keyboard_tab Digital Service Act 2022/2065 CS

1.   Poskytovatelé hostingových služeb zavedou mechanismy, které osobám a subjektům umožňují oznamovat těmto poskytovatelům výskyt konkrétních informací v rámci jejich služby, které dotyčná osoba nebo subjekt považují za nezákonný obsah. Tyto mechanismy musí být snadno dostupné a uživatelsky přívětivé a musí umožňovat podávání oznámení elektronickými prostředky.

2.   Mechanismy uvedené v odstavci 1 musí usnadňovat podávání dostatečně přesných a náležitě odůvodněných oznámení. Za tímto účelem přijmou poskytovatelé hostingových služeb nezbytná opatření, aby umožnili a usnadnili podávání oznámení obsahujících všechny tyto prvky:

a)	dostatečně podložené vysvětlení důvodů, proč daná osoba či subjekt tvrdí, že dotčené informace představují nezákonný obsah;

b)	jednoznačný údaj o přesném elektronickém umístění těchto informací, například přesnou jednotnou adresu URL nebo adresy URL, a v případě potřeby dodatečné informace umožňující identifikovat nezákonný obsah v závislosti na typu obsahu a konkrétním typu hostingové služby;

c)	jméno osoby nebo název subjektu podávajících oznámení a jejich e-mailovou adresu, kromě případu informací, o nichž se usuzuje, že představují jeden z trestných činů uvedených v článcích 3 až 7 směrnice 2011/93/EU;

d)	prohlášení potvrzující, že se osoba nebo subjekt podávající oznámení v dobré víře domnívají, že informace a tvrzení obsažené v oznámení jsou přesné a úplné.

3.   Má se za to, že oznámení uvedená v tomto článku vedou ke zjištění dotčené informace či dozvědění se o ní pro účely článku 6, pokud pečlivému poskytovateli hostingových služeb umožňují odhalit nezákonnost dotyčné činnosti či informace bez podrobného právního přezkumu.

4.   Pokud oznámení obsahuje elektronické kontaktní informace osoby nebo subjektu podávajících oznámení, zašle jim poskytovatel hostingových služeb bez zbytečného odkladu potvrzení o obdržení oznámení.

5.   Poskytovatel bez zbytečného odkladu též uvědomí osobu či subjekt podávající oznámení o svém rozhodnutí s ohledem na informace, jichž se oznámení týká, a poskytne jim informace o dostupných možnostech nápravy v souvislosti s tímto rozhodnutím.

6.   Poskytovatelé hostingových služeb vyřizují veškerá oznámení, která obdrží na základě mechanismů uvedených v odstavci 1, a přijímají rozhodnutí s ohledem na informace, jichž se oznámení týkají, včas, nesvévolně, objektivně a s náležitou péčí. Pokud při tomto vyřizování nebo rozhodování používají automatizované postupy, uvedou informace o jejich použití v potvrzení podle odstavce 5.

1.   Koordinátoři digitálních služeb a Komise úzce spolupracují a poskytují si vzájemnou pomoc za účelem jednotného a účinného uplatňování tohoto nařízení. Vzájemná pomoc zahrnuje zejména výměnu informací v souladu s tímto článkem a povinnost koordinátora digitálních služeb v zemi usazení informovat všechny koordinátory digitálních služeb v zemi určení, sbor a Komisi o zahájení vyšetřování a o úmyslu přijmout konečné rozhodnutí, včetně jeho posouzení, ve vztahu ke konkrétnímu poskytovateli zprostředkovatelských služeb.

2.   Pro účely vyšetřování může koordinátor digitálních služeb v zemi usazení požádat jiné koordinátory digitálních služeb, aby mu poskytli konkrétní informace, které mají k dispozici, o konkrétním poskytovateli zprostředkovatelských služeb nebo aby vykonali své vyšetřovací pravomoci uvedené v čl. 51 odst. 1 ve vztahu ke konkrétním informacím nacházejícím se v jejich členském státě. Koordinátor digitálních služeb, který tuto žádost obdrží, může do jejího vyřizování ve vhodných případech zapojit jiné příslušné orgány nebo jiné orgány veřejné moci dotyčného členského státu.

3.   Koordinátor digitálních služeb, který obdrží žádost podle odstavce 2, této žádosti vyhoví a bez zbytečného odkladu a nejpozději dva měsíce po jejím obdržení informuje koordinátora digitálních služeb v zemi usazení o přijatých opatřeních, ledaže:

a)	rozsah nebo předmět žádosti není s ohledem na účely vyšetřování dostatečně přesný, důvodný nebo přiměřený, nebo

b)	koordinátor digitálních služeb, který obdržel žádost, ani žádný jiný příslušný orgán nebo jiný orgán veřejné moci v daném členském státě nemají požadované informace k dispozici, ani k nim nemohou získat přístup, nebo

c)	není možné žádosti vyhovět, aniž by došlo k porušení práva Unie nebo vnitrostátního práva.

Koordinátor digitálních služeb, který žádost obdržel, odůvodní její zamítnutí tak, že poskytne odůvodněnou odpověď ve lhůtě stanovené v prvním pododstavci.

1.   Pokud Komise nezahájila vyšetřování týkající se stejného údajného porušování, má-li koordinátor digitálních služeb v zemi určení důvodné podezření, že poskytovatel zprostředkovatelské služby porušil toto nařízení způsobem, jenž nepříznivě ovlivňuje příjemce služby v členském státě dotyčného koordinátora digitálních služeb, může požádat koordinátora digitálních služeb v zemi usazení, aby záležitost posoudil a přijal potřebná vyšetřovací a donucovací opatření k zajištění souladu s tímto nařízením.

2.   Pokud Komise nezahájila vyšetřování týkající se stejného údajného porušování na žádost nejméně tří koordinátorů digitálních služeb v zemích určení, kteří mají důvodné podezření, že konkrétní poskytovatel zprostředkovatelských služeb porušil toto nařízení způsobem, jenž má nepříznivý dopad na příjemce služby v jejich členských státech, může sbor koordinátora digitálních služeb v zemi usazení požádat, aby záležitost posoudil a přijal potřebná vyšetřovací a donucovací opatření k zajištění souladu s tímto nařízením.

3.   Žádost podle odstavce 1 nebo 2 musí být řádně odůvodněna a obsahovat alespoň tyto informace:

a)	kontaktní místo dotčeného poskytovatele zprostředkovatelských služeb podle článku 11;

b)	popis příslušných skutečností, dotčená ustanovení tohoto nařízení a důvody, proč má koordinátor digitálních služeb, který žádost podal, nebo sbor podezření, že poskytovatel porušil toto nařízení, včetně popisu nepříznivých dopadů údajného porušování;

c)	jakékoli jiné informace, které koordinátor digitálních služeb, který žádost podal, nebo sbor považuje za důležité, včetně případných informací shromážděných z vlastního podnětu nebo návrhů konkrétních vyšetřovacích a donucovacích opatření, která mají být přijata, a to i předběžných opatření.

4.   Koordinátor digitálních služeb v zemi usazení v co nejvyšší míře zohlední žádost podle odstavce 1 nebo 2 tohoto článku. Pokud usoudí, že nemá k dispozici dostatečné informace, aby mohl na základě žádosti jednat, a má důvod se domnívat, že by koordinátor digitálních služeb, který žádost podal, nebo sbor mohli dodatečné informace poskytnout, může si tyto informace buď vyžádat v souladu s článkem 57, nebo může zahájit společné vyšetřování podle čl. 60 odst. 1 zahrnující alespoň žádajícího koordinátora digitálních služeb. V tom případě se běh lhůty stanovené v odstavci 5 tohoto článku pozastaví do doby, než budou tyto dodatečné informace poskytnuty nebo než bude zamítnuta výzva k účasti na společném vyšetřování.

5.   Koordinátor digitálních služeb v zemi usazení bez zbytečného odkladu a v každém případě do dvou měsíců od obdržení žádosti podle odstavců 1 nebo 2 sdělí koordinátorovi digitálních služeb, který žádost podal, a sboru posouzení údajného protiprávního jednání a vysvětlení vyšetřovacích a donucovacích opatření, jež byla ve vztahu k tomuto jednání přijata nebo jsou plánována za účelem zajištění souladu s tímto nařízením.

1.   Pokud byly k ukončení porušování tohoto nařízení využity všechny pravomoci podle tohoto oddílu a protiprávní jednání přetrvává a způsobuje závažnou újmu, jíž nelze zabránit výkonem jiných pravomocí dostupných podle práva Unie nebo vnitrostátního práva, může Komise požádat koordinátora digitálních služeb v zemi usazení dotčeného poskytovatele velmi velké online platformy nebo velmi velkého internetového vyhledávače, aby jednal podle čl. 51 odst. 3.

Před podáním této žádosti koordinátorovi digitálních služeb vyzve Komise zúčastněné strany k podání písemných připomínek ve lhůtě, která nesmí být kratší než 14 pracovních dní, popíše opatření, která hodlá požadovat, a určí zamýšleného adresáta nebo adresáty.

2.   Vyžaduje-li to soudržné uplatňování tohoto nařízení, může Komise z vlastního podnětu podat příslušnému justičnímu orgánu uvedenému v čl. 51 odst. 3 písemné připomínky. Se souhlasem dotyčného justičního orgánu může podat také ústní vyjádření.

Komise může výlučně pro účely přípravy svých vyjádření požádat příslušný justiční orgán členského státu, aby jí zaslal nebo zajistil zaslání všech dokumentů nezbytných pro posouzení případu.

3.   Pokud vnitrostátní soud rozhoduje o záležitosti, která je již předmětem rozhodnutí přijatého Komisí podle tohoto nařízení, nepřijme žádné rozhodnutí, které by bylo s uvedeným rozhodnutím Komise v rozporu. Vnitrostátní soudy se rovněž vyvarují rozhodnutí, která by byla v rozporu s rozhodnutím, jehož přijetí Komise zvažuje v řízení zahájeném podle tohoto nařízení. Za tímto účelem může vnitrostátní soud posoudit, zda je nezbytné, aby své řízení přerušil. Tím není dotčen článek 267 Smlouvy o fungování EU.