Data Act 2023/2854 CS

c)	zpřístupňování dat subjektům veřejného sektoru, Komisi, Evropské centrální bance nebo subjektům Unie držiteli dat, pokud jsou uvedená data výjimečně zapotřebí pro splnění specifického úkolu prováděného ve veřejném zájmu;

d)	usnadnění změny poskytovatele mezi službami zpracování dat;

e)	zavedení záruk proti nezákonnému přístupu třetích stran k neosobním údajům a

f)	vypracování norem interoperability pro přístup k datům, přenos dat a jejich využívání.

2. Toto nařízení se vztahuje na osobní i neosobní údaje, včetně následujících druhů dat v následujících souvislostech:

a)	kapitola II se vztahuje na data, s výjimkou obsahu, týkající se výkonnosti, používání a prostředí připojených výrobků a souvisejících služeb;

b)	kapitola III se vztahuje na veškerá data soukromého sektoru, na něž se vztahují zákonné povinnosti sdílení dat;

c)	kapitola IV se vztahuje na veškerá data soukromého sektoru, která jsou přístupná a využívaná na základě smluv mezi podniky;

d)	kapitola V se vztahuje na veškerá data soukromého sektoru se zaměřením na neosobní údaje;

e)	kapitola VI se vztahuje na veškerá data a služby zpracovávané poskytovateli služeb zpracování dat;

f)	kapitola VII se vztahuje na veškeré neosobní údaje, které mají v Unii v držení poskytovatelé služeb zpracování dat.

3. Toto nařízení se vztahuje na:

a)	výrobce připojených výrobků uvedených na trh v Unii a poskytovatele souvisejících služeb, a to bez ohledu na místo usazení těchto výrobců a poskytovatelů;

b)	uživatele připojených výrobků nebo souvisejících služeb v Unii, jak jsou uvedeny v písmenu a),

c)	držitele dat, bez ohledu na jejich místo usazení, kteří zpřístupňují data příjemcům dat v Unii;

d)	příjemce dat v Unii, kterým jsou data zpřístupněna;

e)	subjekty veřejného sektoru, Komisi, Evropskou centrální banku a subjekty Unie, které žádají držitele dat o zpřístupnění dat, pokud jsou uvedená data výjimečně zapotřebí pro vykonání specifického úkolu ve veřejném zájmu, a držitele dat, kteří tato data poskytují v reakci na takovou žádost;

f)	poskytovatele služeb zpracování dat, bez ohledu na jejich místo usazení, kteří tyto služby poskytují zákazníkům v Unii;

g)	účastníky v datových prostorech a prodejce aplikací využívajících inteligentní smlouvy a osoby, jejichž obchodní, podnikatelská nebo profesní činnost zahrnuje zavádění inteligentních smluv pro jiné osoby v souvislosti s realizací dohody.

4. Odkazy na připojené výrobky nebo související služby v tomto nařízení zahrnují rovněž virtuální asistenty, pokud jsou používáni k interakci s připojeným výrobkem či související službou.

5. Tímto nařízením nejsou dotčeny unijní a vnitrostátní právní předpisy o ochraně osobních údajů, soukromí a důvěrného charakteru sdělení a integrity koncového zařízení, které se použijí na osobní údaje zpracovávané v souvislosti s právy a povinnostmi stanovenými v tomto nařízení, zejména nařízení (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725 a směrnice 2002/58/ES, ani pravomoci a kompetence dozorových úřadů a práva subjektů údajů. Pokud jsou uživatelé subjekty údajů, doplňují práva stanovená v kapitole II tohoto nařízení práva na přístup subjektů údajů a práva na přenositelnost údajů podle článků 15 a 20 nařízení (EU) 2016/679. V případě rozporu mezi tímto nařízením a unijními právními předpisy o ochraně osobních údajů nebo soukromí nebo vnitrostátními právními předpisy přijatými v souladu s těmito právními předpisy Unie mají přednost příslušné unijní nebo vnitrostátní právní předpisy o ochraně osobních údajů nebo soukromí.

6. Toto nařízení se nevztahuje na dobrovolná ujednání o výměně dat mezi soukromými a veřejnými subjekty, zejména na dobrovolná ujednání o sdílení dat, ani taková ujednání neomezuje.

Tímto nařízením nejsou dotčeny unijní ani vnitrostátní právní akty, které upravují sdílení dat, přístup k nim a jejich využívání pro účely prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, nebo pro účely celní a daňové, zejména nařízení (EU) 2021/784, (EU) 2022/2065 a (EU) 2023/1543 a směrnice (EU) 2023/1544 nebo mezinárodní spolupráce v této oblasti. Toto nařízení se nevztahuje na shromažďování, sdílení a využívání dat nebo přístup k datům podle nařízení (EU) 2015/847 a směrnice (EU) 2015/849. Toto nařízení se nevztahuje na oblasti, které nespadají do oblasti působnosti práva Unie, a v žádném případě se nedotýká pravomocí členských států v oblasti veřejné bezpečnosti, obrany nebo národní bezpečnosti, a to bez ohledu na typ subjektu pověřeného členskými státy plněním úkolů souvisejících s těmito pravomocemi, ani jejich pravomoci chránit jiné základní funkce státu, včetně zajištění územní celistvosti státu a udržování veřejného pořádku. Tímto nařízením nejsou dotčeny pravomoci členských států týkající se celní a daňové správy ani zdraví a bezpečnosti občanů.

7. Toto nařízení doplňuje samoregulační přístup podle nařízení (EU) 2018/1807 obecně použitelnými povinnostmi týkajícími se změny poskytovatele cloudových služeb.

8. Tímto nařízením nejsou dotčeny právní akty Unie ani vnitrostátní právní předpisy na ochranu práv duševního vlastnictví, zejména směrnic 2001/29/ES, 2004/48/ES a (EU) 2019/790.

9. Toto nařízení doplňuje právo Unie, jehož cílem je podpora zájmů spotřebitelů a zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů, ochrana jejich zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů, včetně směrnic 93/13/EHS, 2005/29/ES a 2011/83/EU, které jím není dotčeno.

10. Toto nařízení nevylučuje uzavírání dobrovolných smluv o sdílení dat, včetně smluv uzavřených na recipročním základě, které nejsou protiprávní a které splňují požadavky stanovené v tomto nařízení.

Článek 10

Řešení sporů

1. Uživatelé, držitelé dat a příjemci dat mají přístup k subjektům pro řešení sporů certifikovaným v souladu s odstavcem 5 tohoto článku za účelem řešení sporů podle čl. 4 odst. 3 a 9 a čl. 5 odst. 12 jakož i sporů týkajících se přiměřených a nediskriminačních podmínek a transparentního způsobu zpřístupňování dat v souladu s touto kapitolou a kapitolou IV.

2. Subjekty pro řešení sporů dotčené strany informují o poplatcích nebo mechanismech používaných ke stanovení poplatků předtím, než tyto strany požádají o rozhodnutí.

3. V případě sporů předložených subjektům pro řešení sporů podle čl. 4 odst. 3 a 9 a čl. 5 odst. 12, pokud subjekt pro řešení sporů rozhodne spor ve prospěch uživatele nebo příjemce dat, hradí držitel dat veškeré poplatky účtované subjektem pro řešení sporů a uhradí uživateli nebo příjemci dat veškeré další přiměřené výdaje, které jim v souvislosti s řešením sporu vznikly. Pokud subjekt pro řešení sporů rozhodne spor ve prospěch držitele dat, uživatel nebo příjemce dat není povinen hradit žádné poplatky nebo jiné výdaje, které držitel dat zaplatil nebo má zaplatit v souvislosti s řešením sporu, ledaže subjekt pro řešení sporů shledá, že uživatel nebo příjemce dat zjevně nejednal v dobré víře.

4. Zákazníci a poskytovatelé služeb zpracování dat mají přístup k subjektům pro řešení sporů certifikovaným v souladu s odstavcem 5 tohoto článku za účelem urovnávání sporů týkajících se porušení práv zákazníků a povinností poskytovatelů služeb zpracování dat v souladu s články 23 až 31.

5. Členský stát, v němž je subjekt pro řešení sporů usazen, tento subjekt na jeho žádost certifikuje, pokud tento subjekt prokáže, že splňuje všechny tyto podmínky:

a)	je nestranný a nezávislý a při vydávání rozhodnutí se řídí jasným, nediskriminačním a spravedlivým jednacím řádem;

b)	má potřebné odborné znalosti, zejména pokud jde o stanovení spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek, včetně kompenzace za zpřístupňování dat a transparentní způsob tohoto zpřístupňování, jež subjektu umožní tyto podmínky účinně stanovit;

c)	je snadno přístupný prostřednictvím elektronických komunikačních technologií;

d)	je schopen přijímat rozhodnutí rychle, účinně a nákladově efektivně alespoň v jednom z úředních jazyků Unie.

6. Členské státy oznámí Komisi subjekty pro řešení sporů certifikované v souladu s odstavcem 5. Komise zveřejní seznam těchto subjektů na zvláštních internetových stránkách a průběžně jej aktualizuje.

7. Subjekty pro řešení sporů se odmítnou zabývat žádostí o vyřešení sporu, který již byl předložen jinému subjektu pro řešení sporů nebo soudu členského státu.

8. Subjekty pro řešení sporů poskytnou stranám možnost, aby v přiměřené lhůtě vyjádřily svá stanoviska k záležitostem, které jim tyto strany předložily. V této souvislosti poskytnou subjekty pro řešení sporů každé ze stran podání druhé strany sporu a veškerá prohlášení odborníků. Stranám musí být dána možnost vyjádřit se k těmto podáním a prohlášením.

9. Subjekty pro řešení sporů vydají rozhodnutí ve věcech, které jim byly předloženy, do 90 dnů od podání žádosti podle odstavců 1 a 4. Toto rozhodnutí musí být vyhotoveno písemně nebo na trvalém nosiči a musí být opatřeno odůvodněním.

10. Subjekty pro řešení sporů vypracovávají a zveřejňují výroční zprávy o činnosti. Tyto výroční zprávy zahrnují zejména následující obecné informace:

a)	agregace výsledků sporů;

b)	průměrná doba na vyřešení sporů;

c)	nejběžnější důvody sporů mezi stranami.

11. V zájmu usnadnění výměny informací a osvědčených postupů se může subjekt pro řešení sporů rozhodnout, že ve zprávě podle odstavce 10 uvede doporučení, jak se vyhnout problémům nebo jak je vyřešit.

12. Rozhodnutí subjektu pro řešení sporů je pro strany závazné pouze tehdy, pokud strany před zahájením řízení o řešení sporu výslovně souhlasily s jeho závaznou povahou.

13. Tímto článkem není dotčeno právo stran domáhat se účinné právní ochrany před soudem členského státu.

Článek 14

Povinnost zpřístupnit data na základě výjimečné potřeby

Pokud subjekt veřejného sektoru, Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie prokáže výjimečnou potřebu použít určitá data podle článku 15, včetně příslušných metadat nezbytných pro interpretaci a využívání těchto dat, za účelem plnění svých zákonných povinností ve veřejném zájmu, držitelé dat, kteří jsou právnickými osobami jinými než subjekty veřejného sektoru a kteří mají uvedená data v držení, je na základě řádně odůvodněné žádosti zpřístupní.

Článek 15

Výjimečná potřeba použít data

1. Výjimečná potřeba použít určitá data ve smyslu této kapitoly je omezena z hlediska času a rozsahu a má se za to, že existuje, pouze nastane-li některá z následujících situací:

a)	pokud jsou požadovaná data nezbytná pro reakci na krizovou situaci a subjekt veřejného sektoru, Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie nejsou schopny tato data včas a efektivně získat za rovnocenných podmínek alternativními prostředky;

za okolností, na něž se nevztahuje písmeno a), a pouze pokud jde o neosobní údaje, pokud:

subjekt veřejného sektoru, Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie jedná na základě unijního nebo vnitrostátního práva a identifikoval konkrétní data, jejichž nedostatek mu brání v plnění konkrétního úkolu prováděného ve veřejném zájmu, který je výslovně stanoven zákonem, jako je vypracování oficiálních statistik nebo zmírňování krizové situace nebo zotavení z ní; a

ii)

subjekt veřejného sektoru, Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie vyčerpaly všechny ostatní prostředky, které mají k dispozici k získání těchto dat, včetně zakoupení neosobních údajů na trhu nabídkou tržních sazeb nebo využitím stávajících povinností zpřístupnit data, nebo přijetím nových legislativních opatření, která by mohla zaručit včasnou dostupnost dat.

2. Ustanovení odst. 1 písm. b) se nevztahuje na mikropodniky a malé podniky.

3. Povinnost prokázat, že subjekt veřejného sektoru nebyl schopen získat neosobní údaje jejich zakoupením na trhu, se nevztahuje na případy, kdy konkrétním úkolem prováděným ve veřejném zájmu je vypracování oficiálních statistik a kdy vnitrostátní právní předpisy koupi těchto dat nepovolují.

Článek 17

Žádosti o zpřístupnění dat

1. V případě žádosti o data podle článku 14 subjekt veřejného sektoru, Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie:

a)	specifikuje, jaká data jsou vyžadována, včetně příslušných metadat nezbytných pro interpretaci a využívání těchto dat;

b)	prokáže, že jsou splněny podmínky nezbytné pro existenci výjimečné potřeby podle článku 15, pro jejíž účely se o data žádá;

c)	vysvětlí účel žádosti, zamýšlené použití požadovaných dat, případně i třetí stranou v souladu s odstavcem 4 tohoto článku, dobu trvání tohoto použití a případně, jak má zpracování osobních údajů řešit danou výjimečnou potřebu;

d)	pokud možno specifikuje, kdy se očekává vymazání dat všemi stranami, které k nim mají přístup;

e)	zdůvodní výběr držitele dat, kterému je žádost adresována;

f)	uvede případné další subjekty veřejného sektoru nebo Komisi, Evropskou centrální banku nebo subjekty Unie a třetí strany, s nimiž mají být požadovaná data sdílena;

g)	pokud jsou požadovány osobní údaje, upřesní veškerá technická a organizační opatření nezbytná a přiměřená k provedení zásad ochrany dat a jejich nezbytných záruk, jako je úroveň agregace nebo pseudonymizace, a zda může držitel dat před zpřístupněním dat provést anonymizaci;

h)	uvede právní ustanovení, které žádajícímu subjektu veřejného sektoru, Komisi, Evropské centrální bance nebo subjektu Unie stanoví konkrétní úkol prováděný ve veřejném zájmu, který je relevantní pro žádost o dotyčná data;

i)	stanoví lhůtu, v níž mají být data zpřístupněna a lhůtu podle čl. 18 odst. 2, v níž může držitel dat žádost odmítnout nebo požádat o její změnu;

j)	vynaloží veškeré úsilí, aby se zabránilo tomu, že by vyhovění žádosti o data vedlo ke vzniku odpovědnosti držitelů dat za porušení unijního nebo vnitrostátního práva.

2. Žádost o data podaná podle odstavce 1 tohoto článku:

a)	musí být vyhotovena písemně a formulována jasným, výstižným a jednoduchým jazykem, který je pro držitele dat srozumitelný;

b)	musí být konkrétní, pokud jde o požadovaný druh dat, a odpovídat datům, nad nimiž má držitel dat v době žádosti kontrolu;

c)	musí být přiměřená výjimečné potřebě a řádně odůvodněna, pokud jde o granularitu a objem požadovaných dat a četnost přístupu k požadovaným datům;

d)	musí respektovat legitimní cíle držitele dat se závazkem zajistit ochranu obchodního tajemství v souladu s čl. 19 odst. 3, jakož i náklady a úsilí potřebné ke zpřístupnění dat;

e)	musí požadovat neosobní údaje, a pouze pokud se prokáže, že to nepostačuje k reakci na výjimečnou potřebu použít data v souladu s čl. 15 odst. 1 písm. a), požadovat osobní údaje v pseudonymizované podobě a uvádět technická a organizační opatření, která budou přijata na ochranu těchto údajů;

f)	musí informovat držitele dat o sankcích, které příslušný orgán určený podle článku 37 může uložit podle článku 40 v případě nevyhovění žádosti;

pokud je žádost podána subjektem veřejného sektoru, musí být předána datovému koordinátorovi uvedenému v článku 37 členského státu, v němž je usazen žádající subjekt veřejného sektoru, který žádost bez zbytečného odkladu zveřejní online, ledaže se datový koordinátor domnívá, že by takové zpřístupnění představovalo riziko pro veřejnou bezpečnost.

h)	pokud je žádost podána Komisí, Evropskou centrální bankou nebo subjektem Unie, musí být zpřístupněna on-line bez zbytečného odkladu;

i)	pokud jsou požadovány osobní údaje, musí být bez zbytečného odkladu oznámena dozorovému úřadu odpovědnému za monitorování uplatňování nařízení (EU) 2016/679 v členském státě, v němž je subjekt veřejného sektoru usazen.

Evropská centrální banka a subjekty Unie informují o svých žádostech Komisi.

3. Subjekt veřejného sektoru nebo Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie nezpřístupní data získaná podle této kapitoly pro opakované použití ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení (EU) 2022/868 nebo čl. 2 bodu 11 směrnice (EU) 2019/1024. Nařízení (EU) 2022/868 a směrnice (EU) 2019/1024 se nevztahují na data v držení subjektů veřejného sektoru získaná podle této kapitoly.

4. Odstavec 3 tohoto článku nebrání subjektu veřejného sektoru nebo Komisi, Evropské centrální bance nebo subjektu Unie, aby si vyměňovaly data získaná podle této kapitoly s jiným subjektem veřejného sektoru nebo Komisí, Evropskou centrální bankou nebo subjektem Unie za účelem plnění úkolů podle článku 15 uvedených v žádosti v souladu s odst. 1 písm. f) tohoto článku nebo zpřístupnily data třetí straně v případech, kdy na základě veřejně dostupné dohody této třetí straně zadaly technické kontroly nebo jiné funkce. Povinnosti subjektů veřejného sektoru podle článku 19, zejména záruky ohledně zachování důvěrnosti obchodního tajemství, se vztahují i na tyto třetí strany. Pokud subjekt veřejného sektoru, Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie předává nebo zpřístupňuje data podle tohoto odstavce, uvědomí o tom bez zbytečného odkladu držitele dat, od něhož byla data získána.

5. Pokud se držitel dat domnívá, že předáním nebo zpřístupněním dat byla porušena jeho práva podle této kapitoly, může podat stížnost u příslušného orgánu členského státu, v němž je držitel dat usazen, určeného podle článku 37.

6. Komise vypracuje vzor pro žádosti podle tohoto článku.

Článek 20

Kompenzace v případech výjimečné potřeby

1. Držitelé dat jiní než mikropodniky a malé podniky zpřístupní data nezbytná pro reakci na krizovou situaci podle čl. 15 odst. 1 písm. a) bezplatně. Subjekt veřejného sektoru, Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie, které data obdržely, poskytnou držiteli dat veřejné uznání, pokud o to držitel požádá.

2. Držitel dat má za zpřístupnění dat v souladu s žádostí podanou podle čl. 15 odst. 1 písm. b) nárok na spravedlivou kompenzaci. Tato kompenzace musí pokrýt technické a organizační náklady vynaložené na vyhovění žádosti, případně včetně nákladů na anonymizaci, pseudonymizaci, agregaci a technickou úpravu, navýšené o přiměřenou marži. Na žádost subjektu veřejného sektoru, Komise, Evropské centrální banky nebo subjektu Unie poskytne držitel dat informace o základu pro výpočet nákladů a přiměřené marže.

3. Odstavec 2 se vztahuje rovněž na případy, kdy mikropodniky a malé podniky vznášejí nárok na kompenzaci za zpřístupnění dat.

4. Držitelé dat nejsou oprávněni požadovat kompenzaci za zpřístupnění dat v souladu s žádostí podanou podle čl. 15 odst. 1 písm. b), pokud je konkrétním úkolem prováděném ve veřejném zájmu vypracování oficiálních statistik a pokud vnitrostátní právní předpisy neumožňují nákup dat. Členské státy oznámí Komisi případy, kdy vnitrostátní právní předpisy nákup dat pro vypracování oficiálních statistik neumožňují.

5. Pokud subjekt veřejného sektoru, Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie s výší kompenzace požadované držitelem dat nesouhlasí, mohou podat stížnost příslušnému orgánu členského státu, v němž je držitel dat usazen, určenému podle článku 37.

Článek 21

Sdílení dat získaných v souvislosti s výjimečnou potřebou s výzkumnými organizacemi nebo statistickými orgány

1. Subjekt veřejného sektoru, Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie mají právo sdílet data, která obdržely podle této kapitoly:

a)	s fyzickými osobami nebo organizacemi za účelem provádění vědeckého výzkumu nebo analýz slučitelných s účelem, pro který byla data vyžádána; nebo

b)	s vnitrostátními statistickými úřady a Eurostatem pro vypracování oficiálních statistik.

2. Fyzické osoby nebo organizace, které obdrží data podle odstavce 1, musí jednat na neziskovém základě nebo v rámci poslání ve veřejném zájmu uznaného unijním nebo vnitrostátním právem. Nezahrnují organizace pod významným vlivem obchodních podniků, který pravděpodobně povede k přednostnímu přístupu k výsledkům výzkumu.

3. Fyzické osoby nebo organizace přijímající data podle odstavce 1 tohoto článku musí splňovat stejné povinnosti, které se vztahují na subjekty veřejného sektoru, Komisi, Evropskou centrální banku nebo subjekty Unie podle čl. 17 odst. 3 a článku 19.

4. Bez ohledu na čl. 19 odst. 1 písm. c) mohou fyzické osoby nebo organizace přijímající data podle odstavce 1 tohoto článku uchovávat obdržená data pro účel, pro který byla vyžádána, po dobu až šesti měsíců od výmazu dat subjekty veřejného sektoru, Komisí, Evropskou centrální bankou a subjekty Unie.

5. Pokud subjekt veřejného sektoru, Komise, Evropská centrální banka nebo subjekt Unie hodlají předat nebo zpřístupnit data podle odstavce 1 tohoto článku, oznámí to bez zbytečného odkladu držiteli dat, od něhož data obdržely, přičemž uvedou totožnost a kontaktní údaje organizace nebo fyzické osoby, která data obdržela, účel předání nebo zpřístupnění dat, dobu, po kterou mají být data používána, a přijatá technická ochranná a organizační opatření, včetně případů, kdy se jedná o osobní údaje nebo obchodní tajemství. Pokud držitel dat s předáním nebo zpřístupněním dat nesouhlasí, může podat stížnost u příslušného orgánu členského státu, v němž je držitel dat usazen, určeného podle článku 37.

Článek 44

Další právní akty Unie upravující práva a povinnosti týkající se přístupu k datům a jejich využívání

1. Zvláštní povinnosti týkající se zpřístupňování dat mezi podniky, mezi podniky a spotřebiteli a ve výjimečných případech mezi podniky a veřejnými subjekty v právních aktech Unie, které vstoupily v platnost ke dni 11. ledna 2024, a v aktech v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktech na nich založených, zůstávají nedotčeny.

2. Tímto nařízením nejsou dotčeny právní předpisy Unie, které s ohledem na potřeby odvětví, společného evropského datového prostoru nebo oblasti veřejného zájmu stanoví další požadavky, zejména pokud jde o:

a)	technické aspekty přístupu k datům;

b)	omezení práv držitelů dat na přístup k určitým datům poskytovaným uživateli nebo na jejich využívání;

c)	aspekty, které jdou nad rámec přístupu k datům a jejich využívání.

3. Tímto nařízením, s výjimkou kapitoly V, nejsou dotčeny unijní ani vnitrostátní právní předpisy, které stanoví přístup k datům pro účely vědeckého výzkumu a povolují jejich používání.

whereas

keyboard_tab Data Act 2023/2854 CS

Data Act 2023/2854 CS