REGIS - Reg. Intermediation Services 2019/1150 CS

1. Účelem tohoto nařízení je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu stanovením pravidel k zajištění toho, aby podnikatelským uživatelům online zprostředkovatelských služeb a uživatelům firemních internetových stránek byla ve vztahu k internetovým vyhledávačům poskytnuta náležitá transparentnost, spravedlnost a možnosti účinné nápravy.

2. Toto nařízení se vztahuje na online zprostředkovatelské služby a internetové vyhledávače poskytované, nebo nabízené k poskytnutí, podnikatelským uživatelům a uživatelům firemních internetových stránek, kteří jsou usazeni nebo mají místo pobytu v Unii a kteří prostřednictvím těchto online zprostředkovatelských služeb nebo internetových vyhledávačů nabízejí zboží nebo služby spotřebitelům nacházejícím se v Unii, bez ohledu na místo usazení nebo místo pobytu poskytovatelů takových služeb a bez ohledu na právo, které by jinak bylo rozhodné.

3. Toto nařízení se nevztahuje na online platební služby nebo online reklamní nástroje nebo online reklamní výměny, které nejsou poskytovány s cílem usnadnit zahájení přímých transakcí a které nezahrnují smluvní vztah se spotřebiteli.

4. Tímto nařízením nejsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy, které v souladu s právem Unie zakazují nebo postihují jednostranné jednání nebo nekalé obchodní praktiky, v rozsahu, v němž nejsou příslušné aspekty upraveny tímto nařízením. Toto nařízení se nedotýká vnitrostátního občanského práva, zejména práva smluvního, jako jsou pravidla platnosti, uzavírání, účinků nebo ukončení smlouvy, pokud jsou tato pravidla v souladu s právem Unie, a v rozsahu, v jakém nejsou příslušné aspekty upraveny tímto nařízením.

5. Tímto nařízením není dotčeno právo Unie, zejména právo Unie použitelné v oblastech justiční spolupráce v občanských věcech, hospodářské soutěže, ochrany údajů, ochrany obchodního tajemství, ochrany spotřebitele, elektronického obchodování a finančních služeb.

Článek 4

Omezení, pozastavení a ukončení poskytování služeb

1. Rozhodne-li se poskytovatel online zprostředkovatelských služeb omezit nebo pozastavit jejich poskytování některému podnikatelskému uživateli ve vztahu k určitému zboží či službám, jež tento podnikatelský uživatel nabízí, poskytne mu nejpozději v okamžiku, kdy omezení nebo pozastavení nabude účinnosti, na trvalém nosiči odůvodnění tohoto rozhodnutí.

2. Rozhodne-li se poskytovatel online zprostředkovatelských služeb zcela ukončit poskytování všech těchto služeb některému podnikatelskému uživateli, poskytne mu nejméně 30 dní před tím, než ukončení nabude účinnosti, na trvalém nosiči odůvodnění tohoto rozhodnutí.

3. V případě omezení, pozastavení nebo ukončení poskytování online zprostředkovatelských služeb umožní jejich poskytovatel podnikatelskému uživateli, aby vyjasnil skutečnosti a okolnosti v rámci interního postupu vyřizování stížností uvedeného v článku 11. Pokud poskytovatel online zprostředkovatelských služeb toto omezení, pozastavení nebo ukončení odvolá, bez zbytečného odkladu podnikatelskému uživateli služby obnoví a poskytne mu přístup k jakýmkoli osobním i jiným údajům, které vznikly v důsledku toho, že před tím, než toto omezení, pozastavení nebo ukončení nabylo účinnosti, podnikatelský uživatel využil dotyčné online zprostředkovatelské služby.

4. Lhůta pro oznámení v odstavci 2 se nepoužije, pokud:

a)	se na poskytovatele online zprostředkovatelských služeb vztahuje právní nebo regulační povinnost vyžadující, aby ukončil poskytování všech těchto služeb některému podnikatelskému uživateli způsobem, který mu tuto lhůtu pro oznámení neumožňuje dodržet;

b)	poskytovatel online zprostředkovatelských služeb uplatní právo na ukončení poskytování služeb z naléhavého důvodu podle vnitrostátního práva, které je v souladu s právem Unie, nebo

c)	poskytovatel online zprostředkovatelských služeb je schopen prokázat, že dotčený podnikatelský uživatel opakovaně porušil platné podmínky, což vedlo k ukončení poskytování všech dotčených online zprostředkovatelských služeb.

Pokud se nepoužije lhůta pro oznámení podle odstavce 2, poskytovatel online zprostředkovatelských služeb poskytne dotčenému podnikatelskému uživateli bez zbytečného odkladu na trvalém nosiči odůvodnění tohoto rozhodnutí.

5. Odůvodnění uvedené v odstavcích 1 a 2 a v odst. 4 druhém pododstavci musí obsahovat odkaz na konkrétní skutečnosti nebo okolnosti, včetně obsahu oznámení třetích stran, které vedly k rozhodnutí poskytovatele online zprostředkovatelských služeb, jakož i odkaz na příslušné důvody pro rozhodnutí uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. c).

Poskytovatel online zprostředkovatelských služeb nemusí odůvodnění poskytnout, pokud se na něj vztahuje právní nebo regulační povinnost neuvádět konkrétní skutečnosti či okolnosti nebo odkaz na příslušný důvod či důvody, nebo pokud je schopen prokázat, že dotčený podnikatelský uživatel opakovaně porušil platné podmínky, což vedlo k ukončení poskytování všech dotčených online zprostředkovatelských služeb.

Článek 10

Omezení nabízení různých podmínek jinými prostředky

1. Pokud poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb omezí při poskytování svých služeb možnost podnikatelských uživatelů nabízet stejné zboží a služby spotřebitelům za různých podmínek jinými prostředky než prostřednictvím těchto služeb, zahrnou do svých podmínek důvody tohoto omezení a zajistí snadný přístup veřejnosti k nim. Tyto důvody musí zahrnovat hlavní ekonomická, obchodní nebo právní hlediska těchto omezení.

2. Povinností stanovenou v odstavci 1 nejsou dotčeny žádné zákazy nebo omezení týkající se uložení takových omezení vyplývajících z uplatňování jiných aktů unijního práva nebo práva členských států, které jsou v souladu s právem Unie a které se vztahují na poskytovatele online zprostředkovatelských služeb.

Článek 12

Mediace

1. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb ve svých podmínkách určí dva nebo více mediátorů, s nimiž jsou ochotni spolupracovat při pokusu o dosažení dohody s podnikatelskými uživateli o mimosoudním řešení sporů mezi poskytovatelem a podnikatelským uživatelem, které vzniknou v souvislosti s poskytováním dotčených online zprostředkovatelských služeb, včetně stížností, které nemohly být vyřešeny pomocí interního systému pro vyřizování stížností uvedeného v článku 11.

Mediátory, kteří poskytují mediační služby z místa mimo Unii, mohou poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb určit pouze tehdy, pokud je zajištěno, že dotčení podnikatelští uživatelé nebudou fakticky zbaveni jakýchkoli právních záruk stanovených v právu Unie nebo členských států v důsledku toho, že mediátoři poskytují tyto služby z místa mimo Unii.

2. Mediátoři uvedení v odstavci 1 musí splňovat tyto požadavky:

a)	jsou nestranní a nezávislí;

b)	jejich mediační služby jsou cenově dostupné pro podnikatelské uživatele dotčených online zprostředkovatelských služeb;

c)	jsou schopni poskytovat své mediační služby v jazyce, v němž jsou vyhotoveny podmínky, které upravují smluvní vztah mezi poskytovatelem online zprostředkovatelských služeb a dotčeným podnikatelským uživatelem;

d)	jsou snadno dostupní buď fyzicky v místě usazení nebo v místě pobytu podnikatelského uživatele, nebo dálkově s použitím komunikačních technologií;

e)	jsou schopni poskytovat své mediační služby neprodleně;

f)	dostatečně rozumí všeobecným obchodním vztahům mezi podniky, což jim umožňuje účinně přispívat k pokusům o řešení sporů.

3. Bez ohledu na dobrovolnou povahu mediace musí poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb a podnikatelští uživatelé jednat v dobré víře během jakéhokoli pokusu o mediaci v souladu s tímto článkem.

4. Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb nesou v každém jednotlivém případě přiměřenou část celkových nákladů na mediaci. Přiměřená část těchto celkových nákladů se určí na základě návrhu mediátora s přihlédnutím ke všem relevantním aspektům daného případu, zejména k míře opodstatněnosti nároků stran ve sporu, chování stran a vzájemném poměru velikosti a finanční síly stran.

5. Jakýmkoli pokusem o dosažení dohody prostřednictvím mediace ve věci řešení sporu v souladu s tímto článkem nejsou dotčena práva dotčených poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb a podnikatelských uživatelů zahájit soudní řízení kdykoli během mediačního řízení, před ním či po něm.

6. Pokud o to podnikatelský uživatel před zahájením mediace nebo v jejím průběhu požádá, zpřístupní mu poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb informace o fungování a efektivnosti mediace týkající se jeho činnosti.

7. Povinnost stanovená v odstavci 1 se nevztahuje na poskytovatele online zprostředkovatelských služeb, kteří jsou malými podniky ve smyslu přílohy k doporučení 2003/361/ES.

Článek 13

Specializovaní mediátoři

Komise v úzké spolupráci s členskými státy vybízí poskytovatele online zprostředkovatelských služeb i organizace a sdružení, které je zastupují, k tomu, aby jednotlivě nebo společně založili jednu nebo více organizací poskytujících mediační služby, které splňují požadavky stanovené v čl. 12 odst. 2, za zvláštním účelem usnadnění mimosoudního řešení sporů s podnikatelskými uživateli, které vznikají v souvislosti s poskytováním těchto služeb, s přihlédnutím zejména k přeshraniční povaze online zprostředkovatelských služeb.

Článek 14

Soudní řízení vedená zastupujícími organizacemi nebo sdruženími a veřejnými subjekty

1. Organizace a sdružení, která mají oprávněný zájem na zastupování podnikatelských uživatelů nebo uživatelů firemních internetových stránek, a veřejné subjekty zřízené v členských státech mají právo podat žalobu u příslušných vnitrostátních soudů v Unii v souladu s právem členského státu, v němž je podána žaloba, znějící na ukončení nebo zákaz neplnění příslušných požadavků tohoto nařízení poskytovateli online zprostředkovatelských služeb nebo poskytovateli internetových vyhledávačů.

2. Komise vybízí členské státy k tomu, aby si s dalšími členskými státy vyměňovaly osvědčené postupy a informace na základě rejstříků protiprávních jednání, která byla předmětem soudních příkazů u vnitrostátních soudů, pokud příslušné veřejné subjekty nebo orgány takové rejstříky zřídí.

3. Organizace nebo sdružení mají právo uvedené v odstavci 1 pouze tehdy, pokud splňují všechna tato kritéria:

a)	jsou řádně založeny podle práva členského státu;

b)	sledují cíle, které jsou ve společném zájmu skupiny podnikatelských uživatelů nebo uživatelů firemních internetových stránek, které trvale zastupují;

c)	jsou neziskové;

d)	na jejich rozhodování nemá nepatřičný vliv žádná třetí strana, která poskytuje financování, zejména poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb nebo internetových vyhledávačů.

Za tímto účelem zveřejní organizace nebo sdružení v plném rozsahu informace o svých členech a zdroji financování.

4. Veřejné subjekty musí mít v členských státech, v nichž byly zřízeny, právo uvedené v odstavci 1, jsou-li pověřeny hájit společné zájmy podnikatelských uživatelů nebo uživatelů firemních internetových stránek nebo zajišťovat dodržování požadavků tohoto nařízení, v souladu s vnitrostátním právem dotčeného členského státu.

5. Členské státy mohou určit:

a)	organizace nebo sdružení usazené v daném členském státě, které splňují alespoň požadavky stanovené v odstavci 3, a to na jejich žádost;

b)	veřejné subjekty v nich zřízené, které splňují požadavky stanovené v odstavci 4,

kterým přiznají právo uvedené v odstavci 1. Členské státy sdělí Komisi název a účel veškerých těchto určených organizací, sdružení nebo veřejných subjektů.

6. Komise sestaví seznam organizací, sdružení a veřejných subjektů určených podle odstavce 5. Tento seznam uvádí účel těchto organizací, sdružení a veřejných subjektů. Zveřejní se v Úředním věstníku Evropské unie. Změny tohoto seznamu se zveřejní bez prodlevy a aktualizovaný seznam se v každém případě sestavuje a zveřejňuje každých šest měsíců.

7. Soudy uznávají seznam uvedený v odstavci 6 jako důkaz právní způsobilosti organizace, sdružení nebo veřejného subjektu, aniž je dotčeno právo soudu zkoumat v konkrétním případě, zda účel žalobce opravňuje k podání žaloby.

8. Vyjádří-li některý členský stát nebo Komise obavy ohledně toho, zda určitá organizace nebo sdružení splňuje kritéria stanovená v odstavci 3 nebo zda veřejný subjekt splňuje kritéria stanovená v odstavci 4, členský stát, jenž danou organizaci, sdružení nebo veřejný subjekt určil v souladu s odstavcem 5, tyto obavy prověří a případně takové určení zruší, není-li splněno jedno nebo více kritérií.

9. Právem uvedeným v odstavci 1 nejsou dotčena práva podnikatelských uživatelů a uživatelů firemních internetových stránek podat jakoukoli žalobu u příslušných vnitrostátních soudů v souladu s právem členského státu, v němž je podána žaloba, která vychází z individuálních práv a směřuje k tomu, aby poskytovatel online zprostředkovatelských služeb nebo poskytovatel internetového vyhledávače ukončil jakékoli porušování příslušných požadavků, jež jsou stanoveny v tomto nařízení.

Článek 15

Vymáhání

1. Každý členský stát zajistí přiměřené a účinné vymáhání tohoto nařízení.

2. Členské státy stanoví pravidla pro ukládání opatření za porušení tohoto nařízení a zajistí jejich uplatňování. Tato opatření musí být účinná, přiměřená a odrazující.

Článek 16

Sledování

Komise v úzké spolupráci s členskými státy důkladně sleduje dopad tohoto nařízení na vztahy mezi online zprostředkovatelskými službami a jejich podnikatelskými uživateli a mezi internetovými vyhledávači a uživateli firemních internetových stránek. Za tímto účelem shromažďuje relevantní informace s cílem sledovat změny v těchto vztazích, a to i prováděním příslušných studií. Členské státy pomáhají Komisi tím, že jí na požádání poskytují veškeré relevantní shromážděné informace včetně informací o konkrétních případech. Pro účely tohoto článku a článku 18 může Komise usilovat o shromáždění informací od poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb.

Článek 18

Přezkum

1. Do 13. ledna 2022 a poté každé tři roky Komise vyhodnotí toto nařízení a podá zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru.

2. První hodnocení tohoto nařízení bude provedeno zejména za účelem:

a)	posouzení dodržování povinností stanovených v článcích 3 až 10 a jejich dopadu na ekonomiku online platforem;

b)	posouzení dopadu a účinnosti veškerých zavedených kodexů chování na zlepšování spravedlnosti a transparentnosti;

c)	dalšího zkoumání problémů způsobených závislostí podnikatelských uživatelů na online zprostředkovatelských službách a problémů způsobených nekalými obchodními praktikami poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb a dále za účelem zjištění, nakolik jsou tyto praktiky stále rozšířeny;

zkoumání toho, zda konkurence mezi zbožím a službami, jež spotřebitelům nabízí podnikatelský uživatel, a zbožím a službami, jež nabízí nebo kontroluje poskytovatel online zprostředkovatelských služeb, představuje spravedlivou hospodářskou soutěž a zda poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb v této souvislosti nezneužívají privilegované údaje;

e)	posouzení účinku tohoto nařízení na případnou nerovnováhu ve vztazích mezi poskytovateli operačních systémů a jejich podnikatelskými uživateli;

f)	posouzení toho, zda oblast působnosti tohoto nařízení, zejména v souvislosti s definicí „podnikatelského uživatele“, vyhovuje v tom smyslu, že nepodporuje falešnou samostatně výdělečnou činnost.

V rámci prvního a následných hodnocení se zjistí, zda jsou zapotřebí dodatečná pravidla, včetně pravidel týkajících se vymáhání, v zájmu zajištění spravedlivého, udržitelného a důvěryhodného online podnikatelského prostředí v rámci vnitřního trhu. Komise v návaznosti na tato hodnocení přijme vhodná opatření, která mohou zahrnovat legislativní návrhy.

3. Členské státy poskytnou veškeré relevantní informace, kterými disponují a které Komise může požadovat pro účely vypracování zprávy uvedené v odstavci 1.

4. Komise při provádění hodnocení tohoto nařízení zohlední mimo jiné stanoviska a zprávy, které jí předloží expertní skupina pro sledování ekonomiky online platforem. Tam, kde je to vhodné, přihlédne rovněž k obsahu a fungování všech kodexů chování uvedených v článku 17.

Článek 19

Vstup v platnost a použitelnost

1. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Toto nařízení se použije od 12. července 2020.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 20. června 2019.

Za Evropský parlament

předseda

A. TAJANI

Za Radu

předseda

G. CIAMBA

(1) Úř. věst. C 440, 6.12.2008, s. 177.

(2) Postoj Evropského parlamentu ze dne 17. dubna 2019 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 14. června 2019.

(3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).

(4) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (Úř. věst. L 177, 4.7.2008, s. 6).

(5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/943 ze dne 8. června 2016 o ochraně nezveřejněného know-how a obchodních informací (obchodního tajemství) před jejich neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním (Úř. věst. L 157, 15.6.2016, s. 1).

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).

(7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).

(8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických telekomunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37).

(9) Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).

(10) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 136, 24.5.2008, s. 3).

(11) Rozhodnutí Rady 2010/48/ES ze dne 26. listopadu 2009 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením Evropským společenstvím (Úř. věst. L 23, 27.1.2010, s. 37).

(12) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti (Úř. věst. L 241, 17.9.2015, s. 1).

(13) Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (nařízení ES o spojování), (Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1).

whereas

(8) Uvedená pravidla by měla stanovit také odpovídající podněty na podporu spravedlnosti a transparentnosti, zejména pokud jde o pořadí uživatelů firemních internetových stránek ve výsledcích vyhledávání generovaných internetovými vyhledávači.
Tato pravidla by současně měla uznat a zajistit důležitý inovační potenciál širší ekonomiky online platforem a umožnit zdravou hospodářskou soutěž vedoucí k širším možnostem volby spotřebitelů.
Je vhodné jasně uvést, že by se toto nařízení nemělo dotýkat vnitrostátního občanského práva, zejména práva smluvního, například pokud jde o úpravu platnosti, uzavírání, účinků nebo ukončení smlouvy, a to v rozsahu, v jakém jsou pravidla vnitrostátního občanského práva v souladu s právem Unie a v jakém nejsou příslušné aspekty upraveny tímto nařízením. Členským státům by měla být ponechána volnost při uplatňování vnitrostátních právních předpisů, které zakazují nebo postihují jednostranné jednání nebo nekalé obchodní praktiky, a to v rozsahu, v jakém nejsou příslušné aspekty upraveny tímto nařízením.

- = -

(9) Jelikož online zprostředkovatelské služby a internetové vyhledávače mají zpravidla globální rozměr, mělo by se toto nařízení vztahovat na poskytovatele těchto služeb bez ohledu na to, zda jsou usazeni v členském státě nebo mimo Unii, pokud jsou splněny dvě kumulativní podmínky.
Za prvé, podnikatelští uživatelé nebo uživatelé firemních internetových stránek by měli být usazeni v Unii.
Za druhé, podnikatelští uživatelé nebo uživatelé firemních internetových stránek by při poskytování těchto služeb měli nabízet své zboží nebo služby spotřebitelům, kteří se nacházejí v Unii, alespoň pro část transakce.
Aby se určilo, zda podnikatelští uživatelé nebo uživatelé firemních internetových stránek nabízejí zboží či služby spotřebitelům nacházejícím se v Unii, je nutné zjistit, zda je zřejmé, že zaměřují svou činnost na spotřebitele v jednom či více členských státech.
Toto kritérium by mělo být vykládáno v souladu s relevantní judikaturou Soudního dvora Evropské unie k čl. 17 odst. 1 písm.
c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 (3) a k čl. 6 odst. 1 písm.
b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (4).
Tito spotřebitelé by se měli nacházet v Unii, nemusí však mít bydliště v Unii, ani státní příslušnost některého členského státu.
Toto nařízení by se tedy nemělo použít, nejsou-li podnikatelští uživatelé nebo uživatelé firemních internetových stránek usazeni v Unii, nebo tehdy, jsou-li usazeni v Unii, ale online zprostředkovatelské služby či internetové vyhledávače používají k nabízení zboží nebo služeb výlučně pro spotřebitele, kteří se nacházejí mimo Unii, nebo pro osoby, které nejsou spotřebiteli.
Navíc by se toto nařízení mělo používat bez ohledu na právo, které by jinak bylo pro danou smlouvu rozhodné.

- = -

(18) Zajištění transparentnosti v obecných podmínkách může být důležité pro podporu udržitelných obchodních vztahů a zamezení nepoctivému chování na újmu podnikatelských uživatelů.
Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by měli proto také zabezpečit, aby podmínky byly snadno dostupné ve všech fázích obchodního vztahu, kromě jiného i pro potenciální podnikatelské uživatele v předsmluvní fázi, a aby jakákoli jejich změna byla oznámena na trvalém nosiči dotčeným podnikatelským uživatelům ve lhůtě pro oznámení, která je rozumná a přiměřená s ohledem na konkrétní okolnosti, a činí nejméně 15 dnů.
Přiměřené lhůty pro oznámení delší než 15 dnů by měly být stanoveny v případě, že navržené změny smluvních podmínek po podnikatelských uživatelích vyžadují, aby provedli technické nebo obchodní úpravy s cílem vyhovět změně, například pokud jsou povinni provést významné technické úpravy svého zboží a služeb.
Lhůta pro oznámení by se neměla uplatnit, pokud a v tom rozsahu, v němž ji dotčený podnikatelský uživatel jednoznačně odmítne, nebo pokud a v tom rozsahu, v němž potřeba neprodleně provést změnu vyplývá z právního nebo regulačního závazku, který má za povinnost plnit poskytovatel služeb podle práva Unie nebo vnitrostátního práva.
Návrhy redakčních změn by však neměly být zahrnuty pod pojmem „změna“, pokud nemění obsah nebo smysl podmínek.
Požadavek na oznámení navrhovaných změn na trvalém nosiči by měl podnikatelským uživatelům umožnit účinně tyto změny přezkoumat v pozdější fázi.
Podnikatelští uživatelé by měli mít právo ukončit smlouvu do 15 dnů od obdržení oznámení o změně, ledaže se na smlouvu vztahuje kratší lhůta, například na základě vnitrostátního občanského práva.

- = -

(23) Ukončení veškerých online zprostředkovatelských služeb a související vymazání údajů poskytnutých k využívání nebo vytvořených prostřednictvím poskytování online zprostředkovatelských služeb představuje ztrátu podstatných informací, jež by mohla mít významný dopad na podnikatelské uživatele a mohla by rovněž zhoršit jejich schopnost řádně vykonávat další práva, která jim svěřuje toto nařízení.
Poskytovatel online zprostředkovatelských služeb by proto měl dotčenému podnikatelskému uživateli poskytnout na trvalém nosiči odůvodnění nejméně 30 dní před tím, než ukončení poskytování online zprostředkovatelských služeb v plném rozsahu nabude účinnosti.
V případech, kdy právní nebo regulační povinnost vyžaduje, aby poskytovatel online zprostředkovatelských služeb ukončil danému podnikatelskému uživateli poskytování svých online zprostředkovatelských služeb v plném rozsahu, tato lhůta by se neměla uplatnit.
Stejně tak by se lhůta pro oznámení v délce 30 dní neměla uplatnit, pokud poskytovatel online zprostředkovatelských služeb uplatní právo na ukončení smlouvy podle vnitrostátních právních předpisů v souladu s právem Unie, jež umožňují okamžité ukončení smlouvy, pokud s přihlédnutím k veškerým okolnostem konkrétního případu a po zvážení zájmů obou stran nelze rozumně očekávat, že tento poskytovatel setrvá ve smluvním vztahu až do sjednané doby nebo do uplynutí výpovědní doby.
Lhůta pro oznámení v délce 30 dní by se konečně neměla uplatnit tam, kde poskytovatel online zprostředkovatelských služeb může prokázat opakované porušení podmínek.
Různé výjimky z této třicetidenní lhůty mohou zejména vyplynout v souvislosti s nelegálním či nevhodným obsahem, bezpečností zboží či služby, paděláním, podvodem, malwarem, spamem, narušením bezpečnosti údajů, jinými kybernetickými riziky, vhodností zboží nebo služby pro nezletilé.
V zájmu zajištění proporcionality by měli poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb vyloučit pouze jednotlivé zboží nebo služby podnikatelského uživatele, pokud je to přiměřené a technicky proveditelné.
Ukončení všech online zprostředkovatelských služeb představuje nejpřísnější opatření.

- = -

(36) Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by v některých případech mohli ve svých podmínkách omezit schopnost podnikatelských uživatelů nabízet zboží a služby spotřebitelům za příznivějších podmínek jinými prostředky než prostřednictvím online zprostředkovatelských služeb.
V těchto případech by dotčení poskytovatelé měli uvést důvody tohoto omezení, zejména pokud jde o hlavní ekonomická, obchodní nebo právní hlediska omezení.
Tato povinnost transparentnosti by však neměla být chápána tak, že má vliv na posouzení legality takových omezení na základě jiných aktů unijního práva nebo práva členských států v souladu s unijním právem, kromě jiného i v oblastech hospodářské soutěže a nekalých obchodních praktik a uplatňování takových právních předpisů.

- = -

(40) Mediace může poskytovatelům online zprostředkovatelských služeb a jejich podnikatelským uživatelům poskytnout prostředky pro uspokojivé řešení sporů, aniž by se musela použít soudní řízení, která mohou být zdlouhavá a nákladná.
Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by proto měli usnadnit mediaci zejména určením nejméně dvou veřejných či soukromých mediátorů, s nimiž jsou ochotni spolupracovat.
Cílem určení minimálního počtu mediátorů je ochrana jejich neutrality.
Mediátoři, kteří poskytují své služby z místa nacházejícího se mimo Unii, by měli být určeni pouze tehdy, je-li zaručeno, že použití jejich služeb nikterak nezbaví dotčené podnikatelské uživatele právní ochrany, která se jim poskytuje podle unijního práva nebo práva členských států, včetně požadavků tohoto nařízení a platného práva týkajícího se ochrany osobních údajů a obchodního tajemství.
Aby tito mediátoři byli dostupní, spravedliví a co nejrychlejší, nejefektivnější a nejúčinnější, měli by splňovat určitá stanovená kritéria.
Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb a jejich podnikatelští uživatelé by však poté, co mezi nimi dojde ke sporu, měli mít i nadále možnost společně určit jakéhokoli mediátora podle svého výběru.
V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES (10) by mediace podle tohoto nařízení měla být dobrovolná v tom smyslu, že odpovědnost za ni nesou strany samotné a mohou ji také kdykoli zahájit nebo ukončit.
Bez ohledu na dobrovolný charakter mediace by měli poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb posuzovat žádosti o mediaci v dobré víře podle tohoto nařízení.

- = -

(43) Aby se v Unii usnadnilo řešení sporů týkajících se poskytování online zprostředkovatelských služeb pomocí mediace, Komise by měla ve spolupráci s členskými státy podpořit zřízení specializované mediační organizace, která v současné době chybí.
Zapojení mediátorů, kteří mají odborné znalosti online zprostředkovatelských služeb a také specifických průmyslových odvětví, v nichž se tyto služby poskytují, by mělo zvýšit důvěru, kterou mají obě strany v mediační řízení, a pravděpodobnost, že takové řízení, povede k rychlému, spravedlivému a uspokojivému výsledku.

- = -

(44) Různé faktory, například omezené finanční prostředky, obava z odvety a ustanovení o výlučné volbě práva a soudu uvedená v podmínkách, mohou omezit efektivnost existujících možností soudní nápravy, zejména těch, které vyžadují, aby podnikatelští uživatelé nebo uživatelé firemních internetových stránek jednali samostatně, a aby byli identifikovatelní.
Aby se zajistilo účinné uplatňování tohoto nařízení, měla by se organizacím, sdružením zastupujícím podnikatelské uživatele nebo uživatele firemních internetových stránek a rovněž některým veřejným subjektům zřízeným v členských státech poskytnout možnost podat žalobu u vnitrostátních soudů v souladu s vnitrostátními právními předpisy, včetně vnitrostátních procesních požadavků.
Cílem takové žaloby u vnitrostátních soudů by mělo být ukončení nebo zákaz porušování pravidel stanovených v tomto nařízení a zamezení budoucím škodám, které by mohly podkopat udržitelné obchodní vztahy v ekonomice online platforem.
K zajištění toho, aby takové organizace nebo sdružení účinně a náležitě využívaly tohoto práva, měly by splňovat určitá kritéria.
Zejména musí být řádně založeny podle práva členského státu, být neziskové a trvale plnit své cíle.
Tyto požadavky by měly zabránit jakémukoli ad hoc zakládání organizací nebo sdružení za účelem provádění zvláštní činnosti či činností nebo za účelem dosažení zisku.
Dále by mělo být zajištěno, aby žádná třetí strana, která poskytuje financování, neměla nepatřičný vliv na rozhodování těchto organizací či sdružení.

- = -

(45) Totožnost organizací, sdružení a veřejných subjektů, které by podle názoru členských států měly být oprávněny podat žalobu podle tohoto nařízení, by měla být sdělena Komisi.
V rámci tohoto sdělení by měly členské státy uvést konkrétní odkaz na příslušná ustanovení vnitrostátních předpisů, na jejichž základě byly organizace, sdružení nebo veřejný subjekt založeny, a případně odkaz na příslušný veřejný rejstřík, v němž jsou tyto organizace nebo sdružení zapsány.
Tato další možnost označení členskými státy by měla zajistit určitou míru právní jistoty a předvídatelnosti, na niž se podnikatelští uživatelé a uživatelé firemních internetových stránek mohou spolehnout.
Jejím cílem je zároveň také zefektivnění a zkrácení soudních řízení, což se v tomto kontextu jeví jako vhodné.
Komise by měla zajistit zveřejnění seznamu těchto organizací, sdružení a veřejných subjektů v Úředním věstníku Evropské unie.
Zařazení na tento seznam by mělo sloužit jako vyvratitelný důkaz právní způsobilosti organizace, sdružení nebo veřejného subjektu podávajících žalobu.
Vyvstanou-li v souvislosti s určitým ustanovením obavy, měl by členský stát, jenž danou organizaci, sdružení nebo veřejný subjekt určil, tyto obavy prověřit.
Organizace, sdružení a veřejné subjekty, které určitý členský stát neurčil, by měly mít možnost podat žalobu u vnitrostátního soudu, s výhradou posouzení právní způsobilosti podle kritérií stanovených v tomto nařízení.

- = -

(46) Členské státy by měly mít povinnost zajistit odpovídající a účinné vymáhání tohoto nařízení.
V členských státech existují různé systémy vymáhání a členské státy by neměly mít povinnost zřizovat nové vnitrostátní subjekty pro vymáhání. Členské státy by měly mít možnost svěřit vymáhání tohoto nařízení stávajícím orgánům, včetně soudů.
Toto nařízení by nemělo členským státům ukládat povinnost stanovit vymáhání z moci úřední ani ukládat pokuty.

- = -

(47) Komise by měla v úzké spolupráci s členskými státy nepřetržitě sledovat uplatňování tohoto nařízení.
V tomto kontextu by Komise měla usilovat o zřízení široké sítě pro výměnu informací díky využití příslušných expertních subjektů, středisek excelence a skupiny pro sledování ekonomiky online platforem. Členské státy by měly Komisi poskytovat na požádání veškeré relevantní informace, jimiž v této souvislosti disponují.
Toto opatření by rovněž mělo těžit z celkové posílené transparentnosti obchodních vztahů mezi podnikatelskými uživateli a poskytovateli online zprostředkovatelských služeb a mezi uživateli firemních internetových stránek a internetovými vyhledávači, jejíž dosažení si toto nařízení klade za cíl.
Za účelem účinného plnění úkolů sledování a přezkumu podle tohoto nařízení by se Komise měla snažit shromažďovat informace od poskytovatelů online zprostředkovatelských služeb.
Poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb by měli ve vhodných případech v dobré víře spolupracovat na usnadňování shromažďování takových údajů.

- = -

(49) Komise by měla toto nařízení pravidelně hodnotit a důkladně sledovat jeho dopady na ekonomiku online platforem, zejména s ohledem na určení, zda jsou nutné změny zohledňující příslušný vývoj techniky nebo vývoj na trhu.
Toto hodnocení by mělo zahrnovat dopady na podnikatelské uživatele, které mohou být důsledkem obecného zahrnování ustanovení o výlučné volbě práva a soudu do smluvních podmínek, které určují jednostranně poskytovatelé online zprostředkovatelských služeb.
Za účelem získání širokého přehledu vývoje v tomto odvětví by hodnocení mělo zohledňovat zkušenosti členských států a relevantních zúčastněných stran.
Expertní skupina pro sledování ekonomiky online platforem zřízená rozhodnutím Komise C(2018)2393 hraje klíčovou úlohu při sestavování hodnocení tohoto nařízení ze strany Komise.
Komise by proto měla řádně zohlednit stanoviska a zprávy, které jí tato skupina předloží.
Komise by v návaznosti na toto hodnocení měla přijmout příslušná opatření.
Další opatření, včetně opatření legislativní povahy, mohou být vhodná v případě, že se ustanovení tohoto nařízení ukáží nedostatečnými pro řádné vyřešení problému setrvalé nerovnováhy a nekalých obchodních praktik v tomto odvětví.

- = -

(51) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž zajištění spravedlivého, předvídatelného, udržitelného a důvěryhodného online podnikatelského prostředí na vnitřním trhu, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii.
V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedeného cíle.

- = -

keyboard_tab REGIS - Reg. Intermediation Services 2019/1150 CS

REGIS - Reg. Intermediation Services 2019/1150 CS