keyboard_tab Clausole e vendite online Direttiva EU 2011/0083 CS

(8) Regulační aspekty, jež je třeba harmonizovat, by se měly týkat pouze smluv uzavřených mezi obchodníky a spotřebiteli.

  Touto směrnicí by proto neměly být dotčeny vnitrostátní právní předpisy v oblasti pracovních smluv, smluv týkajících se dědického práva, rodinného práva a práva společností.

(11) Touto směrnicí by neměly být dotčeny předpisy Unie týkající se konkrétních odvětví, jako jsou humánní léčivé přípravky, zdravotnické prostředky, soukromí a elektronické komunikace, práva pacientů v přeshraniční zdravotní péči, označování potravin a vnitřní trh s elektřinou a zemním plynem.

(13) Členským státům by v souladu s právem Unie měla být i nadále ponechána pravomoc uplatňovat ustanovení této směrnice v oblastech, které do oblasti její působnosti nespadají. Členské státy tak mohou ponechat v platnosti nebo přijmout vnitrostátní právní předpisy, které odpovídají ustanovením této směrnice nebo některým z jejích ustanovení týkajícím se smluv, které nespadají do oblasti působnosti této směrnice. Členské státy mohou například rozhodnout, že uplatňování pravidel stanovených touto směrnicí rozšíří i na právnické nebo fyzické osoby, které nejsou „spotřebiteli“ ve smyslu této směrnice, jako jsou například nevládní organizace a začínající nebo malé a střední podniky. Členské státy mohou obdobně uplatnit ustanovení této směrnice na smlouvy, které nejsou „smlouvami uzavřenými na dálku“ ve smyslu této směrnice, například z toho důvodu, že nejsou uzavřeny v rámci organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na dálku.

  Kromě toho mohou členské státy rovněž ponechat v platnosti nebo zavést vnitrostátní ustanovení týkající se otázek, jimiž se tato směrnice konkrétně nezabývá, jako jsou například dodatečná pravidla týkající se kupních smluv, včetně dodání zboží, či požadavky na poskytování informací po dobu trvání smlouvy.

(14) Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní právní předpisy v oblasti smluvního práva ve věci těch aspektů smluvního práva, které nejsou touto směrnicí upraveny.

  Touto směrnicí by tudíž neměly být dotčeny vnitrostátní právní předpisy upravující například uzavírání či platnost smluv (jako je např.

  absence souhlasu).

  Stejně tak by touto směrnicí neměly být dotčeny vnitrostátní právní předpisy v oblasti obecných smluvních opravných prostředků, pravidla týkající se veřejného ekonomického řádu, například pravidla ohledně nepřiměřených či přemrštěných cen, a pravidla týkající se neetických právních úkonů.

(16) Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní právní předpisy ohledně právního zastupování, jako jsou například pravidla týkající se osoby jednající jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení (např.

  zástupce nebo zplnomocněnec).

  Pravomoc v této oblasti by měla být i nadále ponechána členským státům.

  Tato směrnice by se měla vztahovat na všechny obchodníky, ať veřejného či soukromého charakteru.

(32) Stávající právní předpisy Unie týkající se mimo jiné finančních služeb pro spotřebitele, souborných služeb pro cesty či dočasného užívání ubytovacího zařízení (timeshare) obsahují mnoho pravidel na ochranu spotřebitele.

  Z těchto důvodů by se tato směrnice na smlouvy týkající se těchto oblastí neměla vztahovat.

  Pokud jde o finanční služby, členské státy by měly být nabádány k tomu, aby se při vytváření právních předpisů v oblastech, které nejsou regulovány na úrovni Unie, nechávaly inspirovat stávajícími právními předpisy Unie v této oblasti, aby byly zajištěny stejné podmínky pro všechny spotřebitele a všechny smlouvy týkající se finančních služeb.

(42) Ustanoveními týkajícími se práva odstoupit od smlouvy by neměly být dotčeny právní a správní předpisy členských států o ukončení nebo nevymahatelnosti smlouvy ani možnost, aby spotřebitel své smluvní závazky splnil před uplynutím doby stanovené ve smlouvě.

(48) Spotřebitel by měl mít povinnost odeslat zboží zpět nejpozději do 14 dní poté, co obchodníka informoval o svém rozhodnutí odstoupit od smlouvy.

  Jestliže obchodník nebo spotřebitel závazky spojené s uplatněním práva odstoupit od smlouvy nesplní, měly by být uplatněny sankce stanovené vnitrostátními právními předpisy v souladu s touto směrnicí, jakož i ustanovení smluvního práva.

(52) Pokud jde o kupní smlouvy, dodání zboží může probíhat různým způsobem, buď bez prodlení anebo k pozdějšímu datu.

  Jestliže se strany nedohodly na konkrétní dodací lhůtě, měl by obchodník dodat zboží co nejdříve, v každém případě nejpozději 30 dní od uzavření smlouvy.

  V rámci pravidla týkajícího se pozdního dodání by mělo být zohledněno také zboží, které je pro spotřebitele třeba speciálně vyrobit či pořídit a které obchodník nemůže znovu použít, aniž by utrpěl značnou ztrátu.

  Proto by v této směrnici mělo být stanoveno pravidlo, které by obchodníkovi za určitých okolností umožnilo dodatečné přiměřené prodloužení dodací lhůty.

  Pokud obchodník zboží ve lhůtě dohodnuté se spotřebitelem nedodá, spotřebitel by před ukončením smlouvy měl obchodníka vyzvat, aby zboží dodal v dodatečné přiměřené lhůtě, a měl by být oprávněn ukončit smlouvu, pokud obchodník zboží nedodá ani v uvedené dodatečně prodloužené lhůtě.

  Toto pravidlo by však nemělo platit v případě, že obchodník v jednoznačném prohlášení zboží odmítl dodat.

  Dále by nemělo platit za určitých okolností, kdy má dodací lhůta zásadní význam, například v případě svatebních šatů, které je třeba dodat před konáním svatby.

  Nemělo by platit ani za okolností, kdy spotřebitel informuje obchodníka, že dodání zboží v konkrétní den má zásadní význam.

  Pro tento účel může spotřebitel použít kontaktní údaje obchodníka poskytnuté v souladu s touto směrnicí.

  Pokud obchodník nedodá zboží včas, měl by být spotřebitel v těchto konkrétních případech oprávněn smlouvu ukončit okamžitě po uplynutí původně dohodnuté dodací lhůty.

  Touto směrnicí by neměly být dotčeny vnitrostátní předpisy týkající se způsobu, jakým spotřebitel informuje obchodníka o svém úmyslu ukončit smlouvu.

(53) Kromě práva spotřebitele na ukončení smlouvy v případě, že obchodník nesplnil své závazky ohledně dodání zboží podle této směrnice, může spotřebitel v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy využít jiných prostředků nápravy, jako např.

  poskytnout obchodníkovi dodatečnou lhůtu pro dodání, vymáhat dodržení smlouvy, pozdržet platbu a požadovat náhradu škody.