohledu, aby tito kvalifikovaní poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru a jimi poskytované kvalifikované služby vytvářející důvěru splňovali požadavky stanovené v tomto nařízení;

b)

v případě potřeby přijmout prostřednictvím činností následného dohledu opatření ve vztahu k nekvalifikovaným poskytovatelům služeb vytvářejících důvěru usazeným na území členského státu, který provedl určení, pokud je informován, že tito nekvalifikovaní poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru nebo jimi poskytované služby vytvářející důvěru údajně nesplňují požadavky stanovené v tomto nařízení.

4.   Pro účely odstavce 3 a s výhradou omezení stanovených v uvedeném odstavci patří mezi úkoly orgánu dohledu zejména tyto činnosti:

a)	spolupracovat s ostatními orgány dohledu a poskytovat jim pomoc v souladu s článkem 18;

b)	provádět analýzu zpráv o posouzení shody uvedených v čl. 20 odst. 1 a čl. 21 odst. 1;

c)	informovat ostatní orgány dohledu a veřejnost o případech narušení bezpečnosti nebo ztráty integrity v souladu s čl. 19 odst. 2;

d)	podávat Komisi zprávy o svých hlavních činnostech v souladu s odstavcem 6 tohoto článku;

e)	provádět audity kvalifikovaných poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru nebo požadovat, aby subjekt posuzování shody provedl posouzení shody těchto poskytovatelů v souladu s čl. 20 odst. 2;

f)	spolupracovat s orgány pro ochranu údajů, zejména je bez zbytečného odkladu informovat o výsledcích auditů kvalifikovaných poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru, jestliže podle všeho došlo k porušení pravidel týkajících se ochrany osobních údajů;

g)	udělovat poskytovatelům služeb vytvářejících důvěru a jimi poskytovaným službám status kvalifikovaného poskytovatele nebo kvalifikované služby a odnímat tento status v souladu s články 20 a 21;

h)	informovat subjekt odpovědný za vnitrostátní důvěryhodný seznam podle čl. 22 odst. 3 o svých rozhodnutích udělit nebo odejmout status kvalifikovaného poskytovatele nebo kvalifikované služby, pokud tento subjekt není rovněž orgánem dohledu;

i)	ověřovat existenci a správné uplatňování předpisů o plánech ukončení činnosti v případech, kdy kvalifikovaný poskytovatel služeb vytvářejících důvěru ukončí svou činnost, včetně způsobu zpřístupňování informací v souladu s čl. 24 odst. 2 písm. h);

j)	požadovat, aby poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru napravili případné neplnění požadavků stanovených v tomto nařízení.

5.   Členské státy mohou vyžadovat, aby orgán dohledu zavedl, udržoval a aktualizoval důvěryhodnou infrastrukturu v souladu s podmínkami stanovenými vnitrostátním právem.

6.   Do 31. března každého roku předloží každý orgán dohledu Komisi zprávu o svých hlavních činnostech v předchozím kalendářním roce, spolu se shrnutím oznámení o narušení bezpečnosti, která obdržel od poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru v souladu s čl. 19 odst. 2.

7.   Výroční zprávu uvedenou v odstavci 6 Komise zpřístupní členským státům.

8.   Komise může prostřednictvím prováděcích aktů stanovit formáty a postupy pro podávání zpráv podle odstavce 6. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 48 odst. 2.

Článek 20

Dohled nad kvalifikovanými poskytovateli služeb vytvářejících důvěru

1.   Kvalifikovaní poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru se na vlastní náklady alespoň jednou za 24 měsíců podrobí auditu ze strany subjektu posuzování shody. Účelem auditu je potvrzení toho, že kvalifikovaní poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru i jimi poskytované kvalifikované služby vytvářející důvěru splňují požadavky stanovené v tomto nařízení. Kvalifikovaní poskytovatelé služeb vytvářejících důvěru předloží výslednou zprávu o posouzení shody do tří pracovních dnů od jejího obdržení orgánu dohledu.

2.   Aniž je dotčen odstavec 1, může orgán dohledu u kvalifikovaných poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru na jejich náklady kdykoli provést audit nebo požádat subjekt posuzování shody o provedení posouzení shody za účelem potvrzení, že oni sami i jimi poskytované kvalifikované služby vytvářející důvěru splňují požadavky stanovené v tomto nařízení. Jestliže podle všeho došlo k porušení pravidel týkajících se ochrany osobních údajů, sdělí orgán dohledu výsledky svých auditů orgánům pro ochranu údajů.

3.   Pokud orgán dohledu požaduje, aby kvalifikovaný poskytovatel služeb vytvářejících důvěru napravil neplnění požadavků podle tohoto nařízení, a tento poskytovatel ve lhůtě případně stanovené orgánem dohledu neučiní příslušné kroky, může orgán dohledu zejména s přihlédnutím k rozsahu, délce trvání a důsledkům daného neplnění odejmout danému poskytovateli a jím poskytované dotčené službě status kvalifikovaného poskytovatele nebo kvalifikované služby a informovat o této skutečnosti subjekt uvedený v čl. 22 odst. 3 za účelem aktualizace důvěryhodných seznamů podle čl. 22 odst. 1. Orgán dohledu vyrozumí daného kvalifikovaného poskytovatele služeb vytvářejících důvěru o odnětí statusu kvalifikovaného poskytovatele nebo kvalifikované služby.

4.   Komise může prostřednictvím prováděcích aktů určit referenční čísla norem pro:

a)	akreditaci subjektů posuzování shody a pro zprávy o posouzení shody podle odstavce 1;

b)	pravidla auditu, podle nichž budou subjekty posuzování shody provádět posuzování shody kvalifikovaných poskytovatelů služeb vytvářejících důvěru podle odstavce 1.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 48 odst. 2.