Contratti di vendita di beni conformi 2019/0771 CS

2. Pro účely této směrnice se za kupní smlouvy považují i smlouvy mezi spotřebitelem a prodávajícím týkající se dodání zboží, které má být teprve vyrobeno nebo zhotoveno.

3. Tato směrnice se nepoužije na smlouvy o poskytování digitálního obsahu nebo digitálních služeb. Použije se však na digitální obsah nebo digitální služby, které jsou ve zboží ve smyslu čl. 2 písm. 5) bodu b) obsaženy nebo s ním jsou propojeny a které jsou podle kupní smlouvy poskytovány s tímto zbožím bez ohledu na to, zda tento digitální obsah nebo tuto digitální službu poskytuje prodávající nebo třetí strana. Pokud vzniknou pochybnosti o tom, zda je poskytnutí digitálního obsahu nebo digitální služby, které jsou ve zboží obsaženy nebo s ním propojeny, součástí kupní smlouvy, má se za to, že se na digitální obsah nebo digitální službu kupní smlouva vztahuje.

4. Tato směrnice se nepoužije na:

a)	jakýkoli hmotný nosič, který slouží výhradně jako nosič digitálního obsahu;

b)	zboží, které se prodává na základě výkonu rozhodnutí nebo jiných soudních opatření.

5. Členské státy mohou z oblasti působnosti této směrnice vyloučit smlouvy o prodeji:

a)	použitého zboží, které je prodáváno ve veřejné dražbě;

b)	živých zvířat.

V případě uvedeném v písmenu a) musí být spotřebitelům snadno dostupné jasné a vyčerpávající informace, že se práva vyplývající z této směrnice neuplatňují.

6. Touto směrnicí není dotčena možnost členských států upravovat aspekty obecného smluvního práva, například pravidla uzavírání, platnosti, neplatnosti nebo účinku smluv, včetně důsledků ukončení smlouvy, pokud tato směrnice tyto aspekty obecného smluvního práva neupravuje, nebo právo na náhradu újmy.

7. Touto směrnicí není dotčena možnost členských států povolit spotřebitelům zvolit si konkrétní prostředek nápravy, pokud se nesoulad zboží projeví během doby po dodání, která není delší než 30 dní. Touto směrnicí nejsou navíc dotčena ani vnitrostátní pravidla, která nejsou specifická pro spotřebitelské smlouvy a která stanoví specifické prostředky nápravy pro některé druhy vad skrytých v době uzavření kupní smlouvy.

Článek 9

Práva třetích stran

Pokud omezení vyplývající z porušení jakéhokoli práva třetí strany, zejména práva duševního vlastnictví, brání nebo omezuje použití zboží v souladu s články 6 a 7, členské státy zajistí, aby měl spotřebitel právo na nápravu nesouladu podle článku 13, ledaže vnitrostátní právo stanoví pro takové případy neplatnost kupní smlouvy nebo možnost odstoupení od ní.

Článek 13

Prostředky nápravy v případě nesouladu

1. V případě nesouladu má spotřebitel nárok na to, aby bylo zboží uvedeno do souladu, nebo aby byla poměrně snížena cena nebo aby byla ukončena smlouva za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Za účelem uvedení zboží do souladu si může spotřebitel zvolit mezi opravou a výměnou zboží, ledaže by zvolený prostředek nápravy byl nemožný nebo by ve srovnání s druhým prostředkem nápravy prodávajícímu způsobil náklady, které by byly nepřiměřené, s ohledem na všechny okolnosti případu, mezi než mimo jiné patří:

a)	hodnota, kterou by zboží mělo, kdyby bylo v souladu;

b)	závažnost nesouladu; a

c)	toho, zda by bylo možné poskytnout alternativní nápravu, aniž by se tím spotřebiteli způsobily významné obtíže.

3. Prodávající může uvedení zboží do souladu odmítnout, nejsou-li oprava a výměna zboží možné nebo by pro prodávajícího s přihlédnutím ke všem okolnostem včetně těch, které jsou uvedeny v odst. 2 písm. a) a b), způsobily nepřiměřené náklady.

4. Spotřebitel má nárok buď na poměrné snížení ceny v souladu s článkem 15, nebo na ukončení kupní smlouvy v souladu s článkem 16 pokud nastal některý z těchto případů:

a)	prodávající neprovedl opravu ani výměnu zboží nebo v příslušných případech neprovedl opravu ani výměnu v souladu s čl. 14 odst. 2 a 3 nebo odmítl uvést zboží do souladu podle odstavce 3 tohoto článku;

b)	navzdory snaze prodávajícího uvést zboží do souladu dojde k nesouladu;

c)	nesoulad je tak závažné povahy, že odůvodňuje okamžité snížení ceny nebo ukončení kupní smlouvy; nebo

d)	prodávající prohlásil nebo je z okolností zřejmé, že zboží do souladu neuvede v přiměřené době či bez významných obtíží pro spotřebitele.

5. Spotřebitel nemá právo na ukončení smlouvy, je-li nesoulad pouze nevýznamný. Důkazní břemeno ohledně prokázání toho, zda je nesoulad nevýznamný, nese prodávající.

6. Spotřebitel má právo odepřít platbu jakékoli nesplacené části ceny nebo její části do té doby, než prodávající splní povinnosti prodávajícího podle této směrnice. Členské státy mohou stanovit podmínky a způsob výkonu práva spotřebitele na odepření platby.

7. Členské státy mohou upravit, zda a v jakém rozsahu je dotčeno právo spotřebitele na prostředky nápravy v případě, že se spotřebitel podílel na vzniku nesouladu.

Článek 16

Ukončení kupní smlouvy

1. Spotřebitel uplatní své právo na ukončení kupní smlouvy prohlášením určeným prodávajícímu, ve kterém sdělí své rozhodnutí ukončit kupní smlouvu.

2. Pokud se nesoulad týká pouze některého zboží dodaného podle kupní smlouvy a existuje důvod pro ukončení kupní smlouvy podle článku 13, může spotřebitel ukončit kupní smlouvu pouze ve vztahu k tomuto zboží a jakémukoli jinému zboží, které spotřebitel získal společně se zbožím, jež není v souladu, nelze-li od něj rozumně očekávat, že bude souhlasit s ponecháním si pouze toho zboží, které je v souladu.

3. Pokud spotřebitel ukončí kupní smlouvu jako celek nebo v souladu s odstavcem 2 ve vztahu k některému zboží dodanému podle kupní smlouvy:

a)	spotřebitel vrátí zboží prodávajícímu na náklady prodávajícího; a

b)	prodávající vrátí spotřebiteli zpět cenu zaplacenou za zboží po obdržení zboží nebo poté, co mu spotřebitel poskytne důkaz o tom, že zboží odeslal zpět.

Pro účely tohoto odstavce mohou členské státy stanovit podmínky vracení zboží a peněz.

Článek 18

právo na nápravu

Pokud prodávající odpovídá spotřebiteli za nesoulad, který je důsledkem činu nebo opomenutí některé osoby v předchozích článcích řetězce transakcí, včetně opomenutí poskytnout aktualizace pro zboží s digitálními prvky v souladu s čl. 7 odst. 3, má prodávající právo domáhat se nápravy ze strany odpovědné osoby nebo osob v řetězci transakcí. Osobu, u níž má prodávající právo domáhat se nápravy, a příslušná opatření a podmínky výkonu tohoto práva, určí vnitrostátní právo.

Článek 19

Prosazování

1. Členské státy zajistí, aby byly k dispozici odpovídající a účinné prostředky pro zajištění souladu s touto směrnicí.

2. Prostředky uvedené v odstavci 1 zahrnují ustanovení o tom, že jeden nebo několik z následujících subjektů, které určí vnitrostátní právo, mohou podle vnitrostátního práva podat žalobu u soudu nebo u příslušných správních orgánů, aby se zajistilo, že se použijí vnitrostátní ustanovení, kterými se provádí tato směrnice:

a)	veřejnoprávní subjekty nebo jejich zástupci;

b)	spotřebitelské organizace, které mají oprávněný zájem na ochraně spotřebitelů;

c)	profesní organizace, které mají oprávněný zájem na žalobě.

whereas

(6) Pravidla Unie použitelná na prodej zboží jsou stále roztříštěná, ačkoli pravidla týkající se podmínek dodání, požadavky na informace poskytované před uzavřením smlouvy a právo odstoupit od smlouvy (v případě smluv uzavřených na dálku nebo mimo obchodní prostory) již byly plně harmonizovány ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU (3).
Další zásadní smluvní prvky, jako jsou požadavky na soulad se smlouvou, prostředky nápravy v případě nesouladu se smlouvou a hlavní podmínky pro jejich uplatnění, jsou v současnosti předmětem minimální harmonizace podle směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES (4). Členským státům bylo povoleno jít nad rámec norem Unie a zavádět nebo ponechat v platnosti pravidla, která zajišťují dosažení ještě vyšší úrovně ochrany spotřebitele.
Při zavádění těchto pravidel řešily různé prvky v různém rozsahu.
Vnitrostátní ustanovení, kterými se provádí směrnice 1999/44/ES, se proto dnes značně liší, pokud jde o zásadní prvky, jako je existence či neexistence hierarchie prostředků nápravy.

- = -

(9) Přestože on-line prodej zboží tvoří převážnou většinu přeshraničního prodeje v Unii, rozdíly ve smluvním právu jednotlivých států mají stejný dopad na maloobchodníky využívající prodej na dálku i na maloobchodníky prodávající v přímém styku a brání jim v rozšíření podnikání za hranice.
V zájmu vytvoření rovných podmínek pro všechny podniky prodávající zboží spotřebitelům by se tato směrnice měla vztahovat na všechny prodejní kanály.
Stanovením jednotných pravidel pro všechny prodejní kanály by tato směrnice měla zabránit jakýmkoli rozdílům, které by způsobily nepřiměřenou zátěž rostoucímu počtu maloobchodníků v Unii prodávajících prostřednictvím všech kanálů.
Potřeba zachování soudržných pravidel pro prodej a záruky u všech prodejních kanálů byla potvrzena Zprávou Komise o kontrole účelnosti práva v oblasti ochrany spotřebitele a marketingu zveřejněnou 29.
května 2017, která se týkala i směrnice 1999/44/ES.

- = -

(11) Tato směrnice doplňuje směrnici 2011/83/EU.
Zatímco směrnice 2011/83/EU stanoví zejména požadavky na informace poskytované před uzavřením smlouvy, právo odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku a smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory a pravidla týkající se dodání zboží a přechod rizika, zavádí tato směrnice pravidla týkající se souladu zboží se smlouvou, prostředky nápravy v případě nesouladu a podmínky pro jejich uplatnění.

- = -

(18) Touto směrnicí by nemělo být dotčeno vnitrostátní právo v rozsahu, v jakém tato směrnice příslušné otázky neupravuje, zejména otázky týkající se legality zboží, náhrady škody a aspektů obecného smluvního práva, jako jsou uzavírání, platnost, neplatnost nebo účinky smluv.
Totéž by mělo platit pro důsledky ukončení smlouvy a pro některé aspekty týkající se opravy a výměny zboží, které tato směrnice neupravuje.
Pokud jde o úpravu práva stran odepřít zcela či částečně plnění svých povinností do doby, než si své povinnosti splní druhá strana, členské státy by měly mít i nadále možnost upravit podmínky a způsob odepření platby spotřebitelem. Členské státy by rovněž měly mít i nadále možnost upravit nárok spotřebitele na náhradu škody, kterou utrpěl v důsledku porušení ustanovení této směrnice prodávajícím.
Touto směrnicí by také neměla být dotčena vnitrostátní pravidla, která nejsou specifická pro spotřebitelské smlouvy a která stanoví specifické prostředky nápravy pro některé druhy vad, jež nebyly zřejmé v době uzavření kupní smlouvy, totiž vnitrostátní právní předpisy, které mohou stanovit zvláštní pravidla pro odpovědnost prodávajícího za skryté vady.
Touto směrnicí by rovněž neměla být dotčena vnitrostátní právní úprava, která stanoví mimosmluvní prostředky nápravy pro spotřebitele v případě nesouladu zboží, které lze uplatnit vůči osobám v předchozích článcích řetězce transakcí, například výrobcům, nebo jiným osobám plnícím závazky takových osob.

- = -

(19) Touto směrnicí by neměla být dotčena svoboda členských států umožnit spotřebitelům zvolit si určitý prostředek nápravy, pokud se nesoulad zboží projeví krátce po dodání, totiž vnitrostátní právní předpisy, stanovující právo spotřebitele odmítnout vadné zboží a považovat smlouvu za vypovězenou nebo žádat o okamžitou výměnu, a to v určité krátké lhůtě po dodání zboží, jež by neměla být delší než 30 dní.

- = -

(35) Požadavky na soulad by měly zahrnovat jak věcné vady, tak i právní vady.
Používání zboží v souladu se smlouvou mohou bránit nebo takové používání mohou omezovat omezení vyplývající z porušení práv třetí strany, zejména práv duševního vlastnictví. Členské státy by měly zajistit, aby spotřebitel měl v takových případech právo na prostředky nápravy pro případ nesouladu, které jsou stanovené v této směrnici, ledaže je v takových případech ve vnitrostátním právu stanovena neplatnost smlouvy či možnost odstoupení od ní.

- = -

(41) Aby se zaručila právní jistota pro prodávající a celková důvěra spotřebitelů v přeshraniční nakupování, je nezbytné stanovit dobu, po kterou má spotřebitel nárok na nápravu jakéhokoli nesouladu existujícího v době rozhodné pro stanovení souladu.
Vzhledem k tomu, že při provádění směrnice 1999/44/ES stanovila valná většina členských států období dvou let a že v praxi to účastníci trhu považují za přiměřenou dobu, mělo by toto období zůstat zachováno.
Totéž by mělo platit i v případě zboží s digitálními prvky.
Stanoví-li však smlouva nepřetržité poskytování po dobu delší než dva roky, měl by mít spotřebitel právo na prostředky nápravy v případě jakéhokoli nesouladu digitálního obsahu nebo digitální služby, jenž nastane nebo se projeví během doby, po kterou mají být digitální obsah nebo digitální služba podle smlouvy poskytovány.
Aby mohly členské státy flexibilně zvýšit úroveň ochrany spotřebitele ve svém vnitrostátním právu, měly by mít možnost stanovit delší lhůty pro odpovědnost prodávajícího, než jsou stanoveny v této směrnici.

- = -

(42) Z důvodu soudržnosti se stávajícími vnitrostátními právními systémy by členské státy měly mít možnost stanovit buď to, že prodávající nese odpovědnost za nesoulad, který se projeví v určitém období, přičemž by tato doba mohla být případně spojena s promlčecí lhůtou, nebo to, že se na prostředky nápravy pro spotřebitele vztahuje pouze promlčecí lhůta.
V prvním případě by členské státy měly zajistit, aby doba, po kterou trvá odpovědnost prodávajícího, nebyla obcházena promlčecí lhůtou platnou pro prostředky nápravy pro spotřebitele.
Ačkoli by tato směrnice tedy neměla harmonizovat počátek běhu vnitrostátních promlčecích lhůt, měla by zajistit, aby tyto promlčecí lhůty neomezovaly právo spotřebitele uplatnit prostředky nápravy v případě jakéhokoli nesouladu, který se projeví během doby, po kterou je za nesoulad odpovědný prodávající.
Ve druhém případě by členské státy měly mít možnost ponechat v platnosti nebo zavést pouze promlčecí lhůty u prostředků nápravy pro spotřebitele, aniž by zaváděly určité období, během něhož se musí nesoulad projevit, aby bylo možné uplatnit odpovědnost prodávajícího.
K zajištění stejné ochrany spotřebitelů i v těchto případech by členské státy měly zajistit, aby, pokud se uplatňuje pouze promlčecí lhůta, tato lhůta nadále umožňovala spotřebitelům uplatnit prostředky nápravy v případě jakéhokoli nesouladu, který se projeví přinejmenším během doby, jež je v této směrnici stanovena jako doba odpovědnosti.

- = -

(47) V zájmu zvýšení právní jistoty a odstranění jedné z hlavních překážek bránících rozvoji vnitřního trhu, by měla tato směrnice plně harmonizovat prostředky nápravy, které má spotřebitel k dispozici v případě nesouladu zboží, a podmínky, za nichž je lze uplatnit.
V případě nesouladu by spotřebitelé měli mít zejména právo na to, aby bylo zboží uvedeno do souladu, nebo na poměrné snížení ceny nebo na ukončení smlouvy.

- = -

(50) Pokud se projeví nesoulad, měl by o tom spotřebitel prodávajícího informovat, aby prodávající měl příležitost uvést zboží do souladu.
Prodávající by tak měl učinit v přiměřené době.
To znamená, že spotřebitel v zásadě nemá na snížení ceny nebo ukončení smlouvy právo okamžitě, ale měl by dát prodávajícímu přiměřenou lhůtu na opravu nebo výměnu zboží, které je v nesouladu.
Pokud prodávající zboží neopravil ani nevyměnil v této lhůtě, měl by mít spotřebitel právo na uplatnění a prosazení snížení ceny nebo ukončení smlouvy bez dalšího odkladu.

- = -

(51) Jestliže oprava nebo výměna nepřinesla spotřebiteli řádnou nápravu nesouladu, měl by mít spotřebitel právo na snížení ceny nebo na ukončení smlouvy.
To platí zejména v případě, že prodávající opravu nebo výměnu neprovedl nebo je z okolností zřejmé, že je neprovede, nebo že uvedení zboží do souladu odmítl, neboť oprava ani výměna nejsou možné nebo by prodávajícímu způsobily nepřiměřené náklady.

- = -

(52) V některých situacích může být odůvodněné, aby měl spotřebitel právo na snížení ceny nebo ukončení smlouvy okamžitě.
Pokud prodávající učinil kroky k tomu, aby zboží uvedl do souladu, avšak následně se projeví nesoulad, mělo by být objektivně zjištěno, zda by měl spotřebitel akceptovat další pokusy prodávajícího o uvedení zboží do souladu s ohledem na všechny okolnosti daného případu, jako je druh a hodnota zboží a povaha a závažnost nesouladu.
Umožnit prodávajícímu další pokus o nápravu nesouladu může být odůvodněné zejména u drahého nebo složitého zboží.
Rovněž by se mělo zohlednit, zda lze od spotřebitele očekávat, že bude i nadále mít důvěru ve schopnost prodávajícího uvést zboží do souladu, například v důsledku skutečnosti, že se tentýž problém projeví dvakrát.
Podobně může být v některých situacích nesoulad tak závažné povahy, že spotřebitel nemůže mít nadále důvěru ve schopnost prodávajícího uvést zboží do souladu.
Příkladem toho by mohla být situace, kdy má nesoulad podstatný vliv na schopnost spotřebitele používat zboží obvyklým způsobem a nelze od něj očekávat důvěru v to, že oprava nebo výměna provedená prodávajícím problém vyřeší.

- = -

(53) V zájmu zachováni rovnováhy práv a povinností smluvních stran by měl mít spotřebitel právo smlouvu ukončit pouze v případech, kdy nesoulad není nevýznamný.

- = -

(58) Aby toto právo ukončit smlouvu bylo pro spotřebitele účinné v situacích, kdy spotřebitel nakupuje větší množství zboží a nesoulad se smlouvou se týká pouze některého zboží dodaného v rámci dané smlouvy, měl by mít spotřebitel, právo tuto smlouvu ukončit i v souvislosti s ostatním zbožím, které nakoupil společně se zbožím, jež není v souladu, i když toto ostatní zboží v souladu je, nelze-li od spotřebitele rozumně očekávat, že bude souhlasit s ponecháním si pouze zboží, které je v souladu.

- = -

(64) Osoby nebo organizace považované v rámci vnitrostátního práva za ty osoby nebo organizace, které mají oprávněný zájem na ochraně smluvních práv spotřebitelů, by měly mít právo zahájit řízení buď u soudu, nebo u správního orgánu, který má pravomoc rozhodovat o stížnostech nebo dát podnět k příslušnému soudnímu řízení.

- = -

keyboard_tab Contratti di vendita di beni conformi 2019/0771 CS

Contratti di vendita di beni conformi 2019/0771 CS