keyboard_tab Digital Service Act 2022/2065 CS

1.   Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb po obdržení příkazu k poskytnutí určitých informací o jednom či více konkrétních jednotlivých příjemcích služby, který vydaly příslušné vnitrostátní justiční nebo správní orgány na základě platného práva Unie nebo vnitrostátního práva, které je v souladu s právem Unie, bez zbytečného odkladu informují orgán, který příkaz vydal, nebo kterýkoliv jiný orgán uvedený v příkazu o jeho obdržení a o jeho provedení, přičemž upřesní, zda a kdy byl příkaz proveden.

2.   Členské státy zajistí, aby v případě, že je příkaz uvedený v odstavci 1 předán poskytovateli, splňoval alespoň tyto podmínky:

a)

uvedený příkaz obsahuje tyto prvky: i) odkaz na právní základ příkazu v právu Unie nebo ve vnitrostátním právu; ii) informace označující orgán, který příkaz vydal; iii) jasné informace umožňující poskytovateli zprostředkovatelských služeb identifikovat konkrétního příjemce nebo konkrétní příjemce, o nichž jsou informace požadovány, například jedno nebo více jmen účtu nebo jedinečné identifikátory; iv) odůvodnění s vysvětlením, k jakému účelu jsou informace požadovány a proč je požadavek na poskytnutí informací nezbytný a přiměřený k určení toho, zda příjemci zprostředkovatelských služeb dodržují platné právo Unie nebo vnitrostátní právo, které je v souladu s právem Unie, ledaže takové odůvodnění nelze poskytnout z důvodů souvisejících s prevencí, vyšetřováním, odhalováním a stíháním trestných činů; v) informace o mechanismech pro zjednávání nápravy, jež mají k dispozici dotčený poskytovatel a příjemci služby; vi) v relevantních případech informace o tom, který orgán má obdržet informace o provedení příkazu;

b)	uvedený příkaz vyžaduje pouze to, aby poskytovatel poskytl informace, které byly získány pro účely poskytování služby a které má ve své moci;

c)

uvedený příkaz je předán v jednom z jazyků uvedených poskytovatelem zprostředkovatelských služeb podle čl. 11 odst. 3 nebo v jiném úředním jazyce členských států, na němž se dohodl orgán vydávající příkaz a poskytovatel, a je zaslán na elektronické kontaktní místo určené tímto poskytovatelem v souladu s článkem 11; není-li příkaz vypracován v jazyce uvedeném poskytovatelem zprostředkovatelských služeb nebo v jiném vzájemně dohodnutém jazyce, může být předán v jazyce orgánu, jenž příkaz vydal, je-li k němu připojen překlad přinejmenším prvků uvedených v písmenech a) a b) tohoto odstavce do tohoto uvedeného či vzájemně dohodnutého jazyka.

3.   Orgán, který příkaz vydal, nebo případně orgán uvedený v příkazu, jej předá společně s veškerými informacemi o provedení uvedeného příkazu, které obdržel od poskytovatele zprostředkovatelských služeb, koordinátorovi digitálních služeb z členského státu vydávajícího orgánu.

4.   Po obdržení příkazu od justičního nebo správního orgánu koordinátor digitálních služeb dotčeného členského státu předá bez zbytečného odkladu kopii příkazů uvedených v odstavci 1 všem ostatním koordinátorům digitálních služeb prostřednictvím systému zřízeného v souladu s článkem 85.

5.   Nejpozději k okamžiku provedení příkazu, nebo k okamžiku, jejž ve svém příkazu případně uvedl vydávající orgán, poskytovatelé zprostředkovatelských služeb informují dotčeného příjemce služby o obdrženém příkazu a o jeho provedení. Tyto informace poskytnuté příjemci služby obsahují odůvodnění a dostupné možnosti nápravy v souladu s odstavcem 2.

6.   Podmínkami a požadavky stanovenými v tomto článku není dotčeno vnitrostátní občanské a trestní právo procesní.

1.   Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb určí jednotné kontaktní místo, aby jim umožnilo přímo komunikovat elektronickými prostředky s orgány členských států, Komisí a sborem uvedeným v článku 61 za účelem uplatňování tohoto nařízení.

2.   Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb zveřejní informace nezbytné pro snadnou identifikaci jejich jednotných kontaktních míst a komunikaci s nimi. Tyto informace musí být snadno přístupné a být průběžně aktualizovány.

3.   Poskytovatelé zprostředkovatelských služeb uvedou v informacích podle odstavce 2 úřední jazyk nebo jazyky členských států, které lze vedle jazyka, kterému obecně rozumí co nejvyšší počet občanů Unie, použít při komunikaci s jejich kontaktními místy a mezi kterými je alespoň jeden z úředních jazyků členského státu, v němž má poskytovatel zprostředkovatelských služeb hlavní provozovnu nebo ve kterém má bydliště nebo je usazen jeho právní zástupce.

1.   Příjemci služby, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení, jimž jsou určena rozhodnutí uvedená v čl. 20 odst. 1, mohou zvolit kterýkoli ze subjektů pro mimosoudní řešení sporů, který byl certifikován v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, aby urovnal spory týkající se těchto rozhodnutí včetně stížností, jež nebyly vyřešeny prostřednictvím interního systému pro vyřizování stížností zmíněného v uvedeném článku.

Poskytovatelé online platforem zajistí, aby informace o možnosti příjemců služby mít přístup k mimosoudnímu řešení sporů, jak je uvedeno v prvním pododstavci, byly snadno přístupné na jejich online rozhraní a byly jasné a uživatelsky vstřícné.

Prvním pododstavcem není dotčeno právo dotčeného příjemce služby zahájit v kterékoli fázi řízení, kterými napadne tato rozhodnutí poskytovatelů online platforem u soudu v souladu s rozhodným právem.

2.   Obě strany v dobré víře spolupracují s vybraným certifikovaným subjektem pro mimosoudní řešení sporů za účelem urovnání sporu.

Poskytovatelé online platforem mohou odmítnout spolupráci s tímto orgánem pro mimosoudní řešení sporů, pokud již byl urovnán spor týkající se stejných informací a stejných důvodů údajné nezákonnosti obsahu nebo jeho neslučitelnosti se smluvními podmínkami.

Certifikovaný subjekt pro mimosoudní řešení sporů nemá pravomoc uložit stranám závazné řešení sporu.

3.   Koordinátor digitálních služeb členského státu, v němž je subjekt pro mimosoudní řešení sporů usazen, tento subjekt certifikuje na dobu nejvýše pěti let s možností prodloužení na jeho žádost, pokud subjekt prokáže, že splňuje všechny níže uvedené podmínky:

a)	je nestranný a nezávislý, a to i finančně, na poskytovatelích online platforem i na příjemcích dané služby poskytované poskytovateli online platforem, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení;

b)	má potřebné odborné znalosti, pokud jde o problematiku jedné či více oblastí nezákonného obsahu nebo pokud jde o uplatňování a vymáhání smluvních podmínek jednoho či více typů online platforem, jež subjektu umožňují účinně přispět k řešení sporu;

c)	jeho členové jsou odměňováni způsobem, který není spojen s výsledkem řízení;

d)	umožňuje snadný přístup k mimosoudnímu řešení sporů prostřednictvím elektronických komunikačních technologií a umožňuje zahájit řešení sporu a podat požadované podpůrné dokumenty online;

e)	je schopen vyřešit spor rychlým, účinným a nákladově efektivním způsobem a alespoň v jednom z úředních jazyků orgánů Unie;

f)	mimosoudní řešení sporu probíhá v souladu s jasným a spravedlivým jednacím řádem, který je snadno a veřejně přístupný a který je v souladu s použitelným právem, včetně požadavků tohoto článku.

Koordinátor digitálních služeb v relevantních případech v osvědčení upřesní:

a)	konkrétní problematiku, jež je předmětem odborných znalostí subjektu, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. b), a

b)	úřední jazyk nebo jazyky orgánů Unie, v nichž je subjekt schopen řešit spory, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. e).

4.   Certifikované subjekty pro mimosoudní urovnávání sporů každoročně podávají zprávu koordinátorovi digitálních služeb, který je certifikoval, o svém fungování, ve které uvedou přinejmenším počet sporů, které jim byly předloženy, informace o výsledcích těchto sporů, průměrnou dobu potřebnou k vyřešení sporu a zjištěné nedostatky či potíže. Na žádost koordinátora digitálních služeb poskytnou další informace.

Koordinátoři digitálních služeb každé dva roky vypracují zprávu o fungování subjektů pro mimosoudní urovnávání sporů, které certifikovali. Tato zpráva zejména:

a)	uvede počet sporů, které každý certifikovaný subjekt pro mimosoudní urovnávání sporů každoročně obdržel;

b)	uvede výsledky řízení u těchto subjektů a průměrnou dobu potřebnou k vyřešení sporu;

c)	uvede a vysvětlí zjištěné systémové nebo odvětvové nedostatky či potíže v souvislosti s fungováním těchto subjektů;

d)	uvede osvědčené postupy týkající se uvedeného fungování;

e)	uvede doporučení, jak případně zlepšit uvedené fungování.

Certifikované subjekty pro mimosoudní řešení sporů svá rozhodnutí dotčeným stranám poskytnou v přiměřené lhůtě, nejpozději však 90 kalendářních dnů po dni obdržení stížnosti. V případě velmi komplikovaných sporů může certifikovaný subjekt pro mimosoudní urovnávání sporů dle vlastního uvážení lhůtu 90 kalendářních dnů prodloužit o dodatečnou dobu nepřesahující 90 dnů, avšak nejvýše na celkovou dobu 180 dnů.

5.   Pokud subjekt pro mimosoudní řešení sporů rozhodne spor ve prospěch příjemce služby, včetně osoby nebo subjektu, které podaly oznámení, uhradí poskytovatel online platformy veškeré poplatky účtované subjektem pro mimosoudní řešení sporů a nahradí uvedenému příjemci, včetně osoby nebo subjektu, veškeré jiné přiměřené výdaje, které v souvislosti s řešením sporu zaplatil. Pokud subjekt pro mimosoudní řešení sporů rozhodne spor ve prospěch poskytovatele online platformy, nemusí příjemce služby, včetně osoby nebo subjektu, hradit žádné poplatky nebo jiné výdaje, jež poskytovatel online platformy v souvislosti s řešením sporu zaplatil nebo má zaplatit, ledaže subjekt pro mimosoudní řešení sporů zjistí, že uvedený příjemce jednal prokazatelně ve zlém úmyslu.

Poplatky, které subjekt pro mimosoudní řešení sporů účtuje poskytovatelům online platforem za vyřešení sporu, musí být přiměřené a v žádném případě nesmějí překročit náklady mu vzniklé. Pro příjemce služby musí být řešení sporu bezplatné nebo za nominální poplatek.

Certifikované subjekty pro mimosoudní řešení sporů informují dotčeného příjemce služby, včetně osob nebo subjektů, které podaly oznámení, a poskytovatele online platformy o poplatcích nebo mechanismech používaných ke stanovení poplatků předtím, než se zapojí do řešení sporu.

6.   Členské státy mohou zřídit subjekty pro mimosoudní řešení sporů pro účely odstavce 1 nebo podpořit činnost některých či všech subjektů pro mimosoudní řešení sporů, které certifikovaly v souladu s odstavcem 3.

Členské státy zajistí, aby žádná z činností, které uskuteční podle prvního pododstavce tohoto odstavce, neměla vliv na schopnost jejich koordinátorů digitálních služeb certifikovat dotčené subjekty v souladu s odstavcem 3.

7.   Koordinátor digitálních služeb, který subjekt pro mimosoudní řešení sporů certifikoval, tuto certifikaci odejme, pokud na základě šetření z vlastního podnětu nebo na základě informací obdržených od třetích stran zjistí, že tento subjekt již nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 3. Před odnětím certifikace poskytne koordinátor digitálních služeb tomuto subjektu možnost vyjádřit se ke zjištěním vyplývajícím z jeho šetření a k jeho úmyslu odejmout mu certifikaci.

8.   Koordinátoři digitálních služeb oznámí Komisi subjekty pro mimosoudní řešení sporů, které certifikovali podle odstavce 3, včetně případných specifikací podle druhého pododstavce zmíněného odstavce, jakož i subjekty pro mimosoudní řešení sporů, jimž certifikaci odňali. Komise zveřejní seznam těchto subjektů včetně případných specifikací na vyhrazených internetových stránkách, jež jsou snadno přístupné, a průběžně ho aktualizuje.

9.   Tímto článkem není dotčena směrnice 2013/11/EU a postupy a subjekty alternativního řešení sporů, jež mají na základě uvedené směrnice spotřebitelé k dispozici.

1.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů pečlivě určují, analyzují a posuzují veškerá systémová rizika v Unii plynoucí z koncepce či fungování jejich služby a souvisejících systémů, včetně algoritmických systémů, nebo z využívání jejich služeb.

Vypracují posouzení rizik do dne použitelnosti podle čl. 33 odst. 6 druhého pododstavce a poté nejméně jednou v každém roce a v každém případě před zavedením funkcí, které budou pravděpodobně mít kritický dopad na rizika zjištěná podle tohoto článku. Toto posouzení rizik se musí týkat specificky jejich služeb, být přiměřené systémovým rizikům s ohledem na jejich závažnost a pravděpodobnost a zahrnovat tato systémová rizika:

a)	šíření nezákonného obsahu prostřednictvím jejich služeb;

b)

jakékoli skutečné nebo předvídatelné nepříznivé dopady na výkon základních práv, zejména práva na respektování lidské důstojnosti zakotveného v článku 1 Listiny, práva na respektování soukromého a rodinného života zakotveného v článku 7 Listiny, práva na ochranu osobních údajů zakotveného v článku 8 Listiny, svobody projevu a svobody informací, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků, zakotvených v článku 11 Listiny, zákazu diskriminace zakotveného v článku 21 Listiny, práv dítěte zakotvených v článku 24 Listiny a práva na vysokou úroveň ochrany spotřebitele zakotveného v článku 38 Listiny;

c)	jakékoli skutečné nebo předvídatelné nepříznivé dopady na občanský diskurz, volební procesy a veřejnou bezpečnost;

d)	jakékoli skutečné nebo předvídatelné nepříznivé dopady související s genderově podmíněným násilím, ochranou veřejného zdraví a nezletilými osobami a se závažnými negativními důsledky pro tělesnou a duševní pohodu osob.

2.   Při posuzování rizik zohlední poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů zejména to, zda a jak následující faktory ovlivňují některá ze systémových rizik uvedených v odstavci 1:

a)	koncepce jejich doporučovacích systémů a jakéhokoliv dalšího relevantního algoritmického systému;

b)	jejich systémy moderování obsahu;

c)	platné smluvní podmínky a jejich vymáhání;

d)	systémy pro výběr a prezentování reklamy;

e)	postupy poskytovatele týkající se dat.

Součástí posouzení bude také analýza toho, zda a jak jsou rizika podle odstavce 1 ovlivněna úmyslnou manipulací s jejich službou, mimo jiné prostřednictvím neautentického používání nebo automatizovaného využívání služby, rozšiřování a potenciálně rychlého a rozsáhlého šíření nezákonného obsahu a informací, které nejsou slučitelné s jejich smluvními podmínkami.

Posouzení zohlední zvláštní regionální či jazykové aspekty, například aspekty specifické pro určitý členský stát.

3.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem a velmi velkých internetových vyhledávačů uchovávají podpůrné dokumenty k posouzením rizik nejméně tři roky po jejich provedení a na požádání je poskytnou Komisi a koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení.

1.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů zveřejní zprávy uvedené v článku 15 nejpozději dva měsíce po dni použitelnosti podle čl. 33 odst. 6 druhého pododstavce a poté alespoň každých šest měsíců.

2.   Zprávy podle odstavce 1 tohoto článku zveřejněné poskytovateli velmi velkých online platforem musí vedle informací uvedených v článku 15 a čl. 24 odst. 1 obsahovat:

a)

informace o lidských zdrojích, které poskytovatel velmi velkých online platforem věnuje moderování obsahu v souvislosti se službou nabízenou v Unii, vykazované za každý relevantní úřední jazyk členských států, včetně plnění povinností stanovených v článcích 16 a 22 a plnění povinností stanovených v článku 20;

b)	informace o kvalifikaci a jazykové znalosti osob vykonávajících činnosti uvedené v písmenu a) a o odborné přípravě a podpoře poskytované těmto pracovníkům;

c)	případně ukazatele přesnosti a související informace uvedené v čl. 15 odst. 1 písm. e) vykazované za každý úřední jazyk členských států.

Zprávy se zveřejňují v alespoň jednom z úředních jazyků členských států.

3.   Vedle informací uvedených v čl. 24 odst. 2 zahrnou poskytovatelé velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů do zpráv podle odstavce 1 tohoto článku informace o průměrném měsíčním počtu příjemců služby za každý členský stát.

4.   Poskytovatelé velmi velkých online platforem nebo velmi velkých internetových vyhledávačů předají koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení a Komisi bez zbytečného odkladu po dokončení a veřejně zpřístupní nejpozději tři měsíce po obdržení každé zprávy o auditu podle čl. 37 odst. 4:

a)	zprávu s výsledky posouzení rizik podle článku 34;

b)	zvláštní zmírňující opatření zavedená podle čl. 35 odst. 1;

c)	zprávu o auditu podle čl. 37 odst. 4;

d)	zprávu o provedení doporučení auditu podle čl. 37 odst. 6;

e)	informace o případných konzultacích, které vedl poskytovatel na podporu posouzení rizik a koncipování opatření ke zmírnění rizik.

5.   Jestliže se poskytovatel velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače domnívá, že by zveřejnění informací podle odstavce 4 mohlo vést ke zpřístupnění jeho důvěrných informací nebo důvěrných informací příjemců služby, způsobit významné oslabení bezpečnosti jeho služby, narušit veřejnou bezpečnost či poškodit příjemce, může tyto informace ze zpráv zpřístupňovaných veřejnosti odstranit. V takovém případě předá úplné zprávy koordinátorovi digitálních služeb v zemi usazení a Komisi a připojí odůvodnění odstranění příslušných informací ze zpráv, které jsou přístupné veřejnosti.