(3) Unie již přijala řadu opatření na zvýšení povědomí spotřebitelů, obchodníků a právníků o právech spotřebitelů a na zlepšení vymáhání práv spotřebitelů a zjednání nápravy pro ně.
Stále ale zbývají určité rezervy ohledně skutečně účinných a přiměřených sankcí ve vnitrostátních právních předpisech pro odrazování a postihování protiprávního jednání uvnitř Unie, nedostatečné individuální prostředky nápravy pro spotřebitele poškozené porušením vnitrostátních právních předpisů, které provádějí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES (3), a nedostatky v řízení ve věci žalob na zdržení se jednání podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES (4).
Revize řízení ve věci žalob na zdržení se jednání by měla být provedena prostřednictvím samostatného nástroje, kterým bude směrnice 2009/22/ES změněna a nahrazena.
- = -
(5) Ustanovení vnitrostátních předpisů o sankcích se napříč Unií výrazně liší.
Obzvláště platí, že ne všechny členské státy zajišťují možnost ukládání účinných, přiměřených a odrazujících pokut obchodníkům, kteří jsou odpovědní za rozsáhlá protiprávní jednání nebo rozsáhlá protiprávní jednání s unijním rozměrem.
Proto je třeba zlepšit stávající ustanovení o sankcích ve směrnicích 98/6/ES, 2005/29/ES a 2011/83/EU a současně přijmout nová ustanovení o sankcích ve směrnici Rady 93/13/EHS (8).
- = -
(14) Ustanovení o sankcích by měla být doplněna ve směrnici 93/13/EHS s cílem posílit její odrazující účinek.
Pro uplatňování sankcí za porušení uvedené směrnice mohou členské státy zvolit správní nebo soudní postupy.
Zejména by správní orgány nebo vnitrostátní soudy mohly ukládat sankce, jestliže shledají, že povaha smluvních ujednání je zneužívající, mimo jiné na základě soudních řízení zahájených správním orgánem.
Sankce by mohly správní orgány nebo vnitrostátní soudy uložit také v případě, že prodávající nebo poskytovatel použije smluvní ujednání, která jsou podle vnitrostátního práva výslovně označena jako zneužívající za všech okolností, nebo byla za zneužívající prohlášena pravomocným závazným rozhodnutím. Členské státy by mohly rozhodnout, že správní orgány mají také právo stanovit, že povaha smluvních ujednání je zneužívající.
Správní orgány nebo vnitrostátní soudy by také mohly uložit sankci prostřednictvím téhož rozhodnutí, které stanoví zneužívající povahu smluvních ujednání. Členské státy by mohly rovněž stanovit vhodné mechanismy koordinace veškerých postupů na vnitrostátní úrovni, které se týkají individuálního zjednání nápravy a sankcí.
- = -
(21) Požadavky na transparentnost, pokud jde o hlavní parametry určující pořadí, upravuje také nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 (9).
Požadavky na transparentnost podle uvedeného nařízení se vztahují na širokou škálu internetových zprostředkovatelů, včetně online tržišť, uplatňují se však pouze mezi obchodníky a internetovými zprostředkovateli.
Podobné požadavky na transparentnost by tedy měly být zavedeny ve směrnici 2005/29/ES s cílem zajistit náležitou transparentnost vůči spotřebitelům, s výjimkou poskytovatelů internetových vyhledávačů, kteří již mají na základě uvedeného nařízení povinnost stanovit hlavní parametry, jež jsou jednotlivě nebo společně nejvýznamnější při určování pořadí, a relativní váhu těchto hlavních parametrů tím, že zajistí snadno a veřejně dostupný popis svých internetových vyhledávačů napsaný jednoduchým a srozumitelným jazykem.
- = -
(25) Online tržiště by měla být pro účely směrnic 2005/29/ES a 2011/83/EU vymezena podobně jako v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 (11) a směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1148 (12).
Definice „online tržiště“ by ale měla být aktualizována a měla by být technologicky neutrálnější, aby zahrnovala i nové technologie.
Je tedy vhodné místo na „internetové stránky“ odkazovat na software, včetně internetových stránek, části internetových stránek nebo aplikace, který je provozován obchodníkem nebo jeho jménem, v souladu s pojmem „online rozhraní“, jak uvádí nařízení (EU) 2017/2394 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 (13).
- = -
(27) Poskytovatelé online tržišť by měli informovat spotřebitele o tom, zda je třetí strana nabízející zboží, služby nebo digitální obsah obchodníkem či nikoliv, a to na základě prohlášení jim poskytnutého touto třetí stranou.
Pokud třetí strana nabízející zboží, služby nebo digitální obsah prohlásí, že není obchodníkem, poskytovatelé online tržišť by měli poskytnout za tímto účelem stručné prohlášení uvádějící, že práva spotřebitelů vyplývající z právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele se na uzavřenou smlouvu neuplatní.
Kromě toho by spotřebitelé měli být informováni o tom, jak jsou povinnosti související se smlouvou rozděleny mezi třetí strany nabízející zboží, služby nebo digitální obsah a poskytovatele online tržišť.
Tyto informace by měly být uvedeny jasným a srozumitelným způsobem a nikoliv pouze jako odkaz ve všeobecných obchodních podmínkách či podobných smluvních dokumentech.
Požadavky na informace pro poskytovatele online tržišť by měly být přiměřené.
Těmito požadavky musí být dosaženo rovnováhy mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností poskytovatelů online tržišť.
Poskytovatelé online tržišť by neměli mít povinnost uvádět konkrétní práva spotřebitelů, když spotřebitele informují o tom, že je nelze uplatnit.
Tím nejsou dotčeny požadavky na informace pro spotřebitele stanovené ve směrnici 2011/83/EU, zejména čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice.
Informace, které mají být poskytnuty o odpovědnosti za zajištění práv spotřebitelů, závisí na smluvních ujednáních mezi poskytovateli online tržišť a příslušnými externími obchodníky.
Poskytovatel online tržiště by mohl uvést, že je externí obchodník výlučně odpovědný za zajištění práv spotřebitelů, nebo popsat své konkrétní povinnosti, pokud nese odpovědnost za určité aspekty smlouvy, například za dodávku nebo uplatnění práva odstoupit od smlouvy.
- = -
(30) Definice digitálního obsahu a digitálních služeb ve směrnici 2011/83/EU by měly být uvedeny do souladu s příslušnými definicemi ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 (15).
Digitální obsah, na který se vztahuje směrnice (EU) 2019/770, se týká jediného úkonu poskytnutí, sledu jednotlivých úkonů poskytování nebo nepřetržitého poskytování po určitou dobu.
Prvek nepřetržitého poskytování by neměl vždy nutně znamenat, že jde o poskytování dlouhodobé.
Jako na nepřetržité poskytování po určitou dobu by mělo být nahlíženo na případy, jako jsou online streaming videa, a to bez ohledu na skutečnou délku příslušného audiovizuálního souboru.
Může být tedy obtížné rozlišit mezi určitými typy digitálního obsahu a digitálních služeb, neboť obojí může zahrnovat nepřetržité poskytování ze strany obchodníka po celou dobu trvání smlouvy.
Mezi příklady digitálních služeb patří sdílení videa a audiozáznamů a jiné sdílení souborů, zpracování textu nebo hry nabízené v cloudu, ukládání dat v cloudu, internetový e-mail, sociální média a cloudové aplikace.
Nepřetržité zapojení poskytovatele služeb odůvodňuje uplatňování ustanovení o právu odstoupit od smlouvy uvedených ve směrnici 2011/83/EU, která fakticky umožňují spotřebiteli vyzkoušet si službu a během 14 dnů od uzavření smlouvy se rozhodnout, zda si ji ponechá.
Smlouvy o poskytování digitálního obsahu, který není poskytován na hmotném nosiči, se často vyznačují jediným úkonem poskytnutí spotřebiteli konkrétní položky nebo položek digitálního obsahu, například konkrétních hudebních nebo video souborů.
- = -
(36) Funkčností by se měly rozumět způsoby, jimiž lze digitální obsah nebo digitální službu používat.
Například absence či existence technických omezení, jako je ochrana pomocí správy digitálních práv či regionální kódování, by mohly mít vliv na schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby plnit všechny své funkce s ohledem na tento účel.
Interoperabilitou se rozumí to, zda a do jaké míry digitální obsah nebo digitální služba dokáží fungovat s hardwarem nebo softwarem, které jsou odlišné od hardwaru či softwaru, které se běžně používají s digitálním obsahem nebo digitálními službami stejného druhu. Řádné fungování by mohlo zahrnovat například schopnost digitálního obsahu nebo digitální služby vyměňovat si informace s tímto jiným softwarem nebo hardwarem a tyto informace používat.
Kompatibilita je vymezena ve směrnici (EU) 2019/770.
- = -
(59) Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28.
září 2011 o informativních dokumentech (17) zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu.
Ve vztahu k této směrnici považuje normotvůrce předložení těchto dokumentů za odůvodněné.
- = -