keyboard_tab Digital Service Act 2022/2065 CS

1.   Pokud se poskytovatel hostingových služeb dozví informace vedoucí k podezření, že došlo, dochází nebo pravděpodobně dojde k trestnému činu ohrožujícímu život či bezpečnost osoby či osob, neprodleně o svém podezření informuje donucovací nebo justiční orgány dotčeného členského státu či členských států a poskytne veškeré dostupné relevantní informace.

2.   Nemůže-li poskytovatel hostingových služeb s přiměřenou jistotou dotčený členský stát určit, informuje donucovací orgány členského státu, v němž je usazen nebo v němž má bydliště či je usazen jeho právní zástupce, či vyrozumí Europol, nebo obojí.

Pro účely tohoto článku je dotčeným členským státem členský stát, v němž podle podezření došlo, dochází, nebo pravděpodobně dojde k trestnému činu, nebo členský stát, v němž má bydliště či se nachází podezřelý pachatel, nebo členský stát, v němž má bydliště či se nachází oběť údajného trestného činu.

1.   Příjemci služby, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení, jimž jsou určena rozhodnutí uvedená v čl. 20 odst. 1, mohou zvolit kterýkoli ze subjektů pro mimosoudní řešení sporů, který byl certifikován v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, aby urovnal spory týkající se těchto rozhodnutí včetně stížností, jež nebyly vyřešeny prostřednictvím interního systému pro vyřizování stížností zmíněného v uvedeném článku.

Poskytovatelé online platforem zajistí, aby informace o možnosti příjemců služby mít přístup k mimosoudnímu řešení sporů, jak je uvedeno v prvním pododstavci, byly snadno přístupné na jejich online rozhraní a byly jasné a uživatelsky vstřícné.

Prvním pododstavcem není dotčeno právo dotčeného příjemce služby zahájit v kterékoli fázi řízení, kterými napadne tato rozhodnutí poskytovatelů online platforem u soudu v souladu s rozhodným právem.

2.   Obě strany v dobré víře spolupracují s vybraným certifikovaným subjektem pro mimosoudní řešení sporů za účelem urovnání sporu.

Poskytovatelé online platforem mohou odmítnout spolupráci s tímto orgánem pro mimosoudní řešení sporů, pokud již byl urovnán spor týkající se stejných informací a stejných důvodů údajné nezákonnosti obsahu nebo jeho neslučitelnosti se smluvními podmínkami.

Certifikovaný subjekt pro mimosoudní řešení sporů nemá pravomoc uložit stranám závazné řešení sporu.

3.   Koordinátor digitálních služeb členského státu, v němž je subjekt pro mimosoudní řešení sporů usazen, tento subjekt certifikuje na dobu nejvýše pěti let s možností prodloužení na jeho žádost, pokud subjekt prokáže, že splňuje všechny níže uvedené podmínky:

a)	je nestranný a nezávislý, a to i finančně, na poskytovatelích online platforem i na příjemcích dané služby poskytované poskytovateli online platforem, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení;

b)	má potřebné odborné znalosti, pokud jde o problematiku jedné či více oblastí nezákonného obsahu nebo pokud jde o uplatňování a vymáhání smluvních podmínek jednoho či více typů online platforem, jež subjektu umožňují účinně přispět k řešení sporu;

c)	jeho členové jsou odměňováni způsobem, který není spojen s výsledkem řízení;

d)	umožňuje snadný přístup k mimosoudnímu řešení sporů prostřednictvím elektronických komunikačních technologií a umožňuje zahájit řešení sporu a podat požadované podpůrné dokumenty online;

e)	je schopen vyřešit spor rychlým, účinným a nákladově efektivním způsobem a alespoň v jednom z úředních jazyků orgánů Unie;

f)	mimosoudní řešení sporu probíhá v souladu s jasným a spravedlivým jednacím řádem, který je snadno a veřejně přístupný a který je v souladu s použitelným právem, včetně požadavků tohoto článku.

Koordinátor digitálních služeb v relevantních případech v osvědčení upřesní:

a)	konkrétní problematiku, jež je předmětem odborných znalostí subjektu, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. b), a

b)	úřední jazyk nebo jazyky orgánů Unie, v nichž je subjekt schopen řešit spory, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. e).

4.   Certifikované subjekty pro mimosoudní urovnávání sporů každoročně podávají zprávu koordinátorovi digitálních služeb, který je certifikoval, o svém fungování, ve které uvedou přinejmenším počet sporů, které jim byly předloženy, informace o výsledcích těchto sporů, průměrnou dobu potřebnou k vyřešení sporu a zjištěné nedostatky či potíže. Na žádost koordinátora digitálních služeb poskytnou další informace.

Koordinátoři digitálních služeb každé dva roky vypracují zprávu o fungování subjektů pro mimosoudní urovnávání sporů, které certifikovali. Tato zpráva zejména:

a)	uvede počet sporů, které každý certifikovaný subjekt pro mimosoudní urovnávání sporů každoročně obdržel;

b)	uvede výsledky řízení u těchto subjektů a průměrnou dobu potřebnou k vyřešení sporu;

c)	uvede a vysvětlí zjištěné systémové nebo odvětvové nedostatky či potíže v souvislosti s fungováním těchto subjektů;

d)	uvede osvědčené postupy týkající se uvedeného fungování;

e)	uvede doporučení, jak případně zlepšit uvedené fungování.

Certifikované subjekty pro mimosoudní řešení sporů svá rozhodnutí dotčeným stranám poskytnou v přiměřené lhůtě, nejpozději však 90 kalendářních dnů po dni obdržení stížnosti. V případě velmi komplikovaných sporů může certifikovaný subjekt pro mimosoudní urovnávání sporů dle vlastního uvážení lhůtu 90 kalendářních dnů prodloužit o dodatečnou dobu nepřesahující 90 dnů, avšak nejvýše na celkovou dobu 180 dnů.

5.   Pokud subjekt pro mimosoudní řešení sporů rozhodne spor ve prospěch příjemce služby, včetně osoby nebo subjektu, které podaly oznámení, uhradí poskytovatel online platformy veškeré poplatky účtované subjektem pro mimosoudní řešení sporů a nahradí uvedenému příjemci, včetně osoby nebo subjektu, veškeré jiné přiměřené výdaje, které v souvislosti s řešením sporu zaplatil. Pokud subjekt pro mimosoudní řešení sporů rozhodne spor ve prospěch poskytovatele online platformy, nemusí příjemce služby, včetně osoby nebo subjektu, hradit žádné poplatky nebo jiné výdaje, jež poskytovatel online platformy v souvislosti s řešením sporu zaplatil nebo má zaplatit, ledaže subjekt pro mimosoudní řešení sporů zjistí, že uvedený příjemce jednal prokazatelně ve zlém úmyslu.

Poplatky, které subjekt pro mimosoudní řešení sporů účtuje poskytovatelům online platforem za vyřešení sporu, musí být přiměřené a v žádném případě nesmějí překročit náklady mu vzniklé. Pro příjemce služby musí být řešení sporu bezplatné nebo za nominální poplatek.

Certifikované subjekty pro mimosoudní řešení sporů informují dotčeného příjemce služby, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení, a poskytovatele online platformy o poplatcích nebo mechanismech používaných ke stanovení poplatků předtím, než se zapojí do řešení sporu.

6.   Členské státy mohou zřídit subjekty pro mimosoudní řešení sporů pro účely odstavce 1 nebo podpořit činnost některých či všech subjektů pro mimosoudní řešení sporů, které certifikovaly v souladu s odstavcem 3.

Členské státy zajistí, aby žádná z činností, které uskuteční podle prvního pododstavce tohoto odstavce, neměla vliv na schopnost jejich koordinátorů digitálních služeb certifikovat dotčené subjekty v souladu s odstavcem 3.

7.   Koordinátor digitálních služeb, který subjekt pro mimosoudní řešení sporů certifikoval, tuto certifikaci odejme, pokud na základě šetření z vlastního podnětu nebo na základě informací obdržených od třetích stran zjistí, že tento subjekt již nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 3. Před odnětím certifikace poskytne koordinátor digitálních služeb tomuto subjektu možnost vyjádřit se ke zjištěním vyplývajícím z jeho šetření a k jeho úmyslu odejmout mu certifikaci.

8.   Koordinátoři digitálních služeb oznámí Komisi subjekty pro mimosoudní řešení sporů, které certifikovali podle odstavce 3, včetně případných specifikací podle druhého pododstavce zmíněného odstavce, jakož i subjekty pro mimosoudní řešení sporů, jimž certifikaci odňali. Komise zveřejní seznam těchto subjektů včetně případných specifikací na vyhrazených internetových stránkách, jež jsou snadno přístupné, a průběžně ho aktualizuje.

9.   Tímto článkem není dotčena směrnice 2013/11/EU a postupy a subjekty alternativního řešení sporů, jež mají na základě uvedené směrnice spotřebitelé k dispozici.

1.   Poskytovatelé online platforem přijmou nezbytná technická a organizační opatření k zajištění toho, aby oznámením podaným důvěryhodnými oznamovateli v rámci jejich stanovené odborné působnosti prostřednictvím mechanismů uvedených v článku 16 byla dána přednost a aby byla vyřízena a bylo o nich rozhodnuto bez zbytečného odkladu.

2.   Status „důvěryhodných oznamovatelů“ podle tohoto nařízení uděluje na žádost, již může podat jakýkoli subjekt, koordinátor digitálních služeb členského státu, v němž je žadatel usazen, a to žadateli, který prokáže, že splňuje všechny tyto podmínky:

a)	má zvláštní odborné znalosti a způsobilost pro účely odhalování, určování a oznamování nezákonného obsahu;

b)	není závislý na žádném poskytovateli online platforem;

c)	vykonává činnosti za účelem podávání oznámení důsledně, přesně a objektivně.

3.   Důvěryhodní oznamovatelé zveřejňují nejméně jednou ročně snadno srozumitelné a podrobné zprávy o oznámeních podaných v souladu s článkem 16 během příslušného období. V této zprávě uvedou alespoň počet oznámení rozčleněných do kategorií podle:

a)	totožnosti poskytovatele hostingových služeb,

b)	druhu oznámeného údajně nezákonného obsahu,

c)	opatření přijatých poskytovatelem.

Tyto zprávy obsahují vysvětlení postupů zavedených k zajištění toho, aby si důvěryhodný oznamovatel zachoval svou nezávislost.

Důvěryhodní oznamovatelé zasílají tyto zprávy koordinátorovi digitálních služeb a zpřístupní je veřejnosti. Informace v těchto zprávách nesmějí zahrnovat osobní údaje.

4.   Koordinátoři digitálních služeb sdělí Komisi a sboru názvy, poštovní adresy a e-mailové adresy subjektů, jimž v souladu s odstavcem 2 udělili status důvěryhodného oznamovatele nebo jimž tento status pozastavili v souladu s odstavcem 6, či odňali v souladu s odstavcem 7.

5.   Komise zveřejní informace uvedené v odstavci 4 ve veřejně přístupné databázi ve snadno přístupném a strojově čitelném formátu a tuto databázi aktualizuje.

6.   Má-li poskytovatel online platforem informace nasvědčující tomu, že důvěryhodný oznamovatel podal prostřednictvím mechanismů uvedených v článku 16 významný počet nedostatečně přesných, nepřesných nebo náležitě neodůvodněných oznámení, včetně informací shromážděných v souvislosti s vyřizováním stížností prostřednictvím interních systémů pro vyřizování stížností podle čl. 20 odst. 4, sdělí tyto informace koordinátorovi digitálních služeb, který dotčenému subjektu udělil status důvěryhodného oznamovatele, a poskytne potřebná vysvětlení a podklady. Pokud koordinátor digitálních služeb po obdržení informací od poskytovatele online platforem dospěje k názoru, že existují oprávněné důvody pro zahájení vyšetřování, pozastaví status důvěryhodného oznamovatele po dobu vyšetřování. Toto vyšetřování proběhne bez zbytečného odkladu.

7.   Koordinátor digitálních služeb, který subjektu udělil status důvěryhodného oznamovatele, tento status odejme, pokud na základě šetření z vlastního podnětu nebo informací obdržených od třetích stran, včetně informací poskytnutých poskytovatelem online platforem podle odstavce 6, zjistí, že dotyčný subjekt již nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 2. Před odnětím statusu poskytne koordinátor digitálních služeb danému subjektu možnost vyjádřit se ke zjištěním vyplývajícím z jeho šetření a k jeho úmyslu odejmout mu status důvěryhodného oznamovatele.

8.   Komise po konzultaci se sborem v případě nutnosti vydá pokyny nápomocné poskytovatelům online platforem a koordinátorům digitálních služeb při uplatňování odstavců 2, 6 a 7.

1.   Tento oddíl se vztahuje na online platformy a internetové vyhledávače, které mají průměrný měsíční počet aktivních příjemců služby v Unii nejméně 45 milionům a které jsou určeny jako velmi velké online platformy nebo velmi velké internetové vyhledávače podle odstavce 4.

2.   Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 87, kterými upraví průměrný měsíční počet aktivních příjemců služby v Unii uvedený v odstavci 1, pokud se počet obyvatel Unie zvýší nebo sníží nejméně o 5 % v porovnání s počtem obyvatel v roce 2020, nebo pokud již byl upraven aktem v přenesené pravomoci, s počtem obyvatel v roce, v němž byl přijat poslední akt v přenesené pravomoci. V takovém případě upraví počet tak, aby odpovídal 10 % obyvatelstva Unie v roce, ve kterém přijme příslušný akt v přenesené pravomoci, se zaokrouhlením nahoru nebo dolů, aby bylo možné počet vyjádřit v milionech.

3.   Komise může po konzultaci se sborem přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 87, kterým doplní toto nařízení stanovením metodiky pro výpočet průměrného měsíčního počtu aktivních příjemců služby v Unii pro účely odstavce 1 tohoto článku a čl. 24 odst. 2 s cílem zajistit, aby tato metodika zohledňovala vývoj trhu a technologií.

4.   Komise po konzultaci s členským státem usazení nebo po zohlednění informací poskytnutých koordinátorem digitálních služeb v zemi usazení v souladu s čl. 24 odst. 4 přijme rozhodnutí, kterým určí jako velmi velkou online platformu nebo velmi velký internetový vyhledávač pro účely tohoto nařízení každou online platformu nebo internetový vyhledávač, které mají průměrný měsíční počet aktivních příjemců služby nejméně rovný počtu uvedenému v odstavci 1 tohoto článku. Komise přijme své rozhodnutí na základě údajů oznámených poskytovatelem online platformy nebo internetového vyhledávače podle čl. 24 odst. 2, informací vyžádaných podle čl. 24 odst. 3 nebo jakýchkoli jiných údajů, které jí jsou dostupné.

Skutečnost, že poskytovatel online platformy nebo internetového vyhledávače nedodržel čl. 24 odst. 2 nebo nevyhověl žádosti koordinátora digitálních služeb v zemi usazení nebo Komise podle čl. 24 odst. 3, nebrání Komisi v tom, aby tohoto poskytovatele určila jako poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače podle tohoto odstavce.

Pokud Komise své rozhodnutí zakládá na jiných informacích, které jsou jí dostupné, podle prvního pododstavce tohoto odstavce nebo na dodatečných informacích vyžádaných podle čl. 24 odst. 3, poskytne dotčenému poskytovateli online platformy nebo internetového vyhledávače lhůtu deseti pracovních dnů, aby předložil své stanovisko k předběžným zjištěním Komise a k jejímu úmyslu určit online platformu nebo internetový vyhledávač jako velmi velkou online platformu nebo jako velmi velký internetový vyhledávač. Komise toto stanovisko řádně zohlední.

Pokud dotčený poskytovatel online platformy nebo internetového vyhledávače podle třetího pododstavce své stanovisko neposkytne, nebrání to Komisi, aby na základě jiných jí dostupných údajů takovou online platformu nebo takový internetový vyhledávač určila jako velmi velkou online platformu nebo jako velmi velký internetový vyhledávač.

5.   Komise určení ukončí, pokud během nepřerušeného období jednoho roku daná online platforma nebo daný internetový vyhledávač nemají průměrný měsíční počet aktivních příjemců služby nejméně rovný počtu uvedenému v odstavci 1.

6.   Komise bez zbytečného odkladu oznámí svá rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 dotčenému poskytovateli online platformy nebo internetového vyhledávače, sboru a koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení.

Komise zajistí zveřejnění seznamu určených velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů v Úředním věstníku Evropské unie a průběžně tento seznam aktualizuje. Povinnosti stanovené v tomto oddíle se na dotčené velmi velké online platformy a velmi velké internetové vyhledávače začnou nebo přestanou vztahovat čtyři měsíce po oznámení dotčenému poskytovateli uvedeném v prvním pododstavci.

1.   Koordinátoři digitálních služeb a Komise úzce spolupracují a poskytují si vzájemnou pomoc za účelem jednotného a účinného uplatňování tohoto nařízení. Vzájemná pomoc zahrnuje zejména výměnu informací v souladu s tímto článkem a povinnost koordinátora digitálních služeb v zemi usazení informovat všechny koordinátory digitálních služeb v zemi určení, sbor a Komisi o zahájení vyšetřování a o úmyslu přijmout konečné rozhodnutí, včetně jeho posouzení, ve vztahu ke konkrétnímu poskytovateli zprostředkovatelských služeb.

2.   Pro účely vyšetřování může koordinátor digitálních služeb v zemi usazení požádat jiné koordinátory digitálních služeb, aby mu poskytli konkrétní informace, které mají k dispozici, o konkrétním poskytovateli zprostředkovatelských služeb nebo aby vykonali své vyšetřovací pravomoci uvedené v čl. 51 odst. 1 ve vztahu ke konkrétním informacím nacházejícím se v jejich členském státě. Koordinátor digitálních služeb, který tuto žádost obdrží, může do jejího vyřizování ve vhodných případech zapojit jiné příslušné orgány nebo jiné orgány veřejné moci dotyčného členského státu.

3.   Koordinátor digitálních služeb, který obdrží žádost podle odstavce 2, této žádosti vyhoví a bez zbytečného odkladu a nejpozději dva měsíce po jejím obdržení informuje koordinátora digitálních služeb v zemi usazení o přijatých opatřeních, ledaže:

a)	rozsah nebo předmět žádosti není s ohledem na účely vyšetřování dostatečně přesný, důvodný nebo přiměřený, nebo

b)	koordinátor digitálních služeb, který obdržel žádost, ani žádný jiný příslušný orgán nebo jiný orgán veřejné moci v daném členském státě nemají požadované informace k dispozici, ani k nim nemohou získat přístup, nebo

c)	není možné žádosti vyhovět, aniž by došlo k porušení práva Unie nebo vnitrostátního práva.

Koordinátor digitálních služeb, který žádost obdržel, odůvodní její zamítnutí tak, že poskytne odůvodněnou odpověď ve lhůtě stanovené v prvním pododstavci.

1.   Nedojde-li k příslušnému sdělení ve lhůtě stanovené v čl. 58 odst. 5, pokud sbor nesouhlasí s posouzením nebo s přijatými či plánovanými opatřeními podle čl. 58 odst. 5, nebo v případech uvedených v čl. 60 odst. 3, může sbor věc postoupit Komisi, přičemž jí poskytne všechny relevantní informace. To zahrnuje přinejmenším žádost nebo doporučení podané koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení, posouzení provedené tímto koordinátorem digitálních služeb, důvody, které vedly k nesouhlasu, a veškeré dodatečné informace na podporu postoupení.

2.   Komise věc posoudí do dvou měsíců od jejího postoupení podle odstavce 1 poté, co uskuteční konzultace s koordinátorem digitálních služeb v zemi usazení.

3.   Domnívá-li se Komise podle odstavce 2 tohoto článku, že posouzení nebo přijatá či plánovaná vyšetřovací nebo donucovací opatření podle čl. 58 odst. 5 nestačí k zajištění účinného vymáhání nebo jsou jinak neslučitelná s tímto nařízením, sdělí svůj názor koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení a sboru a požádá koordinátora digitálních služeb v zemi usazení, aby věc přezkoumal.

Koordinátor digitálních služeb v zemi usazení přijme nezbytná vyšetřovací nebo donucovací opatření k zajištění souladu s tímto nařízením, přičemž co nejvíce zohlední názor Komise a její žádost o přezkum. Do dvou měsíců od obdržení této žádosti informuje Komisi, jakož i žádajícího koordinátora digitálních služeb nebo sbor, který přijal opatření podle čl. 58 odst. 1 nebo 2, o přijatých opatřeních.

1.   Komise může zahájit řízení za účelem případného přijetí rozhodnutí podle článků 73 a 74 ve vztahu k relevantnímu chování poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, jejž Komise podezřívá z porušení některého z ustanovení tohoto nařízení.

2.   Pokud se Komise rozhodne zahájit řízení podle odstavce 1 tohoto článku, oznámí to všem koordinátorům digitálních služeb a sboru prostřednictvím systému pro sdílení informací uvedeného v článku 85, jakož i dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače.

Koordinátoři digitálních služeb předají poté, co byli informováni o zahájení řízení, bez zbytečného odkladu Komisi veškeré informace, které mají o dotčeném protiprávním jednání k dispozici.

Zahájení řízení podle odstavce 1 tohoto článku Komisí zbaví koordinátora digitálních služeb nebo případně jakýkoli příslušný orgán jeho pravomoci, pokud jde o dohled a vymáhání, jež jsou stanoveny v tomto nařízení podle čl. 56 odst. 4.

3.   Při výkonu svých vyšetřovacích pravomocí podle tohoto nařízení může Komise požádat o individuální nebo společnou podporu kteréhokoli koordinátora digitálních služeb dotčeného údajným protiprávním jednáním, včetně koordinátora digitálních služeb v zemi usazení. Koordinátoři digitálních služeb, kteří takovou žádost obdrží, a jakýkoli jiný příslušný orgán v případě, že jej koordinátor digitálních služeb zapojí, loajálně a včas spolupracují s Komisí a jsou oprávněni vykonávat své vyšetřovací pravomoci uvedené v čl. 51 odst. 1 ve vztahu k dotčené velmi velké online platformě nebo velmi velkému internetovému vyhledávači, pokud jde o informace, osoby a prostory nacházející se na území jejich členského státu a v souladu s danou žádostí.

4.   Komise poskytne koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení a sboru veškeré relevantní informace o výkonu pravomocí podle článků 67 až 72 a svá předběžná zjištění uvedená v čl. 79 odst. 1. Sbor poskytne Komisi svá stanoviska k daným předběžným zjištěním ve lhůtě stanovené podle čl. 79 odst. 2. Komise je ve svém rozhodnutí co nejvíce zohlední.

1.   Za účelem plnění úkolů svěřených jí v tomto oddíle může Komise provádět veškeré nezbytné kontroly v prostorách dotčeného poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiné osoby uvedené v čl. 67 odst. 1.

2.   Úředníci a jiné doprovázející osoby zmocněné Komisí k provedení kontroly jsou oprávněni:

a)	vstupovat do všech prostor, na všechny pozemky a do všech dopravních prostředků dotčeného poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiné dotčené osoby;

b)	kontrolovat účetní knihy a jiné záznamy související s poskytováním dotčené služby bez ohledu na paměťové médium, na němž jsou uloženy;

c)	pořizovat nebo získávat v jakékoli formě kopie nebo výpisy z těchto knih či jiných záznamů;

d)

požadovat, aby poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače nebo jiná dotčená osoba poskytli přístup ke své organizaci, fungování, IT systému, algoritmům, nakládání s údaji a obchodním praktikám a podali k nim vysvětlení, a tato vysvětlení zaznamenat nebo zdokumentovat;

e)

zapečetit jakékoli prostory používané pro účely související s obchodem, podnikáním, řemeslem nebo povoláním dotčeného poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiné dotčené osoby, jakož i knihy nebo jiné záznamy, na dobu a v rozsahu, které jsou pro kontrolu nezbytné;

f)	požádat jakéhokoli zástupce nebo zaměstnance dotčeného poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiné dotčené osoby o vysvětlení skutečností nebo dokumentů týkajících se předmětu a účelu kontroly a zaznamenat odpovědi;

g)	položit jakémukoli takovému zástupci nebo zaměstnanci dotazy týkající se předmětu a účelu kontroly a zaznamenat odpovědi.

3.   Kontroly lze provádět rovněž s pomocí auditorů nebo odborníků jmenovaných Komisí podle čl. 72 odst. 2, jakož i koordinátora digitálních služeb nebo příslušných vnitrostátních orgánů členského státu, na jehož území je kontrola prováděna.

4.   Pokud jsou požadované účetní knihy nebo jiné záznamy související s poskytováním dotčené služby neúplné nebo pokud jsou odpovědi na položené otázky podle odstavce 2 tohoto článku nepřesné, neúplné nebo zavádějící, vykonají úředníci a další doprovázející osoby zmocněné Komisí k provedení kontroly své pravomoci na základě písemného pověření, které upřesňuje předmět a účel kontroly a sankce stanovené v článcích 74 a 76. S dostatečným předstihem před kontrolou informuje Komise o plánované kontrole koordinátora digitálních služeb členského státu, na jehož území má být kontrola provedena.

5.   Během kontrol mohou úředníci a další doprovázející osoby pověřené Komisí, auditoři a odborníci jmenovaní Komisí, koordinátor digitálních služeb nebo jiné příslušné orgány členského státu, na jehož území se kontrola provádí, požadovat, aby dotčený poskytovatel velmi velké online platformy či velmi velkého internetového vyhledávače nebo jiná dotčená osoba podali vysvětlení o své organizaci, fungování, informačním systému, algoritmech, nakládání s údaji a obchodní činnosti, a mohou klást otázky jejich klíčovým zaměstnancům.

6.   Dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiná dotčená fyzická nebo právnická osoba se musí podrobit kontrole nařízené rozhodnutím Komise. V rozhodnutí se uvede předmět a účel kontroly, stanoví datum jejího zahájení a uvedou sankce podle článků 74 a 76 a právo na přezkum rozhodnutí Soudním dvorem Evropské unie. Komise před přijetím tohoto rozhodnutí konzultuje koordinátora digitálních služeb členského státu, na jehož území má být kontrola provedena.

7.   Úředníci příslušného orgánu členského státu a další osoby pověřené nebo jmenované koordinátorem digitálních služeb v členském státě, na jehož území má být kontrola provedena, jsou na žádost koordinátora digitálních služeb nebo Komise aktivně nápomocni úředníkům a dalším doprovázejícím osobám pověřeným Komisí k provedení kontroly. Za tímto účelem mají pravomoci uvedené v odstavci 2.

8.   Pokud úředníci a další doprovázející osoby pověřené Komisí zjistí, že se dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiná dotčená osoba odmítá podrobit kontrole nařízené podle tohoto článku, poskytne jim členský stát, na jehož území má být kontrola provedena, na jejich žádost a v souladu s vnitrostátním právem daného členského státu nezbytnou pomoc, včetně, je-li to podle tohoto vnitrostátního práva vhodné, donucovacích opatření přijatých příslušným donucovacím orgánem, aby jim umožnil kontrolu provést.

9.   Pokud pomoc stanovená v odstavci 8 vyžaduje v souladu s vnitrostátním právem svolení vnitrostátního justičního orgánu dotčeného členského státu, požádá o toto svolení koordinátor digitálních služeb dotčeného členského státu na žádost úředníků a dalších doprovázejících osob zmocněných Komisí. O toto svolení lze rovněž požádat jako o preventivní opatření.

10.   Pokud je podána žádost o svolení podle odstavce 9, ověří vnitrostátní justiční orgán, jemuž byla věc předložena, zda je rozhodnutí Komise o nařízení kontroly pravé a zda navrhovaná donucovací opatření nejsou vzhledem k předmětu kontroly svévolná ani nepřiměřená. Při provádění tohoto ověření může vnitrostátní justiční orgán požádat Komisi přímo nebo prostřednictvím koordinátorů digitálních služeb dotčeného členského státu o podrobné vysvětlení, obzvláště o důvodech, na jejichž základě má Komise podezření z porušení tohoto nařízení, o závažnosti údajného protiprávního jednání a o povaze zapojení dotčeného poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače nebo jiné dotčené osoby do porušení tohoto nařízení. Vnitrostátní justiční orgán však nesmí zpochybnit nezbytnost kontroly ani požadovat informace ze spisu Komise. Zákonnost rozhodnutí Komise přezkoumává pouze Soudní dvůr Evropské unie.

1.   Před přijetím rozhodnutí podle čl. 73 odst. 1, článku 74 nebo článku 76 poskytne Komise dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiné osobě uvedené v čl. 67 odst. 1 možnost slyšení ohledně:

a)	předběžných zjištění Komise, včetně jakékoli záležitosti, k níž Komise vznesla námitky, a

b)	opatření, která Komise hodlá přijmout s ohledem na předběžná zjištění uvedená v písmenu a).

2.   Dotčený poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiná osoba uvedená v čl. 67 odst. 1 mohou podat připomínky k předběžným zjištěním Komise v přiměřené lhůtě stanovené Komisí v jejích předběžných zjištěních, která nesmí být kratší než čtrnáct dnů.

3.   Komise založí svá rozhodnutí pouze na námitkách, ke kterým se mohly dotčené strany vyjádřit.

4.   Při řízení se plně dodrží právo dotčených stran na obhajobu. Strany mají právo na přístup ke spisu Komise za podmínek sjednané dohody o zpřístupnění informací, s výhradou oprávněného zájmu dotčeného poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače či jiné dotčené osoby na ochraně jejich obchodního tajemství. V případě neshody mezi stranami má Komise pravomoc přijímat rozhodnutí, v nichž jsou takové podmínky zpřístupnění stanoveny. Právo na přístup ke spisu Komise se nevztahuje na důvěrné údaje a interní dokumenty Komise, sboru, koordinátorů digitálních služeb, jiných příslušných orgánů nebo jiných orgánů veřejné moci členských států. Právo na přístup se zejména nevztahuje na korespondenci mezi Komisí a těmito orgány. Nic v tomto odstavci nebrání Komisi zveřejňovat a užívat informace nezbytné k prokázání protiprávního jednání.

5.   Informace získané podle článků 67, 68 a 69 se použijí pouze pro účely tohoto nařízení.