keyboard_tab Digital Service Act 2022/2065 CS

1.   Poskytovatelé online platforem umožňujících spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku zajistí, aby obchodníci mohli využívat tyto online platformy k propagaci sdělení či k nabízení výrobků nebo služeb spotřebitelům usazeným v Unii pouze tehdy, pokud před využitím jejich služeb k těmto účelům získaly následující informace, nakolik jsou u daného obchodníka relevantní:

a)	jméno, poštovní adresu, telefonní číslo a e-mailovou adresu obchodníka;

b)	kopii dokladu totožnosti obchodníka či jinou elektronickou identifikaci, jak je vymezena v článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (40);

c)	údaje o platebním účtu obchodníka;

d)	je-li obchodník zapsán v obchodním nebo podobném veřejném rejstříku, obchodní rejstřík, v němž je obchodník zapsán, a jeho registrační číslo nebo rovnocenný prostředek identifikace v tomto rejstříku;

e)	autocertifikaci obchodníka, kterou se zavazuje nabízet pouze výrobky nebo služby, jež jsou v souladu s použitelným právem Unie.

2.   Po obdržení informací uvedených v odstavci 1 a předtím, než dotčenému obchodníkovi dovolí využívat svých služeb, vynaloží poskytovatel online platformy umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku maximální úsilí a posoudí, zda jsou informace uvedené v odst. 1 písm. a) až e) spolehlivé a úplné; využije k tomu jakékoli volně dostupné oficiální online databáze nebo online rozhraní zpřístupněné členskými státy nebo Unií nebo požádá obchodníka, aby poskytl podklady ze spolehlivých zdrojů. Pro účely tohoto nařízení odpovídají obchodníci za správnost poskytnutých informací.

Pokud jde o obchodníky, kteří již využívají služeb poskytovatelů online platforem umožňujících spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku pro účely uvedené v odstavci 1 k 17. únoru 2024, vynaloží poskytovatelé maximální úsilí, aby uvedené informace od dotčených obchodníků získali do dvanácti měsíců. Pokud dotčení obchodníci tyto informace v uvedené lhůtě neposkytnou, poskytovatelé jim přeruší poskytování svých služeb, dokud jim obchodníci veškeré informace neposkytnou.

3.   Pokud poskytovatel online platformy, která spotřebitelům umožňuje uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku, získá dostatek údajů nebo má důvod se domnívat, že některá z informací uvedených v odstavci 1, které byly získány od dotčeného obchodníka, je nepřesná či neúplná nebo není aktuální, požádá ho, aby situaci napravil neprodleně nebo ve lhůtě stanovené právem Unie či vnitrostátním právem.

Pokud obchodník zmíněné informace neopraví či nedoplní, pozastaví mu poskytovatel online platformy umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku, urychleně poskytování své služby v souvislosti s nabídkou výrobků nebo služeb spotřebitelům usazeným v Unii, dokud obchodník jeho žádosti plně nevyhoví.

4.   Aniž je dotčen článek 4 nařízení (EU) 2019/1150, pokud poskytovatel online platformy umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku odmítne umožnit některému obchodníkovi, aby využíval jeho službu podle odstavce 1 tohoto článku, nebo poskytování své služby pozastaví podle odstavce 3 tohoto článku, má dotčený obchodník právo podat stížnost, jak je stanoveno v článcích 20 a 21 tohoto nařízení.

5.   Poskytovatelé online platforem umožňujících spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku uchovávají informace získané podle odstavců 1 a 2 bezpečným způsobem po dobu šesti měsíců po ukončení svého smluvního vztahu s dotčeným obchodníkem. Následně informace vymaží.

6.   Aniž je dotčen odstavec 2 tohoto článku, poskytovatel online platformy umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku sdělí informace třetím stranám pouze tehdy, vyžaduje-li se to v souladu s použitelným právem, včetně příkazů uvedených v článku 10 a příkazů vydaných příslušnými orgány členských států nebo Komisí při plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení.

7.   Poskytovatel online platformy umožňující spotřebitelům uzavírat s obchodníky smlouvy na dálku zpřístupní informace uvedené v odst. 1 písm. a), d) a e) příjemcům služby na svých online platformách v jasné, snadno přístupné a srozumitelné formě. Tyto informace se zpřístupní alespoň na online rozhraní online platformy, kde je prezentována informace o produktu či službě.

1.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů pečlivě určují, analyzují a posuzují veškerá systémová rizika v Unii plynoucí z koncepce či fungování jejich služby a souvisejících systémů, včetně algoritmických systémů, nebo z využívání jejich služeb.

Vypracují posouzení rizik do dne použitelnosti podle čl. 33 odst. 6 druhého pododstavce a poté nejméně jednou v každém roce a v každém případě před zavedením funkcí, které budou pravděpodobně mít kritický dopad na rizika zjištěná podle tohoto článku. Toto posouzení rizik se musí týkat specificky jejich služeb, být přiměřené systémovým rizikům s ohledem na jejich závažnost a pravděpodobnost a zahrnovat tato systémová rizika:

a)	šíření nezákonného obsahu prostřednictvím jejich služeb;

b)

jakékoli skutečné nebo předvídatelné nepříznivé dopady na výkon základních práv, zejména práva na respektování lidské důstojnosti zakotveného v článku 1 Listiny, práva na respektování soukromého a rodinného života zakotveného v článku 7 Listiny, práva na ochranu osobních údajů zakotveného v článku 8 Listiny, svobody projevu a svobody informací, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků, zakotvených v článku 11 Listiny, zákazu diskriminace zakotveného v článku 21 Listiny, práv dítěte zakotvených v článku 24 Listiny a práva na vysokou úroveň ochrany spotřebitele zakotveného v článku 38 Listiny;

c)	jakékoli skutečné nebo předvídatelné nepříznivé dopady na občanský diskurz, volební procesy a veřejnou bezpečnost;

d)	jakékoli skutečné nebo předvídatelné nepříznivé dopady související s genderově podmíněným násilím, ochranou veřejného zdraví a nezletilými osobami a se závažnými negativními důsledky pro tělesnou a duševní pohodu osob.

2.   Při posuzování rizik zohlední poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů zejména to, zda a jak následující faktory ovlivňují některá ze systémových rizik uvedených v odstavci 1:

a)	koncepce jejich doporučovacích systémů a jakéhokoliv dalšího relevantního algoritmického systému;

b)	jejich systémy moderování obsahu;

c)	platné smluvní podmínky a jejich vymáhání;

d)	systémy pro výběr a prezentování reklamy;

e)	postupy poskytovatele týkající se dat.

Součástí posouzení bude také analýza toho, zda a jak jsou rizika podle odstavce 1 ovlivněna úmyslnou manipulací s jejich službou, mimo jiné prostřednictvím neautentického používání nebo automatizovaného využívání služby, rozšiřování a potenciálně rychlého a rozsáhlého šíření nezákonného obsahu a informací, které nejsou slučitelné s jejich smluvními podmínkami.

Posouzení zohlední zvláštní regionální či jazykové aspekty, například aspekty specifické pro určitý členský stát.

3.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů uchovávají podpůrné dokumenty k posouzením rizik nejméně tři roky po jejich provedení a na požádání je poskytnou Komisi a koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení.

1.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů se nejméně jednou ročně na vlastní náklady podrobí nezávislým auditům za účelem posouzení dodržování:

a)	povinností stanovených v kapitole III;

b)	veškerých závazků přijatých na základě kodexů chování uvedených v článcích 45 a 46 a krizových protokolů uvedených v článku 48.

2.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů spolupracují s organizacemi provádějícími audity podle tohoto článku a poskytují jim pomoc nezbytnou k tomu, aby mohly tyto audity provádět účinně, efektivně a včas, mimo jiné tak, že jim umožní přístup ke všem relevantním údajům a prostorám a zodpovídají písemné i ústní otázky. Nesmějí bránit provádění auditu ani je nepřiměřeně ovlivňovat nebo oslabovat.

Informacím získaným v souvislosti s audity od poskytovatelů velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů a třetích stran tyto audity zajistí odpovídající úroveň důvěrnosti a profesního tajemství, a to i po ukončení auditů. Splnění tohoto požadavku však nesmí nepříznivě ovlivnit provádění auditů ani jiných ustanovení tohoto nařízení, zejména ustanovení o transparentnosti, dohledu a vymáhání. Je-li to nezbytné pro účely podávání zpráv o transparentnosti podle čl. 42 odst. 4, přiloží se ke zprávě o auditu a zprávě o provádění auditu podle odstavců 4 a 6 tohoto článku verze, které neobsahují žádné informace, jež by mohly být důvodně považovány za důvěrné.

3.   Audity podle odstavce 1 provádějí organizace, které:

a)

jsou nezávislé na dotčeném poskytovateli velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů a na jakékoli právnické osobě, která je s ním propojená, a nejsou s nimi ve střetu zájmů; zejména: i) v období dvanácti měsíců před zahájením auditu neposkytly dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače ani jakékoli právnické osobě, která je s ním propojená, žádné neauditorské služby týkající se auditovaných záležitostí a zavázaly se, že takové služby neposkytnou ani během dvanácti měsíců následujících po dokončení auditu; ii) neposkytují již dotčenému poskytovateli velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače ani jakékoli právnické osobě, která je s ním propojená, auditorské služby podle tohoto článku po dobu delší než deset po sobě následujících let; iii) neprovádějí audit za poplatky, které jsou závislé na výsledku auditu;

b)	mají prokázané odborné znalosti v oblasti řízení rizik, technickou způsobilost a kapacity;

c)	mají prokázanou objektivitu a profesní etiku, jež vychází zejména z dodržování profesních kodexů nebo vhodných norem.

4.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů zajistí, aby organizace, které audity provádějí, vyhotovily pro každý audit zprávu o auditu. Uvedená zpráva musí být odůvodněna a vyhotovena písemně a musí obsahovat alespoň:

a)	název, adresu a kontaktní místo poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, kterého se audit týká, a kontrolované období;

b)	název a adresu organizace nebo organizací provádějících audit;

c)	prohlášení o zájmech;

d)	popis konkrétních kontrolovaných prvků a použité metodiky;

e)	popis a shrnutí hlavních zjištění vyplývajících z auditu;

f)	seznam třetích stran, které byly v rámci auditu konzultovány;

g)	výrok auditora ohledně toho, zda poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, kterého se audit týká, plnil povinnosti a závazky uvedené v odstavci 1, a to kladný, kladný s připomínkami, nebo záporný;

h)	není-li výrok auditora kladný, operativní doporučení týkající se konkrétních opatření k dosažení souladu a doporučený časový rámec k dosažení souladu.

5.   Pokud nebyla organizace provádějící audit schopna provést audit určitých konkrétních prvků nebo vydat na základě svých šetření výrok auditora, zahrne zpráva o auditu vysvětlení okolností a důvodů, proč zmíněné prvky nemohly být předmětem auditu.

6.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů, kteří obdrží zprávu o auditu, jež není kladná, náležitě zohlední jim určená operativní doporučení za účelem přijetí potřebných opatření k jejich provedení. Do jednoho měsíce od obdržení těchto doporučení přijmou zprávu o provedení doporučení auditu, v níž tato opatření uvedou. Pokud operativní doporučení neprovedou, zdůvodní ve zprávě o provedení doporučení auditu, proč tak neučinili, a uvedou veškerá alternativní opatření, která přijali k nápravě zjištěných případů nesouladu.

7.   Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 87, kterými doplní toto nařízení stanovením pravidel nezbytných pro provádění auditů podle tohoto článku, zejména pokud jde o nezbytná pravidla týkající se procesních kroků, metodik auditů a šablon pro podávání zpráv o auditech prováděných podle tohoto článku. Tyto akty v přenesené pravomoci zohledňují dobrovolné auditorské standardy uvedené v čl. 44 odst. 1 písm. e).

1.   Sbor může Komisi doporučit, aby iniciovala vypracování dobrovolných krizových protokolů v souladu s odstavci 2, 3 a 4 k řešení krizových situací. Tyto situace jsou přísně omezeny na mimořádné okolnosti s dopadem na veřejnou bezpečnost nebo veřejné zdraví.

2.   Komise provozovatelům velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů a případně i dalším provozovatelům online platforem nebo internetových vyhledávačů poskytuje podněty a pomoc k tomu, aby se účastnili vypracovávání, testování a uplatňování krizových protokolů. Komise usiluje o zajištění toho, aby tyto krizové protokoly obsahovaly jedno či více následujících opatření:

a)	viditelné zobrazování informací o krizové situaci poskytnutých orgány členských států nebo na úrovni Unie nebo, v závislosti na okolnostech krize, jinými příslušnými spolehlivými subjekty;

b)

zajištění toho, aby poskytovatel zprostředkovatelských služeb určil konkrétní kontaktní místo pro řešení krize; v relevantních případech se může jednat o elektronické kontaktní místo podle článku 11 nebo, v případě poskytovatelů velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů, o osobu pověřenou zajišťováním souladu podle článku 41;

c)	přizpůsobení případných zdrojů určených na plnění povinností stanovených v článcích 16, 20, 22, 23 a 35 potřebám vzniklým v důsledku krizové situace.

3.   Komise do vypracovávání a testování krizových protokolů a dohledu nad jejich uplatňováním zapojí orgány členských států, je-li to vhodné, a může také zapojit instituce a jiné subjekty Unie. Je-li to nutné a vhodné, může Komise do vypracování krizových protokolů zapojit rovněž organizace občanské společnosti nebo jiné příslušné organizace.

4.   Komise usiluje o zajištění toho, aby krizové protokoly jednoznačně stanovily všechny tyto prvky:

a)	zvláštní parametry pro určení toho, co představuje danou mimořádnou okolnost, jíž se má krizový protokol zabývat, a sledované cíle;

b)	úlohu každého účastníka a opatření, která mají účastníci zavést při přípravě a po aktivaci krizového protokolu;

c)	jednoznačný postup určení, kdy má být krizový protokol aktivován;

d)	jednoznačný postup určení lhůty pro přijetí opatření po aktivaci krizového protokolu, což je přísně omezeno na to, co je nezbytné k řešení dotčených konkrétních mimořádných okolností;

e)	záruky zabývající se případnými nepříznivými dopady na výkon základních práv zakotvených v Listině, zejména svobody projevu, svobody informací a zákazu diskriminace;

f)	postup informování veřejnosti o přijatých opatřeních, jejich době trvání a výsledcích po ukončení krizové situace.

5.   Pokud se Komise domnívá, že krizový protokol danou krizovou situaci účinně neřeší nebo nezaručuje výkon základních práv, jak je uvedeno v odst. 4 písm. e), požádá účastníky o revizi krizového protokolu, včetně přijetí dodatečných opatření.

1.   Je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení, mají koordinátoři digitálních služeb následující vyšetřovací pravomoci s ohledem na jednání poskytovatelů zprostředkovatelských služeb spadajících do pravomoci jejich členského státu:

a)

pravomoc požadovat, aby tito poskytovatelé a jiné osoby jednající za účelem souvisejícím s jejich živností, podnikáním, řemeslem nebo povoláním, které si mohou být vědomy informací o údajném porušení tohoto nařízení, včetně organizací provádějících audity podle článku 37 a čl. 75 odst. 2, poskytli tyto informace bez zbytečného odkladu;

b)

pravomoc provádět kontroly nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě o nařízení kontrol v prostorách, které tito poskytovatelé či osoby využívají pro účely související s jejich živností, podnikáním, řemeslem nebo povoláním, nebo požádat jiné orgány veřejné moci o provedení těchto kontrol za účelem přezkoumání, zabavení, pořízení nebo získání kopií informací týkajících se údajného protiprávního jednání v jakékoli formě, bez ohledu na paměťové médium;

c)	pravomoc požádat kteréhokoli zaměstnance či zástupce těchto poskytovatelů nebo osob o podání vysvětlení k jakýmkoli informacím týkajícím se údajného protiprávního jednání a odpovědi s jejich souhlasem jakýmikoli technickými prostředky zaznamenat.

2.   Je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení, mají koordinátoři digitálních služeb tyto donucovací pravomoci vůči poskytovatelům zprostředkovatelských služeb spadajícím do pravomoci jejich členského státu:

a)	pravomoc přijímat závazky nabídnuté těmito poskytovateli ve vztahu k dodržování tohoto nařízení a učinit tyto závazky právně závaznými;

b)	pravomoc nařídit ukončení protiprávního jednání a ve vhodných případech uložit nápravná opatření, která jsou úměrná takovému protiprávnímu jednání a nezbytná k jeho účinnému ukončení, nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil;

c)	pravomoc uložit za nedodržení tohoto nařízení, a to i za nesplnění vyšetřovacích příkazů vydaných podle odstavce 1 tohoto článku, pokuty v souladu s článkem 52, nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil;

d)

pravomoc uložit podle článku 52 penále s cílem zajistit ukončení protiprávního jednání v souladu s příkazem vydaným podle písmene b) tohoto pododstavce nebo za nesplnění vyšetřovacích příkazů vydaných podle odstavce 1 tohoto článku, nebo požádat justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil;

e)	pravomoc přijímat předběžná opatření s cílem zabránit riziku závažné újmy, nebo požádat příslušný vnitrostátní justiční orgán v jejich členském státě, aby tak učinil.

Co se týká prvního pododstavce písm. c) a d), mají koordinátoři digitálních služeb donucovací pravomoci stanovené v těchto ustanoveních rovněž vůči jiným osobám uvedeným v odstavci 1, pokud jde o neplnění příkazů, které jim byly vydány podle zmíněného odstavce. Tyto donucovací pravomoci uplatní až poté, co těmto jiným osobám včas poskytli veškeré relevantní informace o zmíněných příkazech, včetně příslušné lhůty, pokut nebo penále, jež lze uložit za jejich nedodržení, a možností nápravy.

3.   Je-li to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto nařízení, mají koordinátoři digitálních služeb ve vztahu k poskytovatelům zprostředkovatelských služeb, kteří spadají do pravomoci jejich členského státu, poté co byly za účelem ukončení protiprávního jednání vyčerpány všechny ostatní pravomoci podle tohoto článku a toto protiprávní jednání nebylo napraveno nebo pokračuje a způsobuje závažnou újmu, jíž nelze zabránit výkonem jiných pravomocí dostupných podle práva Unie nebo vnitrostátního práva, rovněž pravomoc přijmout tato opatření:

a)	požadovat, aby řídící orgán dotyčných poskytovatelů bez zbytečného odkladu situaci přezkoumal a přijal a předložil akční plán obsahující nezbytná opatření k ukončení protiprávního jednání, zajistil provedení těchto opatření poskytovatelem a podal zprávu o přijatých opatřeních;

b)

pokud se koordinátor digitálních služeb domnívá, že poskytovatel zprostředkovatelských služeb nesplnil dostatečně požadavky uvedené v písmenu a), že protiprávní jednání nebylo napraveno a způsobuje závažnou újmu a že toto protiprávní jednání představuje trestný čin ohrožující život nebo bezpečnost osob, požádat příslušný justiční orgán jeho členského státu, aby nařídil dočasné omezení přístupu příjemců služby, s níž protiprávní jednání souvisí, nebo, pouze není-li toto technicky možné, omezení přístupu k online rozhraní poskytovatele zprostředkovatelských služeb, na němž k protiprávnímu jednání dochází.

Vyjma případu, kdy jedná na žádost Komise podle článku 82, vyzve koordinátor digitálních služeb před podáním žádosti uvedené v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce zúčastněné strany k podání písemných připomínek ve lhůtě, která nesmí být kratší než dva týdny, popíše opatření, která hodlá požadovat, a uvede zamýšleného adresáta nebo adresáty těchto opatření. Poskytovatel zprostředkovatelských služeb, zamýšlený adresát nebo adresáti a jakákoli jiná třetí strana, která prokáže oprávněný zájem, se mohou zúčastnit řízení u příslušného justičního orgánu. Nařízená opatření musí být úměrná povaze, závažnosti, opakování a době trvání protiprávního jednání a nesmějí nepatřičně omezovat přístup příjemců dotčené služby k legálním informacím.

Omezení přístupu platí po dobu čtyř týdnů, přičemž příslušný justiční orgán může ve svém příkazu koordinátorovi digitálních služeb povolit prodloužení této lhůty o stejně dlouhé doby; justiční orgán stanoví maximální počet těchto prodloužení lhůty. Koordinátor digitálních služeb prodlouží lhůtu pouze tehdy, pokud se s přihlédnutím k právům a zájmům všech stran, kterých se toto omezení týká, a všem relevantním okolnostem, včetně informací, které mu případně poskytnou poskytovatel zprostředkovatelských služeb, adresát nebo adresáti opatření a jakákoli jiná třetí strana, která prokázala oprávněný zájem, domnívá, že jsou splněny obě tyto podmínky:

a)	poskytovatel zprostředkovatelských služeb nepřijal potřebná opatření k ukončení protiprávního jednání;

b)	dočasné omezení neomezuje nepatřičně přístup příjemců služby k legálním informacím s ohledem na počet dotčených příjemců na případnou existenci adekvátních a snadno dostupných alternativ.

Pokud se koordinátor digitálních služeb domnívá, že podmínky stanovené v třetím pododstavci písm. a) a b) jsou splněny, ale lhůtu podle třetího pododstavce nemůže dále prodloužit, podá příslušnému justičnímu orgánu novou žádost podle prvního pododstavce písm. b).

4.   Pravomocemi uvedenými v odstavcích 1, 2 a 3 není dotčen oddíl 3.

5.   Opatření přijatá koordinátory digitálních služeb při výkonu jejich pravomocí uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 musí být účinná, odrazující a přiměřená, zejména s ohledem na povahu, závažnost, opakování a dobu trvání protiprávního jednání či údajného protiprávního jednání, jehož se tato opatření týkají, jakož i s ohledem na případné ekonomické, technické a provozní možnosti dotčeného poskytovatele zprostředkovatelských služeb.

6.   Členské státy stanoví konkrétní pravidla a postupy pro výkon pravomocí podle odstavců 1, 2 a 3 a zajistí, aby jakýkoli výkon těchto pravomocí podléhal náležitým zárukám stanoveným v použitelném vnitrostátním právu v souladu s Listinou a obecnými zásadami práva Unie. Tato opatření musí být zejména přijímána výlučně v souladu s právem na respektování soukromého života a právem na obhajobu, včetně práva být slyšen a na přístup ke spisu, a s výhradou práva všech dotčených stran na účinnou právní ochranu.